LIST

Studentský časopis SŠPGHS Litoměřice

Zpravodajství

Maraton psaní dopisů 2022 – Pomůžeš i ty?

by Leave a Comment

Jedna z největších lidskoprávních organizací na světě startuje další ročník maratonů psaní dopisů – Pomůžeš i ty? Nejsi lhostejný k nespravedlnosti a máš alespoň 5 minut volného času? Pak věř, že i ty můžeš chránit lidi před zvůlí a nespravedlností. Čti dál a zjisti jak můžeš přispět svojí trochou do mlýna.

Amnesty International si jako každoročně vybrala šest lidí, kteří se potýkají se zvůlí jejich státních orgánů. Jejich příběhy si můžete vyslechnout kliknutím na obrázek níže. Ostatně o těchto lidech můžete číst i ve výstavním prostoru v 1. patře naší školy.

Co a jak? Krátký návod

1.) Prvním úkolem bude pro tebe vybrat si komu psát a ujasnit si čí příběh tě nejvíce oslovil. Dopis nemusí být jeden, takže jen s chutí do toho. Máš dvě možnosti jak danou osobu podpořit – napsáním buď osobního dopisu (Nejedná se o slohovku – dopis nemusí být nijak dlouhý a fantazii se v tomto meze nekladou) anebo můžeš napsat protestní dopis představiteli daného státu (podle vzorových dopisů)

2.) Ať to či ono má pro tyto disidenty neskutečnou důležitost. Obojí činí nátlak na státní orgány a nutí je často přehodnocovat svá rozhodnutí

3.) Dopis by měl být napsán nejlépe vlastní rukou a ideálně anglicky (ačkoli je čeština také možná)

4.) O vzorové dopisy můžete požádat v kanceláři zástupkyň, ale máte je dostupné i pod tímto článkem.

5.) Máš možnost odesílat dopis individuálně, nicméně pokud nechceš odesílat prostřednictvím školy dej každopádně vědět, abychom mohli dopis započítat do statistiky.

6.) Také můžeš přispět na poštovné, které se pohybuje okolo 30 korun (není to ale povinnost). Peníze stejně jako dopis odevzdejte p. zástupkyním.

Kdy se můžu zapojit?

Maraton psaní dopisů probíhá od 5. do 16. prosince pokud se tedy chceš zúčastnit tohoto projektu máš přesně dva týdny.

Knihovna K. H. Máchy

Tento ročník je také zajímavý tím, že poprvé probíhá veřejná akce Amnesty International v naší Litoměřické knihovně K.H.Máchy, dobrovolníci z Peďáku zde budou informovat veřejnost o Maratonu psaní dopisů a vybírat dopisy. Všichni jsou vítáni, pakliže máš zájem přijď se podívat i ty 13.12 a samozřejmě budeme rádi když podpoříte nějakým tím dopisem. ; )

Všechno potřebné znáte, tak huráá do toho, zda-li máte nějaké dotazy hrňte je na nás do komentářů, ale můžete je směřovat i přímo na náš tým z 1., 2. a 3.D

Vzorové dopisy

Bangladéš–vzorový dopis anglicky

Kuba – vzorový dopis anglicky

Paraguay–vzorový dopis anglicky

Irán–vzorový dopis anglicky

Rusko–vzorový dopis anglicky

Hongkong–vzorový dopis anglicky

Poema 2022

by Leave a Comment

Jako každý i tento rok se konalo školní kolo naší známé Poemy. Pro ty kdo žijí pod kamenem a o Poemě nikdy neslyšeli – Soutěž se týká hlavně přednesů, improvizací a předčítání textů našich velmi kreativních studentů z našeho úžasného peďáku. Na akci jsem nemohl chybět ani já, sbalil jsem si tedy tolik potřebné papuče (intráci pochopí) a vydal jsem se vstříc k dobrodružstvím, která měla čekat na Daliborce. Musím říct, že každý jeden výkon byl něčím originální a osobitý, na konci dne měli však naši kantoři nelehký úkol – vybrat pouze tři vítěze z toho nepřeberného množství originálních uměleckých projevů…

Celá akce započala krátkým dramaťáckým rozehřátím pančelky Illichmannové, čímž ze spousty nerváků (včetně mě) opadl stres. Program odstartovali naši moderátoři Matěj a Rózka, pozváním recitátorů básní a textů pro mladší žáky. K zaznění byly převážně básničky od autorů jako František Hrubín, Jaroslav Seifert a naprosto nezbytně musel několikrát zaznít i Jiří Žáček. Ač se básně leckdy podobaly, nesly vždy něco nového a jedinečného od každého vystupujícího.

Dalším bodem v programu bylo předčítání dětských textů. Jednalo se o výběr textů z Velké knihy českých pohádek – od Pavla Šruta. Čtení probíhalo v menších skupinkách. I zde předvedli soutěžící zajímavé výkony, které by zasloužily zvláštní ocenění, avšak jak víme nemohli konec konců postoupit všichni a proto bylo třeba vybrat nejlepšího z nejlepších, kterým byla… virrbl prosím… Barbora Čadílková z 2.E!

Interview Rózky s Matějem Svobodou

Následovala recitace textů pro starší žáky. V této kategorii vystupovalo devět účastníků a každý z přednesů nesl určitou osobní zprávu a výpověď. Jednalo se tak převážně o niternou poezii. První na řadě byla Helena Hájková (3.C) s úryvkem z knihy Moje srdce a jiné černé díry, nejednalo se zrovna o lehké téma, ale zvládnuto bylo skvěle. Vážná atmosféra byla naprosto odbourána humorným textem v přednesu Doroty Vrané: Jak jsem se naučil kouřit, při jehož přednesu v sále zavládl vytrvalý smích, dokonce ani naši učitelé neměli dost sil uhájit svou upjatou tvář a nakonec některé z nás dotlačil smích i k slzám. I tato kategorie měla svého vítěze, nějakého Matyáše Sahulu (3.D) s básní Zpěv úzkosti od F. Halase, jehož výkon však stál za starou belu a není namístě jej dál jakkoli zmiňovat…

Dále naše krasojízda pokračovala čtením pro starší žáky, které naladilo též humornou notu. Svým čtením se vyznamenali všichni přítomní, ale přece jenom nemůžu opomenout vyzdvihnout výborně zpracovaný humorný výkon Matěje ze čtvrtého ročníku, který v textu uplatnil i své úchvatné dovednosti, které poctivě střádal v hodinách anglického jazyka. XD

Rozhovor Rózky s Matějem Špringlem

Poslední bod, jenž program ukončil bylo improvizované vyprávění v obou kategoriích. Nehledě na výsledek, musíme uznat nasazení a odvahu s jakou improvizaci naši studenti zvládli. Losování tématu, často nápadně připomínalo ruskou ruletu kdy jenom čekáte, co vám osud přivodí jestli úspěch anebo kulku. Postupem do republikového finále byl zde oceněn Martin Minarčík (4.D), který předvedl neuvěřitelný výkon s tématem: houbař na zastávce. Kam zakomponoval nejenom spoustu skvělých vtipů, zápletku se ztracenou veverkou, ale i zajímavou práci s prostorem, ve kterém účinkoval.

To byli mé zážitky z Poemy. Máte také nějaký zážitek z Poemy? Podělte se s námi v komentářích! Budeme se na vás těšit po státním kole v Praze, které se uskuteční 7. – 10. Listopadu!

KRUTÁ RÁNA PONDĚLNÍHO RÁNA

by Leave a Comment

Víkend nám opět dal sbohem, na scénu přichází příčina smrti a 13. důvod většiny studentů – pondělí. S ním je tu ale i další, v tomto školním roce první, díl rubriky Záznamy přeživších. V dnešním vydání se podíváme na kresby z cyklu Vod pondělí do pátku od autorky, která brouzdá chodbami naší školy již čtvrtým rokem a schovává se pod pseudonymem král Biano A Favá. Tak jdem na to!

Krutá rána pondělního rána

Co nejčastěji hledám

Mého srdce šampion

Ve svém přirozeném prostředí

Tak to by bylo všecko. Máte mezi kresbami favorita, anebo snad tip, kdo by mohla být naše tajemná autorka? Dejte nám vědět v komentářích. My se na vás budeme těšit zase příště!

KŘÍŽEM KRÁŽEM POLSKEM

by Leave a Comment

Už to bude nějakej ten pátek, co se naše (spánkem nedotčené) hlavy vrátily z edukační exkurze v Krakově a Osvětimi. Nechte mě vám tu nastínit menší sneak-peek toho, jak vlastně celej tenhle bláznivej výlet probíhal.

Druhá hodina ranní odbila, lampa ještě svítila a naši studenti se shromažďovali před autobusem, dohadující se, jestli si zavazadla (konkrétněji řečeno – ten jeden malej batůžek) nechat v úložním prostoru, či si je vzít s sebou do autobusu. Někteří vyhráli život, jelikož vše potřebné měli vždy po ruce, jiní mručeli, že se pro nejdůležitější museli vracet do úložního prostoru.

Tak či onak vyjelo se poměrně rychle. Jestli byla cesta dlouhá a unavující? Zbytečná otázka, soudě podle vytuhlých obličejů, naskládaných jeden na druhém v řadách za sebou (lze vidět na pořízených záběrech níže) Avšak nechme cestu cestou – ta zpáteční bude stát více za řeč, a přesuňme se rovnou na naši první zastávku – WIELICZKA, údajně nejkrásnější solný důl v Evropě!

Po příjezdu do Wieliczky bylo stádo stále rozespalých studentů na několik okamžiků rozpuštěno. Jestli se na určené místo srazu dobelhali společnými silami, či se doplazili sólo, bylo jedno, hlavní bylo, že nikdo nechyběl a my se mohli rozdělit do dvou skupin – na maturanty z angličtiny, kteří měli průvodce anglického původu a na maturanty z matematiky, kteří měli průvodce, jenž ovládal český jazyk. Klasicky se rázem všichni stali zdatnými studenty čísel a znamének, ale jelikož měla drtivá většina studentů na angličtinu Mr. Bakera, museli přiznat barvu. Dolů do dolů (asi 135m pod zem) nás dostalo zhruba 400 točitých schodů, po kterých když jste šli, měli jste pocit, že jste postava ve videohře, která se právě sekla. Každá jedna zatáčka vypadala naprosto stejně a nehorázně se z toho motala hlava. 

    Samotná exkurze v solných dolech se stala zajímavou hlavně v bodě, kdy paní zmínila, že si každý smíme odnést 5 kilogramů soli, když se nám je podaří někde sehnat, a že smíme sůl ochutnat. Samozřejmě jsme se všichni zrovna dvakrát nehrnuli do toho olizovat někde zdi, ale našli se i tací jedinci. Celý kolektiv měl zrázu náladu o stupínek ještě výše. Solné stěny byly sem tam podsvícené, vytvářejíc všelijaké obrazce (byl to pocit, jako byste byli uvězněni v obrovské solné lampě, věřte mi.) Vzniklo první společné foto a to v kapli sv. Kingy, kterou se tyto doly pyšní. No posuďte sami.

Naše cesta poté zamířila do Krakova, rovnou k našemu úžasnému Green hostelu! Autobus stavěl přímo před ním, takže nikdo neměl remci, že by musel tahat bágly. Přeskočme část, kde se všichni štěkali o rozdělení do pokojů a pojďme se pozastavit u designu těchto skvostů. Nelze popsat slovy. Kdo neviděl, nepochopí.

S klidem v duši a rukou vztyčenou tu před vámi všemi přednesu, že na tyhle nástěnné samolepky nezapomenu, dokud ještě živa budu, ale jinak to bylo útulné a jako bonus – téměř v centru města, které jsme hned běželi navštívit! Pouliční živá hudba, estetické staré budovy, masivní hejna holubů, kostely kam se podíváš.. Takovej je Krakov. Ono město zaslíbené. Tedy až na fakt, že jsme se jím vláčeli půl dne, díky našemu panu průvodci (jenž nás mimochodem doprovázel od samého počátku výletu až do konce, a nejen studenti z něj měli nervy v kýblu) Komu se už večerní cestu zpět nechtělo šlapat, drandil si to na koloběžce, kterou bylo možno si zapůjčit. To bylo štěstí. 

Druhý den jsme shlédli hrad Wawel, nějací delikventi si dokonce i zabimbali ve věži na zvon a hurá do Osvětimi. Dorazili jsme v pořádku, přestože jsme měli dojem, že z nás ostré zatáčky udělají kaši. Na kontrolách nás zdrželi kvůli dvěma malým kapesním nožíkům (stáli jsme za vámi, pan učitel!), ale pak už šlo všechno hladce. Tuny vlasů, bot, fotek a obrázků – na psychiku to byl mazec, když teď budeme mluvit chvíli vážně (divím se, že to ještě umím.) Přistihla jsem i pár jedinců slzu uronit, a dokonce nebyla jen moje. O takovém místě nemůžete říct, že bylo hezké, avšak jako zážitek a poznání blízké minulosti si to nemůžete nechat ujít.

Uplynul i druhý den a po této výjimečné zkušenosti se nám podařilo dostat k autobusu. Nechci rozebírat příčiny do detailu, ale někteří už málem lezli přes plot, aby u našeho odvozu byli rychleji. Jen co si všichni posedali, začala něco jako kulturní muzická bitka českého rapu a Haničky Zagorové (tímto vyjadřuji dík všem přítomným učitelům, kteří to s námi vydrželi, poněvadž chvílemi vypadali, že je trefí) A nezůstalo pouze u učitelů, doslova trefilo i srnku, kterou pan řidič srazil. To bylo zakončení našeho výletu, který si minimálně paní učitelka Illichmannová bude hodně dlouho pamatovat.

Místo mých posledních slov, vám tu zanechám menší útržek z mého osobního zážitku ohledně zájezdu:

Důležité info k exkurzi do Krakova a Osvětimi

by 1 Comment

Info od cestovní kanceláře Hoška Tour:

KRAKOV + OSVĚTIM A WIELICZKA

Poznávací zájezd do Malopolska, které je nejmalebnější a nejrozmanitější oblastí v srdci střední Evropy. Navštívíme hlavní město regionu – Krakov. Krakovský hrad Wawel je duchovním a historickým jádrem celého polského národa. S pohnutou historií se setkáme v Krakově i Osvětimi. Putujeme po památkách na seznamu UNESCO.

Program:

1. den: odjezd v nočních hodinách z autobusového nádraží Litoměřice. WIELICZKA – prohlídka solných dolů. KRAKOV (Krakow) – druhé největší turistické centrum v Polsku. Městské historické jádro je zapsáno na Seznamu světového kulturního dědictví UNESCO. KAZIMIERZ – židovská čtvrť, centrum náboženské kultury. Nachází se zde 5 synagog, jeden u nejstarších židovských hřbitovů a židovské muzeum.

2. den: WAWEL – hrad stojí v centru Krakova na návrší nad řekou Visla a je jednou z nejcennějších památek města. OSVĚTIM – BŘEZINKA (Auschwitz – Birkenau) – největší nacistický koncentrační a vyhlazovací tábor, který si projdeme s místním průvodcem.

Praktické informace:

Odjezd: čtvrtek 8. 9. 2022.

Nástupní místo: Litoměřice – autobusové nádraží (ulice Marie Pomocné), odjezd ve 2:00 (přistavení autobusu o 15 minut dříve).

Návrat: pátek 9. 9. 2022. Předpokládaný příjezd do cílového místa je do 24:00 hodin.

Přeprava: klimatizovaným autobusem (včetně prodeje klasických nápojů) s toaletou a bezpečnostními pásy na všech sedadlech (zajišťuje autobusová doprava Tomáš Višňák).

Pojištění: cestovní kancelář je ze zákona pojištěna proti úpadku u pojišťovny Union, a.s.

Cestovní kancelář zajišťuje účastníkům, prostřednictvím pojišťovny Union, pojištění pro hrazení léčebných výloh v zahraničí, hrazení stornopoplatků, úrazu a ztrátu zavazadel. V každém případě je nutné mít s sebou kartu zdravotní pojišťovny (modrá kartička) – evropský průkaz zdravotního pojištění. Při případném lékařském ošetření je vyžadována.

Celní a devizové předpisy: pro běžnou turistiku bez omezení.

Cestovní doklady: občan ČR může vstupovat a pobývat na území členských států EU pouze na základě platného cestovního dokladu nebo občanského průkazu. 

Protiepidemická opatření:

Nařízením vlády č. 673 Polsko od 28. března 2022 ruší veškerá proticovidová opatření související se vstupem na území i tranzitem přes území. Při vstupu na území jakoukoliv cestou (pozemní, leteckou, mořskou) není vyžadováno předložení negativního testu / očkovacího certifikátu a cestující nepodléhají karanténním opatřením. Dané zvolnění se týká jak překračování vnitřních, tak i vnějších hranic.

Vezměte si s sebou FFP2 respirátor. Na některých místech může být jeho nošení povinné.

Ubytování: 1x nocleh v Green Hostel v Krakově.

Stravování: 1x snídaně v hostelu. Večeře budou možné individuálně v restauracích v závěru prohlídky města. Stejně tak bude možnost nákupu občerstvení během programu a přestávek při cestě.

Jízdné a vstupné: vstupné na jeden z prohlídkových okruhů hradu Wawel, exkurze do solných dolů Wieliczka a prohlídka památníků v Osvětimi s místním průvodcem jsou zahrnuté v ceně. Doporučujeme s sebou peníze v PLN na nákup suvenýrů a jídla v restauracích. Cenová hladina v polských restauracích je mírně vyšší než v ČR.

Barbořin sloupek vol. 2 #pacapusu

by 1 Comment

Pusu, pa

Nadešel čas. Ten můj pro tentokrát. Poslední sloupek, poslední řádky a slova. Poslední hodiny, minuty a vteřiny v týhle továrně na pedagogy.

