básně

Mandarinková mánie je v plném proudu, druhá adventní neděle za námi, adventní kalendář je modlou studentů a po odmlce dlouhé jako týden před výplatou, nebojte my víme, jsme tu. Další vydání naší rubriky Umělecké listí, kde publikujeme tvorbu našich studentů. Tak co se společně se zimou dostalo k nám do redakce?

Dnešnímu vydání vládnou básně. První autorka, Linda Rambousková z 1. D, nám přispěla básní s názvem Zacuchané myšlenky. Druhým naším přispěvatelem je anonymní básník, ten nám zaslal dvě básně, které nás dostávají do časů undergroundu a dobrýho piva. Všem našim přispěvatelům moc děkujeme. Přejeme vám příjemné čtení!

Zacuchané myšlenky

Jak libozvučně myšlenky v mé hlavě znějí, ačkoliv po vyslovení,
jakoby slova ztrácela význam,
možná že já sama ho jen neznám.

Vše se prolíná, to nadlidský úkol mou mysl popsat,
vskutku já snažím se, však píšu tuto báseň,
 třebaže mohla bych ji opsat.

Neprokrvené, mrazivé prsty ubírají se v rytmu mého srdce, v záchvatu psaní necítím své ruce.

Načež vím, když zeptáš se mne , jaký nádech mé myšlenky mají, 
raději řeknu že překrásný žlutavý neboť náležitá slova pro ten komplikovaný odstín nemohu najít.

Linda Rambousková

už jsou to tři týdny, co jsem
ležela nahá na operačním stole,
pořád nevim, jestli mi 
operovali ledvinu nebo
básnický střevo. 
neměla bych tolik pít a už 
vůbec ne tolik kouřit, stejně
nemá smysl se hroutit.
posledním dechem si 
objednám jen další pivo.
a pak sepíšu závěť
nedopalkem,
- když už, tak už - stylové
 sbohem.

anonymní básník

v momentech kdy nemusim
přemýšlet nad gramatikou,
nacházím útěchu v kráse
českého jazyka.
se spánkovým deficitem se
prohlubují city a moje kruhy
pod očima. 
ve tři ráno ti promluvim do
duše a druhý ráno si na to snad
nevzpomenu.
už jen jednu cigaretu a půjdu
spát.
do očí mě bije světlo denní.
podobný výlevy už nemá 
cennu litovat, 
když noci se v ráno, a pak v dopoledne mění.
jsem jako ježíš - z mrtvých
vstání

anonymní básník

Tak to by bylo pro dnešek všechno. Kdybyste se chtěli objevit v dalším vydání, tak se nám ozvěte na náš ig (@listizpedaku). My se na vás budeme těšit příště!

Hodiny již odbily konec studentských radovánek, úmorné schody školy si opět vybírají svou daň v podobě bolesti kloubů a zvonění je tou nesladší písní dne, tím nejkrásnějším osvobozením. Ale nesmutněte! S novým školním rokem je tu i další vydání vaší oblíbené rubriky Umělecké listí, kde publikujeme tvorbu našich studentů. Dnes si ukážeme básně mazáků, kteří jsou na naší škole od dob, kdy Mrtvé moře bylo ještě marod, studentů ze 4. D. A o čem vlastně psali?

Ach dobrodružství krásné dobrodružství mé 
čas nový nové chce činy mé 
čas teče jako voda 
já však nic netušící jsem zas a znova 

Nic netušící sleduji svůj život jako film 
jako film který je stále blíže konce 
žiji smutkem radostí ale i tak se mám za pitomce 
nemohu ani najít cestu v Ústí cestu na velkofilm 

Popíjím víno jako zdravý jed 
sním o stvoření zdravého světa hned 
věta od věty se mění v nepoznání 
ó kde jest která větší báseň než opilého poety 

Kapka štěstí se na mě usmívá  
vypít s ní sklenici mi už jen zbývá 
oslovit dívku je banální jasné a jednoduché 
jako vinifikovat výtečné polosuché 

Hvozd myšlenek mi žere tělo 
ale nevzdávám se bojuji i když je šero 
páč jsem byl v náladě celé léto 
vzpomínek spousty stálo to za to 

MOJE PRÁZDNINY 

Kolem kvete krásné kvítí,  
louka ve dne celá svítí. 
Buď zdrávo, slunce,  
tvé paprsky třpytí se v tůňce. 

Růžový večer ukázal svou krásu, 
krásu za svítání na západě. 
A mně už nezbývá moc času, 
poslední volné chvíle trávím na zahradě. 

Ranní nervozita bodala mne jako vrah, 
jenom ne strach, jen žádný strach. 
Dětské tváře čekají mě, 
na táboře, čekají mě. 

Užila jsem si s dětmi spoustu srandy a legrace, 
je smutné však viděti, jak změnila se nová generace. 
A ten shon, hluk, vřava, křik, 
těch parchantů tam bylo několik.  

Je to zbytečné, je to k ničemu, 
je to zbytečné, nemá to cenu. 

V červenci nám pořád jen pršelo, 
jaké krásné počasí to bylo. 
Na bicyklu dojela jsem domů, 
kde Erbena jsem četla a dala si čaj k tomu. 

