LIST
Studentský časopis SŠPGHS Litoměřice
emoce
přerůstaj v nemoce, jdou do těla, ale ven už ne, v bludišti ztracený, poslepu, za světla i za tmy, nenajdou cestu, tam ani sem, dva prsty nahoru, v gestu, kapitola mír, ty sám sobě, bojovals, za ves-mír. objevuj a nepřestaň, chtít a brát, prosit a dát, bádej v nás, na nás si připíjej, v opojení, tělo si prohlížej, tělo kus umění, poznávej, skrytý touhy, choulostivý místa, moc dobře víš, že se mi po tvým pátrání, stýská. B.
5. 12.
mně to neva že si občas lezem na nervy, a do zadku, se posíláme, klidně i pozpátku, tam a zpět, připravte oprátku, pro nás, pro ty, co nežijou pohádku, protože jich jsou davy, a mě ten pocit dáví, zužuje mi křídla, a pak se mi hůř lítá. 14. 12. křičí ve mně moje vnitřní dítě, převezme moc, pokaždý, když já, neumím si říct o pomoc, když brečím beze slov, a nechápu, co se kolem děje, hledám beznadějně, pocity naděje, hledám vlaky, co vyřadili z trati, hledám sebe, protože se nechci ztratit, protože píšu, mlčím, a hledám dál, ty vyřazený vlaky, cos ve mně zanechal. B.
Tři lidé spojující stejná činnost, rozhodli se sepsat verše. Je v nich jeden den, den, kdy možná splní se sen. Sen sněný v zástupu lidí, lidí spojující myšlení. Psali, psali až dohromady dali. Zde čti, pomalu a s citem, ať odejdeš s pocitem.
VZPLANUTÍ Pro pocit svůj, já šla jsem tam. Tam mezi lid, co bojoval. Pro svobodu, co jiný vzal, ten lid, tu hrdě bojoval. My postali jsme a přispěli jsme spolu. Tomu velmi vítanému bodu zlomu. Trikolóra vlála větrem, křik se linul náměstím. Svoboda, čest, hrdost vládne, mezi Čechy jako stín. Pro pocit svůj, já šla jsem tam. Tam mezi lid, co něco postrádal. Teď všem je jasné, zač to stálo. Za svobodu, kterou si zachovalo.
HLÁVKOVA KOLEJ Volá, volá země má. Odkud vzata svoboda? Volá na lidi: ,,Pamatuj, nezapomeň na pravdu!" Pod nohama, slzami a krví v naší zem je vryta. Skrze útrapami, bolestí v koutu duše skryta. Slzy vlhké oči pozvolna rosí a má krásná země snažně prosí: ,,Vyvaruj se polavárů, těch kdož opilí jsou mocí." V ulicích velkého města, zástupy Čechů plynou. Ano, tudy vede jejich cesta stověžatou Prahou. Leč mraky jsou chmurné, všichni jasně víme, že dřímá tam i slunce ač jej nevidíme. Ruce třímají tříbarevný prapor, prsty složeny jsou do vé. Oheň pravdy vydává svůj plápol, třepou se strachy soudruhové. Národní barvy se k nebi tyčí, kolem zpěv se line. Dnes, tak jak kdysi, Hlávkova zas žije.
MONSTRACE 17. 11. 2021 Vidím červenou, modrou a bílou, tyhle barvy mě vedou. Po kamenných kočkách, mezi lidmi, kličkuju v ulicích. Stojím pevně, slyším sílu šeptat: ,,Svoboda!" a támhle vedle, prosí mě pobuda... ,,Nebijte mě, máte drobáka?" Vidím červenou, modrou a bílou, tyhle barvy mě vedou. Tenhle říká něco a támhle ten, ten vpravo... Ano, křičí ano! Máte pravdu! Každý je jiný, myslí a je trochu líný, ale jisté je jedno - Jednota! Je tu s námi a my s ní. Vidím červenou, modrou a bílou, tyhle Barvy nás vedou.
Jak se vám líbil dnešní článek se vzpomínkou na 17.11? Dejte nám vědět do komentářů. Přispěvatelům moc děkujeme a na vás se budeme těšit po prázdninách s dalším listím!
Jako první a novou autorkou je slečna skrývající se pod pseudonymem Smrtihlav. Ta nám zaslala svou sentimentální báseň nesoucí název Čaj o páté, která je plná motivy samoty, času a smrti. Naše druhá přispěvatelka s pseudonymem Bonanza nám přispěla básní, která nás velmi zaujala, díky tomu, že je vytvořena pomocí poznávacích značek. A jako poslední přispěvatelkou je bmb, která nám poslala svou ilustraci, jež je krásným zakončením dnešního vydání. Všem přispěvatelům moc děkujeme a vám přejeme příjemné čtení a (č)umění!
