Říkali mi, ať si Vás nepouštím k tělu. Ale já to stejně asi udělám, žiju jenom jednou a tak se omlouvám. Protože co je napůl, chci docela, chci vstávat jak mrtví z popela a dělat, co se nedělá. Bejt tak nějak akorát, vynaložit minimálně maximální snahu, stát v proudícím davu, u toho neztrácet hlavu. Neztratit sebe, nedělat kroky zpátky, vracet se bez návratky, a škodit těm, co škodili mi taky. B
Zpravodajství
Poema 2021 aneb hvězdné Brno
Dne 8.11. se výherkyně školního kola poemy vydaly na vesmírnou misi do Brna na celostátní přehlídku. A jak tato výprava v čele s velitelkou Sobo probíhala?
Den č. 1
Svolávacím znamením ,,Kykyryký“ a ,,Mňau“ jsme se s velitelkou výpravy Sobo sešly 8.11. na Horňáku a vylétly do stanice Šalingrad. Pobyt začal chutnou vesmírnou stravou, rozdělením do intergalaktických seminářů a celoodpolední prací v nich.
Naše kosmické kvarteto prolétlo slavnostním zahájením až přistálo v místním pubu.
Den č. 2 a č. 3
Druhý den se vzhledem k programu musela naše výprava rozdělit. V planetáriu se konala vystoupení přednesu, kterého se aktivně zúčastnila astronautka Pé a pasivně Sobo. Dle slov velitelky výpravy předvedla astronautka Pé excelentní výkon. Druhá část výpravy pracovala na svých seminářích ve škole.
Středa se pro změnu nesla ve znamení výstupů čtení Ká a improvizovaného vyprávění An. Kosmonautka An nás zavedla do velkého temného lesa s krokodýlem Ferdinandem a o dva bloky později jsme s Ká olizovaly kazety.
Tí – vrchní astronautka, pilot
hodnocení Sobo: Stejně brilantní a excelentní jako přednes Pé!
A večery?
úterý: planetárium
skvělý hvězdný cirkus (ne od Petišky)
středa: slavnostní zakončení přehlídky, předání ocenění + volná zábava (ňam
pohoštění)
Ve skvělé náladě se výprava nalodila na raketu s cílem Litoměřice.
Na konci expedice proběhla pochvala výpravy od velitelky Sobo před nastoupenou jednotkou.
Vaše hvězdné hrdinky
An, Pé, Tí, So
Moc děkujeme, že nás stále čtete. Pokud se vám článek líbil, tak nás nezapomeňte sledovat na našem Instagramu, aby vám neutekl žádný další článek.
STŘEDA – LISTÍ JE TŘEBA
V rádiu nám cinkají klíče a Národní třída se plní květinami a svíčkami. Studenti si pískají, že mají volno a půjdou zapít svobodu někam do krčmy, a s dalším týdnem je tu i další vydání vaší oblíbené rubriky – Umělecké listí, kde komentujeme a publikujeme vaši tvorbu. Tak jaké listí nám přivál listopadový vítr do redakce tentokrát?
První autorkou, kterou už snad i poznáte podle stylu psaní je naruby, ta nám přispěla svým fejetonem (v naší rubrice historicky prvním) s názvem U slušnýho děvčete. Máte už tip, kdo by se mohl skrývat pod tímto pseudonymem? Naší druhou přispěvatelkou je stará známá K. Gideon, která nám zaslala báseň Odyssea, ta má v sobě motivy z řecké mytologie a nekonečného života, co se zdá býti tak úmorný jako samotná seppuku. A dnešní poetické vydání nám uzavřou lechtivé úryvky z deníků Karla Hynka Máchy, který by včera oslavil své 211 narozeniny. Všem přispěvatelům moc děkujeme a vám přejeme příjemné čtení!
U slušnýho děvčete
U nás, u slušně vychovaných děvčat se tomu říká nouzouvá cigareta. Pokud nemáte náladu mluvit, tak nouzovka. Zpravidla na ni dostanete chuť, když se vám třeba nepovede test z matematiky anebo o vás ani pohledem nezavadí ta kouzelná třeťačka, se kterou jste se vykousli na loňskym maturáku a od té doby ji nemůžete dostat z hlavy.
Kdyby o tomhle věděla máma, to by byl panečku průser. Stejně velký jako kdyby našla nouzovku. Ta totiž nikdy není naše – slušný holky si takové věci nekupují samy. Večer, když rodina už tvrdě spí, se krademe z postele a automaticky saháme po kabelkách našich roditelek. Strčíme ruku dovnitř. Pravá strana, úplně dole v rohu, schovaná pod veškerým bordelem – krabička cigaret. Hmatem, protože je tma a je vidět úplný hovno, spočítáme kousky. Dva, čtyři, šest, osm… Dobrý. Devět filtrů. Matka si nevšimne, když jeden zmizí. Bude si myslet, že ho někde vytratila anebo že se zkrátka zatoulal v její kabelkové veteši. A už strkáme malou útěchu za gumu u kalhot u pyžama, elegantně přes to přehodíme vytahané tričko (to kdybychom někoho potkali na chodbě) a s čistým svědomím se plížíme zpět do našich útulných pokojíčků plných diplomů za první místa v biologických olympiádách.
