děsí mě, že píšu jenom ve chvíli, kdy mi z břicha zmizeli motýli, všechny emoce jsou pryč, a ty sis vzal od mýho srdce klíč někdy si zapomenu vzpomenout, že jsi klíče majitel, že bráníš moji duši, od všeho zlýho, co moje uši uslyšej B.
Zpravodajství
BŘEZNOVÉ LISTÍ
Studenti sedí v lavici jak v baru ve tři ráno, někteří jsou po nulté utahaní jak šňůra od záchodu, do tříd se derou sluneční paprsky a s nimi i další vydání vaší oblíbené rubriky – Umělecké listí, kde publikujeme a komentujeme vaši tvorbu. Tak co nám přinesl do redakce první jarní větřík?
První autorka dnešního vydání se skrývá pod rouškou anonymity, my na ní ale můžem prásknout, že je z druhého ročníku. Přispěla nám svými kresbami v Indie stylu, které se nám moc líbí. V obyčejnosti je krása, ale i přesto bychom autorce doporučili zkusit využít barev. Druhou autorkou, kterou už snad nemá ani cenu představovat je K. Gideon, ta nám přispěla svou krátkou básní v próze s názvem Pij-a-vice, která nese téma alkoholismu a jeho dopadu na tělo i duši. A jako poslední autorku zde máme další neznámou, tato autorka svou báseň zanechala pro změnu na zdech školního záchodu, tak abychom (mužské) čtenáře neochudili o tento skvost, vložíme ho i sem. Všem přispěvatelům moc děkujeme a přejeme vám příjemné čtení a (č)umění!
anonym
anonym
Pij-a-vice
Chce se radši utápět v lihu, nepřemejšlet o jeho vlivu. Upíjet lidem lásku, když se topí v jeho flaškách, když už ho znají jen skrz sklo vratnejch lahví a když padají na jejich dno. S každým jeho vratkým krokem je slyšet cinkání o sebe bouchajících panáků, který zejou prázdnotou a zebou víc než do kapes lezoucí zima. Srdce mu zakrejvá placatka a místo citem zalejvá ho rumem, s žádným výčitkem ani studem. Oči už sklovatí, zuby hnijou, ale hlavně že ústa pijou. Je to taková pijavice. Saje život, saje líh, pije a hnije víc a víc.
K. Gideon
Pamatujeme si naše vzpomínky nebo jen to, jak jsme se cítili? Když ti řeknou, že to, co teď žijí by nejradši zabili. Jen pro ten jeden pocit, pocit úlevy, ten pocit co si do polštáře brečíš v noci, v té noci co jsi procit a začal jsi prosit, aby ten život zkurvenej trval ještě chvíli a tví přátelé tu byli, byli ještě chvíli. Pamatujeme si jen pocit. neznámá
Máte tipy, kdo by mohl být autorem beze jména? Napište nám to do komentářů. My se na vás budeme těšit zase za týden s dalším listím!
Mluvené slovo: Galimatyáš #2
V pondělí 21. 3. byl mimo jiné i Světový den poezie, proto jsme si pro vás opět připravili výběr oblíbených básní členů naší redakce. Čtyři básně v přednesu Petry Vališové z 4. D, Rozálie Vrané z 3. B, Doroty Vrané z 1. D a Kláry Fabianové z 3. D. Přejeme vám příijemný poslech našeho druhého poetického galimatyáše.
Richard Maršák, v současné době student navazujícího programu Filosofie na Teologické fakultě Jihočeské univerzity. Sbírka Filoposia je výběrem básní napsaných mezi lety 2015-2019. Autor sám sebe považuje především za nonkonfornistu, filozofujícího básníka a neustálého hledače.