Vlastně ani nevim, jestli mi to bude chybět. Studená budova, prázdný ruličky toaleťáku, dlouhý mačkanice na oběd a přebíhání z budovy na budovu. Je toho tolik, co na týhle škole nenávidim a nenávidět budu, ale je pár věcí, na který budu vzpomínat ráda.

Hudebky jsem milovala. Půlku dvouhodinovky jsme si stěžovaly, co nás štve a pak zbylo 15 minut na několik málo písniček. Slovní obraty paní Sobotkový, když do prázdna vyvolávala dobrovolníka a on se ne a ne přihlásit. Když jsme byli třetí na podiovkách, a když nám Béčko vysadilo dveře v šatnách a odmítali se přiznat. Prokecaný noci na intru a všechny ty trotloviny, co jsme vymyslely. Vyřvaný plíce, jak jsme zpívaly hodiny v kuse. Uplakaný noci, kdy jsem si připadala jako nejosamělejší člobrda na týhle planetě. Je toho spousta, co vyprávět. Jak odrazujícího, tak skvělýho. Hlavou mi teď lítá nesmyslný množství myšlenek.

Vracím se zpátky do prváku, kdy jsem byla vyplašený kuře. Do druháku, kdy jsem si myslela, že mi patří celá škola. Do třeťáku, kdy jsem si nechtěla připustit konec. A do čtvrťáku.

Září. To se slovo „maturita,“ stalo slovem sprostým, o kterým jsem nechtěla slyšet. A teď je to tady – za tři týdny jdu na věc a nechce se mi. Nechce se mi vykročit z posledních dětskejch let. Nechci začínat od znova. Nechci opustit tehle ústav, kde to neustále žije klavírem, křikem a smíchem.

A tak děkuju. Děkuju Klárce, že moje věci přepisovala, když já neměla možnost a loučim se. Ne jenom s ní, ale s každým z Vás. Kdo to četl a dočetl až sem. Děkuju za každý slovo, po kterym jste to nevzdali a pokračovali ve čtení.

A ať už po mně převezme žezlo sloupku jakákoliv Bára, Barbora nebo jakákoliv osoba… Přeju ti, ať ti to píše, ať ti to pomáhá a osvobozuje stejně, jako to osvobozovalo mě. Ať tě po každym vydání zaplaví vlna euforie, žes kus sebe venku zanechal.

Pusu všem,

B.

Válka na Ukrajině

by Leave a Comment

Je to tu, Putin absolutně zešílel a vnikl na Ukrajinu. Celý svět je ještě pořád v šoku a já zrovna tak, abych byl upřímný jako člověk, který celý svůj život prožil v poměrně klidném evropském kontinentu jsem si nedokázal představit takový scénář… Ano, Evropa je zase po 20 letech (od jugoslávské války) zavlečená do rozsáhlého konfliktu. Byť se vždy snažím psát objektivně, dnes mi prosím odpusťte, nemůžu… Jak napsal Dante Alighieri v Božské komedii „Nejtemnější místa v pekle jsou vyhrazena těm, kteří zachovají nestrannost v časech morální krize.“

Proč?

Když to vezmu kolem a kolem musím se ptát proč? Jaká je motivace? Počítal Putin s takovými dopady a následky? Udrží si doma vůbec podporu v tomto jednání? Kalkuloval dostatečně? Z posledních událostí jde vidět, že odpověď západu na tuto agresi je velmi razantní a ruská strana má velké ztráty na bojištích, výrazně poškodila své vztahy s ostatními státy na mezinárodní úrovni a bude čelit obrovským ekonomickým problémům a drakonickým sankcím a trestnímu stíhání v Haagu, stojí to doopravdy za to?

Rusko posílá k Ukrajině další techniku. Tvrdě zaplatíte, varuje Západ - Seznam Zprávy
(Volodymyr Zelenskyj na setkání s vojáky)

Současný průběh

Ukrajina je pod útokem z několika směrů: z Rusy anektovaného Krymu (jih), ve východní části země a z Ruskem uznaných separatistických republik, ale dokonce i z území Běloruska, které se ale ve válce doposud aktivně neúčastní (sever). Ukrajinské ozbrojené síly podle posledních informací svádějí boj o Charkov a v nejbližších hodinách budou zřejmě hájit i Kyjev. Doposud nelze najít žádný věrohodný odhad ztrát, ukrajinské ministerstvo však poskytlo informace, že v boji zemřelo nad 4 tisíce Rusů. Ze země uprchlo zatím okolo 368 tisíc lidí (k 27.2), hranice jsou však z důvodu mobilizace uzavřené mužům mezi 18-60 lety. Těžko predikovat jak se může situace vyvíjet dál, malou jiskřičkou naděje, ale dává iniciovaná schůze ukrajinské a ruské delegace na hranicích s Běloruskem, byť i sám prezident Zelenskyj je k možným výsledkům skeptický.

(Mapa je aktuální k 26.únoru)

Postoj západu

NATO a EU jsou k Ukrajině loajální a podporují ji v mnoha oblastech – bezprostředně po začátku invaze byli na ruské představitele uvaleny významné sankce, které se dotknou asi 70% ruských bank a na sankčním seznamu stojí též víc jak 300 ruských zákonodárců, EU navíc zakázala ruským aerolinkám vstup do svého vzdušného prostoru a získávání víz do těchto zemí bude navíc pro Rusy ztíženo. Jevhen Perebyjnis – ukrajinský velvyslanec v ČR nemálo ocenil přístup zdejších politiků a občanů naší republiky, dokonce nás označil za jednu ze zemí, která pomáhá Ukrajině v této krizi nejvíce. Jistě nelze zdejší solidarita přehlédnout, Česká republika dodá obráncům zbraně za 400 milionů korun, všichni politici napříč politickým spektrem jsou navíc zcela vzácně jednotní v této otázce, 80 tisíc českých občanů se v neděli sešlo s modro-žlutými vlajkami pod sochou sv. Václava, aby podpořily napadený národ. Nádherná dávka empatie až to lije slzy do očí. Je srdceryvné, že my jako stát s taky ne úplně příjemnou historickou zkušeností musíme hledět na tuto zvůli nějakého bláznivého diktátora.

Stovky lidí v centru Prahy protestují proti invazi na Ukrajinu | EuroZprávy.cz
(nedělní demonstrace na podporu Ukrajiny)

Snad tyhle zlé časy brzy přejdou, doufejme, že ukrajinský národ obhájí svou svobodu a právo na svůj stát a suverenitu s ním spojenou. Budeme rádi za jakýkoli názor, který s námi budete sdílet v komentářích. Zatím vám všem přeji hodně zdraví, míru a klidu.

Nina Špitálníková – Svědectví o životě v KLDR

by 1 Comment

V životě si neustále na něco stěžujeme. Hodně často jsou to úplné zbytečnosti, jako že je dneska venku hnusně, ráno nemáme co na sebe a ve škole nám učitelé zase zadali hromadu úkolů. Nikdo si ale u toho stěžování neuvědomí, že na světě jsou země, kde děti musí pracovat, místo toho, aby mohly chodit na střední školu, lidé nemají léky a ve všem, co v životě dělají, je někdo neustále hlídá, kontroluje a mnohdy i trestá. A proč to vlastně všechno říkám?

Nina Špitálníková vystudovala koreanistiku na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy. Koreanistika ji ale tak zajímala, že se rozhodla překonat sama sebe a jako první žena ze Západu absolvovala stáž na Kim Il – Songově univerzitě v Pchjongjangu v Severní Koreji. Za knihu Svědectví o životě v KLDR získala v roce 2021 cenu Litera v kategorii publicistika. Autorka sama přiznala, že pro ni bylo někdy velmi těžké nesoudit lidi, se kterými rozhovory dělala.

Nina Špitálníková

Kniha obsahuje sedm rozhovorů s lidmi z různých společenských kast, s různým povoláním, z vesnic i měst, kteří zanechali v Severní Koreji všechno co měli a rozhodli se riskovat svůj vlastní život, aby utekli ze země a začali konečně svobodně žít. Většina lidí utekla do Jižní Korey, kde s nimi autorka rozhovory pořídila. Dozvídáme se o jejich životě v KLDR, místním režimu a co je vedlo k tomu, aby mnohdy opustili i vlastní rodinu a utekli ze země pryč.

Věděla jsem, že život v KLDR je krutý a hrozný. Po přečtení knihy jsem ale jen koukala do prázdna a přemýšlela. Příběhy korejských lidí mě dostaly a donutily mě zamyslet se nad vším, co mám a nevážím si toho. Všichni se jen ženeme, abychom měli větší auta, domy, lepší telefony a Bůhví, co všechno, ale to nejcennější, co máme – rodinu, zdraví a štěstí, toho si nevážíme, bereme je jako samožrejmost, ale když o tyto věci přijdeme, tak si uvědomíme jejich nevyčíslitelnou hodnotu.

Kniha byla čtivá, zajímavá, dojemná, smutná a aspoň trochu mi změnila pohled na svět. Jestli vás tohle téma zajímá nebo se jen chcete dozvědět víc o životě v KLDR, neváhejte a knihu si přečtěte.

Pokud se vám článek líbil, tak budu ráda za váš komentář či názor. Já se na vás budu těšit příště s dalším článkem!

Svoboda?

by 1 Comment

Delší dobu jsem přemýšlel, co pro mě a vůbec celou naši generaci značí pojem svoboda. Svoboda, takové prapodivné slovo, že? Sedm písmen, čtyři souhlásky, tři samohlásky, ale co je za tím vším? K čemu jsem dospěl, ptáte se? Pak se pohodlně usaďte a vyslechněte si mne.

Samotná definice svobody je velmi individuální, každý ji jistě může hledat sám v sobě, ač je to bádání mnohdy těžké. Zásadním způsobem záleží na morálním a společenském nastavení člověka, což však nechci popisovat dopodrobna, ale obecně vzato ji můžeme charakterizovat jako možnost volby. Nějakým způsobem ji bude chápat čtenář Orwella a jinak zase komunista. Je to jeden z pojmů, které jsou dost abstraktní, ale co mileniálové? Jaký pohled na ni mají?

Asi těžko dnes najdu mladého člověka, jenž mi jasně poví, co pro něj samotného svoboda znamená, a když už se tak stane, většinou se představy těchto lidí posouvají někam do absurdna a naivity. Nicméně je čemu se divit? Abyste mou myšlenku správně pochopili, nechci používat to typické moralizování starších generací stylu: „Ti mladí si ničeho se vším všudy neváží! Svět je v troskách! To já za mých mladých let jsem chodil do rachoty a učil se 24 hodin denně!“ Samozřejmě zde hrají nemalou roli zkušenosti jako ostatně ve všem. Věk je v tomto ohledu náš hendikep. Prostě a jasně, náš náhled na svobodu nebude ani vzdáleně takový jako u našich předků, kteří v listopadu 1989 a 1939 bojovali za lepší zítřky navzdory pendrekům veřejné bezpečnosti či gestapa.

Dereme se zpátky do totality a nesvobody? To je spíše taková řečnická otázka s jednoznačnou odpovědí: Ano, zcela jistě. Proč dělám tenhle rázný a černobílý závěr? Z historie můžeme vyčíst jedno – lidé své pošetilosti opakují, znova a znova a to z prostého důvodu – Máme zatraceně krátkou paměť. Nelze to zastavit, každým dnem v demokracii, svobodě a individualismu tyto hodnoty pomalu, ale jistě ztrácí své někdejší kouzlo, ač chceme či nikoli. Je to jak koloběh vody: Voda se vypaří, aby zase jednou mohlo pršet, je to ve své podstatě začarovaný kruh. Pamatuji se na zajímavou glosu z Krylovy knihy Země Lhostejnost:

K čemu ti svoboda,
když nevíš, co s ní počít?…
Nebát se?… Neotročit?…
Svoboda…! Slovo dá
slovo – a pojednou
zbude jen prázdný pojem…

Je vše ztraceno? A proč by mělo být? Boj za naše svobody budeme svádět věky věků a rozhodně není na místě uvažování nad vyvěšením bílé vlajky. Právě oni silní jedinci, kteří v sobě dokáží potlačit despotické myšlení, hovoří s ostatními a argumentují pro svobodu, jež se nebojí porušit společenské konvence, jít proti proudu a říct, co mají na srdci a na jazyku – ano tito lidé zajišťují, že naše země je docela svobodná.

Tušíte v čem spočívá vaše osobní svoboda a má pro vás významnou hodnotu? Jak budete slavit 17.listopad a jaké pocity ve vás vyvolává toto výročí? Podělte se s námi v komentářích!

SLAM!

by Leave a Comment

,,Někdy samotné slovo poezie odpuzuje lidi. Proč tomu tak je? Protože to tak udělali ve školách. Potřebujeme, aby si lidi říkali poezii navzájem. Tak ukazujeme naše hodnoty, srdce, věci, které nás učí, jakými jsme… Slam vrací poezii zpět k lidem!“Tato moudrá slova pronesl Marc Smith, zakladatel slam poetry. Že nevíte, co to je? Nevadí! V tomto článku se vám pokusím svět slamu přiblížit.

Jak to všechno začalo?

Začneme od Marca Kelly Smitha. Pocházel ze Spojených států, narodil se v roce 1949 a byl to obyčejný kluk. Když ukončil studium na střední škole, tak se řadu let živil jako zedník.

Poezii se začal věnovat ve svých devatenácti letech, a právě tehdy to všechno začalo. Koncept autorského čtení se mu nezamlouval. Přijít, přečíst, odejít – takhle to nepřipadí záživné jistě ani vám. Marc byl zastáncem názoru, že takové autory stejně nikdo neposlouchá. Chtělo to zkrátka něco navíc – nějakou jiskru, drive, trochu futurismu!

Co je tedy Marcovo ,,navíc“?

Slam poetry se od klasického přednesu liší například tím, že v mnohem větší míře zapojuje diváky. Celý přednes na vztahu slamera (tak se přezdívá přednášejícím) s divákem vlastně stojí. Musí vtáhnout posluchače do textu, nechat je se s ním sžít a prožívat ho spolu s autorem. Dalším rozdílem je pohyb. V běžné recitaci jde pouze o podání textu, což v slamu rozhodně neplatí. Pohybem autor dokresluje a podtrhává různé části přednesu, čím ho oživí. Ovšem záleží i na autorově mimice, výrazu a rytmu přednášeného textu. Text bývá rýmovaný – což je také jeden z rysů slam poetry. Nejvýstižněji podstatu slamu popsal Bohdan Bláhovec (jeden z nejlepších slamerů první české generace), když pronesl, že slam je o tom: ,,Stát se textem.“

A abyste do světa slamu lépe pronikli, našla jsem pro vás pár záznamů, jak z MČR (o kterém si ještě povíme), tak i z jiných akcí.

Anatol Svahilec – Noemova lednice

Anatol Svahilec – držitel titulu Mistra ČR ve slamu (27 let)

Dave Naslemkejv

Dave Naslamkejv – nováček na české slam scéně

Ellen Makumbirofa – Single

Ellen Makumbirofa – studentka psychologie, představitelka českého slamu (25 let)

Slam poetry se v Česku rozmohla natolik, že z původních dvou až tří akcí za rok se stalo dvacet až třicet akcí měsíčně po celé ČR. A dospěli jsme až do bodu, kdy máme své vlastní mistrovství! Je to zvláštní, že? Většinou se mistrovství pořádají hlavně v oblasti sportu, ale mistrovství v tomto směru? Budete překvapení, ale funguje to skvěle!

Jak probíhá takové Slamové klání?

Hodnocení má v rukou publikum, kterému se náhodně rozdají karty s čísly na škále od 1 do 10 (číslo jedna je nejhorší hodnocení a 10 nejlepší). Tato čísla představují body pro učinkující slamery. Ti se rozlosují do pořadí, ve kterém budou vystupovat.

Klání je dvoukolové, pořadí vystupujících se v druhém kole obrátí. Doba výstupu je omezena na tři minuty, za jehož překročení se strhávají udělené body, ale když se nejedná o mistrovství, bývá limit neomezený. Moderátor (často nesoutěžící slamer) může také vyzvat ,,Černého koně“ neboli odvážlivce z publika, aby se k účinkujícím přidal.

Pravidla pro soutěže v ČR:

I. vlastní text

II. časový limit do tří minut

III. žádné rekvizity

Ovšem jsou i tací, co se nebojí impovizovat. Úžasnou impovizační schopností oplývá například Honza Dibitanzl.

Honda Dibitanzl – Kolektivní modlitba

A tím se s vámi já a i svět slamu loučíme. Zaujal vás článek? Změnil váš pohled na slovo poezie? Nebojte se nám napsat do komentářů anebo na náš Instagram. Já se na vás budu těšit příště!

Proč jít k volbám?

by Leave a Comment

Vaše schránky se plní letáky politických stran a jejich programů, na každém rohu vidíte transparenty volební kampaně a samotné volby do poslanecké sněmovny nám klepou na dveře. Spoustě z vás už přišly volební lístky, ale bohužel spousta lidí  se rozhoduje, že k volbám vůbec nepůjde, přitom volby ovlivní velkou část naší budoucnosti, respektive budoucnosti našeho státu. Podle čeho se máte tedy rozhodovat? V tomto krátkém článku si rozebereme, proč byste měli jít k volbám a co by vám mohlo pomoct s rozhodováním.

Proč volit?

Více než polovina mladých voličů k minulým volbám nedorazila, přitom my mladí můžeme rozhodnout v jakém státě budeme žít prakticky nejdéle. Také my budeme splácet dluhy, politické kampaně a mínusy v rozpočtu, který nemá už vůbec nic společného s covidem. 

Uvědomte si, že politici rozhodovali o vládních opatřeních jako uzavírání škol a jak moc se náš stát zadluží. 

