škola

Jako každý i tento rok se konalo školní kolo naší známé Poemy. Pro ty kdo žijí pod kamenem a o Poemě nikdy neslyšeli – Soutěž se týká hlavně přednesů, improvizací a předčítání textů našich velmi kreativních studentů z našeho úžasného peďáku. Na akci jsem nemohl chybět ani já, sbalil jsem si tedy tolik potřebné papuče (intráci pochopí) a vydal jsem se vstříc k dobrodružstvím, která měla čekat na Daliborce. Musím říct, že každý jeden výkon byl něčím originální a osobitý, na konci dne měli však naši kantoři nelehký úkol – vybrat pouze tři vítěze z toho nepřeberného množství originálních uměleckých projevů…

Celá akce započala krátkým dramaťáckým rozehřátím pančelky Illichmannové, čímž ze spousty nerváků (včetně mě) opadl stres. Program odstartovali naši moderátoři Matěj a Rózka, pozváním recitátorů básní a textů pro mladší žáky. K zaznění byly převážně básničky od autorů jako František Hrubín, Jaroslav Seifert a naprosto nezbytně musel několikrát zaznít i Jiří Žáček. Ač se básně leckdy podobaly, nesly vždy něco nového a jedinečného od každého vystupujícího.

Dalším bodem v programu bylo předčítání dětských textů. Jednalo se o výběr textů z Velké knihy českých pohádek – od Pavla Šruta. Čtení probíhalo v menších skupinkách. I zde předvedli soutěžící zajímavé výkony, které by zasloužily zvláštní ocenění, avšak jak víme nemohli konec konců postoupit všichni a proto bylo třeba vybrat nejlepšího z nejlepších, kterým byla… virrbl prosím… Barbora Čadílková z 2.E!

Následovala recitace textů pro starší žáky. V této kategorii vystupovalo devět účastníků a každý z přednesů nesl určitou osobní zprávu a výpověď. Jednalo se tak převážně o niternou poezii. První na řadě byla Helena Hájková (3.C) s úryvkem z knihy Moje srdce a jiné černé díry, nejednalo se zrovna o lehké téma, ale zvládnuto bylo skvěle. Vážná atmosféra byla naprosto odbourána humorným textem v přednesu Doroty Vrané: Jak jsem se naučil kouřit, při jehož přednesu v sále zavládl vytrvalý smích, dokonce ani naši učitelé neměli dost sil uhájit svou upjatou tvář a nakonec některé z nás dotlačil smích i k slzám. I tato kategorie měla svého vítěze, nějakého Matyáše Sahulu (3.D) s básní Zpěv úzkosti od F. Halase, jehož výkon však stál za starou belu a není namístě jej dál jakkoli zmiňovat…

Dále naše krasojízda pokračovala čtením pro starší žáky, které naladilo též humornou notu. Svým čtením se vyznamenali všichni přítomní, ale přece jenom nemůžu opomenout vyzdvihnout výborně zpracovaný humorný výkon Matěje ze čtvrtého ročníku, který v textu uplatnil i své úchvatné dovednosti, které poctivě střádal v hodinách anglického jazyka. XD

Poslední bod, jenž program ukončil bylo improvizované vyprávění v obou kategoriích. Nehledě na výsledek, musíme uznat nasazení a odvahu s jakou improvizaci naši studenti zvládli. Losování tématu, často nápadně připomínalo ruskou ruletu kdy jenom čekáte, co vám osud přivodí jestli úspěch anebo kulku. Postupem do republikového finále byl zde oceněn Martin Minarčík (4.D), který předvedl neuvěřitelný výkon s tématem: houbař na zastávce. Kam zakomponoval nejenom spoustu skvělých vtipů, zápletku se ztracenou veverkou, ale i zajímavou práci s prostorem, ve kterém účinkoval.

To byli mé zážitky z Poemy. Máte také nějaký zážitek z Poemy? Podělte se s námi v komentářích! Budeme se na vás těšit po státním kole v Praze, které se uskuteční 7. – 10. Listopadu!