kresba

KRUTÁ RÁNA PONDĚLNÍHO RÁNA

10. 10. 2022 by Klára Fabianová Leave a Comment

Víkend nám opět dal sbohem, na scénu přichází příčina smrti a 13. důvod většiny studentů – pondělí. S ním je tu ale i další, v tomto školním roce první, díl rubriky Záznamy přeživších. V dnešním vydání se podíváme na kresby z cyklu Vod pondělí do pátku od autorky, která brouzdá chodbami naší školy již čtvrtým rokem a schovává se pod pseudonymem král Biano A Favá. Tak jdem na to!

Krutá rána pondělního rána

Co nejčastěji hledám

Mého srdce šampion

Ve svém přirozeném prostředí

Tak to by bylo všecko. Máte mezi kresbami favorita, anebo snad tip, kdo by mohla být naše tajemná autorka? Dejte nám vědět v komentářích. My se na vás budeme těšit zase příště!

BŘEZNOVÉ LISTÍ

25. 3. 2022 by Klára Fabianová Leave a Comment

Studenti sedí v lavici jak v baru ve tři ráno, někteří jsou po nulté utahaní jak šňůra od záchodu, do tříd se derou sluneční paprsky a s nimi i další vydání vaší oblíbené rubriky – Umělecké listí, kde publikujeme a komentujeme vaši tvorbu. Tak co nám přinesl do redakce první jarní větřík?

První autorka dnešního vydání se skrývá pod rouškou anonymity, my na ní ale můžem prásknout, že je z druhého ročníku. Přispěla nám svými kresbami v Indie stylu, které se nám moc líbí. V obyčejnosti je krása, ale i přesto bychom autorce doporučili zkusit využít barev. Druhou autorkou, kterou už snad nemá ani cenu představovat je K. Gideon, ta nám přispěla svou krátkou básní v próze s názvem Pij-a-vice, která nese téma alkoholismu a jeho dopadu na tělo i duši. A jako poslední autorku zde máme další neznámou, tato autorka svou báseň zanechala pro změnu na zdech školního záchodu, tak abychom (mužské) čtenáře neochudili o tento skvost, vložíme ho i sem. Všem přispěvatelům moc děkujeme a přejeme vám příjemné čtení a (č)umění!

anonym

anonym

Pij-a-vice

Chce se radši utápět v lihu, nepřemejšlet o jeho vlivu. Upíjet lidem lásku, když se topí v jeho flaškách, když už ho znají jen skrz sklo vratnejch lahví a když padají na jejich dno. S každým jeho vratkým krokem je slyšet cinkání o sebe bouchajících panáků, který zejou prázdnotou a zebou víc než do kapes lezoucí zima. Srdce mu zakrejvá placatka a místo citem zalejvá ho rumem, s žádným výčitkem ani studem. Oči už sklovatí, zuby hnijou, ale hlavně že ústa pijou. Je to taková pijavice. Saje život, saje líh, pije a hnije víc a víc.

K. Gideon

Pamatujeme si naše vzpomínky
nebo jen to,
jak jsme se cítili?
Když ti řeknou,
že to, co teď žijí
by nejradši zabili.
Jen pro ten jeden pocit,
pocit úlevy,
ten pocit co si do polštáře brečíš v noci,
v té noci co jsi procit
a začal jsi prosit,
aby ten život zkurvenej
trval ještě chvíli
a tví přátelé tu byli,
byli ještě chvíli.
Pamatujeme si jen pocit.

neznámá

Máte tipy, kdo by mohl být autorem beze jména? Napište nám to do komentářů. My se na vás budeme těšit zase za týden s dalším listím!

ÚNOROVÉ LISTÍ

18. 2. 2022 by Klára Fabianová Leave a Comment

Suchý únor už je v půlce, alkoholici začínají mít abstinenční příznaky, někteří studenti začínají mít příznaky závislosti na kofeinu, další týden je za námi a s jeho koncem příchází i nové vydání vaší oblíbené rubriky – Umělecké listí, kde komentujeme a publikujeme vaši tvorbu. Tak jaké (č)umění tu pro vás máme?

