Milí čtenáři a čumilové, pokud jste dosud neztratili pojem o čase a jakž takž se orientujete v kalendáři, tak možná víte, že dnes je Mezinárodní den žen. Pro spousty básníků i básnířek byly (a jsou) ženy velkou inspirací. Ať už v roli osudové ženy, přítelkyně, sestry nebo matky. Proto bych dnešní článek chtěla věnovat právě poezii žen. Co si pod tím představit?
Žena – symbol krásy, nehynoucí mateřské lásky a stálý leitmotiv básníků i básnířek. Ženy se v básních objevují už od staré Antiky, ať už v milostných dopisech, nebo veršovaných sonetech. Dnešními autory jsou obdivovatelé a milovníci žen napříč celou historií, jak ženy, tak i muži. Přeji vám příjemné čtení!
Jako jablko sladké se červená na strmé větvi, na strmém vršku, a zapomněli tam sadaři na ně, nezapomněli, ne, však nemohli dosíci plodu... Jako kosatec, jenž vyrostl nechráněn na horách, pastýři nohama šlapou, a na zemi udupán leží, nachový květ…
Sapfó
MUŽ ODEŠEL DO PRÁCE Naježeně. Přivinula jsem se těsněji ke své ženě.
Andrea Vatulíková
Píseň písní Tvé oči dva výstřely naslepo Dva výstřely naslepo které se neminuly cíle Dva výstřely naslepo za rohem ulice kudy jsem šel Jak vězeň hledající konec dvora Tvé oči dvě pouťové frkačky Dva kolotoče v dáli Dva zvony Dvě pečetě Tvé oči dva náprstky bolehlavu Tvé oči dva roubíky aby se věčně mlčelo Dva proutěné koše Dvě zkumavky Dvě kolečka mosazných hodin Tvé oči dva blatouchy Tvé oči dva štěpné rýmy Tvé oči dva polní bubínky Dva smutné pohřby dva skoky s okna Tvé oči dvě noci beze sna Jak lékárnické vážky Jak dvojitá ručnice Jak dvojí sbohem Tvé oči jak dva květy kaktusu Jak jediná činka Jak dvojdílný román Jak přetržená růže Jak obratník raka s obratníkem kozoroha Jak falešný dukát vedle pravého dukátu Jako dvě brzdy Jak moře a země jak blíženci jak dvojí nesmělý povzdech Tvá ústa jsou rudý řád Před nímž se smeká a stojí ve špalíru Když se vzdaluješ doprovází tě vpravo hleď Všech kdož ti vzdali přísahu Tvá ústa jsou hebká sametka Která se ráda naklání k tabákovníku Výbuch kráteru sopky růží Moucha slunečních úpalů Tvá ústa dvě troucí se rybky Křesadlo s hubkou Mlýnek na koření Tvá ústa dvě čestné stužky Tvá ústa jsou řeřavé uhlí na němž pálím své vzpomínky A veliká masožravá květina Kohoutí hřeben Ranní ovocný chlebíček Tvá ústa jsou krvácející lanýž A letní úl Tvá ústa jsou záhadný monogram Tvá ústa jsou rudě natřený člunek Tvá ústa jsou cukřenka Ale také pole vlčích máků v němž rozestavili sochy Tvá ústa jsou zlatý kolovrat Mořské dno kráter na Měsíci Tvá ústa jsou schránka na perly Zapečetěná poslední vůle Hořící raketa Víčko od hodinek Tvá ústa jsou zatmění Měsíce Zatmění Slunce Zatmění Venuše a Země Tvé ruce jsou nůžky jimiž přestřihuješ můj sen Tvé ruce pavoučice Zatím co tvá ramena se chvějí jako páv Tvé ruce jsou ledové obklady Tvé ruce jsou poupata Tvé ruce jsou kapky deště Na ňadrech která tvoří vír Tvá ňadra jsou přeludy Jak pýchavka dýmná Tvá ňadra jsou jak cyklon pod nímž se skrývají dva rubínové plameny Tvá