koutek (č)umění

Autorkou článku je Renata Čermáková z 1. E

11. 10. se na naší škole konalo krajské kolo Poemy. Hrstka z vás o ní rozhodně slyšela – minimálně od kantorů na hodinách češtiny anebo dramatické výchovy. Byli jste někdy na Poemě? Víte, jak to tam chodí? Pokud ne, tak dnešní článek je právě pro vás, ale samosebou i pro ty, kteří se Poemy zúčastnili. A jak tedy probíhalo, podle pančelky Sobotkové ,,odpoledne v zajetí literatury“?

Poema je soutěž, ale jak řekla jedna pančelka: ,,Poema je jako přehlídka lidí, co se něco naučili, přehlídka odvážlivců, kteří přišli s různým cílem.“ Někdo chtěl zahlédnout krásu Brna a ukrutnost ranního vstávání, aby stihl vlak, kterým se dopraví na republikové kolo. Jiní se přišli pobavit s úsměvem na tváři a někteří kráčeli do neznáma a zbylo jim jen doufat, že neodejdou se špatným pocitem. 

Obdivuju všechny, kteří přišli něco ukázat, co se snažili, protože snaha je někdy víc než jen přetrpění v podobě textu bez zjevného zájmu. Viděla jsem krásné tváře. Líbilo se mi, jak do svého projevu vkládali svou osobnost.
Jedna dívka působila tiše, jemně a vzdušně. Z další bych sebevědomí snad i cítila. Jiná přišla v tmavém oblečení a způsob, kterým mluvila, tón jejího hlasu… Působila tolik tajemně. Viděla jsem také malou dívku, co mluvila o velrybě. Měla vysoký hlas a byla roztomilá, působila mile. Kdybych byla malé dítě, určitě bych se jí přilepila na nohy a nechtěla se pustit. Všímala jsem si lidí možná víc než dost.
Poznávat nové osobnosti je jako ochutnávat další a další sladkosti. Až na to, že některé žvýkačky mají kyselou náplň, ale vypadají sladce. Na takové lidi jsem se ovšem nesoustředila. Dokonce i ve chvíli, kdy jsem to celé zkazila, jsem byla obklopená lidmi, které mám ráda a díky nim jsem věděla, že je v pořádku to zkazit, někdy se to prostě nepovede… Mohla jsem se tomu akorát smát. Což jsem pak udělala. Lepší je se smát, než brečet.

Jedna nejmenovaná pančelka říká, že umění se nedá změřit. A já s tím souhlasím. Vždycky se najde někdo, komu se nebude líbit, co děláte. Když se něco líbí všem, tak to ztrácí tu původní krásu, to je také důvodem, proč si každý vybírá jiného vítěze. Proto se často setkáváme s hádkami, jestli je vítězství daného člověka férové. Jenže kdybychom každý chtěli prosadit své, mohli bychom skončit jako král Midas s velkýma oslíma ušima, a tak bude stačit jen přijít a říct tomu člověku, že pro nás je vítěz. Přinejmenším mu uděláte radost. A taky zachráníte jeho potenciál, který by možná vyhasl a byl pohřben zklamáním. 

Nejvíc se mi líbila improvizace, byla vtipná a šílená. Já mám slabost pro šílené věci. Nejšílenější byla ovšem témata. Jak s nimi naložit, to už bylo jen na vás. 
A když jste takhle improvizovali, mohli jste se potkat s různými tvářemi. 
V publiku byl lstivý had. Tolik toužil po tom vás přelstít, ale pozor, nebyla to lstivá hadice! 
Také jste zahlédli sympatického slimáka, který byl sice slizký, ale dodával vám kuráž mluvit dál.
Na chvíli jste viděli vyoranou myš, co nosila holčičky v krabičkách na svačiny a to působila dost sadisticky. 
Určitě tu byli lidé, co vás zhlíželi jako zmoklou slepici, potom, co jste se frajersky vydali v dešti na motorce.
Také tam byla dívka se svou plesnivou lázeňskou veverkou. Smutná, zahalená v posměchu. 
Připlížila se i podšitá liška, co vás chtěla sníst, i když zatím jen pohledem. 
A ve vaší hlavě byl možná větší nepořádek než byste si přáli. I přes to všechno, ti lidé, do toho šli. I když to mohlo skončit katastrofálně. Důležité bylo si to užít.

Každé tělo na stres reaguje jinak. Někomu se klepou nohy až třese celým stolem, až kytka nad ním na poličce hrozí, že spadne a pomalu se sune k okraji. 
Někomu se potí ruce. Potí se tolik, že možná kdyby spadl, mohl by jet tak daleko, jako malé buclaté dítě na namrzlé klouzačce.  
Někteří lidé potřebují zabavit své ruce. Možná kdyby zvážili možnost začít ve stresových situacích skládat Rubikovu kostku, stali by se mistři světa.
Kamarádka si hraje s knoflíčky, cvaká a cvaká, až se divím, že je nerozcvaká.

Nakonec bych vás chtěla pozvat na další ročník Poemy. Pokud vás baví čtení nebo recitace anebo byste chtěli zkusit improvizaci, neváhejte! Je to příležitost, kterou můžete využít. Je to možnost, jak si dokázat, že na něco takového máte. A není se čeho bát. Jo, taky nám na konci rozdávali čokoládu, takže je to worth it!