,,Na tuhle báseň jsem narazila při náhodném procházení sbírky. Básně, a tahle není výjimkou, jsou psané jako obrazy, které vidíte, až když si dílo přečtete (nebo poslechnete) několikrát. Zároveň tím, že autor není věkově zase tak daleko, vidím, že se často s jeho myšlenkami dokážu ztotožnit. Pokud na tuhle limitovanou sbírku narazíte, ihned po ní šáhněte!“
Lyrický básník a tvůrce aforismů, Jiří Žáček. Jeden z našich nejznámějších básníků, ceněný pro své hry se slovy a vtipem. Ve svém díle komponuje verše spíš s hravostí než vážností, právě proto se snadno posunuje mezi tvorbou pro dospělé a tvorbou pro děti. Pokud píše prozaická díla, většinou jsou rovněž laděna v humorném tónu. Často se dotýká i satiry, používá žánry aforismu nebo epigramu.
,,Žáčka jsem vybrala, protože je to můj oblíbený český autor a jeho sbírka Textappeal mě zaujala nejvíc. Bylo těžké vybrat jednu, takže jsem nakonec zvolila tu, která byla mému srdci nejblíže.“
Josef Svatopluk Machar, český básník, spoluautor Manifestu České moderny a představitel kritického realismu. Autor se strohým, analitickým a provokujícím pohledem na skutečnost, kladl velký důraz na významovou stránku poezie. Pro jeho tvorbu je charakteristická tendence k prozaizaci poezie. Ve sbírce Zde by měly kvést růže se zaměřil na postavení žen ve společnosti. Žena je bytost citová, ale pasivní, je odsouzena žít v nevyrovnaném manželství a postavení, společnost jí nedopřává rozvoj.
,,Machara jsem vybrala a načetla s mojí sestrou. Báseň je pojatá tak, že děti vypráví o své matce. Tak nám přišlo hezké a namístě naši pokrevnost využít.“
Paul Verlaine, francouzský básník, představitel nekonformních prokletých básníků a symbolismu, který zachycuje citové a náladové odstíny okamžiků spojené s obrazy, představami a pocity vyvozujích z dojmů a doteků. Jeho způsob psaní, kdy nahradil klasický verš veršem o lichém počtu slabik, rým asonancí a zdůraznil rytmus s melodií později inspiroval mnoho hudebních skladatelů.
,,Prokletí básníci jsou moje Achillova pata, jejich básně jsou bez servítek a přitom tak ladné a uhlazené. Tato mě oslovila hned po prvním přečtení a s každým dalším jsem jí víc a víc propadala.“
HUDEBNÍ TIP: Frank Carter & The Rattlesnakes – Sticky
Před rokem vydala tato punk rocková skupina skvělé album – Sticky, které je nesené těžkými časy. Zatímco předchozí alba zkoumala duševní zdraví a toxickou maskulinitu, toto je uvolnění tlaku: spontánní, využívající sklonu, který jsme všichni měli na začátku lockdownu. A my si dnes jejich nejnovější album přiblížíme a podíváme se na zoubek pár písním z něj.
Frank Carter se již dříve představil jako jed plivající zpěvák v Gallows a po šesti letech strávených zakládáním své současné kapely – The Rattlesnakes jako nejlepšího živého taháku ve Spojeném království, následoval ten nejnapínavější okamžik – život potvrzující připomínka důležitosti živé hudby a prvotní úder do střev, který nám chyběl. Tento dech života je již čtvrtým počinem skupiny s tvrdě úderným punk rockem posíleným o hard rockový základ.
Album Sticky
Kolikrát přes lockdown jste snili o tom, že se úplně zblázníte, až se příště konečně dostanete na koncert, do klubu nebo dokonce jen do místního krpálu?
Sticky je album, které tomuto nutkání rozumí, jeho titulní stejnojmenná skladba je ohromujícím uvolněním tlaku, který zachycuje šumivé, niterné vzrušení z návratu k hédonismu. Skladby Bang Bang a Take It To The Brink oslavují účinky přemíry zlepšující nálady, aniž by ignorovaly výsledný pokles odrážející realitu života, který zažíváme.
Klíčem k tomu celému a vlastně ke všemu, je Frankova upřímnost. Na albu je stále prostor pro osobnější písně o srdečních záležitostech. Cupid’s Arrow spojuje příběh o chtíči a úzkosti s krkolomným vytím a šílenstvím, zatímco Cobra Queen je milostná píseň stejně poetická jako působivá. Skladba Off With His Head je vhodným útokem na patriarchální společnost a genderově podmíněné násilí.