ňadra jsou vosí hnízdo Přesýpací hodiny dvě hromádky krupice Zmrzlý pták Tvá ňadra jsou dvě olejové lampičky Dvě rukojmí svázaná do kozelce Elektrické šipky Vroucí smetana Tvá ňadra jsou hadi vyhřívající se na výsluní Dva korky na vodě Dvě osamělé houby Tvá ňadra vztyčená jak dikobraz Tvá odlétající ňadra Tvá ňadra jsou dvě kamelie v rukou noci Dva holubi v prstech zloděje Dvě pampelišky Tvá ňadra jak dvojhlasná vánoční rolnička Jak opál Jak dvojí prásknutí bičem Jak mladý květák Jak dva uzly na šátku Jak východ a západ Slunce jak východ a západ Venuše a Jupitera Tvé břicho je kulový blesk S vůní připálené kadeře Tvé břicho je rákosový žebřík Mořská bouře a nejsmutnější úskalí Tvé břicho je havěť s hřebenem krocana Ohromná pijavice Smyk na náledí Tvé břicho je vodní kopřiva Křenový lupen anebo ohnivý jazyk Tvé břicho je mlýn Kolo na lámání údů A také mlýnské kolo drtící utopence Bílá veš s kusadly sepjatými k modlitbě Tvé břicho je plavená křída Hnětený chléb rozpálená vidlice Klokan přezimování Slepé zrcadlo a podmořský večer Tvé břicho mrak před bouří Rybník uprostřed měsíční noci Tvé břicho z organtinu politého černým inkoustem Tvé ženství je zázračný klam Bahenní plamen nebo šalvěj Tvé ženství je puklá vrbová píšťalka Vlhké milující oko Libelula Citlivka Tvé ženství je svatojánská muška v srdci stolistky Jsi jako z bezové duše Jak z bílých vláken asbestu rozpáleného v ohni Jak ze směsi magnoliového těsta a tmavé žitné mouky Jak z červotočiny růžového mahagonu Tvé nohy jsou utkáním dvou blýskavic Dvou zdlouhavých řek Dvou spleenů Tvé nohy jak vírníci Jak výbuchy magnesia Jak zimní noci Jak dlouhé rovnice Tvé nohy jak opilá vinobraní Jak tanec přístavu Tvé nohy jak válka Tvůj klín je plamen pájky Let motýla lodní šroub Tvé boky jsou kavalkáda Tvé boky jsou Geislerovy trubice Tvé boky jsou sama lenost Hluk vřetene stín violy Tvé čelo je jiskra Tvé zuby jsou lis Tvé uši jsou zbloudilé otazníky Tvůj krk je vodopád Jsi jako den přecházející v noc noc přecházející v den den přecházející v přelud
Vítězslav Nezval
na světě jsou matky, které vás varují, abyste nikdy (ale vůbec nikdy) nesahali na plotnu, ale potom jsou i takové matky, co vás dotáhnou přímo k ní. můžete kopat & řvát & ony se budou jen smát & přitom se dívat, jak vám oheň olizuje konečky prstů. -když vás učí dívat se na svět skrz plameny, nikde si nepřipadáte v bezpečí
Amanda Lovelace
kolem obrovského kuchyňského stolu sedí tři generace žen - některé se hrbí nad hrnky kávy & některé nad šálky čaje. ač jsme každá úplně jiná, smějeme se tak hlasitě, že se hrom venku musí snažit, aby nás přehlušil. už tu s námi sedávat nemůže & jsem si jistá, že nasty to všechny tíží, když tu není. ale ač není ani jedna židle volná & všechny ostatní musí stát, pořád tady pro ni bude místo. - tvůj elán se nedá zničit
Amanda Lovelace
Jsme u konce dnešního článku. Líbil se vám? Dejte mi vědět do komentářů. Všem ženám přeji krásný MDŽ a budu se na vás těšit u dalšího článku!
Nejnovější komentáře