Pokud jste kreativní, tato rubrika je přímo pro vás. Píšete, malujete, natáčíte, fotíte? Neváhejte nás kontaktovat. My vaše dílka publikujeme. Netoužíte po kariéře umělce, jenom vás zajímají výtvory ostatních a chcete si počumět? Prosím, čtěte dál!

MÍSTNÍ LISTÍ

7. 4. 2021 by Klára Fabianová Leave a Comment

Venku místo sluníčka sněží, je tam zima jak v morně, jarní nálada je ta tam. A my vás po prázdninách strávených doma vítáme u dalšího vydání vaší oblíbené rubriky – Uměleckého listí, kde komentujeme a publikujeme vaši tvorbu. Tak co nám ledovej virch přinesl do redakce tento týden?

Dnes zde máme po dlouhé době dva nové přispěvatele. První autorka s pseudonymem antikrist poslala svou báseň s názvem (rodinná) seš lost, v níž nám odkrývá skutečnou podobu života v Praze. Další autorka je Alisa Gertsovskaya z 1.D, ta nám přispěla svou citlivou básní nesoucí název NOVÉ JÁ, ve které polemizuje se sebou a zamýšlí se nad lidským životem. A jako poslední jsem já. Přispěla jsem jednu svou kresbou s názvem Wendigo, která zobrazuje mýtické stvoření z algokinského folkloru. Všem přispěvatelům moc děkujeme! Přejeme vám hezké čtení a (č)umění.

(rodinná) seš lost 

V Praze je blaze,
tam teče víno po podlaze.
Kdepak!
V Praze je draze,
tam pod drn dostaneš se snáze.

antikrist

NOVÉ JÁ

Co když se zítra probudí
Nějaké nové já? 
S tváří tak čistou jako duší
A rukami, na nichž není krev
Vybrečená z nejhlubšího nitra
Zničené dětské lásky. 

Co když já už nemám být
A najde se někdo lepší, 
Kdo tu roli zvládne hrát? 
Kdo přežije všechny rány, 
Kdo má sílu a vše, co chybí mně, 
Jestli vůbec ještě jsem. 

Co když se postupně zničím? 
Odpadnou všechny části srdce
A duše se rozpadne na pár písmen
N I C.

Každá kapka slané vody s sebou nese 
Část mé nevinné mysli, 
Každá rudá kapka z jizev s sebou nese zas
Část těla, co už nikdy nevinným nebude. 

Nechte mě utéct, 
To je vše, co chci. 
Dej mi, Bože, novou šanci. 
Novou lásku, nový úspěch, nové kamarády, 
Ale ne ty, co maj' natolik ohavný obličej, že ho skrývají pod maskou
Přátelství, 
Blízkosti
A štěstí, 
Které však nemaj' právo poznat. 

Nechte mě odejít z tohoto těla a světa
Tam, kde mě budou milovat, tak silně, 
Jak to umím já. 

Zachraňte mě

Kdokoliv

Prosím.

Alisa Gertsovskaya 1.D

Wendigo

Klára Fabianová 2.D

Šlus, ende. Pokud se vám dnešní vydání s novými autory líbilo, tak ho můžete sdílet na instagramu. A nezapomeňte nás tam označit! My se na vás budeme těšit příští týden s dalším listím!

VELIKONOČNÍ LISTY

1. 4. 2021 by Klára Fabianová Leave a Comment

Venku se zelenaj listy a trávníky zdobí krokusy – krásný zelený čtvrtek. Velikonoční pondělí je za dveřma, a protože prosedíte celý Velikonoce doma na zadku, tak my tu pro Vás máme další vydání vaší oblíbené rubriky – Umělecké listí, kde publikujeme a komentujeme tvorbu našich studentů. Než si místo mašle na pomlázku hodíte mašli na lípu za barákem, tak se s námi pojďte podívat, co se k nám dostalo tento týden.

Jako první zde máme nám již známou anonymní autorku s pseudonymem K. Gideon, která nám opět přispěla svou básní, ve které se dozvídáme, jak to doopravdy bylo s Kristem. Další přispěvatelkou je Lucie Jurášová z 4.A. Lucka nám dnes přispěla citlivou básní. A na závěr zde máme naruby, ta nám zaslala intimní báseň, která je krásným zakončením dnešního vydání Uměleckého listí. Všem našim přispěvatelům mnohokrát děkujeme.Přejeme vám hezké čtení!

pekla brána, 
věrná vrána
sedíc na trůně, 
čekajíc na mě.
trnová koruna
na mé hlavě.