Teď už nám zbývá jen toho malého zabijáka precizně schovat. Pochopte, kdyby to našla máma, tak by to byl panečku průser! Máme pár tipů. Rozhodně NE do skříně. I když se může skříň jevit jako vhodné místo, naprosto bezpečné a neprokouknutelné, není tomu tak. Matka může skříň kdykoliv otevřít a vytáhnout ten jeden úhledně srovnaný komínek triček, aby vám tam mohla dát nové, čerstvě vyprané, a jste v prdeli, dámy. ,,Heleno! He-le-no, co to má znamenat?!“ rozléhá se bytem, až vám zaléhají uši a je zcela jasné, že teď hodně dlouho nespatříte světlo světa. Stejně nebezpečný je školní batoh. Do velké kapsy nouzovku nepohodíte, to je nemožné. Pod učebnicemi se vám rozmačká, zlomí, rozsype po celém batohu a nejen, že už si nezakouříte, ale budete muset dát ten zatracený batoh vyprat. ,,Proč už chceš zase prát ten batoh?“ zahuhlá matka, zatímco kouká do telefonu. ,,Nevím. Dlouho jsem ho neprala.“ ,,Vždyť jsme ho spolu praly v úterý, Helenko.“ No, to už je dlouho. Prosím, mami. Chci si ho vyprat.“ ,,Tak mi ho přines, já ti ho tam hodím!“ Na to už se nedá nic říct, takže – jste v prdeli, dámy!
naruby
Odyssea Čtyri a čtvrť přecházím čtvrť V doprovodu štěkotu tom pouličním jekotu Do kapes leze mi kaltna hlava kalná a tma Pravdu hledám ve víně nymfy točej se mi na klíně Do hlubin volá mě podsvětí věčný život - mé jediné prokletí K. Gideon
„Odpoledne jsem chtěl na zemi; ona nechtěla. Juž oblíkla šaty, bála se však ustavičně, že budu mrzutý. Potom se přece svlíkla a lehli jsme si u kamen; aby na nás žádný nepřišel.“
„Po divadle byl venku p. Šabas s jeho mladou paní. Uvečer jsem ji pical dvakrát po sobě. Podruhé na stolicích u okna.“
„Vzadu jsem ji fikal. Nechtěla dlouho, ale když jsem se stavěl mrzutý, šla přece. Bála se, že chci hluboko.“
„Líbal jsem ji u kamen a díval jsem se na ni až dovnitř, pak jsem ji fikal u kamen, podruhé když odešla, opět jsem pical a vyšlo to, uvečer leželi jsme na sobě na kanapé, tam jsem ho měl v ní a seděla mi na klíně; pak jsem měl hlavu pod sukněmi, pak jsem ji pical vstoje vyzvednutou a vyšlo to.“
„Hned časně ráno onanie.“
„Já ji odkryl pozadu a koukal jsem se na ni. Ta má mordyjánskou prdel! Pical jsem ji pozadu. Mluvili jsme o tom, wie tief ich hinein je kommen bis. (Jak hluboko dovnitř jsem se dostal – pozn.)“
„Když jsem ji fikal, musila se přehnout přes stůl a stěžovala si, že ji to tuze bolí.“
Karel Hynek Mácha
To by bylo pro dnešní vydání všecko. Pokud se vám líbilo, tak nás můžete potěšit komentářem a my se na vás budeme těšit zase za týden!
Svoboda?
Delší dobu jsem přemýšlel, co pro mě a vůbec celou naši generaci značí pojem svoboda. Svoboda, takové prapodivné slovo, že? Sedm písmen, čtyři souhlásky, tři samohlásky, ale co je za tím vším? K čemu jsem dospěl, ptáte se? Pak se pohodlně usaďte a vyslechněte si mne.
Samotná definice svobody je velmi individuální, každý ji jistě může hledat sám v sobě, ač je to bádání mnohdy těžké. Zásadním způsobem záleží na morálním a společenském nastavení člověka, což však nechci popisovat dopodrobna, ale obecně vzato ji můžeme charakterizovat jako možnost volby. Nějakým způsobem ji bude chápat čtenář Orwella a jinak zase komunista. Je to jeden z pojmů, které jsou dost abstraktní, ale co mileniálové? Jaký pohled na ni mají?
