LIST

Studentský časopis SŠPGHS Litoměřice

fotografie

DUBNOVÉ LISTÍ

by Leave a Comment

Venku furt sněží a je tam zima jak ve starý kostnici… Ideální dubnový den. Místo toho abyste se šli, jak učitelé říkají, ,,provětrat na čerstvý vzduch”, tak jste zalezlý doma, protože kdo by chodil do tý zimy dobrovolně a klepal tam kosu, že jo. Máme pro vás další vydání vaší oblíbené rubriky – Umělecké listí, kde publikujeme a komentujeme vaši tvorbu. Tak co nám duben přinesl do redakce?

Jako první přispěvatelku zde opět máme naši starou známou – K. Gideon. Dnes zaslala báseň s Erbenovským nádechem. Další přispěvatelkou je naruby. Autorka nám poslala báseň s názvem Melancholie, která obsahuje motivy samoty, smutku a nešťastné lásky. A poslední přispěvatelkou dnešního vydání, kterému vládnou ženy, je Vivien Lacková z 2.D. Vivien nám zaslala fotografii nesoucí název Tygr z pole. Všem přispěvatelům mnohokrát děkujeme. Přejeme vám příjemné čtení.

chudobka rostoucí v zimě,
mrtvá milenka spící na mně.

nenošená svatební košile,
chudá, jako sníh bílá.
hozená v mé skříni nesměle,
abych s ní krev smyla. 

K. Gideon

Melancholie

hlava popletená
a mezi řádky zmatek.

zhasne světlo,
před sebou vidím tvé oči.
pak na scénu vkročí
pocit samoty

hlava popletená 
a mezi řádky sňatek.

chvěju se,
mé srdce skučí.
vlny žalu hučí
a baví se

hlavu popletenou 
jedinou ženou. 

naruby

Tygr z pole

Vivien Lacková 2.D

Jsme u konce dnešního vydání Uměleckého listí. Pokud se vám líbilo, tak ho sdílejte na vašem Instagramu a nezapomeňte nás tam označit. My se na vás budeme těšit u dalšího vydání!

Co je šeptem, to je čertem

by Leave a Comment

Mráz šeptá listům… Co jim šeptá? Netušíme, timhle jazykem nevládneme. Ale chůva a utišitelka zima stále vládne únoru… No a vám tak maximálně šeptá učitelka do mikrofonu, aby nevzbudila svoje děti. Říká se, že co je šeptem, to je čertem. Pravda? Jsme tu opět po týdnu s vaším oblíbeným Uměleckým listím, ve kterém publikujeme a komentujeme vaši tvorbu. Jestli vaši pančelku na online hodinách špatně slyšíte, nelamte si s tím hlavu, zkrátka tu hodinu vypněte. A jaké listí k nám do redakce dolétlo tento týden?

První autorkou je dívka skrývající se pod pseudonymem Kirké. Jak už bývá tradicí, básně na téma nešťastné lásky či existenční nouze nemohou chybět v žádném vydání Uměleckého listí. Druhou autorkou je Zlodějka veršů, která nám přispěla básní, která v překladu znamená něco jako ,,Žalozpěv smutného učitele“ (odkaz na Machara?). I když se nazývá zlodějkou veršů, velice originálně (s odkazy na Bezruče, Carla Goldoniho i na Bibli) v ní zpracovala téma školství a probíhající pandemie. Žádáme autorku o častější přispívání. Jako zakončení zde máme fotografii s názvem Je to mázlý schválně od autora s pseudonymem idiot… Když jsme začali s příslovím, tak s ním i ukončíme – jaký pán, takový krám. Všem našim přispěvatelům mnohokrát děkujeme.

Miluju zvuk, co dělají sirky,
když s nimi nemilosrdně škrtneš.
Miluju tyhle naše chvilky,
kdy povídáme si a smějeme se, než 
zavřeme oči.
Malý plamínek do tmy plápolá tiše,
ty ke mně přisuneš se blíže
a s neskýtanou touhou mi říkáš věci,
které vezmou pomyslný klíč ke kleci
a pomalu jím otočí v zámku.