Jak jistě víte, v pondělí byl nejkomerčnější svátek roku, svátek zamilovaných. A naše první přispěvatelka, celou redakcí známá – naruby, nám zaslala krátký příběh, který je k tomuhle dni jako dělaný. Druhý příspěvek nám zaslala autorka, která je jedním z nejnovějších objevů naší redakce – smrtihlav, ta přispěla svou básní – Podnapilost aneb pátá dimenze. Autorku bychom chtěli pochválit za rytmus, myslíme, že tu máme nového básnického favorita. A jako poslední je tu (opět) jediný muž dnešního vydání – m1k1, který nám zaslal svou další originální kresbu s názvem cup of vibe. Všem přispěvatelům moc děkujeme a přejeme vám příjemné čtení a (č)umění!

,,Víte, paní doktorko.. můžu vám říkat jménem? Skvěle, tak tedy, Ireno.. dlouho jsem přemýšlel, jestli za vámi vůbec chodit. Přijde mi, že můj problém je zcela banální a že bych ho zvládl vyřešit i sám. Ale kamarádi mě do toho uvrtali, že prej to je na psychologa, že bych se rozhodně měl někam objednat. Tak jsem tady. Trochu nervózní, trochu napjatý, to jistě vidíte. Nemluví se mi o tom lehko, opravdu ne. Je to dost, jak to popsat, intimní záležitost. Myslel jsem, že to jednoho dne zkrátka vyšumí, ale svědomí mi předhazuje výčitky každý boží den a mně z toho už trošku.. no víte co. Hrabe. Abych nechodil okolo horké kaše: jde o ni. V našem vztahu se vyskytly jisté problémy a ani jeden z nás netuší, jak z nich ven. Co jí vadí? No, toho je poměrně dost.. napsala by seznam a pověsila by mi ho na ledničku – kdyby mohla. Vítka, kterou slyším nejčastěji, se týká mého spánkového režimu. Prý chodím domů hrozně pozdě, ještě později uléhám a o víkendy jsem furt v čudu, takže nespím tam, kde bych spát měl. A já to vím! Vím, že dělám něco špatně,ale Ireno, já jinak nemůžu! Nemůžu tam spát, polední dobou už s ní není takové teplo jaké bývalo, spaní jako v bavlnce se někam vytratilo a když, nedejbože, začnu brečet, tak – o tom snad ani nemůžu mluvit. Kamarádi říkali, že je to fakt divný a dokonce jsem kvůli tomu i pár přátel ztratil… Ona zvlhne. Ano, Ireno, slyšíte správně. I s takovým problémem se v životě potýkám. Řekněte, přijde vám, že to mám jednoduché? Bolí mě z toho celé tělo, hlavně záda. Už nejsem nejmladší, takže si na kvalitní spánek potrpím, ale to s ní zkrátka nejde! A vyčítám jí to snad? Ne, Ani slůvkem! Dobře, jednou jsem jí nadával do rozvrzané krávy, ale na moji obranu jsem se ten den vyspal opravdu mizerně. Ireno, tak mi poraďte. Jak mám náš vztah zachránit? Nemůžu se jí jen tak vzdát, mám pocit, že bez její přítomnosti bych začal trpět spánkovým deficitem a mé noci by byly ještě osamělejší a chladnější než doposud. Nekoukejte na mě jako bych se zbláznil, Ireno. Nerad to říkám a trhá mi to srdce, ovšem nedá se jinak. Musím si zkrátka pořídit novou postel.“

naruby

Podnapilost
aneb stav páté dimenze

vstávám a fúha - pátá dimenze,
kéž mohla bych s tebou být,
ale ty se opět taháš s jiným,
o důvod víc jít znovu pít.
nikdy nebyl jsem typ, který by bohémský 
život žil, avšak když už mi jen smutek zbyl,
mé srdce tonoucí, ztrácející barvu,
zná akorát tak starost, kolik tekutého
štěstí do sebe narvu, neb v žilách už jednu
sklenku mám.. k čemu city?
jen tohlencto štěstí já doopravdy znám.

smrtihlav

cup of vibes

m1k1

Hrc-frc a jste na konci dnešního vydání. Tak kdo je vaším dnešním favoritem? Slavili jste Den svatého Valentýna anebo jste vlastenci jak řemen a slavíte První máj? Dejte nám vědět do kometářů. My se na vás budeme těšit u dalšího vydání!

PESTROBAREVNÉ LISTÍ

27. 5. 2021 by Klára Fabianová Leave a Comment

Prvních pár dnů ve škole je skoro za námi! Učitelé se rozčilují nad chybějícími úkoly, maturanty čekají ústní a některé z vás příští týden zase praxe. Je to nezvyk, že? Ale nebojte! S dalším týdnem je tu i další vydání vaší oblíbené rubriky Umělecké listí – kde publikujeme a komentujeme vaši tvorbu. V dnešním vydání se zaměříme na výtvarnou výzvu, kterou přijmuli studenti p. učitele Pekaře. Tak jaké barvy se nám v redakci rozlily?

