čtení

Jsme v tom zase. Distanční výuka nás drží pod zámkem a my už nevíme, co dělat s nudou. Většina z nás už na Netflixu zkoukla, co se dalo, že? Ale nalejme si čistého vína, kdo z nás vzal do ruky knihu? Teď nemyslím žádný titul z povinné četby (i když tam je také spoustu skvělých knih), který většina z nás bere do rukou převážně s odporem a nechutí, protože je to zkrátka povinná četba. Tento článek je taková malá recenze. Dovolte mi doporučit vám pár skvělých knih na (nejen) dlouhé a osamělé večery.

Povinnou četbu ne. Mám na mysli něco, co vás nadchne, co si odnesete z knihkupectví a víte, že to nebude jen další autor, kterého zařadím do knihovny kvůli jeho známému jménu a proto, že se mi líbil její přebal.

Usnadním vám práci. V tomto článku se pokusím nabídnout pár titulů, které nejsou v povinné četbě, ale rozhodně stojí za přečtení. (Ráda bych podotkla, že tento článek obsahuje doporučení mou osobou. Samozřejmě záleží na vašem vkusu.)

Moje nejmilovanější

V mé knihovně najdete jedinou knihu ze žánru detektivek, protože mě detektivky jinak nudí, ale tuhle jsem dočetla (stejně jako její pokračování). Jedná se o trilogii Cormoran Strike od Roberta Galbraitha. Že Vám jméno nic neříká? Bát se nemusíte, protože kniha je napsaná pod pseudonymem světoznámé spisovatelky J. K. Rowlingové. V knize je řešen případ známé modelky, která byla nelezena mrtvá pod balkónem svého hotelového pokoje. Vyšetřovatelé případ uzavřou jako sebevraždu, ale její bratr má neustálé pochybnosti. Najme si tedy soukromého detektiva Cormorana Strikea. Tím začíná děj celé trilogie.

Dalším, ne tak obvyklým, žánrem, pro pohlazení mé čtenářské duše, je fantasy. Z tohoto žánru jsem předčítala hlavně bratrovy, když byl menší. Nakonec jsem se ale přistihla na to, že si čtu napřed, abych věděla, co se stane, dřív než můj bratr. Řeč je o knize Odkaz Dračích jezdců od spisovatele Christophera Paoliniho. Kniha Eragon, která vypráví příběh chudého chlapce, který najde modrý kámen, ze kterého se mu později vyklube dračí mládě – Safira. Samozřejmě spolu podnikají různá dobrodružství, ale tuhla knihu jsem vybrala hlavně proto, že autor měl, v době napsání knihy, pouze 15 let. Osobně si neumím představit, že bych něco takového dokázala.

Tatér z Osvětimi od spisovatelky Heather Morrisové je kniha, kterou vypráví sám hlavní hrdina Lale Sokolov. Když se do Osvětimi dostal, moc dobře věděl, co se s ním stane, a tak se rozhodl přežít. Dostal se na pozici tatéra, kde později potkal i svou budoucí ženu. A co se stalo dál? To už si přečtěte sami.

O holocaustu jsou napsány stovky, ne-li tisíce knih, ale tahle je výjimečná. Ne všichni máme žaludek na to, abychom si přečetli knihu o něčem, co se nám zdá až moc neskutečné na to, aby v tom někdo opravdu dokázal žít, ale bohužel je to pravda. Kniha má i pokračování s názvem Tatér z Osvětimi: Cilčina cesta.

Pro dívky bych tu měla tak pár titulů z červené knihovny, ale mnohem bližší nám je knižní série Anny Toddové s názvem After. Tyto knihy asi nemusím nějak speciálně představovat, protože jsem se se spoustou spolužaček potkala v kině na filmech, které vznikly právě podle těchto knižní předloh. Je to jedna z četby méně náročné, ale za to má spoustu příjemných zápletek.

Avšak mojí nejoblíbenější kniha, kterou čtu snad každý měsíc, nese název Utrpení mladého Werthera od německého velikána Johanna Wolfganga Goetha. Tento román je psán formou dopisů (tzv. epistorální román), ve kterých Werther vyznává lásku ženě svého přítele. Werther je mladý a citlivý muž, na jehož prožívání mají velký vliv okolní podněty (např. měnící se roční období). Dá se mluvit o prvním skutečně romantickém a rozervaném románu. Mezi čtenáři byl velice oblíbený, dokonce se traduje, že po vydání knihy se v Německu zvedla vlna sebevražd mezi mladými lidmi (asi kritérium tehdejší oblíbenosti). Goetha Werther rázem proslavil a stal se vůdčí osobností hnutí Sturm und Drang (Bouře a vzdor). To je asi to jediné, co bych vám chtěla ke knize říct. Každý si totiž z knihy vezme něco jiného a přebere si ji trochu jinak.

Ale od toho knihy jsou. Aby jsme se k nim ve špatných znova otevírali a ponořovali se do nich.

Jak jste na tom se čtením vy? Čtete rádi? Nebo jen z donucení a s nechutí? Myslíte si, že četba ,,klasiků“ je důležitá? Nebo je to prežitek, který patří do minulého století? Dejte nám vědět.