Kirké 
Večerní hodina, v pokoji stín.
V hlavě klid, jen malý splín.
Déšť klepe na okno, po skle sjíždí kapky
v dálce hrom zahřmí, však nedělám zmatky.
Bosé nohy vytáhnu na parapet, čelo o 
skleněnou tabulku opřu.
Že jsem smutná? To s radostí popřu.
Do tváře spadnou mi vlhké vlasy,
po tváři sjede první slza.
Slza? Asi..
Neřekla jsem před chvílí, že šťastná jsem?
Že netrápím se chaosem?
Chaosem, co v mé hlavě pomalu vzniká..
Cosi uvnitř strašlivě píchá 
a bodá mocnou silou.
Všechny mé naděje se rozplynou -
a v tom se roztrhne mrak.
Přestane pršet, je tomu tak.
Přes šeď pronikne žlutý pruh. 
Složitá fyzika, lámání světla.
To všechno vytvoří barevnou nit, tak si 
jeden konec chyť. 

Kirké 

Tristium ludi magister

Pot setřeli jsme ze svých čel,
smutný se obzor před námi šířil.
Školo sladká, hrdý covide,
kdo na moje místo?
Jsem Herodes či Trufaldino?

Zlodějka veršů

Je to mázlý schválně

idiot

Pro dnešní vydání vše. Kdo se skrývá pod tajemnými pseudonymy? Neváhejte nám napsat vaše tipy… Taky nám můžete poslat vaši tvorbu, na Instagram nebo mail. Příští týden opět u vašeho onlíbeného Uměleckého listí.

LISTUJEME LISTÍM

by Leave a Comment

Za okny se pod větrem ohýbaj stromy, po nebi choděj mraky a sem tam se ukáže i slunce… A my jsme furt zavřený v nouzovym stavu. Pro sociální umrlce je nouzový stav ideální a pro sociální maniaky peklo na zemi… V někom probouzí touhu po smysluplně stráveným času – začali jste běhat, posilovat, učit se – a v někom chuť na okupaci lednice a postele. Ale i čas strávený válením se v posteli může být smysluplný, když si u toho listujete vaším oblíbeným Uměleckým lístím, ve kterém naleznete tvorbu vašich spolužáků… Samozřejmě doplněnou o náš velice odborný komentář. Po týdnu vás vítáme zpět. Pojďme prolistovat vaše listy!

Do dnešního vydání nám přispěli tři autoři. Prvním autorem je chlapec schovávající se pod pseudonymem vlk, který nám přispěl svými dvěma fotografiemi. První fotografie nesoucí název Jeseník v létě nám zobrazuje radnici na náměstí v Jeseníku. Jeho druhá fotografie Zalitý sluncem poukazuje na zanedbaný zámek v Liběchově při letním západu slunce. Jako další autorku a další fotografku zde máme naší starou známou – Vivien Lackovou z 2.D, fotografie Páni jara je matnou vzpomínkou na jaro a jeho tuli(pány). Jako jediný pisálek dnešního vydání je tajný anonym, který nám přispěl svým sonetem s motivy Vášeň z hlubin. Moc se nám líbí, že někdo z vás zná a umí ovládat klasikou formu sonetu. Motiv lásky (s tělesným a smyslným charakterem) je tu originálně zpracován jako metafora lodi a moře, báseň je plná svébytných metafor – v kombinaci se zasněnou obrazotvorností a bohatým jazykem se jedná o jeden z těch povedenějších textů, které jsme tu měli. Autorovi bychom doporučili zaměřit se na práci s rytmikou verše, částečně i na práci s jeho významovou stránkou. Přejeme vám příjemné čtení vašeho (č)umění!

Jeseník v létě

vlk

Zalitý sluncem

vlk

Páni jara

Vivien Lacková 2.D 

Vášeň  z hlubin 
Snad jsem oceánem tvým, však klidným,

leč v útrobách rozvířen vanutím slasti,

lapaje cesty, směru, chycen v bídné pasti,

snad věřím, že mé přesvědčení vylidním.


