LIST
Studentský časopis SŠPGHS Litoměřice
KAMČA: TY SE MĚ BOJÍŠ? – TAKY KAMČA
Tím bych naše dnešní kotle ukončila. Jaký meme se vám líbil nejvíc? Nebojte se nám to napsat do komentářů, či můžete poslat zpětnou vazbu – s dalším vaším vtipem;)) – na náš Instagram. (@listizpedaku)
Naše první svěží autorkou je Renata Čermáková ze 2.E, která nám zaslala hned dvě básně. Pod jejím jménem můžete v našem časopise najít pár skvělých knižních recenzí, ale že má Renata básnické střevo, to nikdo z redakce netušil. V její křehké lyrice si jistě každý z vás najde to své. A naším druhým a zároveň posledním přispěvatelem je autor skrývající se pod pseudonymem Baud de Laire, který se s námi podělil o svou niterní lyriku.
Všem přispěvatelům moc děkujeme a přejeme vám příjemné (č)umění!
Zlatý kanárek Zlatý kanárek zavřený v kleci, touží být herečkou ve filmu. Všichni chcem to, co nemáme přeci, hlavně tu naději neber mu. On sní a bez snů není noci, kdy v klidu spí, odpočívá. Tak nech ho, ať si myslí cosi, o tom, co zítra ho přivítá. Tichý rozhovor Vidět tě smát se je to, co se myslí štěstím. Zeptám se, co bychom mohli být, kdybys byl jen mým. Ale ty jsi jinde, jsi pryč. Tohle nevyjde, je to jen kýč. A tak sním o tvých rtech, o objetí,- co budu smět v představě, že jsi víc než teď. A že mezi náma není žádná zeď z tvých citů A tak mluvím, a ještě jsi tu... Renata Čermáková
Kmín Když se světlo odráží ve stínu a špína se třpytí v louži, dá se životem jen ploužit, a voníš pak jako kousek kmínu. Na dně hrnce vroucí vody, co tvoji matku studí - hodného nepálí, Potom je těžké zase vyšlapat schody, čekáš jen, než tě někdo odpálí. Renata Čermáková
do hlavy bodá mě tisíc včel každé bodnutí bolí jinak. hrabu se v sobě, tam měl bych se vyznat. jsem ztracen. beztak mě tělo donutí si myslet, že je to moje vina. Baud de Laire
Jak by řekl do Vltavy hozený klasik: Bylo to krásné, ale bylo toho dost. Kdybyste se chtěli objevit v dalším vydání, tak se nám ozvěte na náš ig (@listizpedaku). Sbohem a šáteček!
Dnešnímu vydání vládnou básně. První autorka, Linda Rambousková z 1. D, nám přispěla básní s názvem Zacuchané myšlenky. Druhým naším přispěvatelem je anonymní básník, ten nám zaslal dvě básně, které nás dostávají do časů undergroundu a dobrýho piva. Všem našim přispěvatelům moc děkujeme. Přejeme vám příjemné čtení!
Zacuchané myšlenky Jak libozvučně myšlenky v mé hlavě znějí, ačkoliv po vyslovení, jakoby slova ztrácela význam, možná že já sama ho jen neznám. Vše se prolíná, to nadlidský úkol mou mysl popsat, vskutku já snažím se, však píšu tuto báseň, třebaže mohla bych ji opsat. Neprokrvené, mrazivé prsty ubírají se v rytmu mého srdce, v záchvatu psaní necítím své ruce. Načež vím, když zeptáš se mne , jaký nádech mé myšlenky mají, raději řeknu že překrásný žlutavý neboť náležitá slova pro ten komplikovaný odstín nemohu najít. Linda Rambousková
už jsou to tři týdny, co jsem ležela nahá na operačním stole, pořád nevim, jestli mi operovali ledvinu nebo básnický střevo. neměla bych tolik pít a už vůbec ne tolik kouřit, stejně nemá smysl se hroutit. posledním dechem si objednám jen další pivo. a pak sepíšu závěť nedopalkem, - když už, tak už - stylové sbohem. anonymní básník
v momentech kdy nemusim přemýšlet nad gramatikou, nacházím útěchu v kráse českého jazyka. se spánkovým deficitem se prohlubují city a moje kruhy pod očima. ve tři ráno ti promluvim do duše a druhý ráno si na to snad nevzpomenu. už jen jednu cigaretu a půjdu spát. do očí mě bije světlo denní. podobný výlevy už nemá cennu litovat, když noci se v ráno, a pak v dopoledne mění. jsem jako ježíš - z mrtvých vstání anonymní básník
Tak to by bylo pro dnešek všechno. Kdybyste se chtěli objevit v dalším vydání, tak se nám ozvěte na náš ig (@listizpedaku). My se na vás budeme těšit příště!