Čaj o páté sedím sám na čaji o páté bez hostů, bez blízkých kdo z vás mi říci může, že tento pocit znáte? sám v malé místnosti, vlasy šedé kolem mě tikají hodiny život jde dál připravujíc mne o mé minuty i vteřiny a já s prázdným pohledem, nerozhlížím se kolem sebe čekám, než se tělo uvolní vyšle mě na dlouhou cestu tam, do nebe celá hodina odbila, o rozum přicházím avšak v mém srdci již není žal, neb já právě odcházím na místo, kde čekají mě všichni, které jsem znal Smrtihlav
RE DA FR HS LIP KA PF OG RA DN WT NR E LR LB LM 3K8 BA HD EM KEL L OS BT lipka, kalba, Elba, los, rada, barel, radno, sémě, raka Jde to se mnou od 3 ku 8, již nezbývá mi žádná rada. Moje mladá mě opustila (zdrhla na Elbu) a mně jen bolavá záda zbyla. Nebylo mi radno sémě své rozsévat, když tělem mi koloval barel vína. Ale nelituju toho! Tahle kalba, moji milí zlatí.. ta totiž byla vskutku jiná! Našel jsem na zemi výherní los a hned potom zjistil, že mám raka - ale bacha! Lipka mi pomohla najít Boha, když za ní začal jsem blít. Tal vidíte? I bez Elby můžete kus štěstí mít. Bonanza
Pokud byste chtěli také přispět svou tvorbou, tak nám ji můžete zaslat na náš mail (casak.list@seznam.cz) anebo na náš Instagram. My se na vás budeme těšit za 14 dní s novým vydáním Uměleckého listí!
Jako první nám přispěla již známá autorka s pseudonymem Pupendo, která nám zaslala svou intimní báseň. Další autorkou je naruby, tu také znáte z předešlých vydání. Ta nám zaslala jednu melancholickou báseň. A na závěr zde máme kousek poezie od akesó s názvem Podle George. Všem přispěvatelkám moc děkujeme a přejeme vám příjemné čtení!
odloučeni, topící se v samotě nazí a v nekonečné temnotě ztracení chtějí trochu klidu někam se schovat Nemyslet Jen konat Pupendo
doleva doprava čeká mě poprava dolu nahoru tvůj meč je v pozoru. ze strany na stranu zmítá se mnou žal. a tys propásla krvavý bál plný utrpení, plný vzlyků. naruby
Podle George Mám chuť vypadnout daleko odtud sbalit si svých pět doutníků, nedopitý flašky a zlomený srdce. být někde, kde nikdo nezná mě ani to jak žiju. být někde, kde můžu bít - být jen básník a chlubit se jak už nepiju, že je to za mnou. kde mohla bych se toulat ulicema, zahazovat nedopalky, trhat obálky dopisů v nichž se vyznávají milenky. ptají se, kdy dorazím domů a jestli nechci schovat sklenici medu. prej dělanýho s láskou. jenže která z nich mě doopravdy (ne)milovala.. akesó
Tak dnešnímu vydaní vládla opět poezie. Nechtělo by to už nějak zpestřit? Co myslíte? Pokud byste se chtěli objevit v dalším vydání, tak se nám ozvěte na náš Instagram. My se na vás budeme těšit příští týden!
První přispěvatelkou, kterou už pomalu nemusíme představovat, je K. Gideon, která nám zaslala svou další báseň v próze nesoucí název Cirkusový principál. Dalším autorem je Alexandr Pech z 4.D, který nám přispěl svou básní s přírodními motivy. Poslední báseň je rukopis ze sbírky Radosti života od českého básníka, který by za dva týdny oslavil 130. narozeniny, Františka Gellnera. Všem přispěvatelům moc děkujeme a přejeme vám příjemné čtení!
Cirkusový principál
Zaprodal se celému cirkusu, co pojmenoval Monos. Manéž stála za hovno, vstupné vždycky prochlastal, jazyky akrobatek měl místo popelníků a snil o hadí ženě.
Akrobatky se živily popelem a nedopalky z jeho cigaret, plazily se za ním jako ještěrky, ale žádná nebyla jako ona - hadí žena. Když už jich měl po krk, tak je hodil lvům... Však přijdou jiný.
On se jednou oběsí na provazu od provazochodkyně, lvi pochcípají hlady, akrobatkám budou lámat srdce jiní a hadí žena skončí v náručí nějakého krotitele
K. Gideon
STANU SE VĚTREM JENŽ NADECH SE PORYVŮ a stržím vyšeptám co nelze sdělit slovy vratkými větvemi Vyhoupnu z přílivu holých střech co ještě žádný hlas nevyslovil Souzvuk a ozvěna Jsou ptáci nad lesy do nichž se noříš jak do rány prsty mnicha Zarudlý baldachýn Ptáci jsou procesí Usínáš na stínech ostružin Kdosi dýchá Večer se skolébám do brázd a do polí jak tichá přítomnost samoty Ještě klesám třesením ze stromů Trniště zabolí A ty? Jsi oblá když vycházíš za tmy z lesa Po trnech oděrky Jazyk jak napnout nit Chtěla bys něco říct ale hlas ten tě pálí Slova ti snímám z úst chtěje je vyslovit Mlčení z propasti Jen větve zaskřípaly Alexandr Pech
František Gellner
Co se vám z dnešního listí líbilo nejvíce? Chtěli byste se objevit v příštím vydání? Svou tvorbu nám můžete zaslat na náš Instagram nebo email. My se na vás budeme těšit v příště!
Nejnovější komentáře