Áchich, ty krásná pluješ k zemím malebným,

sužován touhou doteku, objetí, polibku se rozbouřím,

vytrhnu se s jařem lásky, psaje tu bez nadsázky,

abych krásou nehřešil, skonám bez odezvy na otázky.


Houpáš se na mých dlaních neviděných, usínáš v mdlobách,

v dáli plápolají snivá světla, jdouc vstříc nekončící pěšině,

však pláč bohů je mým bytím, padaje deštěm střípků.


Aneb jsem lodí tvou, jež se ztrácí ve tvých vodách,

zblouzen, oddán tvé vnadné tišině,

navzdory všemu posílám vlnu polibků.

anonym

Pro dnešek jsme dolistovali. Líbilo se vám dnešní vydání? Tak nebuďte labutě a pošlete nám taky něco na mail nebo Instagram. My se na vás budeme těšit při dalším vydání Uměleckého listí!

NESMRTELNÉ LISTÍ

by Leave a Comment

Únor už nám klepe na dveře, stejně jako máma s tím, že je hotovej oběd, jestli teda vůbec klepe a jenom nekříčí z kuchyně. Instagram je plnej žlutejch vykřičníků Dominika Feriho a vy čekáte na další vydání Uměleckého listí. Tak jsme tady! Je tu další vydání vaší oblíbené rubriky, kam nám posíláte svou tvorbu, kterou publikujeme a obohacujeme o náš komentář. Jaké listí si tento týden našlo cestu k nám do redakce? 

Prvním přispěvatelem je po dlouhé době muž , a to Alexandr Pech z 4.D, který nám přispěl svou básnickou prvotinou, která je zřejmě ovlivněna pozdní poetikou Paula Eluarda (mrk mrk). Je to vlastně vzkaz pro všechny budoucí přispěvatele, kteří by měli strach, že se jim za jejich tvorbu bude někdo smát nebo je soudit (nebo z jakéhokoliv jiného důvodu otálejí s publikací) – nebuďte volové a neberte se vážně, ani my to neděláme. Jako druhou autorku zde máme Vivien Lackovou z 2. D. Ta nám zaslala pěknou fotografii nesoucí název Odstíny nebeské, ve které je zachyceno ombre z barev zapadajícího slunce a krajina pod ním, která se chystá ke spánku. Dalším fotografem je Lukáš Zavřel z 2.D, který nám otevřel dvířka do zasněžené krajiny. Na první fotografii Zmrzlá kvůli psu nám ukazuje (kvůli vládním opatřením) zmrzlou lanovku. Druhá fotografie Svět nebe je opět další skrytý západ slunce – všimli jste si, jak často focený je to námět? Ale kdo z nás si alespoň jednou nevyfotil večerní nebe, viďte? Poslední přispěvatelkou jsem já (Klára Fabianová) opět z 2.D – dnešnímu vydání vládnou lycka (ostatně jako všemu). Přispěla jsem svými třemi básněmi s tématikou, kterou zná každá křehká a mladá dívka – krušné období zamilovanosti. Všem dnešním autorům děkujeme za příspěvky. Užijte si čtení!

Ráno vstanu
dám si horký kakao
Zapálim si cígo
Jedu do práce
tam si vydělám stovku
Jedu zpátky domů
Dám si topinku
s volskym vokem a kečupem
Jdu do postele
Zapálim si cígo
Teď mi shoří celej dům
Já jsem teď bezdomovec
a živím se kopřivama
vodníkama
a hlavně 
rybama 

Alexandr Pech, 2007/ 2008

Odstíny nebeské

Vivien Lacková 2.D

Zmrzlá kvůli psu

Lukáš Zavřel 2.D

Svět nebe

Lukáš Zavřel 2. D

Mračna lásky

Stále se střídající známosti, 
jež nikdy nenabydou trvalosti.