Ach dobrodružství krásné dobrodružství mé čas nový nové chce činy mé čas teče jako voda já však nic netušící jsem zas a znova Nic netušící sleduji svůj život jako film jako film který je stále blíže konce žiji smutkem radostí ale i tak se mám za pitomce nemohu ani najít cestu v Ústí cestu na velkofilm Popíjím víno jako zdravý jed sním o stvoření zdravého světa hned věta od věty se mění v nepoznání ó kde jest která větší báseň než opilého poety Kapka štěstí se na mě usmívá vypít s ní sklenici mi už jen zbývá oslovit dívku je banální jasné a jednoduché jako vinifikovat výtečné polosuché Hvozd myšlenek mi žere tělo ale nevzdávám se bojuji i když je šero páč jsem byl v náladě celé léto vzpomínek spousty stálo to za to
MOJE PRÁZDNINY Kolem kvete krásné kvítí, louka ve dne celá svítí. Buď zdrávo, slunce, tvé paprsky třpytí se v tůňce. Růžový večer ukázal svou krásu, krásu za svítání na západě. A mně už nezbývá moc času, poslední volné chvíle trávím na zahradě. Ranní nervozita bodala mne jako vrah, jenom ne strach, jen žádný strach. Dětské tváře čekají mě, na táboře, čekají mě. Užila jsem si s dětmi spoustu srandy a legrace, je smutné však viděti, jak změnila se nová generace. A ten shon, hluk, vřava, křik, těch parchantů tam bylo několik. Je to zbytečné, je to k ničemu, je to zbytečné, nemá to cenu. V červenci nám pořád jen pršelo, jaké krásné počasí to bylo. Na bicyklu dojela jsem domů, kde Erbena jsem četla a dala si čaj k tomu. A když později, léto svou vládu rychle balí Nebudeme ztrácet naději, vždyť blíží se léto babí!
Prázdniny, prázdniny! Kdepak jste? Kampak jste mi utekly? Já smuten jsem, neb čekají mě časy těžké, kdy strádat budu jako hyena skor roky bez kořisti. Prázdniny, prázdniny! Jak krásně na vás vzpomínám. Když přišly jste v tom teplém letním měsíci, když přišly jste vstříc studentům trpícím a na chvilku ulevily jejich duším trpícím. Váš začátek byl pro mne osvěžující jak chlazená mísa ovoce, kterou jsem na počátku cesty s vámi v ranní rose, v zahradě, na travičce zelené, okusil. A byla fenomenální. Jako vy, mé milé, né-li milejší, vlastě nejmilejší prázdniny. Jako vy, mé milé, né-li milejší, vlastě nejmilejší prázdniny. Bych dávat lidem radost chtěl, více zábavy, tuny vzpomínek, mraky svobody, oblohu volnosti, nekonečné vesmíry lásky ,kterých jste mi, mé drahé, drahé prázdniny dopřály. V nočním dni jsem snil, v denní noci přežíval, avšak každým dnem i nocí poznával něžně hrubé lásky cit. Každá milisekunda, minuta, měsíc,s mojí láskou, jež skládala mi každým dnem orchestrální symfonii, jakýsi libozvuk, a dávala mi sílu žíti dál. Prázdniny, prázdniny! V tom všem nádherném zmatku, já četl jsem Shakespeara,popisoval lunu stříbrnou jak luk, a tím dechberoucím dějem mi našeptával myšlenku podívat se do té kolébky renesance, přenádherné Itálie. Itálie, ta obrovská kozačka na mapě, kolébka lásky, kde já s láskou na výletě byl, byla vskutku přenádherná, hlavně staré památky, kdy už jen pouze pohled na ně prozradil, co vše zažily a v chodbách těchto skvostů my bedlivě naslouchali jejich hlasům vyprávějících o vzpomínkách jich samých. Prázdniny, prázdniny! Od doby, co z města historického my křídla zdvihli, jste nám slíbily čas drahný, avšak lhářky jste,neb jste nás uváděly v omyl vlastní hubou a dny utekly jak hodiny. ¨Pár dnů, čili hodin, jsme si velebili, poté pracovali, ale ta světelná rychlost, kterou jste končily, byla pro nás trýzeň. Prázdniny, prázdniny! Kdepak jste? Kampak jste mi utekly? Mně po vás se stýská, avšak když budete mě zas chtít viděti, palce držte mi a jestli tuto těžkou cestu plnou překážek překonám, můžeme se taktéž příští rok zříti.