Asi těžko dnes najdu mladého člověka, jenž mi jasně poví, co pro něj samotného svoboda znamená, a když už se tak stane, většinou se představy těchto lidí posouvají někam do absurdna a naivity. Nicméně je čemu se divit? Abyste mou myšlenku správně pochopili, nechci používat to typické moralizování starších generací stylu: „Ti mladí si ničeho se vším všudy neváží! Svět je v troskách! To já za mých mladých let jsem chodil do rachoty a učil se 24 hodin denně!“ Samozřejmě zde hrají nemalou roli zkušenosti jako ostatně ve všem. Věk je v tomto ohledu náš hendikep. Prostě a jasně, náš náhled na svobodu nebude ani vzdáleně takový jako u našich předků, kteří v listopadu 1989 a 1939 bojovali za lepší zítřky navzdory pendrekům veřejné bezpečnosti či gestapa.
Dereme se zpátky do totality a nesvobody? To je spíše taková řečnická otázka s jednoznačnou odpovědí: Ano, zcela jistě. Proč dělám tenhle rázný a černobílý závěr? Z historie můžeme vyčíst jedno – lidé své pošetilosti opakují, znova a znova a to z prostého důvodu – Máme zatraceně krátkou paměť. Nelze to zastavit, každým dnem v demokracii, svobodě a individualismu tyto hodnoty pomalu, ale jistě ztrácí své někdejší kouzlo, ač chceme či nikoli. Je to jak koloběh vody: Voda se vypaří, aby zase jednou mohlo pršet, je to ve své podstatě začarovaný kruh. Pamatuji se na zajímavou glosu z Krylovy knihy Země Lhostejnost:
K čemu ti svoboda, když nevíš, co s ní počít?… Nebát se?… Neotročit?… Svoboda…! Slovo dá slovo – a pojednou zbude jen prázdný pojem…
Je vše ztraceno? A proč by mělo být? Boj za naše svobody budeme svádět věky věků a rozhodně není na místě uvažování nad vyvěšením bílé vlajky. Právě oni silní jedinci, kteří v sobě dokáží potlačit despotické myšlení, hovoří s ostatními a argumentují pro svobodu, jež se nebojí porušit společenské konvence, jít proti proudu a říct, co mají na srdci a na jazyku – ano tito lidé zajišťují, že naše země je docela svobodná.
Tušíte v čem spočívá vaše osobní svoboda a má pro vás významnou hodnotu? Jak budete slavit 17.listopad a jaké pocity ve vás vyvolává toto výročí? Podělte se s námi v komentářích!
Barbořin sloupek vol. 2 #2
motovidlo
Když vyšel první sloupek, došlo mi, že jsem Vám – čtenářům vlastně skoro nic neřekla. O tom, jak to bude, ale ani o sobě. A tak doufám, že se nebudete zlobit, když Vám tohle celý teď napodruhý uvedu.
Jsem Bára, ne Barbora! Věřte tomu nebo ne, ale naši se prostě nudili… Víc vědy v tom nehledejte. Letos maturuju a celej můj život je vcelku freestyle. Někdy mám ráda věci naplánovaný, jindy jim nechám volnej průběh. Miluju pokojovky, když se zpívá u ohně a když v létě prší. Taky nedám dopustit na černý kafe a laskonky, ale nesnášim otevřený konce, proto jsem taky navázala na sloupek. Byl mi dost blízkej a fakt mě mrzelo, že ležel ladem. Tak jsem se toho pro jistotu ujala a vzala to pod vlastní propisku.
Jedu to po svým, ale zároveň se v tom snažím najít balanc, aby se Vás to aspoň na pikosekundu dotklo a zas to odešlo, ale zároveň to ve Vás něco nechalo, anebo dokonce pobavilo nebo i znudilo. I já občas hledám a bloudím, jako všichni v našem věku, a proto tady jsem, abyste měli aspoň na pár minut jistotu, že v tom nejste sami a někdo bloudí s Váma.
B
PEĎÁCKÁ ZEĎ NÁŘKŮ
Zdi na našich školních záchodech jsou propitý slzama, najít toaleťák na utření po dvanáctý hodině je Boží zázrak a s dalším týdnem je tu i další záznam, tentokrát ale ne na záchodovou zeď nářků, ale na tu peďáckou. V redakci jsme se domluvili, že výlet do Jeruzaléma je trochu z ruky a tak jsme pro vás připravili Zeď nářků u nás na škole. A co vám může naše zeď nabídnout?
Pokud byste si chtěli poplakat, tak si u nás můžete vzít dvouvrstvou nosočistoplenu a rovnou i přidat čárku na lístek brečících.
Počet plakajících ze dne 4.11. : 98
Highlight studentských nářků:
,,ZEVKO = zbytečný předmět pro mateřiny.“
,,Hygienické pytlíky na dámské WC.“
,,Rozdílovky z biologie jsou zlo.“
,,ZAKÁZAT NULTÝ!“
*crying in gay*
,,ACH, ten osmiboj.“
,,INZERÁT: Prodám své spolužačky – 3. E.“
,,Docházet na Dlouhou je fakt pain.“
Pokud byste si chtěli postěžovat, anebo předat nějaký pozitivní vibe, tak navštivte naši zeď nářků, potkáte ji cestou do šaten. My se na vás budeme těšit s dalšími Záznamy přeživších!
Nejnovější komentáře