LIST

Studentský časopis SŠPGHS Litoměřice

recenze

Ztělesnění zla aneb Dorian Gray

by Leave a Comment

Obraz Doriana Graye je mysteriózní dílo pojednávající o lidských mravech, kráse a zkaženosti člověka, stojícícho v nejvyšší společnosti. Jak se z lidí stávají nestvůry? Jaký vliv mají slova? Stojí krása na vrcholu všeho? Abyste mohli získat odpovědi na tyto otázky, měli byste přečíst Obraz Doriana Graye.

Oscar Wilde

Oscar Wilde se narodil 16. října 1854 v Dublinu. Byl v Anglii působící dramatik, prozaik, básník a esejista irského původu. Dům Wildových byl lékařským a kulturním střediskem, který navštěvovalo mnoho známých osobností.

Studoval s výborným prospěchem klasickou filologii, kde se věnoval především starořecké literatuře. Poté přešel na školu v Oxfordu a tam upoutal pozornost nejen svým vynikajícím intelektem a řečnickými schopnostmi, ale také extravagantním vystupováním a oblékáním. Zásadní vliv na jeho životní postoj i pozdější tvorbu měla filozofie jeho profesora, který byl propagátor čisté krásy v umění a stoupence hnutí estetismu.

Oženil s Constance Lloydovou, jejíž finanční zabezpečení mu umožnilo žít v luxusu. Oscar Wilde byl citlivým a milujícím otcem dvou synů. Poté, co byl odsouzen na 2 roky těžkých nucených prací kvůli jeho intimnímu přátelství s lordem Alfredem Douglasem, manželka se od něj odvrátila a nechala sebe i syny přejmenovat. Homosexualita byla v Anglii ilegální.

Oscar Wilde po propuštění z vězení odjel do Francie, kde se stýkal jen se svými nejvěrnějšími přáteli. Změnil si jméno na Sebastian Melmoth a většinu času trávil na cestách. Jeho tvůrčí elán vyprchal. Zemřel v bídě s podlomeným zdravím 30. listopadu 1900 v Paříži. Výdaje na jeho pohřeb zaplatil lord Alfred, který se ho také zúčastnil.

Dílo Oscara Wilda

Básně: Balada o žaláři v Readingu, Básně v prose

Povídky: Cantervillské strašidlo a jiné prózy

Pohádky: Šťastný princ a jiné pohádky

Obraz Doriana Graye

Poprvé byl za zády Wilda cenzurován a publikován jako úvodní příběh v časopise Lippincott’s Monthly Magazine. Tehdejší verze měla 13 kapitol. Později jej Wilde přepsal, několikrát pozměnil a novou verzi poté vydalo nakladatelství o délce 20 kapitol.

Děj: Krásného Doriana Graye portrétuje malíř Basil Hallward, který je Dorianovým vzhledem uchvácen a naivně si myslí, že sličný mladík je a vždy bude ztělesněním dobra. Uzavřený malíř se přátelí s lordem Henrym, ten je povahově zcela jiný. V každé společnosti je Henry ozdobou, oslňuje hlubokomyslnými úvahami, nemá žádné morální zábrany. Na bohatého sirotka Doriana, původně stydlivého a nezkaženého mladíka, má Henry zničující vliv. Henry Dorianovy připomíná, že jeho krása je věčná pouze na Hallwardově obrazu. Doriana ta představa poleká natolik, že si přeje, aby místo něho zestárl jeho obraz.

Recenze

Obraz Doriana Graye je výjimečná kniha. Hned, jak jsem ji začala číst, zaujal mě neobyčejný styl, kterým je napsána. Jako by to bylo jedno dlouhé líčení. Obsahuje spousty hezkých kouzelných slov, metafor a hlavně krásných věcí. Zahrada plná šeříků, Basilovy obrazy, Dorianův dům, vyzdobený vším možným. Celá ta představa mi dávala obraz lesku.

 Každý si představuje u čtení něco jiného. Pro někoho může být Obraz Doriana Graye temným zákoutím mysli, ale mně se příběh třpytil. To se mi děje, když čtu líčení napsané tak, jak to mám ráda. Občas jsou pro mě vzorová líčení nucená a nezajímavá. Pak si místo třpytu dokážu představit jen 50letého profesora s brejličkami, který si vezme brko, kalamář a píše hrozně suše, naučené fráze. Psát by se mělo od srdce. V tom by mohl Oscar Wilde inspirovat nás všechny.

