PROLISTUJEM (Č)UMĚNÍ

Už konečně ráno nebejvá tma jak v pytli, tedy pokud nejste zabarikádovaný v pokoji a nevylejzáte už jenom pro jídlo a vykonávat lidskou potřebu – kouřit. Tak abychom vám zpříjemnili tento ubíjející stereotyp, máme pro vás nové vydání vaší oblíbené rubriky Uměleckého listí, kde publikujeme a komentujeme vaši tvorbu. Tak to půjdem prolistovat!

První přispěvatelkou je Lucie Jurášová z 4.A. Tobě se tu u nás líbí, Lucko, viď? Lucka nám přispěla svou úvahou nesoucí název Manifest proti lidské hlouposti, ve které jsou pokládané otázky na lidskou rozmarnost. Jako další přispěvatelka jsem já. Přispěla jsem kresbou Polednice křik. Posledním přispěvatelem je Alexandr Pech z 4. D. Ten přispěl básní ve volném verši, která je velmi vhodným zakončením dnešního vydání. Všem našim přispěvatelům mnohokrát děkujeme! Přejeme vám příjemné čtení a (č)umění!

Manifest proti lidské hlouposti

Proč lidé, když jsou něčím/někým nespokojení, proč se k tomu vrací a čekají lepší výsledky?

Proč si lidé neuvědomí, že odpustit znamená větší klid ve vaší duši?

Proč lidé věnují více času stěžováním si, než řešením problémů?

Proč si lidé myslí, že je nadřazenější a podřazenější povolání?

Proč lidé, když ví, že něco není pro ně dobré, zdravé, proč v tom pokračují a zpětně toho litují?

Proč lidé zůstávají ve své pohodlnosti bez snahy se rozvíjet?

Proč vysvětlujeme dětem, co mají dělat a sami se chováme odlišně?
Poté, co nás děti přirozeně napodobí, proč dostanou trest?

Proč se neustále dělají stejné postupy, i když nikdy nefungují
(křičet ticho)?

Proč tyhle otázky neslýchám v mém okolí?

Lucie Jurášová 4.A

Prašivý město plný rzi a prachu
a zprzněnejch ženskejch
s rozviklanejma kotníkama

Prašivý město plný vředů
a tuberácký pachuti
černý mazlavý řeky
která ho prožírá a oblizuje

Rozežraný město
sešitý několika mosty
Steh sem Steh tam

A
město hnijící v incestu barokních nestvůr
bolševistickejch krabic
který se natahujou k plechovýmu nebi
a drolícího se asfaltu

Město 
který se s pohrdáním
klene nad náma
Nad koženou hmotou ve který
čas od času
zapraská ohnutá páteř 
Nad náma 
který se od nadechnutí brodíme 
ve vyhřezlym svinstvu šedejch popraskanejch
dvorů a zákoutí a kanálů ve kterejch
visí oběšený naše nejlepší léta

Sme jak psi
Hnusný vořechové se žlutou
pěnou vytékající z náhubků
Zatoulaný naježený čoklové
s prašivinou Holt 
jakej pán
takovej...

A městu se nelíbíme
Rozlejzáme se jak infekce 
do každý škvíry která se před náma
se strachem krčí ve tmě

S vlastním pocitem neohroženosti
a neochvějnou dávkou
dobrejch úmyslů
zrajících za laskavýho dohledu
selskýho rozumu
                              sme
                                    to
                                      město
                                             voddělali 

Na jedný straně kejhání
zamotaný v labyrintu fabrik 
a jejich chrchlajících komínů
na nichž 
večer co večer
krvácí ukřižovanej den
s pouťovou parádou 

Kokosy
pochcaný trávníky lepších dnů
Déšť a dlažby

Na druhý straně vymlácený okna
spořádanejch životů
a cigánský smečky blouznící 
mezi žluklym pachem bufetů
pitek      vší      příjic
a mezi požehnanou a spasitelskou
buchnou tvrdejch drog  Hnaný vichrem pudů 
ceněj tesáky

Město obehnaný hřbitovní krajinou
zašlejch časů a zašlejch zvyků
Když se v ní zvečera zastavíš 
uslyšíš klekání 
a nad rybníkem uvidíš
vrávorat rákosí 
Stará zjizvená krajina
s vrásčitejma dlaněma
a s věčnou hlínou na jazyku 
Hřbitovy upsaný v náruči břečťanů

A nad rozpadajícím se rumištěm
skvrnitejch zdí Jdu já 
a myslim na holky s něžnejma 
dlouhejma prstama Sevřete mne 
Sevřete a nepusťte 
jako ty věže kolébajících se kostelů 
co se pnou k špinavýmu plátnu
uřvanejch andělů

Alexandr Pech 4.D

Konec zvonec. Oslovilo vás dnešní listí? Chtěli byste s námi podělit o vaši tvorbu? Tak nebuďte labutě a napište nám. My se na vás budeme těšit přístí týden s dalším listím!