Pokud jste kreativní, tato rubrika je přímo pro vás. Píšete, malujete, natáčíte, fotíte? Neváhejte nás kontaktovat. My vaše dílka publikujeme. Netoužíte po kariéře umělce, jenom vás zajímají výtvory ostatních a chcete si počumět? Prosím, čtěte dál!

V rádiu nám cinkají klíče a Národní třída se plní květinami a svíčkami. Studenti si pískají, že mají volno a půjdou zapít svobodu někam do krčmy, a s dalším týdnem je tu i další vydání vaší oblíbené rubriky – Umělecké listí, kde komentujeme a publikujeme vaši tvorbu. Tak jaké listí nám přivál listopadový vítr do redakce tentokrát?

První autorkou, kterou už snad i poznáte podle stylu psaní je naruby, ta nám přispěla svým fejetonem (v naší rubrice historicky prvním) s názvem U slušnýho děvčete. Máte už tip, kdo by se mohl skrývat pod tímto pseudonymem? Naší druhou přispěvatelkou je stará známá K. Gideon, která nám zaslala báseň Odyssea, ta má v sobě motivy z řecké mytologie a nekonečného života, co se zdá býti tak úmorný jako samotná seppuku. A dnešní poetické vydání nám uzavřou lechtivé úryvky z deníků Karla Hynka Máchy, který by včera oslavil své 211 narozeniny. Všem přispěvatelům moc děkujeme a vám přejeme příjemné čtení!

U slušnýho děvčete

U nás, u slušně vychovaných děvčat se tomu říká nouzouvá cigareta. Pokud nemáte náladu mluvit, tak nouzovka. Zpravidla na ni dostanete chuť, když se vám třeba nepovede test z matematiky anebo o vás ani pohledem nezavadí ta kouzelná třeťačka, se kterou jste se vykousli na loňskym maturáku a od té doby ji nemůžete dostat z hlavy.

Kdyby o tomhle věděla máma, to by byl panečku průser. Stejně velký jako kdyby našla nouzovku. Ta totiž nikdy není naše – slušný holky si takové věci nekupují samy. Večer, když rodina už tvrdě spí, se krademe z postele a automaticky saháme po kabelkách našich roditelek. Strčíme ruku dovnitř. Pravá strana, úplně dole v rohu, schovaná pod veškerým bordelem – krabička cigaret. Hmatem, protože je tma a je vidět úplný hovno, spočítáme kousky. Dva, čtyři, šest, osm… Dobrý. Devět filtrů. Matka si nevšimne, když jeden zmizí. Bude si myslet, že ho někde vytratila anebo že se zkrátka zatoulal v její kabelkové veteši. A už strkáme malou útěchu za gumu u kalhot u pyžama, elegantně přes to přehodíme vytahané tričko (to kdybychom někoho potkali na chodbě) a s čistým svědomím se plížíme zpět do našich útulných pokojíčků plných diplomů za první místa v biologických olympiádách.

Teď už nám zbývá jen toho malého zabijáka precizně schovat. Pochopte, kdyby to našla máma, tak by to byl panečku průser! Máme pár tipů. Rozhodně NE do skříně. I když se může skříň jevit jako vhodné místo, naprosto bezpečné a neprokouknutelné, není tomu tak. Matka může skříň kdykoliv otevřít a vytáhnout ten jeden úhledně srovnaný komínek triček, aby vám tam mohla dát nové, čerstvě vyprané, a jste v prdeli, dámy. ,,Heleno! He-le-no, co to má znamenat?!“ rozléhá se bytem, až vám zaléhají uši a je zcela jasné, že teď hodně dlouho nespatříte světlo světa. Stejně nebezpečný je školní batoh. Do velké kapsy nouzovku nepohodíte, to je nemožné. Pod učebnicemi se vám rozmačká, zlomí, rozsype po celém batohu a nejen, že už si nezakouříte, ale budete muset dát ten zatracený batoh vyprat. ,,Proč už chceš zase prát ten batoh?“ zahuhlá matka, zatímco kouká do telefonu. ,,Nevím. Dlouho jsem ho neprala.“ ,,Vždyť jsme ho spolu praly v úterý, Helenko.“ No, to už je dlouho. Prosím, mami. Chci si ho vyprat.“ ,,Tak mi ho přines, já ti ho tam hodím!“ Na to už se nedá nic říct, takže – jste v prdeli, dámy!

naruby

Odyssea

Čtyri a čtvrť 
přecházím čtvrť 

V doprovodu štěkotu
tom pouličním jekotu

Do kapes leze mi kaltna 
hlava kalná a tma

Pravdu hledám ve víně
nymfy točej se mi na klíně

Do hlubin volá mě podsvětí 
věčný život - mé jediné prokletí

K. Gideon

„Odpoledne jsem chtěl na zemi; ona nechtěla. Juž oblíkla šaty, bála se však ustavičně, že budu mrzutý. Potom se přece svlíkla a lehli jsme si u kamen; aby na nás žádný nepřišel.“

„Po divadle byl venku p. Šabas s jeho mladou paní. Uvečer jsem ji pical dvakrát po sobě. Podruhé na stolicích u okna.“

„Vzadu jsem ji fikal. Nechtěla dlouho, ale když jsem se stavěl mrzutý, šla přece. Bála se, že chci hluboko.“

„Líbal jsem ji u kamen a díval jsem se na ni až dovnitř, pak jsem ji fikal u kamen, podruhé když odešla, opět jsem pical a vyšlo to, uvečer leželi jsme na sobě na kanapé, tam jsem ho měl v ní a seděla mi na klíně; pak jsem měl hlavu pod sukněmi, pak jsem ji pical vstoje vyzvednutou a vyšlo to.“

„Hned časně ráno onanie.“

„Já ji odkryl pozadu a koukal jsem se na ni. Ta má mordyjánskou prdel! Pical jsem ji pozadu. Mluvili jsme o tom, wie tief ich hinein je kommen bis. (Jak hluboko dovnitř jsem se dostal – pozn.)“

„Když jsem ji fikal, musila se přehnout přes stůl a stěžovala si, že ji to tuze bolí.“

Karel Hynek Mácha

To by bylo pro dnešní vydání všecko. Pokud se vám líbilo, tak nás můžete potěšit komentářem a my se na vás budeme těšit zase za týden!