NESMRTELNÉ LISTÍ

Únor už nám klepe na dveře, stejně jako máma s tím, že je hotovej oběd, jestli teda vůbec klepe a jenom nekříčí z kuchyně. Instagram je plnej žlutejch vykřičníků Dominika Feriho a vy čekáte na další vydání Uměleckého listí. Tak jsme tady! Je tu další vydání vaší oblíbené rubriky, kam nám posíláte svou tvorbu, kterou publikujeme a obohacujeme o náš komentář. Jaké listí si tento týden našlo cestu k nám do redakce? 

Prvním přispěvatelem je po dlouhé době muž , a to Alexandr Pech z 4.D, který nám přispěl svou básnickou prvotinou, která je zřejmě ovlivněna pozdní poetikou Paula Eluarda (mrk mrk). Je to vlastně vzkaz pro všechny budoucí přispěvatele, kteří by měli strach, že se jim za jejich tvorbu bude někdo smát nebo je soudit (nebo z jakéhokoliv jiného důvodu otálejí s publikací) – nebuďte volové a neberte se vážně, ani my to neděláme. Jako druhou autorku zde máme Vivien Lackovou z 2. D. Ta nám zaslala pěknou fotografii nesoucí název Odstíny nebeské, ve které je zachyceno ombre z barev zapadajícího slunce a krajina pod ním, která se chystá ke spánku. Dalším fotografem je Lukáš Zavřel z 2.D, který nám otevřel dvířka do zasněžené krajiny. Na první fotografii Zmrzlá kvůli psu nám ukazuje (kvůli vládním opatřením) zmrzlou lanovku. Druhá fotografie Svět nebe je opět další skrytý západ slunce – všimli jste si, jak často focený je to námět? Ale kdo z nás si alespoň jednou nevyfotil večerní nebe, viďte? Poslední přispěvatelkou jsem já (Klára Fabianová) opět z 2.D – dnešnímu vydání vládnou lycka (ostatně jako všemu). Přispěla jsem svými třemi básněmi s tématikou, kterou zná každá křehká a mladá dívka – krušné období zamilovanosti. Všem dnešním autorům děkujeme za příspěvky. Užijte si čtení!

Ráno vstanu
dám si horký kakao
Zapálim si cígo
Jedu do práce
tam si vydělám stovku
Jedu zpátky domů
Dám si topinku
s volskym vokem a kečupem
Jdu do postele
Zapálim si cígo
Teď mi shoří celej dům
Já jsem teď bezdomovec
a živím se kopřivama
vodníkama
a hlavně 
rybama 

Alexandr Pech, 2007/ 2008 

Mračna lásky

Stále se střídající známosti, 
jež nikdy nenabydou trvalosti.

Já meč v rukou třímám,
srdečnosti hlavu stínám. 

Po mých rukou stéká krev,
z mého hrdla ozývá se řev.

Jsem svým vlastním vrahem,
stojícím před tvým prahem.

Klára Fabianová 

Otáčím se za tebou
jako za sluncem slunečnice,
jako lásky služebnice.

Kráčím s šípy v hrudi jako slepec,
šípy opovržení, tys jejich střelec.

Mé srdce se ti každý den klaní,
já jsem tvůj sluha a tys mou paní.

Klára Fabianová 

Jako Narcis svůj odraz miloval,
jako se Bůh nad všemi smiloval.

Tak můj meč ve jménu tvém slouží,
po vítězství tvém v bitvě touží.

Já - tvůj pěšák, jenž chřadne
a brzy v bitvě lásky padne.

Zatímco já budu šípům podléhat,
tak ty budeš s jiným uléhat.

Klára Fabianová 

A to je pro tentokrát všecko. Pokud byste chtěli přispět do dalšího dílu vy, tak se neváhejte ozvat našim redaktorům nebo na náš Instagram, my vás za to neprásknem (možná, cheche). V dalším vydání se budeme těšit!