Já meč v rukou třímám,
srdečnosti hlavu stínám. 

Po mých rukou stéká krev,
z mého hrdla ozývá se řev.

Jsem svým vlastním vrahem,
stojícím před tvým prahem.

Klára Fabianová 
Otáčím se za tebou
jako za sluncem slunečnice,
jako lásky služebnice.

Kráčím s šípy v hrudi jako slepec,
šípy opovržení, tys jejich střelec.

Mé srdce se ti každý den klaní,
já jsem tvůj sluha a tys mou paní.

Klára Fabianová 
Jako Narcis svůj odraz miloval,
jako se Bůh nad všemi smiloval.

Tak můj meč ve jménu tvém slouží,
po vítězství tvém v bitvě touží.

Já - tvůj pěšák, jenž chřadne
a brzy v bitvě lásky padne.

Zatímco já budu šípům podléhat,
tak ty budeš s jiným uléhat.

Klára Fabianová

A to je pro tentokrát všecko. Pokud byste chtěli přispět do dalšího dílu vy, tak se neváhejte ozvat našim redaktorům nebo na náš Instagram, my vás za to neprásknem (možná, cheche). V dalším vydání se budeme těšit!

POŘÁD DOKOLA

by Leave a Comment

Pořád to stejné dokola. Vstanete, dáte si snídani v podání kafe či cigarety, jdete vejrat do počítače a pak se válíte doma, pokud vás nevykopou ven rodiče nebo vás touha po nikotinu nezažene do nejbližší večerky. Pořád to stejné dokola. Přesto se najdou světlé stránky tohohle života ve stereotypu – třeba čtení vaší oblíbené rubriky Umělecké listí, ve které naleznete tvorbu – nejen – studentů s odborným komentářem naší redakce. Po dočtení vejráte do počítače, dáte si kafe, pak cigaretu, venku se stmívá. Pořád to stejné dokola – jaké texty k nám s větrem přivály tento týden?

Dnešní autoři jsou našimi pravidelnými přispěvateli. První autorkou je Sarah Urbanová z 2.E, jenž nám přispěla fotografií Ústí zalitého podvečerním sluncem – fotografie nese název Slunce v temnu Ústí. Druhá přispěvatelka se ukrývá pod pseudonymem zorka. Na fotografii Když vyleješ barvu zachytila růžový baldachýn z mraků nad Litoměřicemi. Další autorkou je Lucie Jurášová z 4.A – její zkratkovité verše jsou o pomoci mezi lidmi. Autorka tak navazuje na svůj nedávno vydaný článek o darování krve (můžete si ho přečíst zde). Lucko, nepřemýšelela si o práci reklamní textařky? Jako poslední zde máme oblíbenou autorku, která se rovněž schovává ve stínu pseudonymu: K. Gideon. Její verše opět překypují existenciální úzkostí a motivy bezcennosti, strádání a duševního marasmu. Básně mají také silný sebeironický až cynický podtón. Autorka pravděpodobně vědomě rezignuje na vázaný verš a práci s rytmikou, což je škoda – z našeho pohledu by to básním dodalo chybějící údernost. Také bychom dbali na pečlivější výběr slov, který by podkresloval a vyzdvihoval celkovou atmosféru básně (mejdan namísto párty, regulace vulgarismů, resp. jejich trefnější použití). Některé verše by bylo vhodné rozvést, nebo u nich vybrousit význam slov – snadno by se mohly stát jakousi minimalistickou kostrou, která je poplatná dnešnímu mainstreamovému čtenáři. Děkujeme všem našim přispěvovatelům, vaše práce nám vždy dělá radost. Přejeme příjemné čtení!

Slunce v temnu Ústí

Sarah Urbanová 2.E

Když vyleješ barvu

zorka.

Já jsem krev
ty tělo
spolu jsme jedno, v tom to tkvělo.

Já nosím vlasy,
ty chřadneš,
půjdem spolu, to zvládneš.

