Co je šeptem, to je čertem

Mráz šeptá listům… Co jim šeptá? Netušíme, timhle jazykem nevládneme. Ale chůva a utišitelka zima stále vládne únoru… No a vám tak maximálně šeptá učitelka do mikrofonu, aby nevzbudila svoje děti. Říká se, že co je šeptem, to je čertem. Pravda? Jsme tu opět po týdnu s vaším oblíbeným Uměleckým listím, ve kterém publikujeme a komentujeme vaši tvorbu. Jestli vaši pančelku na online hodinách špatně slyšíte, nelamte si s tím hlavu, zkrátka tu hodinu vypněte. A jaké listí k nám do redakce dolétlo tento týden?

První autorkou je dívka skrývající se pod pseudonymem Kirké. Jak už bývá tradicí, básně na téma nešťastné lásky či existenční nouze nemohou chybět v žádném vydání Uměleckého listí. Druhou autorkou je Zlodějka veršů, která nám přispěla básní, která v překladu znamená něco jako ,,Žalozpěv smutného učitele“ (odkaz na Machara?). I když se nazývá zlodějkou veršů, velice originálně (s odkazy na Bezruče, Carla Goldoniho i na Bibli) v ní zpracovala téma školství a probíhající pandemie. Žádáme autorku o častější přispívání. Jako zakončení zde máme fotografii s názvem Je to mázlý schválně od autora s pseudonymem idiot… Když jsme začali s příslovím, tak s ním i ukončíme – jaký pán, takový krám. Všem našim přispěvatelům mnohokrát děkujeme.

Miluju zvuk, co dělají sirky,
když s nimi nemilosrdně škrtneš.
Miluju tyhle naše chvilky,
kdy povídáme si a smějeme se, než 
zavřeme oči.
Malý plamínek do tmy plápolá tiše,
ty ke mně přisuneš se blíže
a s neskýtanou touhou mi říkáš věci,
které vezmou pomyslný klíč ke kleci
a pomalu jím otočí v zámku.

Kirké 

Večerní hodina, v pokoji stín.
V hlavě klid, jen malý splín.
Déšť klepe na okno, po skle sjíždí kapky
v dálce hrom zahřmí, však nedělám zmatky.
Bosé nohy vytáhnu na parapet, čelo o 
skleněnou tabulku opřu.
Že jsem smutná? To s radostí popřu.
Do tváře spadnou mi vlhké vlasy,
po tváři sjede první slza.
Slza? Asi..
Neřekla jsem před chvílí, že šťastná jsem?
Že netrápím se chaosem?
Chaosem, co v mé hlavě pomalu vzniká..
Cosi uvnitř strašlivě píchá 
a bodá mocnou silou.
Všechny mé naděje se rozplynou -
a v tom se roztrhne mrak.
Přestane pršet, je tomu tak.
Přes šeď pronikne žlutý pruh. 
Složitá fyzika, lámání světla.
To všechno vytvoří barevnou nit, tak si 
jeden konec chyť. 

Kirké 

Tristium ludi magister

Pot setřeli jsme ze svých čel,
smutný se obzor před námi šířil.
Školo sladká, hrdý covide,
kdo na moje místo?
Jsem Herodes či Trufaldino?

Zlodějka veršů 

Pro dnešní vydání vše. Kdo se skrývá pod tajemnými pseudonymy? Neváhejte nám napsat vaše tipy… Taky nám můžete poslat vaši tvorbu, na Instagram nebo mail. Příští týden opět u vašeho onlíbeného Uměleckého listí.