lockdown

Ne, to není překlep, to není Loď, jež dováží čaj a kávu Konstantina Biebla. Naše loď nic nedováží, naše loď se zasekla někde u Afriky a trčí tam… Asi neměla povolení přeplout do jinýho okresu. My pro vás máme další Záznamy přeživších. V dnešním vydání ale zaplujeme do jiné zátoky… Do neznámejch a exotickejch končin. Autorem dnešních básní je déčkový student, který to má za pár, páč už má odchozenený ty čtyři roky pekla. Vrhnem se na to!

S LODÍ JEŽ SE ZASEKLA V PRŮPLAVU

I.

Chtěl jsem vyjet do ciziny
poznat taky kraje jiný
a exotický
A tak jako vždycky
neboť mi byl shůry rozum dán
vymyslil jsem chytrej plán
U převaděče
jsem si zájezd koupil
a to jsem neprohloupil
Převaděč mě vleče
přes pole přes louky
po kopcích a přes blata
Já dělám kouky kouky
abych viděl panorámata
Dyž jsme natrefili na strážníky
ty maj voči jako fíky
hráli jsme si na lišky
co hledaj svý pelíšky
Pak jsme vyšli za lesem
už v jinym okrese
Rozhlíd jsem se a pravil Jémine
tak takhlenc to vypadá
v tý cizině

II.

Nechodim do práce
sedim doma o samotě
jako hovno na lopatě
a to nejni legrace

Na policii
už mám pěkný seznam
Moc piji
a zákony neznám

Platim pokuty
Jsem celý ohnutý
pod tíhou dluhů
a to nejde k duhu

Ale s rukou v ruce
s tim de exekuce
Snažim se neskácet

Sedim doma o samotě
jako hovno na lopatě
a to nejni legrace

III.

S lodí jež se zasekla v průplavu
už nikam nepoplavu

IV.

Modrobílá peřina
a brambory v rendlíku
Pověs šaty na kliku
lásko moje jediná

Přece všechny postele
za nás někdo ustele

Pověs šaty na kliku
bez smutku a bez vzlyku
Vždyť v tomhletom pokoji
co bolí se zahojí

Blues o holce 

Zdeptanej du ulicí
jako můra bloudící
šilhá za lucernou
A s mou holkou věrnou
klopýtám se neštěstim
Jo jsem smutnej To je tim
že zavřely výčepy
Mý holce jsem nalepil
černý slzy na řasy
Šklebí se mi Říká si
Úzkostlivá

A přesto je laskavá
když objetim uspává
moji těžkou hlavu
Vim že neuplavu
nejsem světlo na moři
jež se jinde vynoří
Jsem smutnej Jo náramně
vždy když ona svírá mě
a šeptá mi s úsměvem
Jsem tvoje Jen tvoje jsem
Úzkostlivá

Táhnem těsnou ulicí
a nad náma bloudící
měsíc kulhá nebem
Líp to nedovedem
bez sebe i spolu jsme
sami Žádnej neuzme
co nás život naučil
Tak houpe mě v náruči
a já chraptim úděsem
Jsem smutnej Fakt smutnej jsem
Úzkostlivá

Stejně jako skončil Blatný, tak končí dnešní vydání Záznamů přeživších. Pokud ještě nesledujete náš instagram, tak to honem běžte napravit. Ať vám neunikne žádnej novej článek. My se na vás budeme těšit příště!