Jména autorů jsou uvedena pod kresbami, všem přispěvatelům moc děkujeme a přejeme vám příjemné (č)umění!

Michal Petránek

Petra Dlouhá

Petra Dlouhá

Tereza Ebertová

Tereza Ebertová

Veronika Preisová

Veronika Preisová

Nedávno vyšlo i první číslo tištěné verze našeho časopisu! Pokud byste o něj měli zájem, tak se nám ozvěte na Instagram, máme omezený počet kusů! Ale nebojte, jeden máme i v knihovně.

MÍSTNÍ LISTÍ

7. 4. 2021 by Klára Fabianová Leave a Comment

Venku místo sluníčka sněží, je tam zima jak v morně, jarní nálada je ta tam. A my vás po prázdninách strávených doma vítáme u dalšího vydání vaší oblíbené rubriky – Uměleckého listí, kde komentujeme a publikujeme vaši tvorbu. Tak co nám ledovej virch přinesl do redakce tento týden?

Dnes zde máme po dlouhé době dva nové přispěvatele. První autorka s pseudonymem antikrist poslala svou báseň s názvem (rodinná) seš lost, v níž nám odkrývá skutečnou podobu života v Praze. Další autorka je Alisa Gertsovskaya z 1.D, ta nám přispěla svou citlivou básní nesoucí název NOVÉ JÁ, ve které polemizuje se sebou a zamýšlí se nad lidským životem. A jako poslední jsem já. Přispěla jsem jednu svou kresbou s názvem Wendigo, která zobrazuje mýtické stvoření z algokinského folkloru. Všem přispěvatelům moc děkujeme! Přejeme vám hezké čtení a (č)umění.

(rodinná) seš lost 

V Praze je blaze,
tam teče víno po podlaze.
Kdepak!
V Praze je draze,
tam pod drn dostaneš se snáze.

antikrist

NOVÉ JÁ

Co když se zítra probudí
Nějaké nové já? 
S tváří tak čistou jako duší
A rukami, na nichž není krev
Vybrečená z nejhlubšího nitra
Zničené dětské lásky. 

Co když já už nemám být
A najde se někdo lepší, 
Kdo tu roli zvládne hrát? 
Kdo přežije všechny rány, 
Kdo má sílu a vše, co chybí mně, 
Jestli vůbec ještě jsem. 

Co když se postupně zničím? 
Odpadnou všechny části srdce
A duše se rozpadne na pár písmen
N I C.

Každá kapka slané vody s sebou nese 
Část mé nevinné mysli, 
Každá rudá kapka z jizev s sebou nese zas
Část těla, co už nikdy nevinným nebude. 

Nechte mě utéct, 
To je vše, co chci. 
Dej mi, Bože, novou šanci. 
Novou lásku, nový úspěch, nové kamarády, 
Ale ne ty, co maj' natolik ohavný obličej, že ho skrývají pod maskou
Přátelství, 
Blízkosti
A štěstí, 
Které však nemaj' právo poznat. 

Nechte mě odejít z tohoto těla a světa
Tam, kde mě budou milovat, tak silně, 
Jak to umím já. 

Zachraňte mě

Kdokoliv

Prosím.

Alisa Gertsovskaya 1.D

Wendigo

Klára Fabianová 2.D

Šlus, ende. Pokud se vám dnešní vydání s novými autory líbilo, tak ho můžete sdílet na instagramu. A nezapomeňte nás tam označit! My se na vás budeme těšit příští týden s dalším listím!

PROLISTUJEM (Č)UMĚNÍ

16. 3. 2021 by Klára Fabianová Leave a Comment

Už konečně ráno nebejvá tma jak v pytli, tedy pokud nejste zabarikádovaný v pokoji a nevylejzáte už jenom pro jídlo a vykonávat lidskou potřebu – kouřit. Tak abychom vám zpříjemnili tento ubíjející stereotyp, máme pro vás **nové vydání vaší oblíbené rubriky Uměleckého listí, kde publikujeme a komentujeme vaši tvorbu. Tak to půjdem prolistovat!**

První přispěvatelkou je Lucie Jurášová z 4.A. Tobě se tu u nás líbí, Lucko, viď? Lucka nám přispěla svou úvahou nesoucí název Manifest proti lidské hlouposti, ve které jsou pokládané otázky na lidskou rozmarnost. Jako další přispěvatelka jsem já. Přispěla jsem kresbou Polednice křik. Posledním přispěvatelem je Alexandr Pech z 4. D. Ten přispěl básní ve volném verši, která je velmi vhodným zakončením dnešního vydání. Všem našim přispěvatelům mnohokrát děkujeme! Přejeme vám příjemné čtení a (č)umění!