V sázce je hodně, proto je velmi důležité dorazit k volbám, protože pokud se vám nebude líbit, kam se náš stát za pár let ubírá, bude už pozdě.

Co mi pomůže rozhodnout?

V rozhodování vám pomohou projekty, které vám rychle usnadní volbu a pomohou vám se zorientovat. 

Je proto důležité si ujasnit, na čem vám nejvíce záleží.

Stránky, které vám mohou pomoci:

https://www.volbypromlade.cz

Sledují témata na kterých naší generaci převážně záleží a sledují, jak se k nim staví politické strany.

https://www.nazorypolitiku.cz

Zkoumají, jak moc se liší názory členů jedné strany a které převládají.

https://www.jsmefer.cz

Shrnuli, jak moc podporují politické strany manželství pro všechny.

https://www.volebnikalkulacka.cz

Zde si můžete projít, jak poslanci hlasovali v předešlých letech v poslanecké sněmovně a jestli jim můžete věřit.

Společně můžeme rozhodnout o výsledku voleb a naší budoucnosti. Běžte proto k volbám a hlasujte!

HUDEBNÍ TIP: Cage the Elephant – Social Cues

by Leave a Comment

Cage the Elephant vypadá jako další moderně populární indie skupina s chytlavým jménem, které nám sedí v podvědomí a vzpomeneme si na něj až při vydání dalšího alba. Ale jejich poslední album Social Cues z roku 2019, ve kterém kapela překračuje pouhé potvrzení své existence je bezmyšlenkovité nerecyklování staré práce. V tomto krátkém článku si přiblížíme jejich album a rozebereme si pár písní z něj.

zleva Matthan Minster, Nick Bockrath, Matt Schultz, Daniel Tichenor, Brad Schultz a Jared Champion

Album Social Cues 

V Social Cues kapela úspěšně kombinuje svůj charakteristický beat s bystrým a zranitelným zkoumáním toho, jak se vyčerpání – se vztahy, s kariérou, se sebou samým – nevyhnutelně projevuje a hromadí.

Titulární skladba Social Cues vykresluje slávu jako vyčerpatelné potěšení, před kterým toužíme uniknout. Zaměřuje se na napětí mezi vnímaným lákadlem a aktualizovanou bolestí slávy, když se stane realitou.

Na albu skupina dokumentuje nestálost vztahů. Skladba Ready To Let Go poukazuje na nedávný rozchod zpěváka skupiny – Matta Schultze. Popisuje, jak vztahy, které byly kdysi považovány za neproniknutelné nejsou imunní vůči opotřebení každodenního života.

Uprostřed oplakávání těchto vyčerpatelných radostí dochází k několika okamžikům uvědomělé úlevy. Tento optimismus, chytrý doplněk alba, nabízí naději, že ve světě zmenšujících se radostí dochází k mihotajícímu naplnění.

Jako album přebírá roli popisu neúnavné muky slávy vedle neúspěšných vztahů, i když s občasnými záchvaty naděje. Kombinace charakteristických poutavých nástrojů kapely se zoufale introspektivními texty dělá ze Social Cues skutečný, ale ne beznadějný nářek, spíše než jemný výkřik slávy. 

Skladby z alba:

Jaká skladba vás zaujala nejvíce? Dejte nám vědět do komentářů! Pokud se vám článek líbil, tak ho můžete sdílet s kamarády anebo na váš Instagram. A nezapomeňte nás označit!

Literární soutěž Napišto s NSO

by Leave a Comment

Protože o naši Literární soutěž o cenu časopisu List, jejíž výsledky jsme vyhlásili na konci dubna (reportáž z vyhlášení si můžete přečíst zde), byl velký zájem, rozhodli jsme se, že vám, kteří jste nadále tvořiví, zprostředkujeme možnost přihlásit se do nedávno vzniklé a zajímavé literární soutěže Napišto s NSO. Co to vlastně NSO je? Jaké jsou podmínky k přihlášení se do soutěže? A jaké ceny si pro vás NSO připravil? Na tyto a další otázky naleznete odpověď v tomto článku. Tak neváhejte a čtěte!

Národní studentský odboj

NSO je studentská organizace, jejíž hlavním cílem je navázat komunikaci mezi českými studenty a MŠMT ČR, usnadnit jejich vzájemnou komunikaci, reprezentovat názory mladých a napomoci k vytvoření systému, který bude naslouchat českým studentům. Pokud vás zajímá více podrobností (či se chcete stát dokonce členem NSO), můžete navštívit jejich webové stránky, kde najdete veškeré podrobnosti (odkaz zde). Naleznete na nich také odkaz na jejich Instagram a Facebook. Dále pak to, se kterými českými politiky NSO již stihl vést dialog (mj. s Milošem Vystrčilem, Petrem Gazdíkem či s Marianem Jurečkou), a další informace o akcích, které NSO zaštiťuje.

Našemu studentskému časopisu je organizace NSO sympatická a jsme rádi, že mezi českými studenty je zájem o českou politiku a především o české školství, které, jak víme, v lecčems pokulhává. Proto jsme potěšeni, že jsme vás, studenty naší školy, mohli s NSO seznámit. Do budoucna jim držíme palce a přejeme mnoho sil!

Napišto s NSO

O co se soutěží? O napsání nejlepší povídky podle určeného zadání. Soutěž probíhá už od 4. 5. 2021, máte však čas až do 1. 8. 2021. Jedná se o jedinečnou příležitost ukázat, že máte literární talent a potenciál. Autorům deseti nejlepších povídek bude mj. podána podrobná zpětná vazba. Není to super? Povídky zasílejte na: napistonso@gmail.com. Ovšem dříve, než svoji originální povídku pošlete, přečťete si zadání, daná kritéria a jiné podrobnosti (najdete je zde).

A co všechno můžete získat? Třeba lístky do divadel, galerií a filharmonií, dále pak poukazy na kurzy tvůrčího psaní, knihy podepsané českými autory a další ceny, které souvisí s literaturou. Můžete tak přispět k opětovnému nastartování kulturního života. Herci v divadlech, hudebníci a spisovatelé vám budou vděčni. Tak na co ještě čekáte? Vezměte do ruky tužku a papír a napište tu nejoriginálnější povídku, kterou napsat dokážete! Naše redakce vám přeje mnoho štěstí. Víme, že na to máte!

Neváhejte a zapojte se do literární soutěže Napišto s NSO. Je to jedinečná šance, která se nemusí opakovat… V případě, že byste měli doplňující dotazy, obraťte se na náš Instagram a my vás odkážeme přímo na NSO.

HLÁŠKY Z PEĎÁKU #2

by Leave a Comment

Distanční výuka stále pokračuje a naši (m)učitelé nám nepřestávají cpát do hlavy svá moudra a (de)motivační rady do života. Jelikož je těch hlášek mraky a minulé vydání vás zaujalo, tak pro vás máme další nálož. Jaké moudra se našim studentům vryly pod kůži? Pojďte se na to s námi podívat. Přejeme vám příjemné čtení!

,,Takhle nikdy neodmaturujete“

,,Nou stres, tejk it ízy“

,,Kde máš přezuvky?!“

,,Hodinu končím já, ne zvonění!“

,,Tak si napište dnešní datum, třeba 12. 4.“

,,Vy jste ale lyceum!“

,,Tohle byste měli vědět ze základní školy.“

,,Ty nevíš? Tak máš pětičičku.“

,,Pustím vás na záchod, ale neodmaturujete.“

,,Potřebuješ na záchod? Tak to řekni anglicky.“

,,Dám vám nějaké staré papíry, šetříme lesy!“

Zazvonil zvonec a dnešního vydání je konec. Poznali jste hlášky nějakého kantora? Dejte nám vědět do kometářů. My se na vás budeme těšit příště!

S LODÍ JEŽ SE ZASEKLA V PRŮPLAVU

by Leave a Comment

Ne, to není překlep, to není Loď, jež dováží čaj a kávu Konstantina Biebla. Naše loď nic nedováží, naše loď se zasekla někde u Afriky a trčí tam… Asi neměla povolení přeplout do jinýho okresu. My pro vás máme další Záznamy přeživších. V dnešním vydání ale zaplujeme do jiné zátoky… Do neznámejch a exotickejch končin. Autorem dnešních básní je déčkový student, který to má za pár, páč už má odchozenený ty čtyři roky pekla. Vrhnem se na to!

S LODÍ JEŽ SE ZASEKLA V PRŮPLAVU

I.

Chtěl jsem vyjet do ciziny
poznat taky kraje jiný
a exotický
A tak jako vždycky
neboť mi byl shůry rozum dán
vymyslil jsem chytrej plán
U převaděče
jsem si zájezd koupil
a to jsem neprohloupil
Převaděč mě vleče
přes pole přes louky
po kopcích a přes blata
Já dělám kouky kouky
abych viděl panorámata
Dyž jsme natrefili na strážníky
ty maj voči jako fíky
hráli jsme si na lišky
co hledaj svý pelíšky
Pak jsme vyšli za lesem
už v jinym okrese
Rozhlíd jsem se a pravil Jémine
tak takhlenc to vypadá
v tý cizině
II.

Nechodim do práce
sedim doma o samotě
jako hovno na lopatě
a to nejni legrace

Na policii
už mám pěkný seznam
Moc piji
a zákony neznám

Platim pokuty
Jsem celý ohnutý
pod tíhou dluhů
a to nejde k duhu

Ale s rukou v ruce
s tim de exekuce
Snažim se neskácet

Sedim doma o samotě
jako hovno na lopatě
a to nejni legrace
III.

S lodí jež se zasekla v průplavu
už nikam nepoplavu
IV.

Modrobílá peřina
a brambory v rendlíku
Pověs šaty na kliku
lásko moje jediná

Přece všechny postele
za nás někdo ustele

Pověs šaty na kliku
bez smutku a bez vzlyku
Vždyť v tomhletom pokoji
co bolí se zahojí

Blues o holce 

Zdeptanej du ulicí
jako můra bloudící
šilhá za lucernou
A s mou holkou věrnou
klopýtám se neštěstim
Jo jsem smutnej To je tim
že zavřely výčepy
Mý holce jsem nalepil
černý slzy na řasy
Šklebí se mi Říká si
Úzkostlivá

A přesto je laskavá
když objetim uspává
moji těžkou hlavu
Vim že neuplavu
nejsem světlo na moři
jež se jinde vynoří
Jsem smutnej Jo náramně
vždy když ona svírá mě
a šeptá mi s úsměvem
Jsem tvoje Jen tvoje jsem
Úzkostlivá

Táhnem těsnou ulicí
a nad náma bloudící
měsíc kulhá nebem
Líp to nedovedem
bez sebe i spolu jsme
sami Žádnej neuzme
co nás život naučil
Tak houpe mě v náruči
a já chraptim úděsem
Jsem smutnej Fakt smutnej jsem
Úzkostlivá

Stejně jako skončil Blatný, tak končí dnešní vydání Záznamů přeživších. Pokud ještě nesledujete náš instagram, tak to honem běžte napravit. Ať vám neunikne žádnej novej článek. My se na vás budeme těšit příště!

HLÁŠKY Z PEĎÁKU

by Leave a Comment

Každý z vás určitě slyšel, nebo slýchává spoustu hlášek a rad do života. Ať už od rodičů, prarodičů, tak i od učitelů. A jelikož se to na chodbách naší školy hemží samejma filozofama, (de)motivačníma coachema a promlouvačema do duše, tak jsme se rozhodli všechny tyhle jejich (m)učitelský moudra a hlášky sepsat. Přejeme vám příjemné čtení!

,,Nástup! Kdo má službu?”

,,Ze mě si houpacího koně dělat nebudete!”

,,Tohle není můj obor.”

,,Pořád chodíte na záchod, ze mě máte nějaký močopudný choutky, nebo co?”

,,Hmm, dávám si tě do kroužku”

,,Rozsvítíme, aby mezi námi bylo jasno.”

,,Nebudu vám tu dělat náhradního fotra.”

,,Ta žena se neměla oblékat tak vyzývavě.”

,,No ve 4.E byly teda lepší známky.”

,,Osahával jí želvičku… no prostě aspík”

,,Jste tam houžvičky?”

,,Vy jste lyceum, vy to musíte umět!”

,,Tak si nakreslíme osu.”

,,Však ono to půjde.”

,,Měla si o víkendu v ruce tužku a papír?”

,,Odepíšeš mu o přestávce.”

,,Chňápete?”

Poznali jste některé hlášky? Znáte nějaké další? Napište nám je do komentářů nebo na instagram. Budeme se na vás těšit s dalším článkem!

TMA A ŠÍLENSTVÍ: Rafał Wojaczek

by Leave a Comment

Být básníkem je strašlivej úděl. Nad hlavou vám krouží zákeřnej stín osudu, brodíte se slizkym hnisem vlastní duše, neustále se potácíte někde mezi oběšením se na klice a nirvánou, v noci vás dopalujou hvězdy a přes den popíjíte v tý nejodpornější špeluňce ve městě… Ale občas, přes všechnu tu žluč unavenejch dnů, přes všechnu navršenou špínu a prach, z vás vytryskne kužel světla… Píšete, psací stroj vám vrčí pod prstama, ze vzduchu lapáte slova a s rozechvělou netrpělivostí je skládáte na papír. Občas nějaká ta holka, nějaká ta rvačka, pitky a vši. Někdy to ve vás praská jak v rezavejch kamnech, řvete, až vám není rozumět, někdy jen hluše vejráte… Co naplat, na konci vždycky číhá oprátka.

Vítejte u poslední TMY A ŠÍLENSTVÍ. V předešlých vydání jsme se věnovali pouze českým autorům, jejichž tvorba dosahovala vrcholu v 60. letech. Autoři to byli různorodí a nezaměnitelní, originální osobnosti s jedinečným stylem psaní… Přesto měli něco společného, a to právě pevný a absolutní postoj k životu i k tvorbě… Z některých jejich básní na vás vyje šílenství, z jiných zase zírá tma. I dnes zůstaneme v 60. letech, leč to nebyl můj záměr, zkrátka to tak vyšlo… Je to možná tím, že 60. léta jsou opravdovým semeništěm kulturního rozkvětu, samozřejmě nejen v našem malém rybníčku, ale takřka ve všech západních kulturách. Beatles, Hendrix, hippies, avatgarda a alternativní žánry v populárním umění (a to dokonce i v tom hodně mainstreamovém), zrod postmoderního chápání, to všecko je záležitostí 60. let. Vydejme se mimo naši republiku, abychom zjistili, jak to vypadalo ve stejné době v jiné národní literatuře. Překročíme naše hranice a vydáme se na východ, do polského židovského městečka Mikulov, které je od našich hranic vzdáleno asi jenom šedesát kilometrů. Právě v něm se narodil básník, který nám svým dílem a životem uzavře celou TMU A ŠÍLENSTVÍ. Nutno podotknout, že u nás je takřka neznámý, ale v Polsku jde o kultovní postavu!

Rafał Wojaczek, dekatentní stín polského maloměšťáctví, autor šokujících básní, enfant terrible, piják a později pacient psychistrické léčebny s diagnostikovanou schizofrenií. V blázinci si našel manželku, byla to sestřička, měl s ní dítě, následně se rozvedli… Pak to pověsil na hřebík – doslova.

Totální alkoholik Rafał Wojaczek

Narodil se ve Slezsku v roce 1945, v oblasti hornické a dělnické, jde vlastně o sudety, kam se po válce vraceli lidé z východu (tzv. repatrianti) a kde všudypřítomná komunistická propaganda s láskou pečovala o smýšlení tamnějších obyvatel. Na střední začal chodit v Mikulově, jenže po problémech s učiteli a rozvodu rodičů se přestěhoval do Kędzierzyna. Měl rád jachting, chodil do skautu, rád fotil. Na střední začíná psát své první básně, hodně čte (Ch. Beaudelaire, A. Rimbaud, F. Kafka, T. Mann, F. Dostojevskij, F. Nietzsche), má výbornou fotografickou paměť. Po střední začal studovat polonistiku na Jagellonské univerzitě v Krakově, tu však, kvůli neúspěšné zkoušce z latiny, opustil po prvním semestru. V Krakově si ale mladý básník stihl udělat první literární známosti.

KONEC SVĚTA

Mohlo to být v úterý nebo v pátek
Není vyloučeno že taky v pondělí nebo ve středu
A zrovna tak ve čtvrtek sobotu nebo neděli
V lednu ale taky v červenci řekněme si
Že to přece není tak důležité
V roce tisíc devět set šedesát
A něco zdá se - ráno nebo v podvečer
V pravé poledne nebo o půlnoci
Za jasného dne či v dešti nebo v době vánic
Oběsil se na vlastním opasku
Na něčem vhodném třeba na trubce od bojleru
Dvacetianěcoletý totální alkoholik
Rafał Wojaczek syn
Edwarda a Alžběty rozené Sobecké

(přeložil J. A. Pitínský)

Z Krakova odešel do Vratislavi, kde byl donucen živit se různýmí dělnickými profesemi, finanančně mu vypomáhali rodiče a bratr, občas dostal nějaké peníze za publikované básně. V této době se začíná horšit jeho psychické zdraví. Trpí dlouhými depresemi, které vydatně léčí koňskými dávkami vodky. (Známá je příhoda, kdy Wojaczek v bytě svého známého opustil láhev vodky na zem, ta se roztříštila, on zaklekl a vodku slízaval ze země. Následně mu jeho známý řekl, ať vypadne, Wojaczek na nic nečekal a proskočil oknem, zlámal si polovinu těla.) Několikrát se neúspěšně pokouší o sebevraždu, střídá zaměstnání a podnájmy, hledá místo, kde by mohl svobodně žít. Jeho život ve Vratislavi je plný výstřelků a skandálů, rád se účastní pouličních rvaček, rozervaně balancuje na hraně a sám sebe pokládá za prokletého básníka.