 Oscar Wilde také perfektně vystihl lidské vlastnosti. Díky němu jsem si uvědomila, jak naše vlastnosti ovlivňují okolní svět. To, jakou povahu máme, z části ovlivňuje i to, co říkáme. Právě slova jsou darem, který autor knize dal. V příběhu sledujeme Doriana Graye, který je velmi krásný šlechtic. Ostatní mu to nezapomínají připomínat, a tak po nějaké době začíná být povýšený a namyšlený. To ukazuje, jak moc velkou sílu slova mají. Tohle téma je dneska aktuální. Momentálně probíhají volby. Za svého prezidenta si vybíráme někoho, kdo svou řečí ovlivní řadu lidí.  

 Kromě toho jsem narazila i na vlastnosti, které jsem si nikdy na ostatních neuvědomovala. Třeba ješitnost. Ješita je člověk domýšlivý, samolibý, příliš se zakládající na svém egu a v případě kritiky přehnaně urážlivý. Kdy v dnešní době někdo o někom řekne: „Τy jsi ješita?“ Přitom bych spousty lidí takto nazvala.

  Hlavní postava se v průběhu celé knihy vyvíjí. Ačkoli vidíme, jak přemýšlí stále hůř a hůř a postupně se stává být nesnesitelnou, byla to pro mě záhada. Já si vlastně ani nedokážu pořádně představit, jak se stane, že je člověk tak zkažený. Jak se z malého nevinného dítěte stane například sériový vrah? Lze toho dosáhnout jen pomocí slov a vlivu okolí? To je pro mě nepředstavitelné. Ovšem tahle kniha takový příběh vypráví. Dost postav je navíc z vyšší společenské vrstvy (Lord Henry – vzdělanec, filozof, psycholog, Basil – malíř).

 Mám ráda filozofii. Postavy se jí ve svých promluvách často zabývaly. Pokud si chcete Obraz Doriana Graye přečíst musíte počítat s tím, že z dialogů se stává spíš střídání monologů. Týká se to hlavně Henryho Wottona. Proto musíte mít trochu rádi žvatlání, ale jako zajímavý žvatlání. Téměř všechny postavy ale byly někdy na zabití. Začala jsem si potom k tomu, co říkají, dělat vykřičníky. Říkala jsem tomu “idiotmetr“.  Myslím si, že to, že mě to občas naštvalo, patří k dobré knize. Líbilo se mi, že kniha často nezobrazuje jen jeden názor na věc, ale názory postav se liší. Ty špatné, kterým Dorian podléhal často symbolizoval Lord Henry. Ten krom toho vyhrál mojí soutěž na idiotmetru.

 Charaktery postav mají velkou psychologickou hloubku. Já to miluju. Navíc s nimi mám společnou jednu věc. Stejně jako já milují literaturu a umění. Uměním je kniha přímo protkaná. V dnešní době je málo knížek, které by se tomu mohly rovnat. Je těžké dát život postavám se silným charakterem, ale Oscar Wilde to dokázal perfektně.

 Konec mě mrzel, protože byl rychlý. Knížka se četla pomalu a já si to užívala. Smrt ale není plánovaná. Někdo zemře ve spaní. Předtím jeho život plynul pomalu, užíval si to, a pak se to najednou stalo. Konec mě tedy zamrzel spíš proto, že mě kniha bavila a nechtěla jsem ji už opouštět.

 Do knihy byl skvěle zařazen hororový, fantasy prvek. Bylo to naprosto nenucené, zajímavé a dodávalo to čtení atmosféru tajemna. Obrazu Doriana Graye nemám co vytknout, moc se mi kniha líbí. Hodnocení 5/5.

SLAMĚNÝ KLOBOUK

by Leave a Comment

Dne 12.10. se nadšení mladí diváci vydali do divadla na Vinohradech, aby svým ne tak kritickým okem shlédli představení Slaměný klobouk, nenáročnou konverzační komedii od Eugéna Labiche. Ovšem v hledišti sedělo jedno velmi kritické oko velmi náročného diváka – a proto píšu tuhle recenzi, abyste věděli, o co (ne)přicházíte, pokud jste si na letošní školní rok nezaplatili Klub mladého diváka;)

Pokud míváte těžké dny, ve kterých se na vás všechno sype, máte hodně učení a kvůli svým známkám (Bakaláři všecko prozradí) nedostanete doma pomalu ani najíst, tak tahle divadelní hra je přesně pro vás!

