Než stačilo ze stromů opadat, droplo nám ještě jedno listí z peďáku! Je to přesně měsíc, co nám začal další rok, tak se pojďme společně podívat, co se za ten měsíc studentům nashromáždilo v hlavách.
A další tu máme sekci básní, dokonce delší než je zvykem! První není nikdo nový, opět je to student pod pseudem smrtihlav, který nám zanechal báseň jménem „Dorian Gray“, inspirovanou dílem Oscara Wilda. Dnes naše redakce však narazila i na básníka z řad studentů lyceí – Ondřeje Friče ze 3.D, a po něm naše Renata Čermáková ze 3.E, která přišla s hlubokou myšlenkou pohozenou na papír – no, uvidíte sami!
Čekali jste, že to bude všechno? Zdaleka ne! Druhé a první ročníky mezi sebou také našli několik kreativců.
Dorian Gray
v cigaretový kouř,
já zaprodal svou duši ďáblu.
sebral ženám jejich ženskost,
omámený opiáty a sklenkou ginu,
jak hnáty bys jim zpřelámal a to..
za to já nesu vinu.
byť bohem se nazýval,
však k němu se zády stočil,
užíval si rozkoše a vínem hodoval každý večer s jiným.. jinou.
pozdě si uvědomil krásu věcí, které před očima minou.
pozdě na to, abych činy odčinil.
jaký odkaz po mém bytí zbyl?
pár soudných očí, na plátno malované,
to, má milá, se tak občas stane.
smrtihlav
Houpačka
Náš vztah je jako na houpačce,
střídá se jaro, léto, podzim, zima.
Když vstanu, zůstaneš na sedačce –
a naše slova změní klima.
Renata Čermáková
Stáří
Čas plyne jak voda, všichni dobře ví,
jeho nedostatek v hlavě nám tkví.
Každému jindy určí svou krásu,
je příčinou kdejakého stresu.
Schopnosti nám rozvine a pak zmírní,
určí, kdo jest inteligentní a senilní.
Učiní nás osobou samostatnou,
vyléčí nám bolest strašlivou.
Pozoruji, jak jsou bezbranní vůči času,
hledím na jejich tělo a barvu vlasu.
Lituji jejich nevyhnutelnou fázi,
tahle báseň není o mně, neodcházejte, prosím.
Ondřej Frič
Not a chicken but a cat
With the heavy breath
like boulders on my chest
suffering because of the lock on my heart
with combinations, yet to be count.
Unsure why the chicken crossed the road
unknowing of the vehicles in the path.
Unfazed by a vagon
brave like a dragon.
Should I walk the same ?
Even with this fear
of the world
and what lurks near.
Maybe I don’t appear
as someone who would crawl.
It’s the lack of strength
making me unable to stand.
Mind yet to be tested.
Body yet to be digested
by the power of this place.
By the power of something,
reducing me to nothing
Dan Smolík
Nikola Pilnajová
To si myslím, že pro dnešek uplně stačí – taky jste se u toho zapotily? Chceš-li i ty být součástí dalšího vydání, neváhej se nám se svým výtvorem ozvat na instagram: @listizpedaku !
Nejnovější komentáře