Pamatujete si ještě na ten školní stereotyp, kterej jste kdysi dávno – když byl Lesbos ještě na kluky – zažívali? Když jste museli vstávat na nultý anebo trčet na odpoledkách? Jo… To byly časy. Proto jsme se rozhodli, že v dnešním vydání Záznamů přeživších se koukneme na studentskou poezii z dob, kdy jsme ještě navštěvovali, pro mnohé ztělesnění pekla na zemi – školu. Přejeme vám příjemné čtení!
I. Za učebnice visim majlant, vypadaj jak saláty z jídelny. Na chodbě žádnej pěknej amant, dám Pavle stížnost do ředitelny.
II. Automate, lásko má! Rána bez tebe jsou příšerná.
III. Zdravim učitelku češtiny a v puse mam cigáro. ,,Učila ses České dějiny?" ,,Ne, mám v hlavě nasráno."
IV. Jezdim na horňák, i když jsem dolňák. Vlaky a zadky, tak nalej koňak.
V. Peďák to je teplejch slet, v zadku ho máš jakbysmet.
VI. Účastním se po hodině na dlouhou trať sprintu, běžim na záchody, přeskakuju schody. A tvářim se protivně, když tam musim čekat frontu.
Škola zatím zůstává jen matnou vzpomínkou. Zavzpomínali jste si? Pokud se vám dnešní vydání líbilo, tak nás můžete podpořit na našich sockách (sociálních sítích) a my se na vás budeme těšit příště!
Napsat komentář