próza

Distanční výuka nás pronásleduje jako šerednej stín. Učitelé se rozčilují nad technikou a studenti vstávají pět minut před online hodinou. V nelehké době vám přínášíme další vydání vašeho oblíbeného Uměleckého listí. Tentokrát to bude pravděpodobně nejzajímavější vydání, jaké jsme tady zatím měli. Proč? Do dnešního vydání se dostaly pouze texty a (již tradičně) jeden obraz od našich milovaných (a někdy také nenáviděných) učitelů!
Jestli jste si někdy lámali hlavu nad tím, co může takovej učitel dělat ve volnym čase, když zrovna neopravuje testy a nelamentuje nad naší generací, dáváme vám částečnou odpověď. Třeba si po přečtení dněšního Listí uvědomíte, že učitelé nejsou jen ty suchý žvanilové s jediným zájmem, totiž votrávit nám naše mládí, ale že to často jsou inspirativní, tvořiví a nadšení lídé, kteří svoji práci milujou, může s nimi být zábava a chtějí nás postrčit správným směrem. Otevřete oči a čtěte.

Publikovaný materiál nebudeme tentokrát nijak hodnodit… Zkrátka si čtení užijte. Vaše interpretace a pocity nám ostatně (i když to neděláte, vy lemry) můžete napsat do komentářů. Dnešní vydání je tvořeno ze čtyř básní, jednoho kratšího prozaického textu a jednoho obrazu. Autoři se rozhodli (a my je chápeme) publikovat pod pseudonymy, nicméňe to vám nebrání v tom, abyste si tipli, kteří učitelé jsou dnešními autory. Přejeme příjemný ponor do dnešního Uměleckého listí.

Nůž, meč, revolver, kulomet,
 zbraň proti lásce vyber lásko hned!
  
 Ty pozvedneš ji, padneme oba,
 dvě oběti, vrah tvůj - strach a obava.
  
 Neboj, těla přežijí tento boj,
 to, co v nás kvetlo, zastaví i orloj.
  
 Rozplyne se ve vzduchu, k hvězdám poletí,
 prach lásky novou hvězdu rozsvítí.
  
 Budem se časem k nebi otáčet,
 já k Bohu, ty světlem omráčen.
  
 Ptát se pak budeš, co to tak září?
 Bude to vše, co naši lásku léta doprovází.
  
 Nůž, meč, revolver, kulomet,
 zbraň proti lásce vyber lásko hned!
  
 Ty pozvedneš ji, padneme oba,
 dvě oběti, vrah tvůj - strach a obava.
 
DolceVita

Řekneš
 a vytrhnem naši lásku s kořenem,
 skončíme tak s jejím životem.
  
 Budeš tak šťastný? Nechci být kamenem!
 Život chceš mít jednodušší? Utečeš s plamenem?
  
 Co mohu dělat, říkal jsi: "Nic z toho není.
 Jsi snad sen či poblouznení?"
  
 Snadno se zapomene, když řekne se, nebylo.
 Je toho však moc, co se skrývalo.
  
 Mám vykopat jámu a vše tam uvrhnout,
 zasypat hlínou a nechat zahynout?
  
 Má láska je upřímná a mám zbraň pozvednout?
 Zavraždit ji a nechat odplynout?
  
 Máme tak málo času a přeci celý život na ni,
 vždyť doteď jsme dokázali býti tak skromní.
  
 Nechci být vrahem, budu jen obětí,
 jestli cítíš to tak, zbraň pozvedni Lásko Ty!

DolceVita

LÁSKA
 LAskavá srdce k sobě se přivinula,
 byla tak smutná, spolu se uzdravila.
  
 Smích, štěstí sobě darovala,
 bolest ze skutečného světa zatlačila.
  
 KAm půjdou? Pryč ze světla?
 Jen díky Němu celá léta kvetla.
  
DolceVita

Čichač

Tuhle jsme byli s rodiči na procházce po náměstí našeho sličného městečka. Procházíme se lážo plážo a nakonec si uvědomujeme, že stojíme. A kde že to stojíme? Přece před obchodem se zvířátky. Před tím naším oblíbeným obchodem se zvířátky. Line se z něho krásný zpěv ptáčků a také asi už ne tolik krásný zápach všech těch myší, pavouků, želv, hadů a jiných potvor… Prostě je to smrad, jak vždycky říká náš děda, který říká, že už říká o všem jenom pravdu.

