sonet

Za okny se pod větrem ohýbaj stromy, po nebi choděj mraky a sem tam se ukáže i slunce… A my jsme furt zavřený v nouzovym stavu. Pro sociální umrlce je nouzový stav ideální a pro sociální maniaky peklo na zemi… V někom probouzí touhu po smysluplně stráveným času – začali jste běhat, posilovat, učit se – a v někom chuť na okupaci lednice a postele. Ale i čas strávený válením se v posteli může být smysluplný, když si u toho listujete vaším oblíbeným Uměleckým lístím, ve kterém naleznete tvorbu vašich spolužáků… Samozřejmě doplněnou o náš velice odborný komentář. Po týdnu vás vítáme zpět. Pojďme prolistovat vaše listy!

Do dnešního vydání nám přispěli tři autoři. Prvním autorem je chlapec schovávající se pod pseudonymem vlk, který nám přispěl svými dvěma fotografiemi. První fotografie nesoucí název Jeseník v létě nám zobrazuje radnici na náměstí v Jeseníku. Jeho druhá fotografie Zalitý sluncem poukazuje na zanedbaný zámek v Liběchově při letním západu slunce. Jako další autorku a další fotografku zde máme naší starou známou – Vivien Lackovou z 2.D, fotografie Páni jara je matnou vzpomínkou na jaro a jeho tuli(pány). Jako jediný pisálek dnešního vydání je tajný anonym, který nám přispěl svým sonetem s motivy Vášeň z hlubin. Moc se nám líbí, že někdo z vás zná a umí ovládat klasikou formu sonetu. Motiv lásky (s tělesným a smyslným charakterem) je tu originálně zpracován jako metafora lodi a moře, báseň je plná svébytných metafor – v kombinaci se zasněnou obrazotvorností a bohatým jazykem se jedná o jeden z těch povedenějších textů, které jsme tu měli. Autorovi bychom doporučili zaměřit se na práci s rytmikou verše, částečně i na práci s jeho významovou stránkou. Přejeme vám příjemné čtení vašeho (č)umění!

Vášeň  z hlubin 
Snad jsem oceánem tvým, však klidným,

leč v útrobách rozvířen vanutím slasti,

lapaje cesty, směru, chycen v bídné pasti,

snad věřím, že mé přesvědčení vylidním.


Áchich, ty krásná pluješ k zemím malebným,

sužován touhou doteku, objetí, polibku se rozbouřím,

vytrhnu se s jařem lásky, psaje tu bez nadsázky,

abych krásou nehřešil, skonám bez odezvy na otázky.


Houpáš se na mých dlaních neviděných, usínáš v mdlobách,

v dáli plápolají snivá světla, jdouc vstříc nekončící pěšině,

však pláč bohů je mým bytím, padaje deštěm střípků.


Aneb jsem lodí tvou, jež se ztrácí ve tvých vodách,

zblouzen, oddán tvé vnadné tišině,

navzdory všemu posílám vlnu polibků.

anonym

Pro dnešek jsme dolistovali. Líbilo se vám dnešní vydání? Tak nebuďte labutě a pošlete nám taky něco na mail nebo Instagram. My se na vás budeme těšit při dalším vydání Uměleckého listí!