Jak tvrdí divadlo na Vinohradech, je to galantní komedie plná náhod, která vás potěší lavinou komických situací. Například jeptiškou, která má potřebu vám sdělovat, že neumí francouzsky nebo Václavem Vydrou v saténovém županu. (To je ten, co propůjčil svůj hlas bizarnímu pořadu Prostřeno.) Jediná věc, která nám v hledišti chyběla byl smích pí. uč. Sobotkové, ale pančelka Illichmannová zachránila situaci. Děj není nijak náročný, takže se nemusíte bát toho, že si budete muset něco složitě domýšlet, a nebo že snad uvidíte vývoj charakteru některé z postav, to ne, to opravdu ne.


Hlavním hrdinou je Fadinard, který se má brzy ženit. Ovšem jeho kůň sežere klobouk dámy, která zde má velmi vášnivou ‘‘pochůzku‘‘ s důstojníkem Emilem. Avšak ona dáma je vdaná a bez klobouku domů nesmí, protože její muž je nesmírně žárlivý. No a protože má Fadinard před svatbou, nemůže si dovolit žádný skandál, a proto se dámě zaváže, že jí klobouk sežene. Celý příběh se tedy točí okolo shánění klobouku z té nejjemnější slámy, a že je sakra těžký ho v Paříži sehnat.
Tohle ,,francouzské peklíčko“ má dohromady okolo 130 minut, takže pokud zrovna nemáte nic lepšího na práci a máte jen tak ladem po kapsách 350 korun, tak rozhodně neváhejte ani minutu a kupte si lístek!  

Na závěr bych chtěla dodat, že KMD je úžasná věc (teď odkládám štiplavou ironii stranou). Kultura je velmi příjemný způsob vzdělání a jsem moc ráda, že nás je v KMD tolik. Některá představení jsou skvělá, jiná ne. Záleží na vkusu diváka.

PS.: shout-out paní v hledišti, která si hrála na dirigenta a fotila Be real

LITER: Mnoho tváří Williama Shakespeara

by Leave a Comment

Přemýšleli jste někdy o tom, co je doopravdy nové a co někdo už dávno vymyslel? Hodně autorů se nechává inspirovat jinými autory z jiné doby. Snad největším zdrojem inspirace pro autory je proslule známý William Shakespeare. Jeho díla jsou bohužel trochu přehlíženy především mladými čtenáři, neboť nejsou pro ně poutavá a špatně se jim čtou. Raději se podívají na filmově zpracovaného Hamleta, nežli by si ho přečetli. Spousta autorů ale jeho díla převedla do jiných dob, do jiných situací, ale stále v nich bojovalo zlo proti dobru, láska dvou lidí proti celé společnosti. Jsou psány v próze, i když v podání Shakespeare to byla dramata. V dnešním článku bychom se na pár jiných zpracování jednoho Shakespearova díla podívali.

ROMEO A JULIE trochu jinak

Petr a Lucie

Jedná se o milostnou novelu známého autora Romaina Rollanda, která popisuje tragický příběh dvou mladých zamilovaných lidí. Toto dílo je inspirováno Shakespearovým dílem, nemůžeme tedy předpokládat, že vše dopadne dobře a naši zamilovaní hrdinové budou žít spolu šťastně až do smrti. Oba tušili, že spolu nebudou moct žít šťastně navěky věků. Jejich milostný život plný něžností byl totiž zahalen stínem hrůz a utrpení 1. světové války. Přesto se chtěli oddat jeden druhému. Trávili spolu čas, každičkou chvilku, kterou měli, si pro sebe našli. Petr měl jít příští rok na vojnu. Žili si svými romantickými sny. Nacházeli útěchu a naději ve svém vztahu, skrývali se pod křídly lásky před válkou. Láska je ale bohužel nedokázala před tím temným stínem, který obklopoval celou Francii, ukrýt a pohltil je do sebe, do temnoty.