PÍSNIČKA O BÁSNÍKOVI

Protože je dál bitý jako dítě,
Básník, jenž  neví, co je poezie,
Svírá pěst básně a pořádně bije.

A bije ženu, že se myje dole,
Mačká si uhry a pak maluje se.
Svou ženu bije za to, že je žena.

A za to samé bije svoji matku,
A otce bije za to, že s ní žije.
Drsnými verši plive i na vládu.

Rozbíjí okna rýmem a kopancem
Přízvuku zdeformuje hlavu plodu
V děloze tak, že matka pozná syna

Podle debility, s níž se narodí.
Básník dělá jistě i jiné věci,
Ale to jím pak už přestává být.

(přeložil Norbert Holub)

S horšujícím se zdravím se na vlastní žádost dostal do psychiatrické léčebny. Tam také poznal svou nastávající ženu, zdravotní sestru Hannu, která mu ještě před rozvodem porodila dceru. Malé honoráře nemohly pokrýt náklady, které vyžadoval jeho společenský život. Rafał Wojaczek se propadal stále hlouběji do alkoholového deliria. Poté, co několikrát proskočil výlohami různých klubů a hospod, ho už nikam nechtějí pustit a on ztrácí kontakt s vratislavskými umělci, kteří se scházejí právě tady. V noci z 10. na 11. května 1971 se nejdříve pokoušel oběsit, ale nejspíše byl tak na opilý, že to nesvedl. Následně požil smrtelnou dávku léků. Ráno ho našli mrtvého.

BYL JSEM, JSEM

                    Tereze

I.

Byl jsem Ježíšem jsem Tvým bratrem
- znovu Židem.
Tys koupila moje tělo a smrt
v něm vzdutou - přežila jsi.

II.

Jsem. Umím svoje oči.
Měřím sluch. Střevům naslouchám.
Má báseň víří a končí ptákem.
Má nesmrtelnost je krátká ale jistá.

Poslední Kristus je lícem mého srdce.
Mým měsícem - hvězdou.
Je velkou dávkou znetvořený.
Je již jen dlouhořadým smyslem
určujícím póly.

III.

Jsem. Lásku 
slízávám ze Tvých rtů.

(přeložil Jan Faber a Radek Malý)

Několik poznámek k poetice Rafała Wojaczeka

Literárně debutoval v roce 1965. V prvním vydání měsíčníku Poezja mu otiskli sedm básní. Mezi mladými polskými básníky si ihned udělal renomé. Připravil k vydání čtyři básnické sbírky, za jeho života však vyšly pouze dvě Sezóna (1969) a Jiná pohádka (1970). Bouřlivý život mladého umělce, poznamenán alkoholismem, skandály a končící sebevraždou, přispěl k vytvoření mýtu o „prokletém básníkovi“. Takové označení stále přispívá k enormnímu zájmu o jeho poezii, zakrývá to však význam a bohatství jeho veršů, které tak úplně nespadají do schématu rebelského umělce. Wojaczek je skutečně básník vzpoury, odcizení, obsedantního strachu a fascinace smrtí. Jeho verše jsou prodchnuty erotickými motivy a touhou po lásce. Virtuozita těchto básní, jejich absolutně vlastní tón a zároveň ukotvenost v tradici, která se projevuje množstvím literárních aluzí a intertextualitou, stále umožňuje nové způsoby interpretace.

PROSBA

Dejte mi smeták abych zametl náměstí
Nebo ženu abych ji miloval a oplodňoval
Dejte mi vlast abych opěvoval
Krajinu či tupil zřízení nebo chválil vládu
Představte mi člověka abych poznal jeho velikost
Nebo ubohost a popsal je zajímavými slovy
Ukažte mi zamilované abych se vzrušil
Pošlete mě do špitálu na obecní hřbitov
Zařiďte pro mě divadlo sportovní hry
Válku vesnické žně městskou slavnost
Nebo mě naučte řídit auto psát na stroji
Donuťte mě učit se jazyky a číst noviny
A nakonec mi dejte aspoň vodku abych pil
A potom blil Na to se básnící hodí

(přeložil J.A. Pitínský)

Wojaczek používá nejčastěji volný verš, nerýmuje, ale občas použije asonanci. Stejně jako u všech minulých autorů, je jeho poezie charakteristická tenkou a skoro neznatelnou hranicí mezi světem lyrického subjektu a skutečným světem, mezi dílem a autorovým životem. Jeho poezie pramení z jeho života, ovšem platí to i naopak. Jsou v ní patrné motivy sebedestrukce, temné erotické touhy, (sebe)pohrdaní, možná i touha šokovat a zaskočit. Jeho poezie se především snaží vyslovit to, co je mnohdy nevyslovitelné, poznat nové možnosti a obzory básnické výpovědi, k tomu mu slouží i formální stránka veršů, častá intertextualita a vědomá návaznost na jiné básnické individuality.

EROTIK

Neumím napsat báseň 
Aby byla taková jak to tělo
tělo
Nedovedu myslet

Tělo je černé
Tělo smrdí
Já nejsem malíř
Umím jenom kopnout do břicha

Na ulici honí psy
Rasové
Sdírají ze mě kůži

(J. A. Pitínský)

Pokud vás zaujal Wojaczekův život, podívejte se na film Wojaczek z roku 1999, je i na Youtube. S životem a dílem polského básníka Rafała Wojaczeka jsem zakončil TMU A ŠÍLENSTVÍ, ve které, doufám, jsem vás seznámil se čtyřmi originálními básníky, a to nejen svým dílem, ale i životem. Těším se na vás u dalších článků.

TMA A ŠÍLENSTVÍ: Vladimíra Čerepková

by Leave a Comment

Ve dvou minulých vydání jsme se věnovali básníkům. Na básnířky (a ženy vůbec) nám nezbylo moc místa. Zmínili jsme tak akorát, že v poezii Karla Šebka je někdy patrný motiv milující a blízké bytosti, nebo že napsal pár básní spolu se svou ošetřující lékařkou Evou Válkovou, ale to je docela málo… U Landy jsme zase napsali, že byl zamilovaný do své spolužačky Soni. Žena doprovází básníky už od nepaměti. Jen si vzpomeňte na Ovidia a jeho Úmění milovat. Každý básník, dobrej nebo špatnej, to je jedno, potřebuje svoji múzu, svoji femme fatale… Někoho, komu se může oddat a nechat se jím postupně zničit. Co by byli básníci bez žen? Komu by Mácha z Litoměřic psal výhružné dopisy? O čem by vůbec psal takovej Gellner? Bez vás to prostě občas nejde. Nojo, ale co básnířky? Co ty? Znáte vůbec nějaký? Přeci jenom, na naší škole mají převahu holky, takže by pro vás poezie psaná ženou mohla být dostupnější. A protože ve tmě a šílenství nežijou jenom básníci, ale i básnířky (a někdy v mnohem větší), pojďme se na jednu z nich podívat. Třeba vám její básně, povaha a životní příběh budou bližší než minulí autoři.

Dlouho jsem se nemohl rozhodnout, o kom by to dneska mělo být. Napadlo mě sice pár autorů, ale chtěl jsem, když už je to v pořadí třetí vydání, aby byl dnešní autor ještě speciálnější, aby se od zbylých dvou autorů něčím výrazným lišil… Možná, aby byl ještě absolutnější ve svém postoji k tvorbě a životu, ve výrazu. Napadlo mě tedy věnovat jedno vydání ženě… takové, která je mimo větší literární zájem a o které jste nikdy neslyšeli. Autorce, jejíž život byl neustále rozkročen mezi sebevražednými pokusy a pocity extáze. Známe vůbec takové autorky? Které se nebáli vymezit se proti svému okolí a době, a to i za cenu ztráty nebo opovržení? Takové autorky, jejichž texty přesahují svoji dobu a má smysl o nich psát ještě dnes… Několik jich určitě je – tak třeba Irma Geisslová, autorka z konce 19. století, která zapadla do propadliště dějin. Od té jsem ale opustil, protože texty z 19. století nám mohou být již vzdálenější. Pak pár zahraničních autorek (Emily Dickinsonová, Sylvia Plathová), ale chtěl jsem zůstat u české autorky, protože s překlady poezie je to někdy složité. Teodora Žurková, víceméně současná autorka, která před několika lety po dlouhé nemoci spáchala sebevraždu. Její poetika je velmi křehká a citlivá, některé její básně doporučuju. Šárka Smazalová, beatnická básnířka, která ve třiadvaceti taky spáchala sebevraždu. Bohužel, nenašel jsem dostatek jejích textů. Přes Šárku Smazalovou jsem se dostal k autorce, která mi nakonec přišla nejvhodnější – nejtmavější a nejšílenější. Autorka, která je v některých kruzích vnímána skoro jako kultovní. Často se o ní mluví jako o beatnické femme fatale, o neřízené střele. Spojovacím prvkem s Karlem Šebkem a Ladislavem Landou je i to, že jádro její tvorby vzniklo v 60. letech, tudíž stojíme ve stejné době. Kdo je to?

Vladímíra Čerepková, divoký zjev české poezie, žila na doraz, na hraně… Dětství měla rozházené po dětských domovech, už jako puberťačka se stala v Praze známou básnířkou, její intenzivní život se odehrával mezi dlouhými mejdany a hledáním milující náruče. Nakonec emigrovala do Francie.

Rimbaud v sukni

Vladimíra Čerepková se narodila v roce 1946. Otce nikdy nepoznala, její matka jí ani nechtěla prozradit, kdo jejím otcem byl. Dětství bylo poznamenáno hrozným vztahem s matkou. Když bylo Vladimíře dvanáct let, její matka ji pro nezvladatelné chování umístila do dětského domova a dělala vše pro to, aby v něm její dcera na dlouhou dobu zůstala. Vladimíra později prošla mnohými výchovnými zařízeními, kde o ní mluvili jako o ,,nezdrženlivé psychopatce s hysterickou reaktivitou v pubertě“. 

 Vzhledem k tomu že nikomu nerozumím
 a že se celý čas stydím promluvit svým nakřáplým hlasem
 Vzhledem k tomu tu stojím já níže i výše podepsaná
 Já Vladimíra
 odjakživa podle křestního listu
 a podle jiných psaných pravidel
 Moje matka Lydie
 Já deset úžasných ptáků
 Jdu dál nemohu tu zůstat
 musím dál

Právě zde začíná psát první básně, které nejsou žádnými pubertálními veršovánkami, ale vyspělou a svébytnou poezií. Čirou náhou její básně v jednom dětském domově objevili dva studenti FAMU, kteří je přinesli českému básníkovi Františku Hrubínovi, ten byl jejími básněmi nadšen, poznal její talent a byl rozhodnutý jí poskytnout pomocnou ruku. V roce 1963 jsou její básně publikovány v několika časopisech. Občas se jí podařilo z děcáku utéct, to se pak toulala po hřbitovech, po lesích a městech, po hospodách… Život po nápravných zařízeních má samozřejmě i svou stinnou stránku. Čerepková se několikrát demonstrativně pokusila o sebevraždu. Byla to forma, kterou vzdorovala proti svému okolí. Nějaký čas strávila v Bohnicích. Po pokusech o sebevraždu se o Vladimíru opětovně začala zajímat její matka. Zakrátko jí byla Ustavní výchova zrušena. 

Až
Až ozvěna zavolá
stín anděla
jako by vyhledávala mrtvé
oni tam nejsou
chodí v kruhu
a kruhy umřely
Na jevišti
je ještě mlha a tma
a když se rozhrne opona
pomalu začne svítat
je vidět
jak z knih ubývá

V létě roku 1963 byla otevřena Poetická vinárna Viola, která se stala působištěm tehdejší bohémy. Čerepková se zde seznámila mimo jiné s básnířkou Inkou Machulkovou a Václavem Hrabětem. Jako sedmnáctiletá začala zářit, střídala muže, pila a její básně byly přednášeny v hudebně-recitačních pásmech. Čerepková se začala dostávat do podvědomí tehdejší klubové scény. Když do Prahy přiletěl Allen Ginsberg, vzala ho na svíčkovou a poté, co byl Ginsberg z ČSSR vyhoštěn, ji vyslýchala policie. (Vzpomeňte, že s Ginsbergem se potkal i Ladislav Landa.) Nikdy nevykonávala manuální zaměstnání, v průběhu 60. let se tak tajně vdala a dobrovolně se přihlásila do Bohnic, aby nebyla obviněna z příživnictví. V roce 1968 (krátce po okupaci) se svým druhým manželem emigrovala do Francie. Proč tam? Později řekla, že před francouzským velvyslanectvím byla nejmenší fronta. Krátce po emigraci pracovala jako ošetřovatelka katolického spisovatele Jana Čepa a pomáhala s domácností básníkovi a výtvarníkovi Jiřímu Kolářovi. Rozvedla se, žila v komunitě hippies, experimentovala s LSD, stále pila a stále střídala muže. Horečnatě z ní tryskaly básně, malovala, psala scénáře a před velkomětem se jezdila ukrývat na venkov. Ačkoliv se francouzsky nikdy pořádně nenaučila, do Čech se odmítala vrátit. Ve Francii zrovna šťastná nebyla, trpěla úzkostmi a strachem. Až do úplného konce života hledala, jak má vlastně žít. Zemřela před osmi lety.

Tak jsme se líbali
jaká to byla noc
a jaké milování
jaký měsíc na nás svítil
nechci na tebe více myslet
jen kvůli tobě chci ztratit paměť
jen kvůli tobě chci oslepnout
Neptej se na počasí
když ti je stejně jedno
bude-li zítra pršet
neptej se jak jsem celý den plakala
a proč
nesbírej mé vlasy z koberce
neskákej z okna
neblázni
jdi pryč
Několik poznámek k poetice Vladimíry Čerepkové
Allen Ginsberg a Čerepková

Vladimíra Čerepková bývá, stejně jako zmiňovaný Ladislav Landa, řezena do české vlny beat generation. V článku o Landovi jsem napsal, že si myslím, že u nás žádná samostatná česká variace beat generetion nikdy nebyla, nicméně vliv beatníků je v poetice Čerepkové, a to hlavně ve starších textech, patrný (stejně jako právě u Hraběte, Machulkové nebo Kocha).

V tenhle moment
moje kamarádko
ti vyhasla slova v ústech
to jenom jedna zrádná slina
Půjde se koukat na měsíc
a bude výt na měsíc
křikem bláznivých sluncí
řekneš mně
koberče
hrubý koberče
Řeknu ti moste
šlapu na tebe
a všechny mosty se usmívají
Odpovíš
Jsme přece ryby

Poezie Vladimíry Čerepkové je poskládána z velmi intimních a niterních zpovědí, která vycházejí z prosté potřeby vyjádřit se, poodkrýt jak myšlenky a pocity, tak i celý život. Zkrátka jde poznat, že je psala uvnitř křehká a zranitelná žena. Verše nejsou uzavřené do sebe, reagují na okolní svět a odkrývají hloubku toho, co na první pohled nelze spatřit. Básně jsou jako autorka sama, pokaždé trochu jiné, překvapující, ale i očekávané. Jsou plné rozporů, paradoxů a protikladů. 

Dám ti světlo svých rukou
mé ruce prožrali moli
všechno to prožrané to jsou ta světla

půjdu do noci hledat
druhé takové ruce
k neštěstí zblázněné
ponesu svou hlavu v dlaních
oči mají hlavy
v dlaních ponesu hlavu
Celé nebe bude hořet
všechno zapálím
ponesu svou hlavu
světelnýma rukama
Prožrali je moli
na světě existují
moli
kteří prožírají ruce do světel

Používá nerýmovaný volný verš , který je mnohdy rozsekán na jednotlivá slova. Většinou je však v podobě až prozaické celistvosti, kdy nejvýraznějším impulsem, že jde o báseň, je pouze její grafická podoba. Interpunkční znaménka autorka převážně nepoužívá, objevují se spíše výjimečně. Básně mají tak rychlý spád a jsou úsečné. Nejvýraznějšími motivy její poetiky, které se časem prohlubovaly a prostupovaly, jsou ztráta důvěry k lidem, bezprostřední reflexe reality, láska k přírodě, zvířatům a tichým místům, stejně tak k vodnímu světu nebo ke snové realitě. Důležité je téma nenaplněné lidské komunikace a nedůvěra ke slovům a jejich významu. Její pozdější tvorba byla zčásti ovlivněna i taoismem nebo zen-buddhismem.

Podívej plavu v zelené
vodě štěstí
nepromluvím
budu číst z tvých očí
dopis z výčitek
neodepíšu ti mé oči
nemají na známku

Bála jsem se některých krás
nevadí ti to
a já ti ztratím všechny vzpomínky
když mě nebudeš poslouchat
kdybys dělala to co nikdo
dnes bys od samého rána
stála s rukama vztaženýma k nebi

Nedám to znát
když se mé oči stydí
do bloku jsem ti napsala
že jsi vůl
a nejsi
mé oči se styděly už mockrát
tak co ty rybo
poznala bys to
Od ticha k tichu nesl se můj křik
a porušil tvé ticho
jak jsi se ty rybo němá
zlobila

Vladimíra Čerepková byla komplikovaná osobnost. Na jednu stranu drzá holka z děcáku, na druhou básnířka s křehkým vnímaním okolního světa. Na jednu stranu excetrická holka, která milovala pozornost, alkohol a muže; na druhou osoba sevřená do konce života ve strachu a úzkosti. Nojo, ale co taky dělat s jednoduchými básníky? Doufám, že se vás zaujala jako osobnost, nebo že vás zaujaly její verše. Dejte jim šanci, stojí za to. Budu se na vás těšit u posledního vydaní TMY A ŠÍLENSTVÍ.