Moje prázdniny Konečně přišly! Prázdniny přišly. Představa spánku nekonečného, k tomu hodně dolarových papírků. Co byste čekali? Ani jedno nepřišlo. Na brigádu do zahraničí mě nevzali, A tak do kanclu moje já zalezlo. Nikdo na mě v práci moc nemluví, akorát jednou šéf, jednou zralá dáma z účtárny. A pak najednou pohledný mužík se zjeví, zjeví se a něco praví, praví ohledně tiskárny. Rozhodně bych s ním chtěla mluviti, ne o tiskárně rozumíte-li. Celému létu práci jsem zasvětila, ani dovolenou jsem si neužila. Jako kůň na poli dřela jsem, ale nemyslete si, někdy ani z postele nevstala jsem. Moje výplatní listina je hrůza přímo do očí bijící. I když mě do práce budila babička volající, já spím dál, dál a dál. Můj šéf by mi za to asi nepřidal. Peníze utrácím za jídlo. Peníze utrácím za klubový alkohol. Místo příspěvku rodině aspoň na mýdlo, si plním, plním si bachor. Bachor řve víc, chci víc, ale já nemám už ani na městskou hromadnou dopravu. Plná prázdnota mé peněženky pláče víc a víc, já přeji si jen mou popravu. Lehce nabyl, lehce pozbyl a mně už ani pěťák nezbyl. Přímo úžasné, že? Ručičky hodinek běží jako o závod, tedy ne pokud se jedná o rodičů rozvod. Toto vše zahrnuje mé ponuré prázdniny, které utekli během vteřiny. A tak s koncem prázdnin poslouchám Kryla, nad začátkem školy strachy bych blila. Že těžké to teď bude, moc dobře vím, tak přikupuji další láhve vín.
A na konec zde máte písničku od Richarda Müllera… Aby se vám ty schody lépe šlapaly.
Kdo byl váš dnešní favorit? Napište nám do komentářů. Pokud byste se chtěli objevit v dalším vydání, tak nám neváhejte napsat na náš instagram (@listizpedaku). My se na vás budeme těšit zase příště s dalším lístím!
Jak jistě víte, v pondělí byl nejkomerčnější svátek roku, svátek zamilovaných. A naše první přispěvatelka, celou redakcí známá – naruby, nám zaslala krátký příběh, který je k tomuhle dni jako dělaný. Druhý příspěvek nám zaslala autorka, která je jedním z nejnovějších objevů naší redakce – smrtihlav, ta přispěla svou básní – Podnapilost aneb pátá dimenze. Autorku bychom chtěli pochválit za rytmus, myslíme, že tu máme nového básnického favorita. A jako poslední je tu (opět) jediný muž dnešního vydání – m1k1, který nám zaslal svou další originální kresbu s názvem cup of vibe. Všem přispěvatelům moc děkujeme a přejeme vám příjemné čtení a (č)umění!
,,Víte, paní doktorko.. můžu vám říkat jménem? Skvěle, tak tedy, Ireno.. dlouho jsem přemýšlel, jestli za vámi vůbec chodit. Přijde mi, že můj problém je zcela banální a že bych ho zvládl vyřešit i sám. Ale kamarádi mě do toho uvrtali, že prej to je na psychologa, že bych se rozhodně měl někam objednat. Tak jsem tady. Trochu nervózní, trochu napjatý, to jistě vidíte. Nemluví se mi o tom lehko, opravdu ne. Je to dost, jak to popsat, intimní záležitost. Myslel jsem, že to jednoho dne zkrátka vyšumí, ale svědomí mi předhazuje výčitky každý boží den a mně z toho už trošku.. no víte co. Hrabe. Abych nechodil okolo horké kaše: jde o ni. V našem vztahu se vyskytly jisté problémy a ani jeden z nás netuší, jak z nich ven. Co jí vadí? No, toho je poměrně dost.. napsala by seznam a pověsila by mi ho na ledničku – kdyby mohla. Vítka, kterou slyším nejčastěji, se týká mého spánkového režimu. Prý chodím domů hrozně pozdě, ještě později uléhám a o víkendy jsem furt v čudu, takže nespím tam, kde bych spát měl. A já to vím! Vím, že dělám něco špatně,ale Ireno, já jinak nemůžu! Nemůžu tam spát, polední dobou už s ní není takové teplo jaké bývalo, spaní jako v bavlnce se někam vytratilo a když, nedejbože, začnu brečet, tak – o tom snad