K. Gideon

Není všechno v pořádku,
není úsměv úsměvem,
odlupuji skořápku,
konkrétněji válem.

Střípky vzpomínek se snažím posbírat,
řežou, pálí, bolí všude do těla.
Rány a červená, můžem maliny obírat.
Smíškovi a Sluníčku se také rána zanítila.

Je to slabost? Přiznat city?
Je to slabost? Rozbrečet se?
Mé minulé já, chtělo city skrytý.
Ale teď? Nevím, uvidí se.

Chci se mít, ano, teď se nemám,
teď mě má někdo cizí.
Po duši dlouho pátrám,
moly, mouchy si v ní hnízdí.

Rozežírají na kousky,
není jim to líto,
pro ně jako pytel mouky,
v životě to chtělo sýto.

Byla jako nová, nepoškozená,
měla čisté svědomí.
A teď? Ztracená, rozežraná,
přesto někdo vezme mi ji.

Tohle není poezie, tohle není umění,
tohle je pláč a bolest, která mění.
Emoce na slova, slova na rýmy,
rýmy na básně, vzpomínky nezahojenými.

Lucie Jurášová

a když do ticha se ozve 
,,Oh, yes daddy! Harder!”
tak připadám si jak ten hadr
kterej někdo nemilosrdně vyždímal
a hodil zpátky do kbelíku 

naruby

Pokud byste se chtěli objevit v příštím vydání, tak se nám ozvěte na náš instagram, máme tam novou správkyni a ona nekouše. Teda jenom někdy, hehe. My se na vás budeme těšit příště!

UMĚLECKÉ POČTENÍ

23. 3. 2021 by Klára Fabianová Leave a Comment

První jarní den je za námi, sněženky se prodíraj skrz ztvrdlou hlínu, někdy přileze i slunce a pomalu se blíží máj. Máchu jste ani neotevřeli, ale to je dobrý, my taky ne, takže nemusíte hned skákat do Mácháče. To byste totiž přišli o nové vydání vaší oblíbené rubriky – Uměleckého listí, kde publikujeme a komentujeme vaši tvorbu. Tak co se k nám dostalo tento týden?

První autorka je Barbora Hieková z 4.D, ta nám přispěla svým originálním plakátem (který se nám mimochodem moc líbí), na kterém zaznamenala chaos z hodin literatury. Naší druhou přispěvatelkou je naruby, ta nám dnes přispěla svou básní s názvem nastav se, která poukazuje na nedostatečnou sebelásku. Jako posledního zde máme přispěvatele, který se u nás již objevil, a tím je cedník. Ani dnes nás nezklamal, jeho báseň je lehká a hravá, je to takový poetický nonsens. Všem našim přispěvatelům mnohokrát děkujeme. Přejeme vám příjemné počtení!

Barbora Hieková 4.D

nastav se 

co je pro tebe zrcadlo?
sklo v rámu, co ukazuje ti, že jsi krásný
či dává ti pocit toho, jak jsi bezchybný a 
jak úžasný?
ale tebe tíží to, co vidíš.
a tak různými barvami svůj obraz šidíš.
jenže vidíš pak správně?
kdo opravdu jsi?
nelže ti zrcadlo.
lžeš si ty.

naruby

List to byl záhadný
Byl tam za lavičkou
Nebyl moc nápadný
Skvrnu měl maličkou

Ze stromu spadl, tak ladně a rychle
Mám radši kvádry, nežli krychle
Působil celkem běžně
Ale sebral jsem ho něžně

Schovám ho do kapsy, opatrně a tiše
A co teď s ním? To je mi klišé
K čemu mi je? To si hned odvodím
Doma mám hezké síto

Radši ho zahodím
Dřív, než mi to bude líto

cedník

Pro dnešek vše. Co vás v dnešním vydání nejvíce zaujalo? Inspiruje vás tvorba v UL? Dejte nám vědět do komentářů. My se na vás budeme těšit příští týden s dalším vydání!