Autor se snažil poukázat na nesmysl válek a jejich hloupost. Snažil se poukázat na to, jak tehdy lidé přemýšleli. Báli se a strachovali mnoha věcí. Bolesti, smrti, odchodu na vojnu, ztráty blízkých. Neustále je obklopoval strach. Ve svém díle citlivě vykreslil příběh dvou milenců, kteří se snaží žít normální život v nenormální době. Kniha sama osobě se dobře čte, je kratšího rozsahu, tento milostný příběh vás uchvátí a vezme za srdce.

Ze života autora:

V roce 1915 Romain Rolland získal Nobelovu cenu za literaturu. Finanční částku s ní spojenou z větší části věnoval na zmírnění útrap lidí postižených 1. světovou válkou. Své humanistické a pacifistické názory projevoval prací v nově vzniklém Červeném kříži. Kritizoval fašismus a protestoval proti mnichovské dohodě roku 1938 i proti následné okupaci Československa. Stal se tak známou postavou světové kultury.

Romeo, Julie a tma

Abychom neopomněli naše autory, měli bychom zmínit známou novelu od Jana Otčenáška. Dějová linka se odehrává během 2. světové války a líčí lásku mezi dvěma mladými lidmi žijícími v Praze. Setkají se jednou večer, kdy Pavel usedne na lavičku v parku zabrán svými myšlenkami natolik, že si ani nevšiml temné osůbky na druhém konci lavičky, jak si tiskne svou tašku na prsa a pláče. Pokusil se s ní promluvit, ale s ní nebyla kloudná řeč. Rozhozen její prudkostí a odmítavostí si chtěl zapálit cigaretu. Když škrtl sirkou, ve skoro dokonalé tmě, kterou doposud narušovaly jen hvězdy na obloze, se objevil malý plamínek světla, zahlédl na jejím kabátku vyšitou žlutou hvězdu s nápisem JUDE. Co by takový chlapec měl udělat? Utéct a nechat jí tam, samotnou a bez nikoho? Dokáže jí zachránit přesto, že jí hledají ti, kteří se nezastaví, dokud jí nenajdou? Pavel se jí pokusí ukrýt, ale na jak dlouho se bude moct jeho milá Ester schovávat? Jsou časy protektorátu, začaly transporty Židů do Terezína a v Praze byl spáchán atentát na Heydricha, doslova strhující příběh o lásce a naději. Jak se zachovají lidé, když se dozví, kde se dívka ukrývá? Zůstalo vůbec v lidech nějaké to dobro, nebo ho všechen strach v lidech úplně pohltil?

V díle autor zachytil nejen touhu po lásce a svobodě dvou mladých lidí ale i všední starosti obyvatel tehdejší Prahy. Krásně vykreslil tehdejší dobu jeho nezvyklým způsobem psaní. Kniha se čte jedním dechem, je také kratšího rozsahu, přesto, nebo právě proto, je tato kniha velký zážitek. Je plná akce a skutečných pocitů, které díky tomu, jak je autor vylíčil, můžete sami cítit a vnímat vše, jako byste tam doopravdy byli. Není žádné oddechové čtení na dobrou noc, to vám mohu zaručit.

Ze života autora:

Jan Otčenášek byl hned po maturitě nasazen do továrny Avia Letňany (1944-1945). Na konci války byl činný v ilegální skupině mládeže Předvoj. Po válce působil jako účetní, krátce jako redaktor Československého rozhlasu, ale nakonec se stal tajemníkem Svazu československých spisovatelů. Jan Otčenášek napsal také scénáře některých filmů, které měly za předlohu jeho knihy (například Romeo, Julie a tma v roce 1959). V roce 1973 začal pracovat jako dramaturg Filmového studia Barrandov.

Jsme u konce dnešního… Jak se vám líbil? Četli jste sami něco od Shakespeara? Poznáváte v těchto dílech Williama Shakespeara? Napište do komentářů, jestli si tento speciální díl zaslouží nějaké to pokračování. Budu se těšit na vás u další LITR!

LITER: Pýcha a předsudek

by Leave a Comment

Vítejte u Literární recenze. Taky máte někdy pocit, že nás škola spíše od čtení odrazuje? Co se vám vůbec vybaví, když se řekne klasická literatura? Školní povinnost každý rok odevzdat čtenářský deník, který jste stejnak opsali z internetu a ani té knížce nedali šanci? Přijde vám samotné čtení nudné, nebo výběr knih, které jsou nezáživné a jejich výběr je po generace stejný? Kdo říká, že klasická literatura musí být nutně nudná? Klasická literatura je literatura, jejíž kvalita je prověřena časem a generacemi nadšených čtenářů. Podle mě by se děti neměly odrazovat vůbec od samotného čtení a především ne klasické literatury. Rozhodla jsem se s vámi tedy podělit o pár svých oblíbených kousků, vám určitě známým, z klasické literatury, které stojí za to.