Nám s bráchama a ségrama ale smrad nevadí, naopak – je to volání, kterému se nedá odolat… Vrháme se tam jako vždycky (samozřejmě nejdříve slušně pozdravíme paní prodavačku)  a hrneme se na tu smradlavou havěť. Je to prostě nádhera, ty zobáky, pařáty, čumáky, ocasy, tlapiska i ušiska. Jsme u vytržení, zkoumáme, jestli je vše na svém místě… a najednou vidíme neuvěřitelnou věc! Je tu nový exponát! Je tu NOVÝ, naprosto úžasný tvor! Zvíře! Co víc! Zvíře, které jsme nikdy, nikdy neviděli. A je tak neuvěřitelně jiné než ostatní zvířata…

Tedy, opravdu divné zvíře! První, co vidíme, je dlouhý ocas, vztyčený do výše jak anténa – vypadá jako psí – a skutečně – vrtí s ním úplně stejně… Pak je tam kus chlupatého těla… a víc nevidíme, protože… protože…  to zvíře… to není možné! Všechny ségry kulí oči, bráchové se mračí a naklánějí, aby tomu viděli do obličeje… (nejmladší kuba samosebou hned hlásí: “No jo, zajíc egyptský, toho znám.”)… Abyste totiž věděli, to zvíře má zabořený čumák do knížky, spíš tedy knihy, je to pořádná bichle…

Když se navíc my starší vzpamatujeme a zaostříme, hned víme, co čte. Je to “Hele, Lottr! Souhrnné vydání”… Málem všichni padáme do mdlob. Hned se otáčím na paní prodavačku, která dělá jako by nic a  něco přerovnává pod pultem. “Paní, paní, prosím vás, co to tady máte?!”

Paní však dělá dál jako by nic, pomalu se zvedne, bloudí očima po obchodu a předstírá, že neví, na co se ptám… pak to jako by pochopí a řekne: “Jó, támhleto, no vy to nevíte? To je přece čichač!” A krátce nám vysvětlí, že čichači jsou známí tím, že prostě a jednoduše čichají, ale jelikož to jsou inteligentní tvorové, nečichají jen tak něco! V průběhu věků se naučili čichat hlavně knihy. Jsou také velice vybíraví (zdvihá paní prodavačka důležitě prst), čichají opatrně, nejprve z dálky a když jim to nevoní, zaklapnou knížku a už ji neotevřou! Jen zřídka čichají noviny a téměř vůbec časopisy…

To je pecka! celá rodina je jak očarovaná. Hned toho čichače kupujeme a vezeme si ho domů jako poklad. Doma ho v první řadě zkoukneme: chlupatej dost, ale hodně hubenej (žebra můžeš počítat), móóóc chytrý oči, móóóc dlouhý uši a móóóc dlouhej nos… Neuvěřitelně parádní zvíře…

A dnes tedy už můžeme slavnostně oznámit: čichač je nový druh živočicha! Jak se vzal zrovna v tom obchodě, vůbec netušíme. V žádné encyklopedii jsme ho nenašli, na internetu taky nic a pan profesor na univerzitě nás s ním vyhodil, sotva vystrčil čumák zpod bundy… Nikdo jiný na světě ho asi nemá… Jestli jo, tak nám to hned napište (if you have got that unique sniffer creature, please contact us immediately!)!

Od té doby, co ho máme, jsme šťastní. Hodí se k nám jak klíč do zámku… Hodnější a chápavější zvíře nenajdete! Nejenom že je to kamarád, kterému se můžeš se vším svěřit, on umí spoustu dalších užitečných činností: ponožky nám roztřídí, že ani jedna nechybí! Umí taky vařit polívky a zalévat zahrádku! Tátovi pravidelně čistí uši a mámě myje hlavu! Ale hlavně: náš čichač nám pročuchal všechny knížky v domě, a to jste měli vidět! Jak slastně otevíral některé knihy a bořil do nich pomalu svůj čumák otáčeje jeden list za druhým a jak nedůvěřivě stál nad jinými, strčil do nich čumákem a neotevřel, jindy se na knihu podíval a hned se otočil a utekl.  Jakmile dnes přijde návštěva s nějakou hloupou, nabubřelou knihou, hned to víme a můžeme návštěvě říct “děkujeme, my nemůžeme, to by naše zvířátko nepřežilo, sám to přece vidíte…”.

Zpětně tedy říkám, že ten den, kdy jsme znenadání stáli před obchodem se zvířátky byl pro naši rodinu dnem šťastným, co dím, zázračným!

Létající Čestmír

Mockrát děkujeme našim dnešním přispěvatelům! Líbilo se vám dnešní vydání s tvorbou našich učitelů? Poznali jste nějakého autora? Chtěli byste vidět další takový kantorský speciál? Dejte nám vědět v komentářích nebo na našem instagramu. My se na vás budeme těšit u dalšího vydání Uměleckého listí!