pocity

19.3.

Psát si takovejhle deník je vlastně něco tak hrozně snadnýho. Jenom blijete slova na papír, občas přidáte myšlenku a vaše práce je hotová. Nebo aspoň já to tak teď vidím. Je mi teď docela dobře. Ležím na gauči, venku sněžopršovití, já má otevřený okno a na stolečku vedle sebe kafe. Řeknu vám takhle hnusný kafe jsem si snad nikdy v životě neuvařila. My doma nejedeme Nescafe a takový ty skleněný srandy, co koupíte v obchodě. Naše rodina je rodina fajnšmekrů. Moje sestra, jako správnej kavární povaleč a taky jako brigádně pracující člověk v kavárně, od nějaký doby, co já si nepamatuju, je na tyhle věci tak trochu víc rodinnej expert. Mamka jako denní závislák se k ní samozřejmě přidala, takže domů kupujeme kávu od Zobana v Liťáku. Nebudu vás zatěžovat procesem, ale pointou je, jak už víme, nedělejte si kafe ve frečpresu, když sotva zvládnete udělat to obyč. Dopadnete pak jako já, že zmrvíte takhle kvalitní kávu, která, když není uvařená ode mě, je jinak delikátní. Jo a proč píšu o kávě, no to kdybych věděla. Ne, právě se učím maturitní otázky na pedagogiku a psychologii . Dneska už mám druhý kafe a teď jsem z toho tak nahajpovaná, nebo možná tak znavená, že píšu takovýhle věci o kafi.

Dnešní poitou asi bude to, že se mi chtělo psát, že mi bylo dobře v tu chvíli a že jsem vám ji chtěla předat. Takovej ten nerušenej klid, kdy v hlavě máte jenom kafe a Komenského. A takovýhle okamžiky jsou vlastně dost výjimečný a k nezaplacení. Dneska bych asi jenom o kafi napsala snad i román.

PS: Kafe u Zobana je top, když není ode mě. Nedoporučuju se na dělání kafe.

23.3.

Mám toho v poslední době nějak tolik, že vlastně nevím, co psát, nebo co by se mělo psát a co byste chtěli číst. Mám pocit, že když vám řeknu o něčem, nebude to bez toho druhého, dávat smysl.

Všimly jste si někdy, že vás menstruační cyklus ovlivňuje? Vnímáte to? Nemyslím tím, že žerete tuny čokolády, bulíte u filmu a takový ty všeobecně říkající se kecy. Myslím ty změny energií uvnitř vás. Jo já vím, moc ezo, bla bla, tak to prostě nečtěte, když se vám nebude chtít. Já sem dřív vždycky měla menstruaci za jednotýdenní proces, který končil slovy, dobrý už jsem zas normální. A i okolí mi to tak říkalo, občas i narážky od ostatních. K čemu chci, ale dojít. Nejprve, pokud cejtíte, že jste nějak víc citlivý než ostatní, že to prostě potřebujete řešit, nebo se snažit pochopit, přečtěte si knihu Rudý měsíc. Dozvíte se, že menstruace není pouze týden, jedná se totiž o menstruační cyklus. Každý týden se ve vás objevují jiné energie a potřebujete dělat něco úplně jiného. Tohle poznání má svoji velkou moc, ale i zodpovědnost.

A teď k tomu druhýmu. Já to po přečtení, odžití určitejch věcí a momentálnímu psychickému rozpoložení cejtim opravdu senzitivně. Momentálně jsem ve fázi kreslení všemožnejch lidí bez vnitřností, ohnutých v nepřirozenejch pozicích, existencí uvnitř černejch kruhů, čtení o nicotě a prázdnotě uvnitř nás. A k tomu se váže i včerejší zkušenost, kdy jsem křídama, určenejma na papír, kreslila uprostřed všedního dne na beton. Prostě jsem si vzala křídy a šla tvořit. Pak se tam za mnou zastavili dva divný týpci, který byli opilí a možná i sjetý. Jeden z nich se mě zeptal, jestli jsem tu kozatou holku kreslila taky. Dostala jsem pochvalu, že je pěkná… Pak jsem teda zdrhala, protože se furt vracel. Asi tím vším chci říct, že cejtit sám sebe a umět všechny ty energie pobrat je něco neskutečnýho. Jenom upozorňuju, je mi 20 a pořád to neumím, a když mi bylo 17, lítala jsem v energiích asi tím stylem. Takže nezoufejte, pokud jste na podobně citlivé vlně jako já, tak vás čeká hrozný peklo v nebi.

(obrázky jsou dole, ale to už asi víte, že jo)