PROLISTUJEM (Č)UMĚNÍ

16. 3. 2021 by Klára Fabianová Leave a Comment

Už konečně ráno nebejvá tma jak v pytli, tedy pokud nejste zabarikádovaný v pokoji a nevylejzáte už jenom pro jídlo a vykonávat lidskou potřebu – kouřit. Tak abychom vám zpříjemnili tento ubíjející stereotyp, máme pro vás **nové vydání vaší oblíbené rubriky Uměleckého listí, kde publikujeme a komentujeme vaši tvorbu. Tak to půjdem prolistovat!**

První přispěvatelkou je Lucie Jurášová z 4.A. Tobě se tu u nás líbí, Lucko, viď? Lucka nám přispěla svou úvahou nesoucí název Manifest proti lidské hlouposti, ve které jsou pokládané otázky na lidskou rozmarnost. Jako další přispěvatelka jsem já. Přispěla jsem kresbou Polednice křik. Posledním přispěvatelem je Alexandr Pech z 4. D. Ten přispěl básní ve volném verši, která je velmi vhodným zakončením dnešního vydání. Všem našim přispěvatelům mnohokrát děkujeme! Přejeme vám příjemné čtení a (č)umění!

Manifest proti lidské hlouposti

Proč lidé, když jsou něčím/někým nespokojení, proč se k tomu vrací a čekají lepší výsledky?

Proč si lidé neuvědomí, že odpustit znamená větší klid ve vaší duši?

Proč lidé věnují více času stěžováním si, než řešením problémů?

Proč si lidé myslí, že je nadřazenější a podřazenější povolání?

Proč lidé, když ví, že něco není pro ně dobré, zdravé, proč v tom pokračují a zpětně toho litují?

Proč lidé zůstávají ve své pohodlnosti bez snahy se rozvíjet?

Proč vysvětlujeme dětem, co mají dělat a sami se chováme odlišně?
Poté, co nás děti přirozeně napodobí, proč dostanou trest?

Proč se neustále dělají stejné postupy, i když nikdy nefungují
(křičet ticho)?

Proč tyhle otázky neslýchám v mém okolí?

Lucie Jurášová 4.A

Polednice křik

Klára Fabianová 2.D

Prašivý město plný rzi a prachu
a zprzněnejch ženskejch
s rozviklanejma kotníkama

Prašivý město plný vředů
a tuberácký pachuti
černý mazlavý řeky
která ho prožírá a oblizuje

Rozežraný město
sešitý několika mosty
Steh sem Steh tam

A
město hnijící v incestu barokních nestvůr
bolševistickejch krabic
který se natahujou k plechovýmu nebi
a drolícího se asfaltu

Město 
který se s pohrdáním
klene nad náma
Nad koženou hmotou ve který
čas od času
zapraská ohnutá páteř 
Nad náma 
který se od nadechnutí brodíme 
ve vyhřezlym svinstvu šedejch popraskanejch
dvorů a zákoutí a kanálů ve kterejch
visí oběšený naše nejlepší léta

Sme jak psi
Hnusný vořechové se žlutou
pěnou vytékající z náhubků
Zatoulaný naježený čoklové
s prašivinou Holt 
jakej pán
takovej...

A městu se nelíbíme
Rozlejzáme se jak infekce 
do každý škvíry která se před náma
se strachem krčí ve tmě

S vlastním pocitem neohroženosti
a neochvějnou dávkou
dobrejch úmyslů
zrajících za laskavýho dohledu
selskýho rozumu
                              sme
                                    to
                                      město
                                             voddělali 

Na jedný straně kejhání
zamotaný v labyrintu fabrik 
a jejich chrchlajících komínů
na nichž 
večer co večer
krvácí ukřižovanej den
s pouťovou parádou 

Kokosy
pochcaný trávníky lepších dnů
Déšť a dlažby

Na druhý straně vymlácený okna
spořádanejch životů
a cigánský smečky blouznící 
mezi žluklym pachem bufetů
pitek      vší      příjic
a mezi požehnanou a spasitelskou
buchnou tvrdejch drog  Hnaný vichrem pudů 
ceněj tesáky

Město obehnaný hřbitovní krajinou
zašlejch časů a zašlejch zvyků
Když se v ní zvečera zastavíš 
uslyšíš klekání 
a nad rybníkem uvidíš
vrávorat rákosí 
Stará zjizvená krajina
s vrásčitejma dlaněma
a s věčnou hlínou na jazyku 
Hřbitovy upsaný v náruči břečťanů

A nad rozpadajícím se rumištěm
skvrnitejch zdí Jdu já 
a myslim na holky s něžnejma 
dlouhejma prstama Sevřete mne 
Sevřete a nepusťte 
jako ty věže kolébajících se kostelů 
co se pnou k špinavýmu plátnu
uřvanejch andělů

Alexandr Pech 4.D

Konec zvonec. Oslovilo vás dnešní listí? Chtěli byste s námi podělit o vaši tvorbu? Tak nebuďte labutě a napište nám. My se na vás budeme těšit přístí týden s dalším listím!

