Venku začíná pomaloučku tát sníh. Kapky rozpuštěného sněhu vám klepou na parapet, stejně jako nám klepe na dveře další týden – a s ním i další vydání vaší oblíbené rubriky Umělecké listí. Den po dnu, týden po týdnu, nekončicí koloběh dnů. V Uměleckém listí publikujeme a komentujeme vaši tvorbu. Zas a znova. Každý týden jedno vydání. Dneska patří starý dobrý studentský poezii. Tradiční otázka… Jaké listí se k nám do redakce sneslo tentokrát?
První autor je trochu netradiční. Vybrali jsme několik veršů z knihy sto básní na které nikdo nečekal od Iva Vodičky, kterého, myslíme, není nutno nijak obšírně představovat. Jeho básnické miniatury jsou patrně ovlivněny stylem japonského haiku. (Kdybyste si chtěli přečíst celou sbírku, napište panu učiteli, určitě vám ji rád pošle.) Stoprocentně lepší než test ze ZEVka! Druhým přispěvatelem je autor ukrývající se pod pseudonymem Paul. Přispěl nám básní, která je psána v angličtině – snad vás učitelé něco naučili, abyste si to přeložili sami. Ústředním tématem Paulova osmiverší je – jak jinak – láska, která překoná všechno trápení a bude trvat navěky. Nechtělo by to psát už o něčem jiným? Poslední autorka, píšící pod pseudonymem naruby, nám přispěla básní Koronerova zpověď, která je pro nás na závěr milým překvapením. I přes sevřenou a zkratkovitou formu, se v básni objevují pěkné obrazy a báseň sama je zakončena kontrastní pointou. Všem dnešním přispěvatelům mnohokrát děkujeme. Přejeme vám příjemné čtení!
ústa trpká hlínou mezi zuby úpí dech jak lpím na životě ❋❋❋ Ivo Vodička
posedlý hroty a jizvami vířím a pronikám obnažen nahý ❋❋❋ Ivo Vodička
průzračná bolest tajemný sedmihlav v křišťálu oka ❋❋❋ Ivo Vodička
When I look at your eyes, I think about 100 thoughts. When I can’t be with you my heart cries, I want to take you to my secret spots. We will be there together, you and I..no one else. My heart belongs to you forever, every time I see you it melts. Paul
Koronerova zpověď rudé vlasy, bledá tvář. symbol krásy, nezná zášť. půvabná, až se tají dech. pleť hedvábná a křehká na dotek. nachové tváře, plné pih. ovšem rty byly lháře, co ulehal na hrudník. každou noc tiše ve světle měsíce hledala skrýše a našla jich tisíce. nezasloužila si spásu, již zavřené má oči a panenskou krásu žerou červotoči. naruby
Pro jedenácté vydání Uměleckého listí vše. Pokud se chcete objevit v dalším vydání, tak neváhejte napsat našim redaktorům, nebo na náš Instagram. My se na vás budeme těšit u dalšího vydání!
Napsat komentář