Manifest proti lidské hlouposti

Proč lidé, když jsou něčím/někým nespokojení, proč se k tomu vrací a čekají lepší výsledky?

Proč si lidé neuvědomí, že odpustit znamená větší klid ve vaší duši?

Proč lidé věnují více času stěžováním si, než řešením problémů?

Proč si lidé myslí, že je nadřazenější a podřazenější povolání?

Proč lidé, když ví, že něco není pro ně dobré, zdravé, proč v tom pokračují a zpětně toho litují?

Proč lidé zůstávají ve své pohodlnosti bez snahy se rozvíjet?

Proč vysvětlujeme dětem, co mají dělat a sami se chováme odlišně?
Poté, co nás děti přirozeně napodobí, proč dostanou trest?

Proč se neustále dělají stejné postupy, i když nikdy nefungují
(křičet ticho)?

Proč tyhle otázky neslýchám v mém okolí?

Lucie Jurášová 4.A

Polednice křik

Klára Fabianová 2.D

Prašivý město plný rzi a prachu
a zprzněnejch ženskejch
s rozviklanejma kotníkama

Prašivý město plný vředů
a tuberácký pachuti
černý mazlavý řeky
která ho prožírá a oblizuje

Rozežraný město
sešitý několika mosty
Steh sem Steh tam

A
město hnijící v incestu barokních nestvůr
bolševistickejch krabic
který se natahujou k plechovýmu nebi
a drolícího se asfaltu

Město 
který se s pohrdáním
klene nad náma
Nad koženou hmotou ve který
čas od času
zapraská ohnutá páteř 
Nad náma 
který se od nadechnutí brodíme 
ve vyhřezlym svinstvu šedejch popraskanejch
dvorů a zákoutí a kanálů ve kterejch
visí oběšený naše nejlepší léta

Sme jak psi
Hnusný vořechové se žlutou
pěnou vytékající z náhubků
Zatoulaný naježený čoklové
s prašivinou Holt 
jakej pán
takovej...

A městu se nelíbíme
Rozlejzáme se jak infekce 
do každý škvíry která se před náma
se strachem krčí ve tmě

S vlastním pocitem neohroženosti
a neochvějnou dávkou
dobrejch úmyslů
zrajících za laskavýho dohledu
selskýho rozumu
                              sme
                                    to
                                      město
                                             voddělali 

Na jedný straně kejhání
zamotaný v labyrintu fabrik 
a jejich chrchlajících komínů
na nichž 
večer co večer
krvácí ukřižovanej den
s pouťovou parádou 

Kokosy
pochcaný trávníky lepších dnů
Déšť a dlažby

Na druhý straně vymlácený okna
spořádanejch životů
a cigánský smečky blouznící 
mezi žluklym pachem bufetů
pitek      vší      příjic
a mezi požehnanou a spasitelskou
buchnou tvrdejch drog  Hnaný vichrem pudů 
ceněj tesáky

Město obehnaný hřbitovní krajinou
zašlejch časů a zašlejch zvyků
Když se v ní zvečera zastavíš 
uslyšíš klekání 
a nad rybníkem uvidíš
vrávorat rákosí 
Stará zjizvená krajina
s vrásčitejma dlaněma
a s věčnou hlínou na jazyku 
Hřbitovy upsaný v náruči břečťanů

A nad rozpadajícím se rumištěm
skvrnitejch zdí Jdu já 
a myslim na holky s něžnejma 
dlouhejma prstama Sevřete mne 
Sevřete a nepusťte 
jako ty věže kolébajících se kostelů 
co se pnou k špinavýmu plátnu
uřvanejch andělů

Alexandr Pech 4.D

Konec zvonec. Oslovilo vás dnešní listí? Chtěli byste s námi podělit o vaši tvorbu? Tak nebuďte labutě a napište nám. My se na vás budeme těšit přístí týden s dalším listím!