TMA A ŠÍLENSTVÍ: Ladislav Landa

by Leave a Comment

Někdo to neunese a vzdá se, spolkne ho to – třeba se pověsí na vlastním pásku nebo vychlemstá jed z kabinetu chemie. Tak končí nadpis prvního článku ze série TMA A ŠÍLENSTVÍ. Poslední část zní možná trochu nepatřičně, vždyť kdo by, proboha, páchal sebevraždu ve škole? Vzlášť pro nás… Jako poslední ve svým životě určitě nechci vidět zdi naší školy, a vůbec – my ani žádný kabinet chemie nemáme. Nicméně touto větou jsem náražel právě na dnešního autora, který vlastní rukou odešel z našeho světa v pouhých sedmnácti letech. Na jednu stranu byl velmi citlivým básníkem s předčasne vyspělou a křehkou poetikou, na stranu druhou obyčejným studentem střední školy, úlně stejným jako jste vy.

,,Mládež zahrnuje děti ve věku do patnácti let a mladistvé ve věku od patnácti do osmnácti let. Mladí zažívají v tomto období různé kritické situace a jsou citliví a náchylní k negativním vlivům okolí.“ Suchá a plytká definice… Skoro jako kdybych slyšel svoji učitelku pedagogiky. Mládí. Věk, kdy se nám otevírají dosud nepoznané a rozbouřené obzory plné šťastných a rozkošných chvil, kterými přetéká každá trochu citlivější duše; věk, kdy jsme rozkročeni mezi světem pomalu zanikajícího dětsví a sterilním světem dospělých; věk nabývání nových vědomostí a zkušeností; věk, ve kterém se formuje naše osobnost, tak jako se z chladnoucího vosku formují svíce; věk jarních a letmých lásek a polibků a dotyků a objetí a přivinutí etc. Zkrátka mladost – radost. Jenže, kde přebývá radost, tam se později objeví i nechuť, neklid nebo letargie, lítost, stesk, samota, smutek – různý obranný reakce, tj. přetvářka a pozérství (zdravím M.) – holt celková citová labilita, která ve vás zapouští kořeny, ty se proplétají a postupně pohltí celou vaši bytost… To ústí v další smutek a lítost, pořád dokola. Ve chvíli, kdy vás tyhle pocity začnou svírat a ždímat z vás – jako ze špinavýho hadru – poslední záblesky alespoň drobnýho štěstíčka (nesnáším deminutiva), taková ta nedoryovská požíračka duší, máte několik možností. Můžete zatáhnout za ruční brzdu a vyskočit z toho rozjetýho rychlíku… Jenže, když skáčete z rozjetýho rychlíku, patrně vás dopadnutí na tvrdou zem zabije. Taky můžete sedět a čekat – čekat až se to ve vás nahromadí a celý to bouchne. Nic moc. Můžete se křečovitě smát absurditě vlastního života – pokud zvolíte tenhle postup, ostatní vás budou mít za idiota, což pro ty, kterým ještě záleží na názorech ostatních, znamená jenom další ždímání. Ale jak řekl nějakej Jaroslav Hašek: Jediným způsobem, jak být na tomhle světě volným, je stát se idiotem. Nícméně vhodná je ještě jedna varianta: postupná ventilace veškeré hořkosti. To vypadá asi následovně – začnete tvořit a přetvářet všechny nechtěné pocity v podnětné impulsy a impulsivní podněty, to z vás (alespoň na chvíli) vytrhne kořeny letargie. Proč tenhle monolog? Protože slouží jako můstek k dnešnímu autorovi.

Ladislav Landa napsal všechny svoje básně mezi čtrnácti a sedmnácti lety. Je z nich patrné, že Landa byl člověk, který svojí vyspělostí několikanásobně převyšoval své vrstevníky. Oplývají pocitem smutku, baladičností, tklivostí a pocitem zmíněné výjimečnosti. Protože všechny básně napsal přibližně ve vašem věku, myslím si, že jeho poetika a témata, kterým se ve svých verších věnuje, vám budou blízká a jeho pocitům budete rozumět.

Malá slabost v kolenou

Ladislav Landa se narodil 25. 2. 1948, tedy v den, kdy u nás vrcholily komunistické snahy o převzetí politické moci. Dnes jsou tyto události vnímány jako přechod od demokracie k totalitě, která u nás trvala dlouhých čtyřicet let. Právě motiv touhy po svobodném životě se často objevuje v Landových textech (což samozřejmě souvisí i s tím, v jakém věku je psal). 

Malá slabost v kolenou
a tichá bolest v obou očích
Snad si na mne vzpomenou

Byl studentem vinohradského gymnázia. Hned v prvním ročníku spolu se svými spolužáky založil školní časopis, který pod vlivem Petra Chelčického, jenž jim prý imponoval svým radikalismem k autoritám, pojmenovali Sieť viery pravé. Publikoval v nich svoje básně, které vyčnívaly nad vším ostatním, co se v časopise objevilo. Vůbec první, kterou nechal otisknout, zněla:

Jan Hus zdechl jako pes
zatímco hokynář odnaproti
stále víc mládne.
Chtěli to mnozí někam dotáhnout
a skončili u rumařů.

Zakrátko se seznámil s mladými básníky seskupenými kolem časopisu Divoké víno. Svými básněmi je velice zaujal. Později mu v Divokém víně pravidelně vycházely verše. Od dětství se zajímal o literaturu, divadlo a operu. Chtěl psát divadelní hry, obdivoval Voskovce, Wericha a Ježka. Jeho starší sestra Eva ho seznámila s dramatikem Josefem Topolem, jemuž se Landovy básně líbily. Dva roky se učil japonsky. Ale nebyl pouze intelektuál… Věnoval se sportu, závodně hrál basketbal. Pár týdnů před svou smrtí při jednom večeru poezie v Divadle S. K. Neumanna (dnešní Divadlo pod Palmovkou) se potkal s americkým beatnickým básníkem Allenem Ginsbergem (ten byl za nějaký čas z ČSSR vyhoštěn). Byl velmi citlivý a plachý, zaroveň ale impulsivní a někdy až prchlivý a vznětlivý. Zkrátka složitá osobnost. Byl velmi zamilovaný do své spolužačky Soni. Na konci května 1965 ho ředitel gymnázia obvinil z krádeže několika knih ze školní knihovny… To bylo nejspíš podnětem ke spáchání sebevraždy. Když se gymnáziem šířila zpráva o wertherovské smrti jejich spolužáka, který byl svým zjevem, ale také svými originálními, provokativními nápady a činy nepřehlédnutelný, nikdo tomu nemohl uvěřit. Ladislav Landa se otrávil na stráni za školou kyanidem, který našel v kabinetu chemie. V dopisu na rozloučenou se omlouvá sestře Evě, že spáchal sebevraždu v noci před její maturitou… Dále píše, že se obával hrozné proměny v brouka – takové z Kafkovy Proměny. Mohl za jeho sebevraždu pocit křivdy v kombinaci s citlivou a prudkou povahou, nebo začínající (dosud nepoznaná) duševní choroba? To už se nejspíše nedovíme. 

Sezení

Přijíždí Smutek ve svátečním vohozu
na nohou přivázaný řinčící prázdný lahve
v klopě zandanou zvadlou mimózu
a za ním klopýtá se starej dobrej Ahasver

Sednou si tady uprostřed mýho pokoje
půjčím jim na vodku a oni si smutně přiťuknou
Smutně se Smutek rozesmutní - a v tom to je
- že sedím s ním a nemůžu se hnout

Věčný žid věčný štvanec načechrá si pejzy
a makarónsky mluví se mnou - kde ten všude byl
řekne že v tom to je than I´m lazy
a že jsem darmošlap a že mě odnese divoký času kvil

Sedím tu s ním a s hostama který nejsou zvaný
a nemám vodvahu je vodsaď vykopnout
a když to matka vidí řve Pro Kristovy rány
proč zrovna můj syn musí bejt takovej smutnej bloud
Několik poznámek k poetice Ladislava Landy

První otázkou, kterou bychom si měli položit, je: Jak moc můžeme Landu považovat za básníka? Zemřel přece strašně mladý, ve věku, kdy většina básníků teprve se psaním začíná. I když jsou všechny jeho texty v podstatě juvenilie, o kterých obecně platí, že nemají vlastní svébytnou poetiku, ale autor svůj výraz teprve hledá, o spoustě Landových verších můžeme prohlásit, že jsou již vyspělou básnickou výpovědí.

Můj bratr chodil kouřit do stodoly
na seno. 
Odstavil jsem mu žebřík
a utekl jsem. 
Byla noc, bratr se bál. 
Potichu vyházel cigarety na zem 
a pak do nich jako do peřin seskočil. 
Zabil se, šílenec.

Takže si myslím, že o Landovi lze mluvit jako o hotovém a talentovaném básníkovi. Už jsem zmínil, že v jeho poezii je patrný motiv touhy po svobodě a nonkomfortním způsobu života. Možná proto bývá někdy řazen mezi českou vlnu beat generation (např. spolu s Václavem Hrabětem nebo Milanem Kochem). Beatnické témata a motivy se v jeho poezii určitě objevují… Je to pochopitelné, beatnici nálézali pochopení zvláště u mladých lidí, takže jistě měli vliv i na Landovu tvorbu. Sám Landa rád četl Ginsberga nebo Ferlinghettiho. Otázkou ale je, zdali u nás vůbec někdy nějaká literární beatnická generace tvořila, protože působení beatníků je ze své podstaty možné jenom ve společenském a kulturním prostředí U.S.A. Ovšem, jestli chápeme beat generation v širsím významu, a to jako kritiku měšťácké společnosti, nonkomformismus, konfrontaci s klasickou literaturou a obvyklým způsobem života, záznam vlastních zkušeností atd., můžeme poetiku Ladislava Landy označit za částečně beatnickou.

Zpěv sirén v Ústí nad Orlicí

Chce se mi brečet když vidím fotry
z továren chrastit bandaskama s bryndou
nasedat na kola s čepicí v ksichtě a pak
po malý šutratý silnici šlapat domů

Stojím vedle škarpy vočurávám trpkou
zaprášenou blumu a vy se na mě díváte
a myslíte si vandrák a jedete domu
ke třem dětem Azorovi prdelatý manželce
a čtyřem stěnám

Stojím tu vandrák a vy sedíte doma u večeře
s lžící v bramboračce a kecáte Dneska povídal
vedoucí Představ si to Znalas toho nojo a děti vám
rostou pod rukama už jsou skoro na umření

Ležím tu v seně vandrák s místní fešandou
a vzpomínám na vás jak doma výráte na
televizi a potom zívnete a spíte

Ráno mě budí mlha a seno v uchu
a siréna ve dvě oddrkotá vaši
bandasku s hnědým škraloupem a druhej
den je zase oddrkotá denně dál a dál

Stojím tu vandrák řeknete si ve škarpě
s trpkou blumou v puse a ošoupanejma nohama
a marně čekám na váš příjezd
ač je ráno a vy ne a ne přijet je
k zoufání směji se na vás kysele jako
angrešt a vy nic ticho bude asi neděle

V básních můžeme vysledovat i stírání hranic mezi literárním dílem a autorovým životem (což ale také souvisí s jeho věkem). Nicméně tento motiv není tak patrný jako u Karla Šebka (zde). V některých Landových básních je tak citelná stylizace do různých lyrických poloh. V některých básních je přítomna i nepřímá kritika tehdejších poměrů v komunistické společnosti, tj. určitá společenská angažovanost, která ho také odlišuje od poetiky Karla Šebka. 

Masna

Fronta se vleče
a je to lepší v zázemí
Lidé se hádají pro
mizerný žvanec
a kouří se jim od huby
Paní krájí uzeniny
a má prsty krásné
a dlouhé jako Liszt
Za války rozsekali
malé dítě do vuřtů
Mleté maso je laciné
Lidé se perou o žvanec
Paní má prsty
stále kratší jak si
je okrajuje
Zákazník praví
Deset deka
Paříže. Nakrájet
Paní krájí
Na konci fronty
stojí pomocná stráž
VB a nic nenamítá

Bylo by zajímavé sledovat, kam by se Landova poetika posouvala a směřovala. Ve většině jeho verších se odráží, že je psal mladý a citlivý člověk. „Vyhrocené, někdy až epigramaticky jadrné, či naopak ještě chlapecky hořce tklivé verše. Nebo holé výpovědi? Ale pokouší se také o villonovské sloky a daří se mu to. Kde k tomu přišel?“ vybavoval si Josef Topol v Revolver Revue po letech svůj dojem z Láďovy návštěvy. 

Sonet Soňa

Když jsem měl na krku už smyčku provazu
když v kávě jsem měl lžíci arsénu
když skákal jsem s šutrem do bazénu
a dal bych život třeba pro vázu

když naději jsem hledal jen v mázu
když plival jsem krev rudou ve hlenu
a nevěřil že krizi překlenu
tu jsem tě potkal - moji oázu

A proto neustále láskou plám
když chodím kolem vody sám
a proto vzdychám pyšnou šíji kloně

A ty jsi mi nejmilejší hlavolam
a jak jsem řekl láskou plápolám
a mám tě raději než svého koně

Doufám, že vás životní osudy a básně Ladislava Landy zaujaly. Najdete se k němu cestu? Zkusíte to s jeho básněmi? Myslím si, že narozdíl od veršů Karla Šebka, kterému jsem se věnoval v minulém článku, jsou ty Landovy méňě náročné, více emotivní a mají větší možnost promlovat k mladým lidem, kteří se čtením poezie začínají. Líbil se vám článek? Dokázali byste ve svém věku napsat podobné básně? Dejte mi vědět. Budu se na vás těšit u další TMY A ŠÍLENSTVÍ.

TMA A ŠÍLENSTVÍ: Karel Šebek

by Leave a Comment

Nedory, v těle je tma! Přepadnul vás už někdy ten pocit? Teď nemám na mysli vaše všední depky, kterýma si čas od času projde nevyhnutelně každý z nás. Myslím tím čas, kdy se celý váš vnitřek noří ve tmě, která je slizká a hustá jako tér; v bažině dní, která vás obklopuje a polyká, svírá vás a vy se nemůžete nedechnout, není čeho se chytit a s každým cuknutím jste v ní o kus hlouběji. Nebo naopak. Pocit tichého šílenství a neklidu, kdy to ve vás řve a hvízdá, jenže vy jste tak sevření, že nevydáte ani hlásku, jen v křeči čekáte, až někdo přijde a rozkopne ty dveře. Jak z toho ven? Můžete si vybrat. Někdo se snaží svoji tmu a šílenství pojmenovat a rvát se s nimi. Někdo to neunese a vzdá se, spolkne ho to – třeba se pověsí na vlastním pásku nebo vychlemstá jed z kabinetu chemie.

Již jsem publikoval článek, ve kterém jsem se zabýval otázkou, proč se většině z nás, když se řekne sousloví povinná četba, dělá špatně. Doporučoval jsem v něm také několik autorů, o kterých si myslím, že jsou vhodnými kandidáty do seznamu povinné četby (tím samozřejmě myslím na naší škole, na normálních školách už jsou jeho běžnou součástí), protože mimo nesporné kvality, které obsahuje jejich literární dílo, jsou zmínění autoři i jinak čtenářsky přitažliví (článek si můžete přečíst zde). Chci se k literatuře vrátit i v následujících článcích, proto jsem přemýšlel, jak je zpracovat, abyste byli s to je dočíst a aby vám zkusily otevřít cestu k zajímavým autorům, protože vím, že většina z vás nečte. Pro obyčejného čtenáře je mnohdy život spisovatele zajímavější než jeho knihy. Přirozeně. Často je to na škodu, ale zvláště pokud je autorův život obestřen legendami a nejrůznějšími mýty, dílo samotné jde stranou… Svý o tom ví takový Baudelaire, Rimbaud nebo Verlaine, Poe, Trakl, Jesenin nebo beat generation – jenže o nich jste slyšeli možná i vy, takže mi dáte za pravdu, že kdybych o nich psal, opakoval bych jenom to, co bylo už stokrát napsáno. To nechci, proto v následujících týdnech vyjde čtveřice článků souhrně pojmenových TMA A ŠÍLENSTVÍ. Představím vám v nich stručně čtyři autory, které (pokud se o literaturu vysloveně nezajímáte) určitě nebudete znát. Jejich jména totiž nejsou součástní standardního kánonu, jsou okrajem a odlehlou periferií literatury, kterou nám ve škole předkládají, zkrátka jsou štvanci – dílem i životem. Proč TMA? Protože jejich život je většinou zahalen tmavou mlhou tajemství a jejich knihy se zapomenutě povalují v temný a zvlhlých zákoutí dvorů, sklepů a půd (i když si to jejich dílo jistě nezaslouží). Proč ŠÍLENSTVÍ? Častečně jsem odpověděl v úvodu. Protože přes jejich nekontrolovatelný a často sebedestruktivní styl života, přes všechny noci a dny prořvané v bezútešném blouznění, dokázali žít a rvát se, s zimničně chvějící se touhou po svobodě dokázali vnímat a psát, dokázali svoje démony přetavit v dechberoucí umění – a pak většinou spáchali sebevraždu. Tmu a šílenství od sebe často nelze oddělit.

V prvním článku vám představím básníka a kolážistu Karla Šebka, skutečného českého prokletého básníka (jakkoliv tenhle termín nemám rád, protože nám prozrazuje jenom cosi zkratkovitého o životě autora.) Jeho životní příběh zní neuvěřitelně, jednou větou by se dal popsat asi následovně: Když netrávil čas po blázincích, psal, fetoval a pokoušel se zabít.