Já jsem dřeň,
ty tělo bez ní.
Není možné zaváhání.

Já jsem duše, tělo.
Ty jseš duše, tělo.
Lidi! Pomáhat by se mělo.

Lucie Jurášová 4.A 

Červi mají párty 
v mojí černý rakvi.
Na náhrobek mi
chodí chcát pes,
vysral se na mě
i pan otec.

K. Gideon 
Hubená jak
reklama na hlad,
plná afrodiziak.
Tak mě zchlaď
a vyžeň ze mě duši.
Takhle mi to stejně 
nejvíc sluší.

K. Gideon

Zazvonil zvonec, článku byl konec. Jaká báseň nebo fotografie se vám líbila nejvíce? Podělte se s námi do komentářů, potěšíte nás i autory. Chtěli byste přispět do dalšího vydání Uměleckého listí? Pokud ano, můžete nám napsat na náš Instagram nebo se spojit s některým redaktorem.

OBRAŤME LIST

by Leave a Comment

Sněží! Leda tak v nějakým americkym bijáku. Z rádia zpívaj Last Christmas I gave you my heart… a my jsme tu s dalším vydáním vašeho oblíbeného Uměleckého listí, ve kterém publikujeme a komentujeme vaši tvorbu. Pokud jste neslavili Chanuku, Vánoce jsou za rohem. Proto jsme si pro vás připravili speciální vydání. Tak obraťme list a koukněme se na něco jinýho než na psaný texty. V čem je to dneska speciální? Dnes to nebudou povídky, dokonce ani básničky – dáme prostor fotografiím, které jsou od vás (ale žádný selfíčka s vyšpulenou pusou nečekejte). Jestli čtení není vaším šálkem kávy, tohle vydání pro vás bude to pravý vořechový! Obvyklá otázka – jaké listí k nám zanesl vítr tento týden?

První fotografie je od V. Lackové z 2.D – její fotografie Odraz krásy je klasická (trošku profláklá) romantika. Na druhé fotografii Cesta k očím do širokého světa zachytila typickou řeckou krajinu. Další fotografkou jsem já. Moje fotografie s názvem Vězeň společnosti zachycuje chudáka koníka, kterej je drženej za mřížemi jako kriminálník. Další fotografie je od A. Nakoneczné z 4.E. Její Olejomalba nebe vypadá skoro jako ze štětce impresionistických malířů. Další přispěvatelkou, opět z 2.D, je Š. Slabihoudková. Fotografie Přes hladinu do nebe se nám opravdu líbí. Tmavě modrá vodní hladina je jako prastaré zrcadlo hvězd (jak by napsal Jan Skácel). Dnešnímu vydání vládnou příspěvky žáků z 2.D. L. Zavřel poslal dva snímky, ve kterých zachytil krásu Českého středohoří. Fotografie nazval Krása Nebeská a Pastva pro oči. Poslední (a možná i nejlepší) fotografíí je ta od S. Urbanové z 2.E, nazvaná Bílá vášeň. Dýchá z ní opravdu mrazivá a ledová vánoční atmosféra… škoda jen, že když se podívám z okna ven, vypadá to tam spíš na říjen.

Odraz krásy

Vivien Lacková 2.D

Cesta k očím do širokého světa

Vivien Lacková 2.D

Vězeň společnosti

Klára Fabianová 2.D

Olejomalba nebe

Andrea Nakoneczná 4.E

Přes hladinu do nebe

Šárka Slabihoudková 2.D

Krása nebeská

Lukáš Zavřel 2.D

Pastva pro oči

Lukáš Zavřel 2.D

Bílá vášeň

Sarah Urbanová 2.E

Jak se vám dnešní vydání líbilo? Chcete víc fotek a míň textů? Dejte nám vědět na Instagram nebo do komentářů! Pokud chcete být v dalším vydání Uměleckého listí, pošlete nám vaši práci na mail casak.list@seznam.cz. Těšíme se na ni!

WordPress Appliance - Powered by TurnKey Linux