Protože jsme si včera připomínali nejen Den Downova syndromu, ale také Světový den poezie, připravili jsme si pro vás výběr básní v podání (nejenom) členů naší redakce. Jedná se o výběr našich nejoblíbenějších básní, které nás z různých důvodů berou za srdce (nebo za jinou část těla). Šest básní od šesti autorů v přednesu Petry Vališové z 3.D, Lucie Jurášové z 4.A, Báry Hiekové z 4.D, Kláry Fabiánové z 2.D, Adély Sahulové z 3.D a Alexandra Pecha z 4.D. Příjemný poslech našeho poetického galimatyáše.
Miroslav Koupil je středoškolský pedagog, malíř a básník. V tvorbě ho inspiruje zejména poetistická poezie a experimentální poezie Jiřího Koláře. Jeho poetika je hravá a lehká, plná neologismů. ,,Text jsem si vybrala, neboť mě baví autorova tvorba a její nadhled. I když se na první přečtení mohou zdát hloupé, po chvilce se v nich dají rozklíčovat i další, nové významy.“
Jacques Brel byl legendární belgický šansoniér a básník s nezaměnitelným vystupováním, symbol nonkomformity a autor prozíravých a křehkých textů. Jeho vliv na frankofonní hudební scénu je dodnes velký. Při hektickém životě umělce se nedožil ani 50 let. Text přebásnil František Novotný. ,,Určitě znáte ten pocit, kdy něco čtěte, vidíte a zažijete, jak se vás to dané dílo vnitřně dotkne. Zažijete zvláštní pocit, který nechápete, ale chcete ho zažít znovu. Takový pocity jsem měla u básně Sám, kterou napsal belgický básník Jacques Brel. Snad taky někoho tahle báseň pohladí po duši.“
Jaroslava Seiferta asi netřeba představovat. Jeden z největších českých básníků, člen slavného Devětsilu, laureát Nobelovy ceny za literatury, signatář Charty 77… Autor revolučních proletářských veršů, autor hravých poetistických básní, ale i autor neskutečně jemných veršů, mezi které patří jedna z jeho nejznámnějších básní, a to právě Píseň o lásce. ,,V téhle básni se pro mě ukrývá tolik vzpomínek. Přijde mi kouzelné, jak nežně lze popsat šílenost lásky, jak sám Seifert napsal. Básně by se měly oceňovat a chápat ze skrytého nevysloveného jádra, tak jako by se měla chápat i láska, skrytě.“
Další autor, kterého není potřeba v českém prostředí obšírně představovat. Charles Bukowski byl americký spisovatel, básník a profesionální alkoholik. Miloval klasickou hudbu a Hemingwaye, všechno ostatní, včetně sebe, nenáviděl. Sám je označován za krále cynismu, jeho knihy jsou plné násilí, vulgarit, prostitutek a sprostýho pití. Jeho knihy jsou do velké míry autobiografické, většinu spojuje postava Bukowskiho alterega Henry Chinaskiho. Hank, jak se mu přezdívalo, se navenek tvářil jako pouliční rváč a drsňák, ale uvnitř to byl mimořádně citlivý básník, jak dokazuje i jeho báseň přednášená v originálním znění. ,,Vybrala jsem si ji, protože s tou basní ,soucítím‘ a mám ráda poezii Bukowského. Ale tato báseň je mou nejoblíbenější. Je křehká, ale zároveň strašně silná, zkrátka mě zaujala.“
Václav Hrabě je básník rozmanité poezie. Můžete v ní najít citlivé sonety s pevně danou formou, ale i rozsáhlé ginsbergovské básně, které se opírají do maloměšťáků. Pokud vás Hrabě zaujal, v posledním Mluveném slově jsme se věnovali pouze jemu (zde). ,,Václav Hrabě je básník velmi citlivé povahy. Jeho básně vás zasáhnou a musíte si je číst zas a znova. Báseň déšť mám ráda hlavně díky atmosféře. Během četby si slabý deštík dokážete představit a vcítit se do celé básně.“
Jáchym Topol je básník a prozaik, viluzionista a bratr pianisty Filipa Topola. Autorsky vyrůstal v prostředí undergroundu, v polovině 80. let zakládal časopis Revolver Revue. Jeho životě a poezii se podrobněji věnujeme v tomto článku. ,,Tady nebylo o čem, stejný vesmírný hrůzy zakouším, když po večerech svejm holkám předčítám články z Listu.“
Napsat komentář