dramaťák

Víte, že se u nás na škole můžete přidat do divadelního souboru Makovice? A že se soubor schází každou středu? A že tam máme fakt skvělý kolektiv?  V tomto krátkém článku bych vám chtěla hodiny dramaťáku přiblížit a ukázat vám hru, kterou jsme si na jedné z nich zahráli.  

Jak jsem již zmínila, scházíme se každou středu. Někdy se sejdeme všichni, někdy ne, ale to ničemu nevadí. Tak to zkrátka je. Ale i přes to se dá pracovat. Neděste se toho slova pracovat, není to žádná namáhavá práce, u které byste se strhali. Právě naopak! Většinou se členové souboru sejdou vyčerpaní, bez energie, ovšem po dramaťáku odcházejí pozitivně naladěni a plní elánu! Jsou to zkrátka velmi příjemné středy.  

Dali jsme dohromady představení s názvem Velikananánský krokodýl na motivy knížky Roalda Dahla. Jedná se o inscenované čtení, což znamená, že knížka a texty jsou s námi na jevišti celou dobu (takže se to nemusíme učit nazpaměť, juchu!). Příběh je doplněn o zvukové efekty vytvářené herci a pohyby, takže divák se má pořád na co dívat.  

Bohužel, kvůli stálým nemocem a absencím jsme si toto představení ještě neměli možnost zahrát. Neztrácíme ale naději, však my se na ta  ,,prkna co znamenají svět” ještě dostanem!  

Druhým představením Makoviček, které je zatím ještě v plenkách, je další inscenované čtení z knížky Jsi úžasný, jejímž autorem je Lucado Max. Je to krásný příběh s náboženským motivem, plný ponaučení. Moc se těšíme, až ho stejně jako Velikananánského krokodýla budeme mít nazkoušené a připravené vypustit do světa!  

A teď k té hře! Všechny zúčastněné moc bavila, byla totiž velmi kreativní a naprosto   šílená! Fantazie nám pracovala o sto šest a já jsem moc ráda, že mi dovolili pár kol nahrát a teď se o ně s vámi můžu podělit.  

  Ve hře šlo o to navázat na předchozí větu spoluhráče co největším nesmyslem, který vás napadne. Slovo jsme si předávali pomocí míče, který jsme si mezi sebou přehazovali. První věta, kterou se nám pomocí těchto asociací podařilo vytvořit, zněla takto:  

,,Kdyby na topení vysely plakáty, mohli bychom každý den tancovat kozáčka na stole.“ 
A jak jsme na to přišli?  

,,Když budu poslouchat hudbu každý den, vyroste mi na hlavě vata.“ To bylo druhé moudro, které jsme poskládali.  

A to je vše! Doufám, že se mi alespoň skrze písmenka podařilo vám práci dramaťáku přiblížit a že vás zaujala.  Kdybyste se chtěli přidat do našeho souboru, tak se ozvěte pí. uč. Illichmannové anebo nás navštivte ve středu v učebně č. 25. Budeme se na vás těšit!