A když později,
léto svou vládu rychle balí 
Nebudeme ztrácet naději, 
vždyť blíží se léto babí! 

Prázdniny, prázdniny!
Kdepak jste?
Kampak jste mi utekly?
Já smuten jsem,
neb čekají mě časy těžké,
kdy strádat budu jako hyena
skor roky bez kořisti.

Prázdniny, prázdniny!
Jak krásně na vás vzpomínám.
Když přišly jste v tom teplém letním měsíci,
když přišly jste vstříc studentům trpícím
a na chvilku ulevily jejich duším trpícím.

Váš začátek byl pro mne osvěžující jak
chlazená mísa ovoce,
kterou jsem na počátku cesty s vámi
v ranní rose, v zahradě,
na travičce zelené, okusil.
A byla fenomenální.
Jako vy, mé milé, né-li milejší, vlastě nejmilejší
prázdniny.

Jako vy, mé milé, né-li milejší, vlastě nejmilejší
prázdniny.
Bych dávat lidem radost chtěl,
více zábavy,
tuny vzpomínek,
mraky svobody,
oblohu volnosti,
nekonečné vesmíry lásky
,kterých jste mi, mé drahé, drahé prázdniny
dopřály.

V nočním dni jsem snil,
v denní noci přežíval,
avšak každým dnem i nocí
poznával něžně hrubé lásky cit.
Každá milisekunda, minuta, měsíc,s mojí láskou,
jež skládala mi každým dnem orchestrální
symfonii,
jakýsi libozvuk,
a dávala mi sílu žíti dál.

Prázdniny, prázdniny!
V tom všem nádherném zmatku,
já četl jsem Shakespeara,popisoval lunu stříbrnou jak luk,
a tím dechberoucím dějem
mi našeptával myšlenku
podívat se do té kolébky renesance,
přenádherné Itálie.

Itálie, ta obrovská kozačka na mapě,
kolébka lásky,
kde já s láskou na výletě byl,
byla vskutku přenádherná,
hlavně staré památky,
kdy už jen pouze pohled na ně prozradil, co vše
zažily
a v chodbách těchto skvostů
my bedlivě naslouchali jejich hlasům
vyprávějících o vzpomínkách jich samých.

Prázdniny, prázdniny!
Od doby, co z města historického my křídla 
zdvihli,
jste nám slíbily čas drahný,
avšak lhářky jste,neb jste nás uváděly v omyl vlastní hubou a dny
utekly jak hodiny.
¨Pár dnů, čili hodin, jsme si velebili,
poté pracovali,
ale ta světelná rychlost, kterou jste končily,
byla pro nás trýzeň.

Prázdniny, prázdniny!
Kdepak jste?
Kampak jste mi utekly?
Mně po vás se stýská,
avšak když budete mě zas chtít viděti,
palce držte mi
a jestli tuto těžkou cestu plnou překážek
překonám,
můžeme se taktéž příští rok zříti.

Moje prázdniny 

Konečně přišly! 
Prázdniny přišly.  
Představa spánku nekonečného, 
k tomu hodně dolarových papírků. 

Co byste čekali? 
Ani jedno nepřišlo.  
Na brigádu do zahraničí mě nevzali,  
A tak do kanclu moje já zalezlo. 

Nikdo na mě v práci moc nemluví, 
akorát jednou šéf, jednou zralá dáma z účtárny. 
A pak najednou pohledný mužík se zjeví, 
zjeví se a něco praví, 
praví ohledně tiskárny. 
Rozhodně bych s ním chtěla mluviti, 
ne o tiskárně rozumíte-li. 

Celému létu práci jsem zasvětila, 
ani dovolenou jsem si neužila. 
Jako kůň na poli dřela jsem,  
ale nemyslete si, někdy ani z postele nevstala jsem. 

Moje výplatní listina je hrůza přímo do očí bijící. 
I když mě do práce budila babička volající, 
já spím dál, dál a dál. 
Můj šéf by mi za to asi nepřidal. 

Peníze utrácím za jídlo. 
Peníze utrácím za klubový alkohol. 
Místo příspěvku rodině aspoň na mýdlo, 
si plním, plním si bachor. 

Bachor řve víc, chci víc, 
ale já nemám už ani na městskou hromadnou dopravu. 
Plná prázdnota mé peněženky pláče víc a víc, 
já přeji si jen mou popravu. 

Lehce nabyl, lehce pozbyl 
a mně už ani pěťák nezbyl. 
Přímo úžasné, že? 

Ručičky hodinek běží jako o závod, 
tedy ne pokud se jedná o rodičů rozvod. 
Toto vše zahrnuje mé ponuré prázdniny, 
které utekli během vteřiny. 

A tak s koncem prázdnin poslouchám Kryla, 
nad začátkem školy strachy bych blila. 
Že těžké to teď bude, moc dobře vím, 
tak přikupuji další láhve vín.  

A na konec zde máte písničku od Richarda Müllera… Aby se vám ty schody lépe šlapaly.

Kdo byl váš dnešní favorit? Napište nám do komentářů. Pokud byste se chtěli objevit v dalším vydání, tak nám neváhejte napsat na náš instagram (@listizpedaku). My se na vás budeme těšit zase příště s dalším lístím!