Věnováno D. 27.4. Ty jsi pán a strůjce svýho štěstí. 28.4. Tak mi je piš Vypiš se z toho (…) A povídám ti příběh Příběh o tom, jak jeden malej kluk se moc bál, ale jeho holka mu rozsvítila lampičku A řekla mu, že se bát nemusí, že je jeho sluníčko A to sluníčko zahání […]
myšlenky
Barbořin sloupek #12
21.4. Tančila bych a pila víno. Vlasy ve větru a držet se za ruce. Tančit dokud se nám nepodlomí nohy a nevyschne v krku. Pak si svléct boty a tančit dokud nevyjde slunce. Při západu slunce spolu sedět jako malej princ a liška. A když tam vedle mě nikdo nebude sedět, nebudu sama, protože se […]
Barbořin sloupek #9
19.3. Psát si takovejhle deník je vlastně něco tak hrozně snadnýho. Jenom blijete slova na papír, občas přidáte myšlenku a vaše práce je hotová. Nebo aspoň já to tak teď vidím. Je mi teď docela dobře. Ležím na gauči, venku sněžopršovití, já má otevřený okno a na stolečku vedle sebe kafe. Řeknu vám takhle hnusný […]
Barbořin sloupek #8
16. 3. Světy ve kterejch žijem. Pocity, který máme. Lidi, který vidíme. Opravdu je to všechno tak skutečný? Občas mě napadne myšlenka, hlavně, když vyjdu ven, že žiju v nějaký velký krabici s nebem. Nevím jestli to někdy cítíte taky, ale venku je tolik energie. Když jsem dneska šla z Billy, koukala jsem na nebe […]
Barbořin sloupek #7
7.3. K čemu jsou na světě lidi? Aby přemýšleli nad takovejhlema hovadinama jako já? Žvejkali mega starej pendrek od vietnamky, která vás považuje skoro za rodinu? Co teď všichni děláte? Proč tam, kde bydlím já, neexistuje stejně nejstejnej člověk jako jsem já? Moc otázek co. Nějakej konečnej verdikt by to chtělo. Nějaký moudro. „Ten pendrek […]
Barbořin sloupek #4
7.2. Dobré ráno. Je 7:46 a já jsem už od 5:43 vzhůru. Usínám v 21h. Dnes je venku sníh, zrovna sedím v posteli a když otočím hlavu vpravo, vidím zasněženou střechu protějšího baráku. Já vím, co bych zas dnes mohla psát, vždyť každej den sem doma, každej den dělám stejný věci. Vstanu, vyvenčím psa, snídám, […]
Nejnovější komentáře