Život je choroba, kterou je nutné přežít

Karel Šebek se narodil jako Karel Štětka v roce 1941. Jeho otec, krátce po Karlově narození (některé zdroje říkájí po maturitě), nechal celou rodinu (údajně kvůli posměchu okolí) přejmenovat na Šebkovi. Dětství a mládí asi nic moc. Sám Šebek si na něj v rozhovoru pro časopis Vokno (1995) zavzpomínal : „Fotr tak nadával matce do kurev, že jsem si v půl třetí ráno vzal žiletku a podřízl jsem si krk“. Sebevražedné sklony ho pak pronásledovaly po zbytek života. 

Báseň-kotleta

Zcela oddán zlaté oprátce své příští slávy
má slova se budou třpytit na obloze
když se odtamtud přemístí hvězdy do mé postele
a na jejich místo vylezou stejně velké krysy
v jejichž zorničkách sleduji sebe a svět
můj strach abych nezakopnul a nespolknul knedlík básně takže by mé vesmírné snažení bylo zbytečné
les lásky k tučným dámám a hovězímu
les jímž neprojdu
aniž bych nebyl nabodnut na ostny tvých prsů
obryně která se zvětšuješ když píšu
jak pokrývám papír plísní textu
kdyby to tak byl chutný sýr jímž bychom si nacpali břicha
cigareta v mé ruce uhasíná s blížícím se večerem
další noc v blázinci mých veršů
rozbitý nos noci když jsi mě chtěla políbit
a narazila jsi na sochu býka s nímž se utkávám ve svých slovech
jinak kromě pozorování pavouků neprovozuji nic
tudíž tučně přispívám k budování republiky a zaplnění vlastních kalhot
tyto dva pojmy jsou neoddělitelné
jako já a ty
jako strašný žrout a strašidelná báseň-kotleta

Literaturu miloval od dětství, možná pro něj byla únikem z reality, své vlastní texty psal od puberty. Není divu, jeho strýcem totiž byl spisovatel Jaroslav Havlíček (Petrolejové lampy) a jeho bratrancem surrealistický básník a psychoanalytik Zbyněk Havlíček. Ten na jeho osobnost i poetiku měl (až do své smrti v roce 1969) obrovský vliv – mimo jiné ho seznámil s dílem světových surrealistů (Breton, Éluard, Péret, Tzara), které Šebek s nadšením četl a později přepisoval na stroji. Po maturitě nastoupil jako sanitář do psychiatrické léčebny. Inspiračním zdrojem se pro něho stalo myšlení a imaginace schizofreniků i jinak duševně nemocných lidí, o kterém tvrdil (jako většina surrealistů), že je velmi blízké psaní a poezii. Být vnějším pozorovatelem ale Šebka nebavilo, potřeboval vše zažít na vlastní kůži, stát se svobodným a nezávislým…

Jedna ze Šebkových koláží

Z kraje 60. let tak začal vydatně experimentovat s různými léky a drogami, které na něj neměly zrovna pozitivní účinky, protože se pokusil o další sebevraždu a z ošetřovatele se proměnil v pacienta. Od této doby to s ním bylo jak na houpačce – v 60. letech se prostřednictvím svého bratrancem seznamuje s Vratislavem Effenbergerem (surrealistický básník) a pražskou Surrealistickou skupinou; v rámci terapie experimentuje s LSD; v roce 1969, kdy jeho bratranec předčasně umírá, se jeho psychický stav rapidně zhoršuje a jeho život se přeměňuje v jednu velkou úzkostnou toxickou psychózu; bydlí po léčebnách; každý den doslova chrlí desítky básní, které rozesíla svým přátelům; pokouší se o další sebevraždy (dohromady těch pokusů mělo být přes 30!); jednou nohou je v blázinci a druhou v kriminále; tvoří koláže; dál na sobě zkouší účinky nejrůznějších drog; bydlí po bytech svých přátel, kteří mu neustále půjčují peníze nebo darují oblečení; z bytů se zase vrací do blázinců; neunavně píše další texty (jeho přátelé vzpomínají, že při sobě nosil několik objemných tašek, které byly naplněny pouze jeho básněmi) a tak dál, pořád dokola. Až na doraz, chození po hraně žiletky. Jak řekl sám Šebek: Život je choroba, kterou je nutné přežít. A konec jeho života? Nevíme. Od roku 1995 ho nikdo neviděl, prohlášen za mrtvého ale nikdy nebyl, zkrátka zmizel. Říkáte si ,,Chm, tak ten byl fakt prokletej“.

Ale v čem spočívá Šebkovo prokletí? Odhlédneme-li od faktu, že Šebek k němu měl určité psychologické predispozice (rodina a jeho dlouholetý duševní stav), povrchní interpretace by mohla být taková, že Šebek, jako skutečný enfant terrible a vzácný básník, byl dobovými okolnostmi vyštván na okraj společnosti a literatury. Neměl na výběr, musel se stát vyvrhelem a psancem, jeho prokletí bylo podmíněno jeho dobou. Taková interpretace spolíhá na to, že společenská kletba stíhá toho, kdo se odtrhe od průměru a společenské užitkovosti, kdo jako génius přečnívá průměrné lidi. Ovšem z historie známe případy, kdy i takoví géniové byli společensky vážení ( např. Goethe); jenže tito géniové se společnosti přizpůsobovali a svým dílem jí přímo sloužili. Typus prokletého básníka a rozervance se hromadně objevil někdy s romantismem (Shelley, Byron nebo náš Mácha), kdy autoři ke své tvorbě potřebovali (a vyhledávali) napětí a rozpor se společností. Prokletí básníka tedy vzniká spolu s měšťáckou společností, která je povrchní, sobecká a materialistická. Protože nežejime ve staré době; v době, kdy byl básník skutečně váženou národní postavou; ale v době, kdy naše společnost propadla konzumu a tím naprosto zesprosťačela, básníci (obecně literatura a zvláště poezie) jsou na okraji zájmu a stávají se z nich nechtění (tedy prokletí). V dnešní společnosti, která je roztříštěna a neustále v ní probíhá boj o život, moderní básník cítí, že svým dílem k jejímu rozvratu a rozštípenosti jenom přispívá. Prokletost moderního básníka má tak mnohem hlubší sociologické kořeny a dokud se nezmění uspořádání naší měšťácké a konzumní společnosti (a to se jen tak nezmění, protože to není problém jenom naší kapitalistické a postmoderní doby), básník bude prokletý v každé době. (Pokud vás tato tematika zajímá, tak doporučuji krátkou studii F.X. Šaldy Několik ,,Prokletých básníků“ čili příspěvek k tématu: Básník a společnost.)

Večer
Karlu Šebkovi

Orazítkoval jsem si Šebka na papír jako se píše báseň
ledviny rtů masakr očí ruce břitvy
žiletka veliká jako já
razítko žiletky
zaříznuté do žiletky
jako se objímají dva novomanželé
má budoucí manželka už tisíc let stojí na místě
kde stála noční Praha
a teď tam stojí náhle netopýr
a manželku Prahu netopýra rozedírá déšť čím dál ostřejšími drápy do čím dál ostřejších obrysů
za okny padá Praha
jako záclona podzimu za létem nebo ryba za velrybou ve dni kdy jsem dosud nezvracel ani v duchu protože šebek
voyer s klíčovými dírkami místo očí
dívám se na ženu která se mění v atomovou bombu
svět se svléká do neviditelna
a tam kde dřív zářilo slunce
dohasíná cigareta v mojí ruce
drobounký ostrov žihadla ještě menší včely která letí zpátky za dětství až daleko za ostnaté dráty mých víček
Několik poznámek k poetice Karla Šebka

Stručně jsme si popsali Šebkův život a rozebrali jeho ,,prokletí“. Právě to, že strávil celý svůj život v roli totálního outsidera, podmiňovalo absolutní svobodu a nezávislost jeho tvorby, hranice mezi Šebkovou poezií a Šebkovým životem jsou na mnoha místech neznatelné a život s dílem se vzájemně prolínají. Sám napsal:

...nikdy neopustím tento papír kde jedině
dovedu nějak žít a mít o něčem jasno.

Pevné jádro jeho tvorby tvoří básně ze začátku 60. let do poloviny 70. let. Šebkovy básně z 60. let jsou poznamenány hlavě vlivem Zbyňka Havlíčka a metodami surrealismu ( např. metoda automatického psaní, volné řazení asociací nebo již zmíněné pozorování duševně chorých). V dalších letech se postupně vymanil z literární stylizace a nalezl vlastní poetiku, ta je zakotvena mezi lyrismem a černým humorem. Jejím základem je deníkový záznam, pseudopopis každodenních věcí a stavů, který je však neustále zpochybňován snovou imaginací a iracionalitou, rozvracející právě pevný řád dějů a předmětů.

Je vítr Tvé vlasy vlají
jako pirátská vlajka
den odezněl jako zvon
je čas loupit
nevinná srdce dívek a duhu nad nimi
je čas se vrátit do nekonečna pekla
které nikdy neodezní
obrovská matčina ústa
a draví ptáci kteří z nich vylétají
aby mi vyklovali vnitřnosti
mně železnému rytíři
který vyhrál bitvu
nad lučním koníkem
a vším co se mi postavilo do cesty
písečné přesypy hrady z kostek
Tvůj dech mne smetává z těchto míst
do kraje kde si děti hrají se lvy
a kde lze políbit žraloka
máš tolik jmen
a přece jsi bezejmenná
znám Tě líp než zimu která přichází
jsi skrytá ve vločkách které mi roztávají na dlani
když se objevíš slepí prohlédnou a vidomí oslepnou a pak je pořád tma

Poezie se pro Šebka stává autoterapií; zřetelně z jeho textů vystupuje téma úzkosti ve vztahu ke světu a k sobě samému. Výrazem úzkosti jsou rovněž vyhraněná ironie a sarkasmus, jejichž prostřednictvím však směřuje i k destrukci vlastního já a k popření jakýchkoli pozitivních hodnot ( permanentní součástí Šebkovy poezie se stávají nože, jehly, sekery, pistole, pušky, minomety, bomby atd.). Třebaže sarkasmu není ušetřen ani vztah k milované bytosti, tento cit představuje básníkovi částečné útočiště. 

Karel Šebek Evě Válkové

Jak víly noc
Jak nekonečná nádraží
Hrobu vlak
Odcházíš
Odcházím
Jinam
Než zní prokletý déšť tohoto světa
Na dlani piha ďábla
Čertovo znamení
Mám
Nedám ti sbohem
Ani polibek
Ani se nesetkáme
Odejdi po sněžných cestách
Po posvátné římse
Prosím tě odejdi zůstaň odejdi navždy

V textech z 90. let se jeho vlastní „já“ schizofrenně rozpadá do mnoha subjektů, staví se proti realitě, ale i samo proti sobě, a jediný způsob vyjádření nachází v sebedestruktivním gestu. A protože motivy (auto)destrukce, jak už jsem napsal výše, jsou typické pro celou Šebkovou poetiku, můžeme to vnímat jako převládnutí dílčích motivů a vyvrcholení celé autorovy poetiky – jak víte, za krátko se po něm slehla zem.

Byl to magor, že jo. Cílem článku bylo lehce načrtnout život a dílo Karla Šebka, poukázat na některé atributy, které ho spojují s dalšími autory, jimiž se budu zabývat příšte, a otevřít vám cestu k neobyčejně originálnímu a svébytnému autorovi. Vím, že surrealistické texty se zdají nesrozumitelné a složité, ale zkuste to s ním, popřípadně s Havlíčkem nebo Effenbergerem, kteří Šebka v některých ohledech převyšují a surrealistickou poetiku dovedli k dokonalosti. Znali jste Šebka? Dejte mi vědět, jestli vás víc zaujal jeho život nebo jeho dílo… anebo voboje.

Chléb aneb Víte, co máte v kuchyni?

by Leave a Comment

Léto. Vůně teplé hlíny a pšeničných polí. Už jste se někdy zamysleli nad chlebem? Jo, já vím, říkáte si, že jsem se zbláznila… proč se nad ním zamýšlet? Chleba – základní surovina, mají ho v každém obchodu a obchůdku, něco tak každodenního a obyčejného. Univerzální příloha. Jak chutnalo vaše první sousto? Vzpomínáte? A kdy jste ho jedli naposled? Nechcete si pořád kupovat nezdravé bílé pečivo? Hledáte alternativu? Věřte mi, dá se upéct z pohodlí domova. Tento článek je na míru pro kuchaře z Dlouhé. Jak starý je chléb? Dalo by se říct, že jako lidstvo samo… Jak působí na vaše zdraví? Přečtěte si více! A na konci článku bude i recept na výborný a rychlý chléb.

Počátky chleba spadají do období neolitu, tedy přibližně 10 000 let př. n. l. Člověk nejprve sbíral a jedl zrna, pak si je díky ohni mohl i opražit. Následovalo drcení obilných zrn v hmoždíři a primitivních mlýncích, z čehož se připravila kaše.
Nejstarší pec v ČR byla objevena v Bylanech u Olomouce. Předpokládá se, že pochází z období 4 800 – 4 600 př. n. l.

Podle křesťanství slovo chléb znamená: „chléb je živý Kristus“. Krásně to ilustruje freska z 16. století v moldovitském klášteře v Rumunsku – na paténě místo hostie leží Kristus v lidské podobě. V minulosti byl v rámci výměnného obchodu chléb používán jako lokální platidlo univerzálního charakteru.

Jaký vliv má chléb na naše zdraví?

Dnes můžete potkat spoustu lidí, kteří omezili nebo úplně vynechali potraviny s pšeničným lepkem a dočkali se často až neuvěřitelných změn k lepšímu. Jejich zdravotní potíže včetně psychických postupně mizely, vypouklé břicho splasklo a narůstala kondice…..Změny v každém případě nešlo přehlédnout.
Problémem zpravidla není samotný pšeničný lepek, ale jeho množství a také forma, ve které ho většina z nás konzumuje – tedy hlavně v průmyslově vyráběném bílém pečivu.
Každodenní a dlouhodobá konzumace kupovaného pečiva z bílé pšeničné mouky, které bylo kynuté droždím a nikoli kváskem, může mít nepříznivý vliv na zdraví člověka. První problém tkví v nerozloženém, a tedy nestravitelném, lepku.
Nerozložený pšeničný lepek, zejména při časté konzumaci, doslova zalepuje sliznici tenkého střeva – tím nepřímo způsobuje zácpu, nadýmání, akné, zahlenění a záněty.

Jak získat chléb prospěšný zdraví?

Pečení chleba v domácím prostředí se za současných podmínek zdá jako jediné řešení.
Domácí pečení chleba bývá pro spoustu lidí zpočátku nepředstavitelně náročné. Jakmile ale zjistíte jak na to, uvidíte, že je to vlastně docela jednoduché. Domácí chléb s různou chutí a druhem mouky přináší tolik výhod, že jen málokdo lituje trochy té počáteční námahy.

Domácí chléb je navíc levnější, vydrží mnohem déle čerstvý a lépe chutná! Kdo jednou ochutnal pravý domácí chléb, nikdy nezapomene na ten rozdíl , chuť a úžasnou vůni.
Tak neváhejte a zkuste si ho upéct!

Recept na dobrý chléb

  • Suroviny:
  • 500g ………. hladká mouka (špaldová dle libosti)
  • 1x …………..sáček sušeného droždí
  • 10g………….cukr krystal
  • 10g …………sole
  • 1 ……………lžíce kmínu
  • 1…………….lžička chlebového koření (není podmínkou)
  • 300ml………teplé vody

Postup:

Všechny suroviny smícháme a necháme kynout. Po vykynutí dáme na pečící papír. Potřeme mlékem a dáme do trouby péct na 240 °C 15-30 min. Vše záleží na troubě. Chléb musí být do zlatova upečený.

Už hyne! Teda… kyne.

Jak se vám chleba povedl? Jsme zvědaví. Podělte se s námi v komentáři.

MY Z PEĎÁKU

by Leave a Comment

Další záznam na záchodovou zeď nářků. Jsme rádi, že vás po týdnu můžeme přivítat u dalších Záznamů přeživších. A protože tohle vydání je s pořadovým číslem tři (a trojka je číslo magický), bude opravdu specíální. Oproti předešlým vydáním, kdy jsme za jeden týden nasbírali texty od vícero autorů, dnešní vydání patří pouze jednomu. Co o to, vždyť na tom nemusí být ještě nic speciálního. Jo, máte pravdu. V čem je to teda tak speciální? Jestli jste si u minulých vydání říkali, že jsme teda dost odvážní, tak čtěte dál. Dnes vás totiž čeká notná dávka pesimismu, beznaděje, sarkasmu a drzosti – zkrátka obyčejný den v naší obyčejné škole. (Jestli vám praskne žilka – nezapomeňte – rychlá je 155.) Zbývá poslední otázka, než se vrhnete do čtení: Kdo je tím autorem? No… to vám říct nemůžeme, ale alespoň prozraďme, že vystupuje pod tajemným pseudonymem Dr. Alen Chaxep. Teď víte všecko – můžete se do toho pustit. A pro hnidopichy – báseň je umělěcké ztvárnění reality, to znamená, že nemusí nutně odrážet žitou realitu, kapišto?

