LIST
Studentský časopis SŠPGHS Litoměřice
pochopíš,
někdy sakra,
moje myšlenky?
vstávaj když spíš,
a spíš než hlavu,
lámat chleba bys měl,
nad samým sebou,
kolem se houpou,
(ty myšlenky)
nocí dlouhou,
proplouvám,
jasně,
že ti dám,
lásku přeci,
v níž já se koupat chci,
a chci tam bublinky,
voňavý mejdlo,
čokoládový pralinky,
linky,
na kterýs noty psal,
schody už studěj do zadku,
típneš to prosím?
je to to samý,
akorát pozpátku
B.
děsí mě, že píšu jenom ve chvíli, kdy mi z břicha zmizeli motýli, všechny emoce jsou pryč, a ty sis vzal od mýho srdce klíč někdy si zapomenu vzpomenout, že jsi klíče majitel, že bráníš moji duši, od všeho zlýho, co moje uši uslyšej B.
První autorka dnešního vydání se skrývá pod rouškou anonymity, my na ní ale můžem prásknout, že je z druhého ročníku. Přispěla nám svými kresbami v Indie stylu, které se nám moc líbí. V obyčejnosti je krása, ale i přesto bychom autorce doporučili zkusit využít barev. Druhou autorkou, kterou už snad nemá ani cenu představovat je K. Gideon, ta nám přispěla svou krátkou básní v próze s názvem Pij-a-vice, která nese téma alkoholismu a jeho dopadu na tělo i duši. A jako poslední autorku zde máme další neznámou, tato autorka svou báseň zanechala pro změnu na zdech školního záchodu, tak abychom (mužské) čtenáře neochudili o tento skvost, vložíme ho i sem. Všem přispěvatelům moc děkujeme a přejeme vám příjemné čtení a (č)umění!
anonym
anonym
Pij-a-vice
Chce se radši utápět v lihu, nepřemejšlet o jeho vlivu. Upíjet lidem lásku, když se topí v jeho flaškách, když už ho znají jen skrz sklo vratnejch lahví a když padají na jejich dno. S každým jeho vratkým krokem je slyšet cinkání o sebe bouchajících panáků, který zejou prázdnotou a zebou víc než do kapes lezoucí zima. Srdce mu zakrejvá placatka a místo citem zalejvá ho rumem, s žádným výčitkem ani studem. Oči už sklovatí, zuby hnijou, ale hlavně že ústa pijou. Je to taková pijavice. Saje život, saje líh, pije a hnije víc a víc.
K. Gideon
Pamatujeme si naše vzpomínky nebo jen to, jak jsme se cítili? Když ti řeknou, že to, co teď žijí by nejradši zabili. Jen pro ten jeden pocit, pocit úlevy, ten pocit co si do polštáře brečíš v noci, v té noci co jsi procit a začal jsi prosit, aby ten život zkurvenej trval ještě chvíli a tví přátelé tu byli, byli ještě chvíli. Pamatujeme si jen pocit. neznámá
Máte tipy, kdo by mohl být autorem beze jména? Napište nám to do komentářů. My se na vás budeme těšit zase za týden s dalším listím!
Kráčíme z morny do zimy lampy vyhasly a my s nimi Kosti nám chrastí klepou se po náměstí Chodíme sem a tam tam a sem se staženym ocasem Kráčíme z morny do zimy lampy vyhasly a my s nimi
Dnešek byl celej NARUBY NA nádraží jsem nechala hlavu s myšlenkama někde v tahu RUm ze včera došel - důvod k radosti pošel BYch si to už mohla hodit a ne se blátem na Dlouhý brodit
DLOUHÁCKÉ PATERO
I. Nebudeš mít jiného Boha mimo párku v rohlíku.
II. Nezobrazíš si Boha zpodobením ničeho, co je nahoře, dole, ve vodách, pod zemí nebo mezi houskou a prdelí.
III. Nebudeš dychtit po krátkém zvonění.
IV. Cti věčně nespláchnutý záchod a zaseknuté dveře.
V. Dbej na přestávky, aby ti byly svaté.
Tak a to by od nás bylo pro dnešek všecko. Užijte si víkend a my se na vás budeme těšit u dalších Záznamů přeživších!
Limerik – útvar o pěti verších s rýmovanou strukturou a-a-b-b-a. Tvořili ho už v antice a vydržel i ve středověku. Později v polovině 19. století, kdy byl ozvláštněn i doprovázející kresbou. Tím byl inspirován anglický spisovatel Edward Lear, který svým dílem Velká kniha nesmyslů (A Book of nonsence) tuto formu proslavil. Z Anglie už pak limerik putoval do celého světa a u nás se zastavil například u Karla Kryla a Jiřího Žáčka. A jak jsme se s ním poprali my?
Jeden blonďák z Libě, vyžívá se v pivě. Zlaťák, Plzeň, Svijany, má rád zadek Diany. Mé oči jsou týrány.
Jedno děvče z Blíževedel, upadlo a křičelo, za co to zas zakoplo. Na cestě stál ježek a vedle něho Pešek. To popleto z Blíževedel radši rychle uteklo.
Jeden študák z Liťáku, vagant to byl z peďáku. A v tom velkým baráku, studoval rád dějáku, ale většinou to měl na háku.
Jedna holka z Mělníka, často na bus utíká. Málem jí to ujelo, skoro ji to přejelo. To jsem já ta trubka veliká.
Adrianka z Krkonoš, má smíchu dost. Lidi z ní už šílí, že z toho už mají na hlavě kvítí. To jsem já, holka z Krkonoš.
Vysoká Viktorie z Li ťáku, zpívá po městě falešnou oktávu. Děs a hrůza v jejích šlépějích. Knihy, filmy hlavně a bez aktivit morálních. Hudba doprovází ji, když jde z dramaťáku.
Jeden chlapec z Újezda, bez telefonu nedá ani ránu. Neumí s ním skoro nic, ale bez něj nedojde ani do Lovosic. To jsem já, ten z Újezda.
Jedna blondýna z Mělníka, ráda dělá řečníka. Mluví, mluví, jako blesk, vydržet s ní je velký děs. To jsem já, ta blondýna.
Jedna holka ze Štětí, pálí si to za štěstím. No moc jí to nejde, ale co na tom sejde. Pořád bydlím ve Štětí.
Jedna holka z Lukavce, bez pandy se jí nespí sladce. Cestuje s ní celým světem, má ji od doby, kdy byla dítětem. Holka z Lukavce.
Už jste tento poetický útvar znali? Dostali jste inspiraci? Podělte se s námi o váš vlastní limerik v komentářích!
Ukrajino, drž se!
Všichni víme, o co se jedná. V tomhle mým sloupkovým koutku ale nečekejte dějepisnou přednášku ani žádost o přispění do charity. Najděte v sobě solidaritu. Sami k sobě.
Na mě samotnou padl smutek a nejistota, a je to v pořádku. Ztrácíme půdu pod nohama a nemůžeme s tím nic moc dělat. Mluvte o svých emocích a hlavně je prožijte. Nepřehlcujte se informacemi a odpočívejte. Všechny vaše pocity jsou oprávněné. Jsme sotva dospělí a téma pokecu s kamarádem je válka. Je to šílený a nepředstavitelný. Běžte ven, spojte se s lidma, který vás podržej. Myslete na sebe. Já jsem dneska 3.3. 2022 vyrazila na setkání a pomohlo to. Týká se to situace a není to příjemný, ale poprvé od začátku toho východního zla jsem pocítila jednotu. Že jsme v tý bryndě všichni spolu. Mějte se (rádi).
B.
Nejnovější komentáře