Pýcha a předsudek

Tento román vstoupil do dějin jako realistické dílo, sice v romantické době, o ženění a vdávání za účelem získání majetku. Jeho autorka, Jane Austenová, si získala obdiv a zájem především u mladých či starších čtenářek, které touží po lásce. Samotný děj nás zavede na anglický venkov. Úplně se zde ztratíme v představě zelených plání okolo velkých honosných panství a máme pocit, že jsme doopravdy ve Viktoriánské Anglii na konci 18.století. Kniha vypráví především o rodině Bennetových žíjících v jednom z venkovských sídel. Vše začíná tím, že do sousedství se nastěhuje mladý, bohatý a svobodný muž jménem Bingley, který podle tehdejších stereotypů bude určitě potřebovat schopnou a mladou manželku. Pan a paní Bennetovi mají pět dcer, které se snaží jejich matka za každou cenu provdat. S panem Bingleym se seznámí dívky na plese a hned mezi nimi s jednou z dcer přeskočí jiskra. Spolu s ním je ale na plese jeho přítel pan Darcy, který je sice bohatší než on, ale za to mnohem mrzutější než pan Bingley. Pan Darcy působí pyšně, povýšeně a ještě ke všemu urazí hned první večer naši úžasnou a nenahraditelnou hrdinku Elizabeth Bennetovou. Lízu přehlíží, neboť pro něj není dostatečně hezká ani bohatá. Jak to ale doopravdy je? Najdou si oba k sobě cestu?

Příběh je plný milostných zvratů a nedorozumění. Jestli hledáte klidné a pohodové čtení na noc před spání, tato knížka je přesně pro vás. Kniha je psána s lehkostí a vtipem. Styl psaní Jane Austenové je jedinečný, prostě kouzelný. Není to kniha napínavá, u které byste si kousali nehty, ale i přesto čtete dál. Hlavní hrdinka si ráda, jak se říká, pouští pusu na špacír a ani se nebojí odmítnout nabídku k výhodnému sňatku. Elizabeth často mluví upřímně k lidem, ke kterým by neměla, protože mají vyšší postavení. Přesto s nimi hovoří bez zábran a s řádnou dávkou humoru, kterým oplývá. Nenechá si diktovat své životní osudy… Ostatně to by ani neměla žádná jiná dívka. Sama autorka odmítá sňatky z rozumu bez lásky a vzájemného porozumění. S hlavní hrdinkou se Jane Austenová ztotožňuje, proto si myslím, že i mnoho jejích čtenářek se s Elizabeth může ztotožnit a zažívat její láskyplný příběh společně s ní.

Dílo Jane Austenové je nadále inspirací dalším umělcům. Mělo několik krásných filmových zpracování, i když bohužel do filmu není možno zařadit vše v knize, takže diváci přijdou o spoustu důležitých pasáží z knihy. Dejte mu šanci! Četli jste už jěco od J. Austenové? Jak se vám to líbilo? Dejte vědět do komentářů. Teším se na vás u další LITR!

NESUĎ KNIHU PODLE OBALU aneb Co dělat doma

by Leave a Comment

Jsme v tom zase. Distanční výuka nás drží pod zámkem a my už nevíme, co dělat s nudou. Většina z nás už na Netflixu zkoukla, co se dalo, že? Ale nalejme si čistého vína, kdo z nás vzal do ruky knihu? Teď nemyslím žádný titul z povinné četby (i když tam je také spoustu skvělých knih), který většina z nás bere do rukou převážně s odporem a nechutí, protože je to zkrátka povinná četba. Tento článek je taková malá recenze. Dovolte mi doporučit vám pár skvělých knih na (nejen) dlouhé a osamělé večery.

Povinnou četbu ne. Mám na mysli něco, co vás nadchne, co si odnesete z knihkupectví a víte, že to nebude jen další autor, kterého zařadím do knihovny kvůli jeho známému jménu a proto, že se mi líbil její přebal.