(autorkou úvodní kresby je G. Sokolová z 4.D)

MY Z PEĎÁKU
/cyklus básní/

I. 
V PEĎÁKU
máme na háku
pověst školy i naší budoucnost
hlavně že v bufetu je baget dost
a z automatu na kafe teče kafe
a v zimě aspoň jeden radiátor blafe
a říďe míň řve a víc se směje
pak nám
nádherně je
 
II. 
PŘED ŠKOLOU TMA TEKLA Z PRŮČELÍ
sirky sme neměli
Vo slunce připálil jsem si tak
abych ti viděl na čumák
Tma tekla pryč
a oblaka
jako prasklá kloaka
spala ti nad hlavou
Do školy jedině s průpravou
tak na rtech hřál mě rum
Tys přišel o rozum
No vo ten taky ANO
a kalně modrý ráno
počalo den
Ač se tváříme chytře
každej s náma si prdel vytře
Jdem do šaten
 
III. 
JEDNIM SMĚREM
bůhví kam se derem
Na hodiny
chodí za nás někdo jiný
Zvykli sme si a vy taky
nevěříte na zázraky
Prostě sme to vzdali
vopět vzali pali
A víme
že když se vomylem dostavíme
hodiny prokládáme spaním
dyť sme si zvykli Už se neposerem
A ti co sem dou za vzděláním
dou stejnym směrem
 
IV. 
VYPADAT CHYTŘE VYŽADUJE HODNĚ DŘINY
proto skáču po chodbě a kvokám
abych vypadal jak mateřiny
Ostatní mě maj za cvoka
jenom holky se culej Jenže ne na mě
asi už znaj mě
ale de jim to krásně
A v ředitelně pod vobrazem Havla
čtou se moje básně
Haleká při tom Pavla
Jaký chytrý máme žáky
z toho koulej se mně zraky
Teď nám jen chybí hele
sehnat i takový učitele
 
V. 
ZDÁ SE
že jsem zabřed v čase
mezi tim co bylo a co mě čeká
Co mě čeká toho se lekám
tak raděj dlím v nečinnosti
jak zamrzlá řeka
nebo jez
A je to k zlosti
doufat že moje zítřejší
já bude chytřejší
než bylo dnes
 
VI. 
V KNIHOVNĚ
diskutujem vo hovně
Zabíjíme tim čas
zas a zas
Holky taháme za vocas
když už sem za náma zablouděj
je nám hej
Podzim se bude
vracet vratce po oprátce
A my zabíjíme čas čekáním na milost
Bude podzim
to je dost
Vrátná vejrá z vrátnice vztekle
a nás čeká sezóna v pekle
 
VII. 
V ZÁSTUPCÁRNĚ
asi marně 
bysme chtěli
aby nám rozumněli
Všecku únavu
hoďme za hlavu
nemůžem-li teď tak
co budem dělat pak
Za dveřmi podzim tančí tiše
že ho není ani slyšet
To už je let co se mi
smutek rozlil do řádků
a moje milá kluka má
ale já to nejsem
Běhám po chodbě 
s rozpřáhlejma rukama
abych upozornil že nejsem zcela
v pořádku
 
VIII.
IMRVÉRE
nás něco sere
a ospalý dny s němou tváří
kroužej kolem
Je to furt to samý
stejně ukřivděný tlamy
s jejich světabolem
A nikdo nemá vodvahu
vytáhnout si hlavu z prdele
 
se mnou v čele
 
IX. 
S UKLÍZEČKOU NA CIGÁRO
když du po hlavě mi stejká háro
asi jako pěna po poháru
A uklízečka nemá páru
že sem se do ní zamiloval
Když se jí to snažim vysvětlit
jen se usměje a poví
Ty a ty tvý divný slova
 

A to je vše! My víme, že ve všem máme pravdu – vždyť to víte taky. Zkuste si tipnout, kdo by se mohl schovávat pod tím tajemným pseudonymem. No? Vaše reakce očekáváme v komentářích!

Literární soutěž o cenu časopisu List

by 2 Comments

Redakce časopisu List vyhlašuje 0. ročník Literární soutěže o cenu časopisu List! Píšete texty, básňe, povídky, úvahy nebo eseje? Chtěli byste dostat zpětnou vazbu? Chtěli byste vědět v čem se zlepšit a jakým směrem pokračovat? Chcete poznat lidi se stejným zájmem? Napište nám! Zúčastnit se může kdokoliv (z naší školy). Pravidla nejsou žádná – můžete poslat kolik textů chcete (tzn. že do jedné kategorie můžete poslat více textů), na jakékoliv téma, a je jedno, zdali jste text napsali včera či před rokem! Věříme, že do soutěže se vás přihlásí mnoho a že my budeme mít z čeho vybírat!

VYPSALI JSME KATEGORIE:

  1. kategorie: BÁSEŇ
  2. kategorie: POVÍDKA
  3. kategorie: ESEJ, SLOHOVÁ PRÁCE, ÚVAHA

(Jeden soutěžící se může přihlásit do více kategorií.)

Úprava práce: Každá práce by měla obasahovat plné jméno autora.

Uzávěrka soutěže: Soutěž začíná dnešním dnem, tj. 6.12. 2020. Do soutěže budou přijaty práce, které budou nejpozději do 20.1. 2021 poslány na e-mailovou adresu: casak.list@seznam.cz (do předmětu napište: Soutěž – kategorie do které/ých se hlásíte). Kvalitu prací bude posuzovat porota, která bude utvořena z členů redakce.

Vyhlášení vítězů: Na přelomu ledna a února budou vítězové jednotlivých kategorií vyhlášeni a oceněni přímo ve škole (a samozřejmě na našem Instagramu). Vítězné práce také zveřejníme v časopisu!

CENY: Každý výherce své kategorie obdrží 1000 Kč a originální diplom.


(Tímto děkujeme vedení školy za poskytnutí finanční částky, velmi si vážíme Vaší podpory.)

Kontakty: Případné dotazy směřujte na: alexandr.pech@seznam.cz – šéfredaktor, klarafabianovic@seznam.cz – Koutek (č)umění, Fajaja2002@seznam.cz – Zpravodajství

Na co ještě čekáte? Všecko, co je třeba vědět, už víte! Těšíme se, až se zatajeným dechem budeme pročítat vaše práce. Pro bližší info nám neváhejte napsat na Instagram nebo mail. Hodně invence vám přeje naše redakce!

DISTANČNÍ VÝUKA – jak na to?

by 1 Comment

Moc úkolů? Ještě jsi nepřečetl ani toho Šejkspíra a zejtra píšeš z matiky? Možná, že už máš chuť se na všechno vy… vykašlat… jo, chápu tě. Ale vím, že se s tím zvládneš poprat. Sepsala jsem pro tebe několik bodů, které by ti mohly pomoct s tím, jak mít distanční výuku pod kontrolou a nezbláznit se z ní.

  1. NASTAV SI REŽIM
  2. ODDĚL SI PRÁCI A VOLNÝ ČAS
  3. DÁVEJ SI REÁLNÉ CÍLE
  4. PLÁNUJ! (rozvrhni si čas a práci)
  5. ODPOČÍVEJ
  6. ODMĚŇUJ SE
  7. PRŮBĚŽNĚ SE UČ

1. NASTAV SI REŽIM

Ano, věř mi, že bude lepší, když pyžamo sundáš dřív než před večerní sprchou. Funguj stejně jako za normálních podmínek. Vstaň, převleč se, nasnídej se a zasedni ke škole. Tím získáš čas a nebudeš muset u počítače vysedávat až do večera. Motivace bude taky větší, když u toho nebudeš lenošit v posteli. Až nastane čas vrátit se do školy, vstávání nebude tvým největším nepřítelem.

2. ODDĚL SI PRÁCI A VOLNÝ ČAS

Vyhraň si zvlášť čas na práci a zvlášť čas pro sebe, rodinu a kamarády. Nemotej to dohromady. Je důležité, abys měl svůj prostor, kde můžeš odpočívat, kam můžeš před svými povinnostmi utéct a odpočinout si.

3. DÁVEJ SI REÁLNÉ CÍLE

Tím, že si za úkol dáš splnit za jediný den nespočetně moc věcí, ničeho nedocílíš. Jen to pro tebe bude demotivující, že si nestihl, co sis stanovil. Proto si plánuj po menších kouskách. Hned ti to půjde rychleji a lépe.

4. PLÁNUJ!

Díky rozplánování svých povinností a času svou práci mnohonásobně zefektivníš. Jako jednoduchý pomocník ti poslouží obyčejná excelová tabulka. Jestli si chyběl na hodinách informatiky, jednu takovou tabulku přikládám. Můžeš si ji stáhnout a začít ji využívat, anebo se jen inspirovat a vytvořit si svou vlastní na míru. Díky ní budeš mít přehled o tom, co už si udělal a co tě ještě čeká. Možná budeš mile překvapen – uvolní se ti čas na spoustu dalších aktivit. Nezapomínej, že tabulka ti slouží jen jako nástroj, a práci za tebe neudělá. Nezoufej, pokud to ze začátku nepůjde tak rychle a nebudeš stíhat. Začátky většinou nejsou lehké. Teď už je řada na tobě, NEVÁHEJ A PUSŤ SE DO PLÁNOVÁNÍ!

PLÁNStáhnout

Jak může vypadat taková vyplněná tabulka? v poznámkách najdeš ještě jeden tip:)

PLAN-vyplneny-1Stáhnout

5. ODPOČÍVEJ

Dělej časté a krátké pauzy (na sváču, protažení, zajdi na krátkou procházku do přírody nebo jen skoč pro rohlíky… ). Budeš mít víc energie a nezahltíš se mnoha informacemi. O pauzách bude mít tvůj mozek čas informace zpracovat. Učení bude efektivnější a unavíš se pomaleji.

6. ODMĚŇUJ SE

Když odvedeš dobrou práci, něco se ti povede nebo něco pochopíš, odměň se za to – ať už něčím dobrým nebo „pouhou” pochvalou. Může to být jedna z tvých motivací. Prostě si udělej radost!

7. PRŮBĚŽNĚ SE UČ

Hodně ti to ulehčí práci při návratu do školy. Nebudeš toho mít hromady a nezblázníš se z toho. Když to někdy nepůjde, nenuť se do toho, ničemu to nepomůže – jen z toho budeš na nervy. Svou energii můžeš vložit do něčeho jiného, a pak se k učení s radostí vrátit.

A na závěr bych ti chtěla říct, NEVZDÁVEJ TO!

Protože, TY, na to máš!

Tak to je všecko. Pokud máš nějaké své tipy a triky na distanční výuku, neváhej a poděl se s ostatními v komentářích.

Lék nebo zkáza: Marihuana a její úskalí

by Leave a Comment

V české společnosti často diskutovaná otázka: je marihuana špatná droga nebo užitečný lék? Zajímá vás tato tématika? Poodhalte s námi některá tajemství a zbourejte společenské mýty. V článku se dozvíte, ve kterých státech je marihuana již legalizována, jaké je její základní rozdělení a další zajímavé informace.

!Tento článek vás rozhodně nenabádá ke konzumaci marihuany či jiných psychotropních látek. Tento článek nereprezentuje ani osobní postoje a názory redakce. Článek slouží pouze k edukativním a informačním účelům!

Dříve se z marihuany vyráběla látka, oblečení, lana a spoustu dalších věcí. K tomu už slouží pouze technické konopí. Když se řekne marihuana, většina z nás si představí její zneužívání. Ale je opravdu tak špatná? Dnes je ve spoustě státech legalizovaná (např. Kanada, některé státy USA) – ještě ve více státech je dekrilimizovaná (můžete marihuanu užívat, pokud vám je více než 18 let, ale nesmíte ji distribuovat).

Druhy

Marihuana se dělí na dvě hlavní odrůdy (mluvíme-li o marihuaně jako o droze). První odvětví je Konopí seté – Sativa. Druhé je Konopí indické –Indica. Každá z těchto odrůd má jiné účinky. Za to mohou odlišná složení kanabinoidu – hlavními kanabionoidy jsou THC a CBD.
THC (neboli Tetrahydrokanabinol) je hlavní důvod proč je marihuana nelegální. Tento kanabiond je psychoaktivní, způsobuje pocit, že jste tak říkajíc „high“. Naopak CBD (neboli Cannabidiolum) je legalizované i u nás v ČR. Tento kanabiond má pozitivní účinky na tělo, regeneruje svaly a roztahuje cévy.

I takto se dá CBD pořídit

Účinky

Teď už trochu víme, co je to marihuana. Pojďme se podívat na její účinky a následky jejího užívání. Záleží na tom, jak budete marihuanu užívat. Když budete marihuanu inhalovat jakýmkoliv způsobem, stav se dostaví do 10-15 minut, přičemž trvá průměrné kolem 40 minut. Ve stavu po konopí se vám v mozku zablokuje serotonin v receptorech. Ty jsou stále drážděny, takže ať vymyslíte téměř cokoliv, bude se vám to zdát, jako ten nejlepší nápad na světě, budete mít zpomalené reflexy, možná se u vás mohou objevit i sluchové halucinace, málo častější jsou vidiny.

Pokud si upečete tzv. cookies, stav se dostaví později, ale bude trvat déle, bude se vám chtít spát, budete unavení, dost možná budete cítit pocit blaženosti a euforie.

Následky užívání

Krátkodobé užívání marihuany způsobuje spavost a malé výpadky paměti. Dlouhodobé užívání může být spojeno s halucinacemi, problémy s plicemi, impotencí a někteří vědci uvádějí, že dlouhodobé užívání, může být spojeno dokonce i s shizofrenii – a tady veškerá sranda končí, v takovém případě je nutné vyhledat pomoc odborníků.

Já doufám, že jste se dozvěděli nové informace, a že vás čtení článku bavilo. A jaký je váš postoj k užívání marihuany? Jste striktně proti? Nezajímá vás to? Máte osobní zkušenost s jejím užívaní? Neváhejte se s námi podělit o své názory a zkušenosti!

Kobe Bryant a jeho odkaz

by 1 Comment

Zanedlouho to bude již rok, co tragicky zemřela sportovní legenda, skvělý otec a vzor pro miliony mladých lidí Kobe Bryant. Pro naši redakci to byl dětský hrdina a idol. Co nám tu po sobě zanechal? Pojďte si společně s námi připomenout jednoho z nejlepších basketbalistů na světě, jeho život a veleúspěšnou sportovní kariéru.

Kobe Bryant, přezdívaný „Black Mamba“ byl americký basketbalista působící v americké NBA v týmu L.A. Lakers. Narodil se 23. srpna  1978 a už od dětství projevoval nadání pro sport.

Odkud pochází jeho netradiční jméno?

Kobe byl jedním ze tří dětí a jediným synem bývalého hráče Philadelphia 76ers Joea Bryanta. Kobe ke svému jménu přišel velmi neobvyklým způsobem, proto přijde hodně lidem velice zvláštní. Jedná se o název steaku, který rodiče Kobeho Bryanta zahlédli na jídelním lístku v jedné restauraci krátce před narozením syna, tento steak se dováží z japonského města Kobe.

Joe Bryant (nalevo) býval skvělým basketbalistou

Kobe a jeho začátky s basketbalem

Když bylo Bryantovi šest let, jeho otec ukončil kariéru v NBA a odešel i s rodinou do Itálie, kde začal hrát v nejvyšší italské lize. Pro celou rodinu to mělo zásadní význam a Kobe se zde naučil italsky a španělsky. V létě odjížděl na tábory do USA, kde se učil hrát basketbal. Jeho dědeček mu posílal videa basketbalových utkání, která mohl studovat a zdokonalovat. Bryant hrál basketbal od tří let, ale nechybělo mnoho a mohl začít hrát fotbal. Z toho však nakonec sešlo. My můžeme být jenom rádi, že rozhodl pro basketbal.

Do slavné americké NBA se dostal už v mladém věku a to po výhře národního titulu v maturitním ročníku. Kobe byl v draftu vybrán týmem Charlotte Hornets, ale díky výměně za Vlada Divace hrál už od začátku v L.A. Lakers.

Úspěchy

Kobe s Lakers získal 5 titulů NBA, 2x vyhrál MVP NBA finále ( nejužitečnější hráč  finále), 1x vyhrál MVP celé sezóny, až 14x se objevil v NBA  All-Star týmu, 2x se stal nejlepším střelcem celé NBA a 1x vyhrál Slam Dunk turnaj, což je turnaj ve smečování.

Roku 2016 Kobe ukončil svojí  dlouhou, zajímavou a velmi úspěšnou kariéru.

Kobe Bryant držící trofej Larryho O‘ Briena (trofej pro vítěze NBA) a cenu Nejužitečnějšího hráče NBA ročníku 2008/09

Kobeho smrt

Bryantova soukromá helikoptéra Sikorsky S-76 se zřítila v neděli 26.1. 2020 v 9:45 dopoledne místního času v mlze v kopcích u Calabasas severozápadně od Los Angeles. Stroj po pádu zachvátil oheň a nikdo na palubě nepřežil. Podle leteckých dat vrtulník Sikorsky S-76 narazil do strmého srázu v rychlosti kolem 184 kilometrů v hodině, při klesání kolem 1,2 kilometru za minutu. Stroj se při nárazu roztříštil na kusy, které se rozletěly na plochu o velikosti fotbalového hřiště. Kobe  byl údajně se svojí dcerou Giannou, také velice talentovanou basketbalistkou na cestě do své akademie Mamba Academy, kde měli mít trénink.

Kobe tu zanechal naprosto jedinečnou sportovní kariéru, ale také milující rodinu a přátelé. At‘ už je s námi či nikoliv, my si ho navždy budeme pamatovat. A co vy? Byl Kobe váš vzor, měli jste ho rádi? Nebo dáváte přednost jinému sportu? Podělte se s námi do komentářů!

Studentské volby 2022

by Leave a Comment

Prezidentské volby

Prezidentské volby 2023 se kvapem blíží. Tak proč si to nezkusit nanečisto. Přeci jen je politika složitá záležitost a o to těžší je rozhodování komu poskytnete svůj hlas a důvěru… A i proto se naše škola zapojila do velmi zajímavého projektu JSNS, který nám poskytne docela podstatnou zkušenost s průběhem voleb. Stejně jako to bylo roku 2021 se studentskými volbami do Poslanecké sněmovny.

Volby prezidenta České republiky proběhne 13. a 14. ledna 2023. Druhé kolo se bude konat 27. a 28. ledna 2023 , kam postoupí dva nejúspěšnější kandidáti z prvního kola.