JARNÍ LISTY

11. 3. 2021 by Klára Fabianová Leave a Comment

Venku začíná svítit slunce – přichází jaro. A spolu s ním i poprázdninové vydání vaší oblíbené rubriky – Umělecké listí, kde publikujeme a komentujeme vaši tvorbu. Ani se nebudem ptát na prázdniny, páč jste všichni seděli doma na zadku, napíchnutý na internetu místo toho, abyste seděli alespoň na chatě někde v Krkonoších. Tak se radši podíváme, co nám přilétlo do redakce.

Jako první autorka je tu naše stálice – Lucie Jurášová z 4.A, která nám přispěla svou básní nesoucí název Smršť. Báseň lze číst i jako odpověď na současnou situaci v naší společnosti. Další báseň je od studentky s pseudonymem Le nin. Poslala nám příjemnou básnickou miniaturu, ve které je stlačená atmosféra jednoho milostného (?) okamžiku. Posledním autorem je student s pseudonymem cedník, jenž nám zaslal svou báseň, ve kterém vzpomíná na podzim. Báseň končí vtipnou pointou. Všem našim přispěvatelům mnohokrát děkujeme! Vaše práce nás těší!

Smršť
Pane Bože...co to bylo? 
Co to všechno znamenalo?
Trysky blesky, sem a tam,
rychle, pic bum, raTaTaTam.

Jeden rok, emocí trilión,
jak od Čapka Povětroň.
Uvízla jsem ve středu tornáda,
pryč, hned, teď, aaa... hle vesmírná sonda.

Sleduje, pozoruje, objevuje
a nechat mě trpět klidně pokračuje.
Halo... tady jsem...aha.. nemám hlas
a k čemu, oni nemají sluch, kurňa zas... 

Mávám, skáču, marně, 
v tornádu to jde blbě. 
Max trsnout styl letadélko, 
ale teď vidím konec předaleko.

Hello world, hrdě přicházím,
teda dost zkroušeně, teda se plazím.
Ahooj...! Tak jsem tu. 
Teda samoto vítej tu. 

Vzpomínky, myšlenky, buch...
Bouchla hlava, hm... plná much.
Měla samé mouchy ta Lucie,
nebe s kočkami si užije. 

Tak ať nekončím s depresí,
Franta teď žízeň hasí,
máslo je ve slevě, za třicet devět
a doma dál můžeme sedět.

Lucie Jurášová

Lámeš se v půli
milou to protíná
láska se choulí
v sklenicích od vína.

Le nin

Není nic horšího, než hrabání listí
Těším se až lidi tuto věc zjistí
Shrabat to všechno a dávat to do pytle
To mi přijde při nejmenším ulítlé
Tlející listí je přírodní hnojivo
Na tyhle lidi bych já vzal kladivo

cedník

A jsme u konce dnešního vydání. Líbilo se vám, nebo už vám listí leze krkem? Napište nám do komentářů. My se na vás budeme těšit u dalšího vydání Uměleckého listí!

HORKÉ LISTY

26. 2. 2021 by Klára Fabianová Leave a Comment

Vítáme vás u dvanáctého vydání Uměleckého listí. Dvanáct je další kouzelný číslo, a tak jsme si pro vás připravili další speciální vydání vaší oblíbené rubriky, ve které publikujeme a komentujeme vaši tvorbu. A v čem je tak speciální? Tentokrát tu nebudou žádný fotografie, nýbrž pikantní a horké texty, které svou tematikou tak trochu navazují na Lady Fuckingham, kterou jsme v Listu nedávno načetli. Někdo to rád horké, ale tak… proti gustu žádný dišputát. Co nám přilétlo do redakce tentokrát?