Není to špatné na desku, která obsahuje také dvě po sobě jdoucí písně, které se zmiňují o lidech, kteří mají vymlácené zuby. Ale tato dichotomie shrnuje člověka a toto nebojácné album, naprosto bouřlivý dokument posledních dvou let, který bude rezonovat daleko za hranicemi jeho stávajícího publika.
Skladby z alba:
Jaký je váš nejoblíbenější žánr? Otevřeli jsme vám vrátka k oblibě v punku či hard rocku? Napište nám do komentářů. My se na vás budeme těšit příště s dalším hudebním tipem!
Ponožkový den aneb Světový den Downova syndromu
autorkou článku je Eliška Říhová z 3. A
Dnes 21. 3. je Světový den Downova syndromu. Většina našich čtenářů, jakožto studentů pedagogické školy, byla již s touto genetickou poruchou seznámena v hodinách pedagogiky. I my jsme se tímto tématem zabývali v našem dřívějším článku, který si můžete přečíst zde a kde naleznete více informací o syndromu samotném. My se dnes zaměříme na den jemu věnovaný a na jeho význam.
Downův syndrom se vyskytuje celosvětově ve všech zemích, etnikách i sociálně-ekonomických třídách. Je to genetická náhoda při níž dochází při splynutí vajíčka a spermie, kdy v prvotní buňce zůstane chromozom navíc a každá další pak pokračuje v dělení s touto vadou.
Proč zrovna ponožky?
Pokud dáte nohy patami k sobě, budou vám připomínat chromozom X, který mají právě děti s Downovým syndromem navíc, jinak barevné ponožky podtrhují jeho výjimečnost.
Proč zrovna 21. 3. ?
21. chromozom mají lidé s touto genetickou poruchou třikrát, proto 21. 3.
Pojďme spolu tedy podpořit tyto výjimečné děti i dospělé a nasaďme si odlišné ponožky. Je to krásné a jednoduché gesto, kterým vyjádříme naši úctu.
In the meantime
Zatímco jste se, milí čtenáři, slunili (na horách), vlnili (na pááárty), čistili (od školy), kohoutili (se sourozencem či rodičem) či svůj čas jinak mrvili (tedy mrhali), my (tedy redakce Listu) jsme se zatím setkali na první redakční online poradě letos!!! Potlesk prosím!
Jste zvědaví, jak a o čem jsme se radili? Rádi podáme zprávu, byste mohli natěšeně vyhlížet, co vás v Listu čeká v následujících týdnech!
Předně se podívejte na screen z meetingu. Ten vám odhalí pravé nátury některých redaktorů. Nevšední pokrývka hlavy, kterou každý z nás pro setkání pečlivě vybíral, totiž dozajista vystihuje podstatu dotyčného redaktora! Někdo si na hlavu posadil čarodějnický klobouk, někdo srdíčka, jiný se obmotal ručníkem, další dětskými trenkami a jinému zas z hlavy trčely uši nebo dokonce parohy! WTF we are the crew!
A na co se tedy můžete těšit?
- Již brzy by se na titulní straně měly začít objevovat krátké fotovtípky!
- Začneme také zveřejňovat zápisy ze studentské rady školy (že nás to nenapadlo dřív!)
- Čekají vás skvělé soutěže a ankety (budou se týkat svačin a taháků, víc neprozradíme!)
- Měly by začít přibývat knižní recenze
- A samozřejmě již vznikají další díly vašeho oblíbeného podcastu Listonoš
- Chceme vás (ano, vás!) také víc přepadávat na chodbách naší školy s mikrofonem a ptát se vás na nějakou úplnou blbost! Buďte tedy ve střehu, protože už se na vás a vaše nejspisovnější a důmyslně formulované odpovědi móóóc těšíme! Hahahaháááá!
Těšte se, milí čtenáři, posluchači či diváci! Váš List se nadechuje k jarnímu obrození! 😊
Nejnovější komentáře