Studentské volby proběhnou 12. a 13. prosince 2022. Studenti budou nanečisto volit svého kandidáta. Budete volit mezi devíti kandidáty.

Jak budou probíhat?

Přijdete k volební komisi, kde pro vás budou připravené volební lístky. Ověří si vaší totožnost a dají vám volební lístek. Odejdete za plentu, kde zakroužkujete jednoho kandidáta, kterého chcete zvolit. Vhodíte do urny a olalá máte odhlasováno a můžete odejít. Je to velmi rychlé a jednoduché. Tak neváhejte a zapojte se.

Pokyny pro voliče najdete zde

Koho můžete zvolit?

Andrej Babiš
Petr Pavel
Josef Středula
Pavel Fischer
Marek Hilšer
Danuše Nerudová
Tomáš Zima
Jaroslav Bašta
Denisa Rohanová

O jednotlivých kandidátech si můžete přečíst na chodbách naší školy.

Neváhejte a zjišťujte si informace na ověřených webových stránkách (např. zde) a podívejte se na jejich debaty, ať víte, kdo by podle vás byl nejlepší prezident České republiky.

V případě jakýchkoliv nejasností neváhejte napsat do komentářů. Budeme se na vás těšit….. Uvidíme se u voleb!

HUDEBNÍ TIP: Bert & Friends

by Leave a Comment

,,Music of love, beauty and fun.“ Tak popisují svou hudbu členové kapely Bert & Friends, která už pár týdnů okupuje všechny mé playlisty a stala se pro mě jednou z top skupin našeho poměrně malého českého popového rybníčku.

Bert & Friends debutovali v roce 2016 se singlem Haluzinace. Nejsou tak úplně popová skupina, sami
sebe by zařadili mezi umělce vytvářející spíše Space Altruistic Progressive Psychedelic Melodic Jazz Rock
music. Nedokážete si pod tím představit nic konkrétního? Vůbec nevadí. S největší pravděpodobností to
byl jejich zájem, což ostatně uvidíte za chvíli.

Členy skupiny jsou Albert Romanutti (zpěvák, frontman skupiny), Dave Herzig, Jakub Šingler a Vlado Mikláš. Skupina tvrdí, že se vrátili v čase z roku 2050 a přicházejí svými písněmi zachránit hudební scénu. Celkem odvážné tvrzení, ale myslím si, že se jim to opravdu daří. V roce 2019 byli totiž nominováni na Cenu anděl za Objev roku (bohužel nevyhráli), ale v roce 2021 získali ocenění v kategorii Videoklip na Cenách Anděl a já jsem si jistá, že další ocenění čekají. Byla jsem na jejich koncertě v Litoměřicích, který se konal v rámci 22 Filmového festivalu a byla jsem okouzlena. Atmosféra a energie všech členů skupiny mě naprosto pohltila a odcházela jsem zklamaná, že tahle euforie netrvala ještě o něco déle.

Zde pro vás mám krátkou ukázku z onoho koncertu:

 Navnadila jsem vás? Upřímně doufám, že ano, protože ještě ani zdaleka nekončíme! Ráda bych vám představila jejich alba a mé nejoblíbenější skladby z nich.
V listopadu 2019 vydali své první album Supr. V tomto albu dávám 10/10 bodů singlu Akamaféra, i když nejposlouchanějším singlem na Spotify je Lambaláda (která není špatná). V albu se nachází ještě další dvě skladby a to jsou Jupíter a Enterprise,, taky je vřele doporučuji, no jako ukázku vám tu nechám Akamaféru:
(Doporučuju si zavřít oči, vzít si sluchátka a vnímat to, co vlastně slyšíte. Je to haluz:)) 

Druhým supr čupr albem je Klasirdo, které vyšlo v červnu 2020. Tam je mojí letní srdcovkou singl Haluzinace, který nabírá neskutečných obrátek, když máte hlavu ponořenou v trávě;) Chytlavou melodii má ale i skladba Plody moří. 

Pak zbývá ještě album  Panna a netvor, to je album, které v sobě má pouze čtyři skladby a z nich vyčnívá Piš mi básně, která má i videoklip, kde se objeví všechna alter ega pana Alberta Romanuttiho.

A to by bylo vše ke kapele Bert & Friends. Zaujal vás tento hudební tip? Neváhejte a dejte nám vědět do komentářů!

Fenomén à la Werther

by Leave a Comment

Se začátkem roku přibylo do seznamu literárních děl k maturitní zkoušce Utrpení mladého Werthera, tenoučká kniha s pohlednou obálkou a motivem nenaplněné lásky a sebevraždy. Je to však dobrá volba?

O autorovi:

Johan Wolfgang von Goethe (28. 8. 1749 – 22. 3. 1832)

Narodil se ve Frankfurtu nad Mohanem v rodině císařského rady.

Studoval práva v Lipsku a později ve Štrasburku, kde se seznámil s básníkem a filosofem Herderem – jejich setkání bývá považováno za počátek hnutí Sturm und Drang (Bouře a vzdor).

Pracoval u říšského komorního soudu ve Wetzlaru, kde poznal svou lásku Charlottu Buffovou, která ho inspirovala k napsání Utrpení Mladého Werthera.

Přestěhoval se do Výmaru, stal se tajným ministrem radou a byl povýšen do šlechtického stavu.

Zemřel ve Výmaru v 83 letech jako uznávaný německý básník.

Tolikrát jsem se vrhl na zemi a prosil Boha o slzy, jako rolník o déšť, když nebe nad ním je olověné a země kolem něho umírá žízní.

Obsah díla:

Příběh, který je psán formou dopisů a začíná tím, že se mladý malíř Werther přestěhuje do malého města Waldheim, kde se seznamuje s venkovským životem.
Ztotožňuje se s přírodou, přemýšlí o přátelství, o lásce, nechá nás zamýšlet se nad filosofickými otázkami smyslu života, smrti, nejistoty v životě a o štěstí, které je tak snadné ztratit. Werther zdůrazňuje důležitost vzdělanosti a nechává se vést vášnivostí mladistvého věku.
Poté co pozná Lottu, jejíž srdce však patří jinému, jeho láska se postupně mění v zoufalství. Cítí, že je to on, kdo ji rozumí a kdo může nechat její srdce růst, na rozdíl od jejího snoubence Alberta, který je mrzutý, praktický a nudný.
Jeho vnitřní nestabilita ho vede stále k horším a horším myšlenkám, které !SPOILER ALERT! končí sebevraždou.

Život a smrt à la Werther

Traduje se, že po vydání této knížky následovala vlna sebevražd, kdy oběti byly nalezeny s knihou Utrpení malédo Werthera v rukách.

Lidé se s Wertherem ztotožňovali, nacházeli v něm sami sebe a krejčí nestíhali šít ikonický styl à la Werther, modrý jezdecký kabát s mosaznými knoflíky, žlutá vesta, kalhoty a hnědé kožené boty, který nesměl chybět v šatníku žádného mladého muže.

Recenze:

Mnoho studentů si Utrpení Mladého Werthera vybírá k maturitě kvůli nízkému počtu stran. Jenže ačkoli je délka knihy lákavá, myslím, že to není tak jednoduchá volba.

Kniha je kombinací románu v dopisech a románu-deníku. Spousta čtenářů upřednostňuje kratší kapitoly, takže v tomto směru je Utrpení mladého Werthera více než uspokojivé. Nečetlo se mi to však tak rychle. Autor často píše v dlouhých souvětích a složitých metaforách. Stalo se mi třeba, že jsem přečetla menší odstavec, který tvořila jen jedna věta a vzhledem k počtu přístavků, vedlejších vět a neucelenosti myšlenek, mi za chvíli začal unikat význam věty. Musela jsem se na čtení dost soustředit a některé pasáže číst vícekrát. Je to také proto, že u knihy musíte dost přemýšlet. Někdy je těžké vyznat se ve Wertherových pocitech, přemýšlet trochu víc filosoficky, nebo se vyznat v tom, jak Werther píše. Na druhou stranu občasná neucelenost jeho myšlenek nebo volba slov dodává jeho dopisům reálnost.

Poměr příběhu a Wertherova rozjímání o životě je minimálně 1:2, takže kdo z vás to nemá rád, vyberte si jinou knihu. To co posouvá děj kupředu je postupný a pomalý vnitřní rozklad Werthera. Kniha ho ukazuje předtím, než poznal Lottu, a jak se na ni postupně upoutal jako ke smyslu života, stal se závislý na její osobě a možná spíš na tom pocitu, co mu dávala jeho láska. Ta závislost přerostla v něco nebezpečného. Možná, že všechny závislosti by se měli léčit, protože spousta z nich může být stejně nebezpečná jako závislost na návykových látkách nebo alkoholu. Taky končí smrtí.

Musím říct, že se mi také moc líbila Lottina osobnost. Její milost, vstřícnost, odvaha, oddanost ke svým sourozencům a inteligence. Soucítím, Werthře, soucítím…

Naprosto zbytečná mi přišla část, kdy Werther předčítá svůj překlad zpěvů z Ossiana. Pro mě jako pro čtenáře tam bylo najednou moc postav a tím, že to bylo každou chvíli vyprávěné z pohledu jiné postavy, tak jsem byla zmatená a nemohla jsem se orientovat. Chápu, proč to v knize je, je to hezké a má to také tématiku sebevraždy, ale kdyby to tam nebylo, byla bych ušetřena spousty nervů. Doporučuju tuhle část přeskočit, pokud vám to nevadí.

Konec byl strašně rychlý. Čekala jsem na to celou knihu a nejednou bum bum bum a byla jsem na poslední straně. Když se nad tím zamyslím zpětně, tak se mi to vlastně líbí. Dodalo to scéně reálnosti a napětí. Přeci jenom špatné věci vidíme většinou zrychleně. Jakoby se všechno odehrálo tak strašně nekontrolovaně a rychle.

Co se mi už nelíbilo byla morbidnost té smrti. Kriste pane, proč to ten autor dělá? Já nevěděla, jestli se mám smát nebo brečet. Asi bych knihu přejmenovala na Závislák Werther umírá abstinentskou smrtí a bylo by to zcela výstižné, uf.

Kdybych odešel z tohoto kruhu, cítili by to? Jak dlouho by cítili trhlinu, kterou tvůj odchod způsobí v jejich osudu? Jak dlouho?

Utrpení mladého Werthera bych doporučila těm čtenářům, kteří rádi přemýšlí, nebo mají rádi příběhy s psychologickou hloubkou. Osobně jsem si knihu moc oblíbila a ohodnotila bych ji 3,5/5.

Krása nebolí nás, ale naši planetu

by Leave a Comment

Fast fashion neboli rychlá móda je masová výroba oblečení v krátkém časovém úseku. Zatímco dříve trvala výroba jedné kolekce oblečení až 9 měsíců, dnes je hotova během několika týdnů. Na světě se za rok vyrobí stovky miliard levného oblečení, často z nekvalitních látek. Barvy, které se používají na výrobu jsou často dokonce toxické a mají negativní dopad na přírodu, a to již v čase, kdy na sobě oblečení nosíme. Lidem pracujícím pro fast fashion je odepírána minimální mzda i morální podmínky k práci. Proto se ptám: Je potřeba mít tolik oblečení?

Okénko do historie

Do 19. století neexistovalo nic jiného než slow fashion, krejčí s jehlou v ruce a se spoustou práce. Pořídit si nové šaty byla tou dobou drahá záležitost.
S příchodem průmyslové revoluce a vynálezu šicího stroje začala vznikat krejčovství pro nižší třídu. Lidé však stále na oblečení šetřili a nakupovali pouze příležitostně.

V 60. a 70. letech 20. století se stala móda prostředkem sebevyjádření, stala uměním a s tím přišel i vznik luxusních značek. Jejich produkty byly obdivovány na módních molech, ale jen málokdo si je mohl dovolit.

Menší značky tyto kousky začaly kopírovat. Poté je šily švadlenky v malých šicích dílnách z nekvalitních materiálů a za malé peníze. Lidé si konečně mohli kupovat oblečení za dostupné ceny.
Za vrchol fast fashion se považují 90. léta 20. století. Odstartoval značkou ZARA, kvůli níž deník New York Times poprvé definoval a použil pojem fast fashion.

A jak vzniká valná většina našeho oblečení?

Velkou spoustu oblečení vyrábí sweatshop, podnik, který porušuje pracovněprávní předpisy – nízká mzda, práce i víc než 18 hodin, dětská práce, nebezpečné pracovní podmínky.

Indie, Čína a Spojené státy jsou 3 největší producenti bavlny na světě. Od nich proudí již ušité látky do výroben fast fashion obchodů.

Obchody s levným oblečením netráví čas navrhováním své vlastní originální kolekce, ale kopírují módní přehlídky, sledují, co nosí celebrity na sociálních sítích a napodobují trendy.

Kde oblečení končí a jaký má dopad na životní prostředí?

Vzhledem k tomu, že každý rok textilní průmysl vyrobí 100 miliard oblečení, musel by si každý člověk na planetě za rok koupit 14 nových věcí. Spousta výrobků tak zůstane nekoupena.

V České republice se množství textilního odpadu dá přirovnat k situaci, kdy by každý člověk obden vyhodil jedno triko.
Odpad, který vyhodíme do textilního kontejneru v 85% nekončí na charitě, ale většinou lodní dopravou proudí do Afrických second handů, nebo na skládky, či skončí ve spalovně. Proto bychom se měli zamyslet, jaké oblečení do kontejnerů vhazujeme.

Who made my clothes?

Před 7 lety se na předměstí bangladéšské metropole Dháka zřítila osmiposchoďová budova Rana Plaza, která na tento velký problém upozornila. Neštěstí si vyžádalo 1 129 obětí a asi 2 515 zraněných. Při vyšetřování příčin vyšly najevo nelidské podmínky, za kterých zboží vzniká. 
Více než 400 000 švadlen šijící oblečení pro mezinárodní oděvní firmy v Karnátace (Indie) hladoví. Továrny jim od dubna 2020 odmítají vyplatit státem ustanovenou minimální mzdu.
Přes 50 značek je zapojených do odebírání kůže od největšího brazilského exportéra, který se podílí na odlesňování amazonského pralesa (Zara, H&M, Adidas, Nike, LVMH, etc.)
Oblečení ze second handů v Malaisii je odkupováno zpět do Evropy.

Jakým obchodním značkám se vyvarovat?

Shein, Fashion Nova, ZAFUL, Missguided, Nasty Gal, Boohoo, PrettyLittleThing, Forever 21, Hot Topic, Savage X Fenty, Zara, C&A, GAP, Primark, H&M, NewYorker, Pepco, …

A jak mohu pomoct?
  • Metoda 30

Pokud si kupujete nové oblečení je dobré zamyslet se nad tím, kolikrát si ho na sebe vezmete. Zkuste si položit otázku, zda si na sebe nový kousek vezmete aspoň 30krát?

  • Poznejte svůj styl a udržte si ho!

Můžete se podívat do své skříně a zjistit, kterých kousků máte nejvíce, jaké často nosíte a podobné kousky upřednostnit při dalším nákupu.

  • Kupujte jen pohodlné věci z příjemných materiálů

Něco, co vám není pohodlné stejně nosit nebudete.

  • Rozdělte si šatník na letní a zimní

Nechte si ve skříni jen oblečení, které budete nosit v následujících pár týdnech. Ostatní uložte do krabice. Pokud se k němu během sezóny nevrátíte, je na čase ho poslat dál.

Kolik z nás se tak často dívá do zrcadla na svůj odraz a přemýšlí o své hodnotě? O tom zda jsme krásní, velcí nebo malí, jestli za něco stojíme? Nikomu se nechce opouštět krásu mládí, ale zároveň málokdo přemýšlí nad prvními vrásky. Všechno uvnitř nás pečuje o to, abychom přežili. Představte si, že to všechno jsme my a naše tělo, o které bychom měli pečovat, je planeta. Opravdu chceme, aby se k nám naše tělo chovalo tak, jako se chováme k naší Zemi?

Společně proti nenávisti

by Leave a Comment

V posledních dnech naší zemí rezonovala strašlivá událost, která se udála našim sousedům, vražda dvou mladých lidí před nočním klubem v Bratislavě. Motiv vraždy, čistá nenávist potvrzená 65stránkovým manifestem vůči LGBT+ komunitě a Židům. Tento útok nepoškodil pouze rodiny, ale i celou společnost. A proto jsem se rozhodla napsat tento krátký článek.

Vyhasly dva životy a mně zůstala na jazyku pachuť strachu. Strachu z nenávisti a do jakých bodů může eskalovat. Strachu z odlišnosti, z lásky, jejího projevu a z toho cítit lásku, aniž by se na vás nikdo nedíval přes sklo konzervativní společnosti.

Nenávist vůči LGBT+ lidem na celém světe je na vzestupu a dokud nebudou její práva brána jako lidská a její lidé chráněni před hate speech či hate crime, tak se podobné tragédie budou iterovat.

Nepovažuji argument, že homofobie je pouze „názor“ za validní. Je to smrtící nástroj živený silným odporem vůči nevinným lidem a jejich diskriminaci. Homofobie zabijí a neměla by být tolerována.

Lidé přicházejí na demonstraci Společně proti nenávisti k uctění památky obětí střeleckého útoku v Bratislavě, 26. října 2022, Václavské náměstí, Praha.

Láska je láska. Bez ohledu na to, jakému protivenství budeme čelit, budeme spolu. Vypadá to, že generace po generaci budeme muset bojovat se stejným útlakem, který na nás vyvíjí část společnosti. I přesto jsme ochotni bojovat jeden za druhého, za lásku a za lidská práva. Nechme se proto slyšet, nechme slyšet svůj hlas. Sexualita není volba, ale nenávist ano. Zvolme si proto lásku, ne nenávist.

WordPress Appliance - Powered by TurnKey Linux