Říkali mi, ať si Vás nepouštím k tělu. Ale já to stejně asi udělám, žiju jenom jednou a tak se omlouvám. Protože co je napůl, chci docela, chci vstávat jak mrtví z popela a dělat, co se nedělá. Bejt tak nějak akorát, vynaložit minimálně maximální snahu, stát v proudícím davu, u toho neztrácet hlavu. Neztratit […]
myšlenky
Barbořin sloupek vol. 2 #1
Jednou jsem takhle seděla ve třídě, polemizovala o nesmrtelnosti chrousta a o našem školním časopisu. V tu ránu mi jeden z těch hlasů v hlavě řekl: ,,Je načase, aby proběhlo zmrtvýchvstání Barbořina sloupku!“ Tak jsem napsala stvořitelce této rubriky a dostala její požehnání. Takže… Jmenuju se Bára a přebírám tuhle štafetu proudu myšlení, zaznamenávání věcí […]
Barbořin sloupek #13
Věnováno D. 27.4. Ty jsi pán a strůjce svýho štěstí. 28.4. Tak mi je piš Vypiš se z toho (…) A povídám ti příběh Příběh o tom, jak jeden malej kluk se moc bál, ale jeho holka mu rozsvítila lampičku A řekla mu, že se bát nemusí, že je jeho sluníčko A to sluníčko zahání […]
Barbořin sloupek #12
21.4. Tančila bych a pila víno. Vlasy ve větru a držet se za ruce. Tančit dokud se nám nepodlomí nohy a nevyschne v krku. Pak si svléct boty a tančit dokud nevyjde slunce. Při západu slunce spolu sedět jako malej princ a liška. A když tam vedle mě nikdo nebude sedět, nebudu sama, protože se […]
Barbořin sloupek #9
19.3. Psát si takovejhle deník je vlastně něco tak hrozně snadnýho. Jenom blijete slova na papír, občas přidáte myšlenku a vaše práce je hotová. Nebo aspoň já to tak teď vidím. Je mi teď docela dobře. Ležím na gauči, venku sněžopršovití, já má otevřený okno a na stolečku vedle sebe kafe. Řeknu vám takhle hnusný […]
Barbořin sloupek #8
16. 3. Světy ve kterejch žijem. Pocity, který máme. Lidi, který vidíme. Opravdu je to všechno tak skutečný? Občas mě napadne myšlenka, hlavně, když vyjdu ven, že žiju v nějaký velký krabici s nebem. Nevím jestli to někdy cítíte taky, ale venku je tolik energie. Když jsem dneska šla z Billy, koukala jsem na nebe […]
Nejnovější komentáře