Pokud jste se narodili kolem roku 2009, případně dřív nebo později, možná si ještě pamatujete počítače ve školních družinách. Kvalita byla rozporuplná, klávesnice a myš, ještě z minulého století a monitor měl sotva rozlišení 640×480 px. Většinou na nich nefungoval internet, a když už fungoval, hrálo se na Superhrách, případně na Newgrounds. Her bývalo spousty a člověk mohl strávit celé odpoledne, pokud se k počítači nehrnuly ostatní děti a urputně se snažili si také něco zahrát, hledáním her, které by stály za zapnutí. Z těchto her mi v hlavě zůstaly čtyři, přesněji dvě série o dvou hrách. Možná je to kvůli strachu, který ve mně vyvolávaly. Možná kvůli designu…
The House a I Miss You
Byly to dvě jednoduché série flashových her, které nepotřebovaly realistickou grafiku ani složité herní mechanismy. Stačil starý počítač, myš, pár černobílých fotek, které vytvářejí pozadí a hlavně nálada na trochu strachu.
The House
První The House vyšel v roce 2005 a jeho základ je velice jednoduchý. Hra začíná v opuštěném domě, který byl kdysi domovem čtyřčlenné rodiny. Nikdo už do něj dlouhé roky nevkročil a hráč se stává člověkem, který jde zjistit, co se v domě stalo. Příběh je rozdělen do pěti místostí a postupně se odhaluje prostřednictvím obrázků, psaní a předmětů. Postupem skrz místnosti, v každé straší jeden zemřelý z rodiny, si člověk může utvořit vlastní názor na příběh, protože vám ho tvůrci nevysvětlí. Musíte si na to přijít sami, a proto je možná ještě děsivější. Příběh je takový, že matka onemocněla rakovinou a kvůli strachu se rozhodla celou rodinu zabít, aby s nimi mohla být i po smrti. Příběh mi připomíná Spalovače Mrtvol, ale to je jistě jen náhoda. Avšak černobílá grafika, děsivá hudba a zvuky jsou důvodem, proč mi tato hra utkvěla v paměti..
The House 2
Další díl vyšel v roce 2010. Tentokrát se ocitáme v jiném domě a odehrává se zde jiný příběh. Základ je však stejný: dům je opuštěný, lidé se mu výhýbají a kolují o něm pověsti. Údajně v domě zemřela celá rodina i se služebnou. Čím více dům prozkoumáváme, tím více zjišt’ujeme, že realita je jiná. Ústřední postavou příběhu je Alrena, která se narodila s vážným postižením a tak se její rodiče rozhodli její trápení ukončit. Otrávili jí a schovali v trezoru. Později si adoptovali dítě, Nicole, jenže Alrenin příběh tím neskončil. Její přítomnost začíná ovlivňovat první Nicole a následně i služebnou. Příběh tak postupně přechází z obyčejného „strašidelného domu“ k příběhu viny. Rodiče před minulostí utíkají, ale minulost se vrací v podobě ducha jejich zabité dcery. Nakonec to všechny dožene, načež zemřou. Poslední místnost s trezorem, pak funguje jako závěrečná „lekačka“ a zároveň jako uzavření příběhu a to mi zase přišlo zajímavé na tomto dílu, avšak když už jsem byl starší.
I Miss You
I Miss You vzniklo později a na první pohled je patrné, že si bere inspiraci z těchto horrorovek. Tentokrát začíná příběh tragickou smrtí muže, při autonehodě. Jeho manželka se o jeho smrti dozví o dva dny později a poté spáchá sebevraždu. Dům, ve kterém spolu žili, pak začne být spojovaný s podivnými jevy. Lidé slyší zvuky z domu, ale nikdo nemá kuráž tam vejít. Podobně jako v The House, se příběh odhaluje pomocí předmětů a prostředí. Avšak oproti The House je kratší…
I Miss You 2
Druhý díl se od prvního trochu liší. Hráč opět vstupuje do domu, kde zemřela celá rodina, a opět se objevují pověsti o tom, že za jejich smrtí může stát matka, stejně jako v The House. Zároveň, ale hra tentokrát obsahuje více „lekaček“. Tady vzniká paradox, kdy se více bojíte, kde na vás něco může vyskočit a neřešíte příběh…
Když se na všechny čtyři hry podíváme s odstupem času, je vidět že jsou zastaralé.. Avšak jejich kouzlo je hlavně v jejich jednoduchosti.. A taky o tom, že když se člověk zkusí vrátit zpátky do dětských let, zjistí že ke strachu toho moc nepotřeboval.
Nejnovější komentáře