Usnadním vám práci. V tomto článku se pokusím nabídnout pár titulů, které nejsou v povinné četbě, ale rozhodně stojí za přečtení. (Ráda bych podotkla, že tento článek obsahuje doporučení mou osobou. Samozřejmě záleží na vašem vkusu.)

Moje nejmilovanější

V mé knihovně najdete jedinou knihu ze žánru detektivek, protože mě detektivky jinak nudí, ale tuhle jsem dočetla (stejně jako její pokračování). Jedná se o trilogii Cormoran Strike od Roberta Galbraitha. Že Vám jméno nic neříká? Bát se nemusíte, protože kniha je napsaná pod pseudonymem světoznámé spisovatelky J. K. Rowlingové. V knize je řešen případ známé modelky, která byla nelezena mrtvá pod balkónem svého hotelového pokoje. Vyšetřovatelé případ uzavřou jako sebevraždu, ale její bratr má neustálé pochybnosti. Najme si tedy soukromého detektiva Cormorana Strikea. Tím začíná děj celé trilogie.

Dalším, ne tak obvyklým, žánrem, pro pohlazení mé čtenářské duše, je fantasy. Z tohoto žánru jsem předčítala hlavně bratrovy, když byl menší. Nakonec jsem se ale přistihla na to, že si čtu napřed, abych věděla, co se stane, dřív než můj bratr. Řeč je o knize Odkaz Dračích jezdců od spisovatele Christophera Paoliniho. Kniha Eragon, která vypráví příběh chudého chlapce, který najde modrý kámen, ze kterého se mu později vyklube dračí mládě – Safira. Samozřejmě spolu podnikají různá dobrodružství, ale tuhla knihu jsem vybrala hlavně proto, že autor měl, v době napsání knihy, pouze 15 let. Osobně si neumím představit, že bych něco takového dokázala.

Tatér z Osvětimi od spisovatelky Heather Morrisové je kniha, kterou vypráví sám hlavní hrdina Lale Sokolov. Když se do Osvětimi dostal, moc dobře věděl, co se s ním stane, a tak se rozhodl přežít. Dostal se na pozici tatéra, kde později potkal i svou budoucí ženu. A co se stalo dál? To už si přečtěte sami.

O holocaustu jsou napsány stovky, ne-li tisíce knih, ale tahle je výjimečná. Ne všichni máme žaludek na to, abychom si přečetli knihu o něčem, co se nám zdá až moc neskutečné na to, aby v tom někdo opravdu dokázal žít, ale bohužel je to pravda. Kniha má i pokračování s názvem Tatér z Osvětimi: Cilčina cesta.

Pro dívky bych tu měla tak pár titulů z červené knihovny, ale mnohem bližší nám je knižní série Anny Toddové s názvem After. Tyto knihy asi nemusím nějak speciálně představovat, protože jsem se se spoustou spolužaček potkala v kině na filmech, které vznikly právě podle těchto knižní předloh. Je to jedna z četby méně náročné, ale za to má spoustu příjemných zápletek.

Avšak mojí nejoblíbenější kniha, kterou čtu snad každý měsíc, nese název Utrpení mladého Werthera od německého velikána Johanna Wolfganga Goetha. Tento román je psán formou dopisů (tzv. epistorální román), ve kterých Werther vyznává lásku ženě svého přítele. Werther je mladý a citlivý muž, na jehož prožívání mají velký vliv okolní podněty (např. měnící se roční období). Dá se mluvit o prvním skutečně romantickém a rozervaném románu. Mezi čtenáři byl velice oblíbený, dokonce se traduje, že po vydání knihy se v Německu zvedla vlna sebevražd mezi mladými lidmi (asi kritérium tehdejší oblíbenosti). Goetha Werther rázem proslavil a stal se vůdčí osobností hnutí Sturm und Drang (Bouře a vzdor). To je asi to jediné, co bych vám chtěla ke knize říct. Každý si totiž z knihy vezme něco jiného a přebere si ji trochu jinak.

Ale od toho knihy jsou. Aby jsme se k nim ve špatných znova otevírali a ponořovali se do nich.

Jak jste na tom se čtením vy? Čtete rádi? Nebo jen z donucení a s nechutí? Myslíte si, že četba ,,klasiků“ je důležitá? Nebo je to prežitek, který patří do minulého století? Dejte nám vědět.

WordPress Appliance - Powered by TurnKey Linux