Jsou rány, který se nikdy nezahojej Každej z nás takový má. A mě ta jedna bolí dneska. Bolí to už po šestý a bolí to rok co rok stejně. Je to stejná bolest jako v den, kdy se to stalo. Zaplavuje celý tělo a pohltí. Mám ji v sobě pořád, ale jenom málokdy ji nechám […]
barbořin sloupek
Barbořin sloupek vol. 2 #7
Life sucks. Tohle moje psaní je možná trochu unáhlený a neuspořádaný, jenže ono v poslední době nic nedává smysl. Všechno šlo do kopru, úplně všechno… Je 5. 1. a já ještě ani neslavila Vánoce, protože covid. Budu chybět půlku praxí, protože covid. A chce se mi brečet. Ne jenom protože covid. Protože úplně všechno. Sype se […]
Barbořin sloupek vol. 2 #6
5. 12. mně to neva že si občas lezem na nervy, a do zadku, se posíláme, klidně i pozpátku, tam a zpět, připravte oprátku, pro nás, pro ty, co nežijou pohádku, protože jich jsou davy, a mě ten pocit dáví, zužuje mi křídla, a pak se mi hůř lítá. 14. 12. křičí ve mně moje […]
Barbořin sloupek vol. 2 #5
Co se v tom plácáte taky. Poslední dny vidím ve škole jenom smutný a prázdný tváře. Jsem jednou z nich a vím, jak těžký je s tím bojovat. A tak se prosím nebojte si říct o pomoc, dát si pauzu a vydechnout. Já už taky musím. I když se od nás teď v maturitním ročníku […]
Barbořin sloupek vol. 2 #4
Kolemjdoucí Stála jsem opřená o zeď baráku a ťukala mamce zprávu, že žiju. Vyrušil mě zvonek na dveřích kavárny, ze kterých vyběhly dvě holky mýho věku. Rychle se objaly a ta jedna, ta v oranžový čepici a martenskách, se vydala rázným krokem za roh ulice. Ta druhá, s plátěnkou na rameni a potutelnym úsměvem na […]
Barbořin sloupek vol. 2 #3
Říkali mi, ať si Vás nepouštím k tělu. Ale já to stejně asi udělám, žiju jenom jednou a tak se omlouvám. Protože co je napůl, chci docela, chci vstávat jak mrtví z popela a dělat, co se nedělá. Bejt tak nějak akorát, vynaložit minimálně maximální snahu, stát v proudícím davu, u toho neztrácet hlavu. Neztratit […]
Nejnovější komentáře