První báseň je od autorky pod pseudonymem Šuky. Existuje něco horšího než rýmované přání k narozeninám? Tak přiznejme si, každý z nás v 15 nebo 16, přesvědčem o své básnické genialitě, vyzvracel podobný pokus o báseň… Nicméně doba je zlá a my publikujeme takřka cokoliv. Autorce budiž přičteno k dobru, že si ze sebe (a svých blízkých) umí alespoň udělat srandu. Další autorka pod pseudonymem hodně upřímná slečna přispěla hned třemi básněmi, ve kterých se lyrický subjekt potápí v bažině marnosti, která kontrastuje s přítomným pocitem lásky, a právě ten ho nakonec zachrání od utonutí. Samozřejmě, že by se v básních dalo leccos vylepšit a zapracovat na nich… Ale rozhodně lepší než rýmovaná přáníčka! Všem našim přispěvatelům mnohokrát děkujeme, čtenářům přejeme (pokud možno) příjemné čtení.

16. února,
narodila se nestvůra,
Jmenuje se Eliáš,
Stává se z ní Goliáš,
Teď bude mít šukací průkaz,
A to je právě ten důkaz,
Že bude moct mít sex,
Ale s žádným ex,
Protože kouření péra je děs,
Proto ráda honí péro křivé,
Dělá to s ní věci divé,
Nejlepší jsou dvě pipiny,
Se kterými tráví celé hodiny,
Občas je i s Péťou,
Který je jejím méďou,
Sem tam se i líbají,
Tím se ale netají..
Teď už ale konec řečí,
To už musí stačit přeci..
A teď to hlavní musí zaznít:
Hodně štěstí, hodně lásky,
Hodně zdraví, velké dárky,
Rozum, ten už máš,
Tak nám koukej kousek dát,
Ať se två tajná přání plní,
A není blbec, ten tvůj první, 
Tudíž hodně sexu, 
Bez nějakého stresu, 
I love you <3

Šuky

A alespoň na chvíli na ně dala. 
Místo toho, mám depky jako prase
A jsme u toho zas a zase. 

Je to spíše plácání, avšak nudu mi to zahání.

Snažím se každou noc (pro své porozumění)
Sepsat pár myšlenek - není to umění.

Co radost mi udělá? Vypsat své pocity do 
pár řádků a zbavit se nepořádku
Nepořádku? Kde vlas

Jsem high, myšlenkami bloudím
Ten stav miluji,

Miluji tě, dvě slova tak krásná 
Avšak někdy jen dočasná
Dočasná? U nás to nehrozí
Stále mám z tebe z lásky explozi.

hodně upřímná slečna

Ať už je tohle všechno pryč, 
Ať už někdo podá klíč. 
K čemu? Ke komu?
K hezčímu zákonu.

Karanténa k čemu vlastně?
Vždyť tím nic neuhasne..
Karanténa proč?
Abychom neměli moc.

Tebe mám nejraději, ty mi pomůžeš.
Tebe mám nejraději, i když už nemůžeš.

Mám myšlenky jen o tobě,
Proč to mám nechat na tobě..?
Vždyť jsme v tom oba společně.
Tak nenechávej mě takhle nevděčně.

Na Pottera jsi mě zval, jak kdyby jsi mě
opravdu znal. Na Pottera, prý jen film..
ach..ten vtip mě pobavil.

hodně upřímná slečna

Ven s tebou se mi opravdu nechtělo, 
Jak kdyby to nějak důležité vůbec nebylo. 
Odmítala jsem tvá pozvání
Možná to mělo být osudné varování. 

Moje nálady se mění jako ministři
zdravotnictví ve vládě.
Máme spolu hodně společného..
Taky nemám všech pět pohromadě.

Upřímná slečna říkám si
Hodně upřímná dokonce
Jak kdyby to vždy šlo..
Vždyť nesnáším pitomce.

Dát sem nějakou svou báseň 
Musí to být jednoduché 
Vždyť o nic nejde
(je to tvu vášeň)
Ach, tak mi to přijde bezduché

hodně upřímná slečna

Jak se vám líbilo dnešní vydání? Pokud i vy chcete přispět do Uměleckého listí, napište nám na mail casak.list@seznam.cz nebo Instagram. Nebojte se, my nekoušem… jenom někdy (hehe). Těšíme se na vás u dalšího vydání!