ani nemůžu mluvit. Kamarádi říkali, že je to fakt divný a dokonce jsem kvůli tomu i pár přátel ztratil… Ona zvlhne. Ano, Ireno, slyšíte správně. I s takovým problémem se v životě potýkám. Řekněte, přijde vám, že to mám jednoduché? Bolí mě z toho celé tělo, hlavně záda. Už nejsem nejmladší, takže si na kvalitní spánek potrpím, ale to s ní zkrátka nejde! A vyčítám jí to snad? Ne, Ani slůvkem! Dobře, jednou jsem jí nadával do rozvrzané krávy, ale na moji obranu jsem se ten den vyspal opravdu mizerně. Ireno, tak mi poraďte. Jak mám náš vztah zachránit? Nemůžu se jí jen tak vzdát, mám pocit, že bez její přítomnosti bych začal trpět spánkovým deficitem a mé noci by byly ještě osamělejší a chladnější než doposud. Nekoukejte na mě jako bych se zbláznil, Ireno. Nerad to říkám a trhá mi to srdce, ovšem nedá se jinak. Musím si zkrátka pořídit novou postel.“
naruby
Podnapilost aneb stav páté dimenze vstávám a fúha - pátá dimenze, kéž mohla bych s tebou být, ale ty se opět taháš s jiným, o důvod víc jít znovu pít. nikdy nebyl jsem typ, který by bohémský život žil, avšak když už mi jen smutek zbyl, mé srdce tonoucí, ztrácející barvu, zná akorát tak starost, kolik tekutého štěstí do sebe narvu, neb v žilách už jednu sklenku mám.. k čemu city? jen tohlencto štěstí já doopravdy znám. smrtihlav
cup of vibes
m1k1
Hrc-frc a jste na konci dnešního vydání. Tak kdo je vaším dnešním favoritem? Slavili jste Den svatého Valentýna anebo jste vlastenci jak řemen a slavíte První máj? Dejte nám vědět do kometářů. My se na vás budeme těšit u dalšího vydání!
Královnou dnešního vydání je pro změnu poezie. To jste nečekali, že? První přispěvatelkou tohoto vydání je autorka, která se zde již objevila, ale pouze pod rouškou pseudonymu smrtihlav, my na ni jenom práskneme, že je z prváku. Autorka nám zaslala báseň nesoucí název Transbáseň či co, nevim, je 21. století a jsem ateista. Báseň obsahuje motivy církevních dogmat a toho, jaké to někdy je, když je člověk bílou vránou společnosti. Jako další nám zaslala báseň naše stará známá K. Gideon, její báseň je jako vystřižená z asi nejznámějšího horrorového románu Brama Stokerse. A jako posledního tu máme tentokrát autora, který vládne víc štětci než tužce. Jediný muž dnešního vydání skrývající se pod pseudonymem m1k1 nám přispěl svou kresbou s názvem stoneace sun, a ta nám i zakončuje dnešní vydání. Všem přispěvatelům moc děkujeme a přejeme vám příjemné čtení a (č)umění!
Transbáseň či co, nevim, je 21. století a jsem ateista daily křesťanské prohlášení - žena je prostě (pora)žena. její (pora)ženství každý zná, bohužel na ní není znáti, věřte mi, však nemáte se čeho báti, žena jako ona nezná nic, s čím by se nedalo vypořádat. ženou necítí se být. "to je nepřípustné!" zvolal křesťanský lid. a tak žena, společností poražená zůstává nadále (pora)ženou. uvězněna v těle křesťanskou rukou, prochází si dále neskutečnou mukou, hlavně že okolí je spokojené. nechť jejich mozkové buňky snad jednou budou dostatečně propojené:)) smrtihlav
Až mi přijdou děti noci, ti smrti věrní otroci, zpívat pod okna své žalmy. Krev kapajíc z tvého ostří, bude smáčet země kůži, když budu věřit, žes mrtev. Řeka plná slz a smutku bude již mýt mou tvář a já splynu s věčnou mlhou. A i se mnou zemře víra, krev ti bude tuhnout v žilách, ale přesto budeš živ. K. Gideon
stoneace sun
m1k1
Tak a jsme na konci dnešního vydání. Jak se vám líbilo? Kdo je vaším favoritem? Máte už nějaké tipy, kdo by se mohl skrývat pod těmi tajuplnými pseudonymy? Dejte nám vědět do komentářů. My se na vás budeme těšit zase příště s dalším listím!
Nejnovější komentáře