Souhrn toho nejzajímavějšího z naší školy. Pokud vás nezajímá, co se zrovna děje, čtěte dál - máme toho mnohem víc! Jak vypracovat čtenářák? Jak si napsat omluvenku? Jak okecat každý ústní? Pro nás žádný problém! Jen nikomu neříkejte, kde jste k tomu přišli... rozumíme si?

Na dramatické výchově jsme otevřeli okénko do literární teorie, konkrétně k poetickému útvaru limerik. Naše zadání bylo popsat sami sebe – odkud jsme, jací jsme nebo prozradit nějakou naší úchylku. A zde si po poučném úvodu můžete přelouskat, co naše hlavičky vyplodily. Poznáte třeba nějakého peďáckého autora? Dodrželi všichni zadání a rýmovanou strukturu?

Limerik – útvar o pěti verších s rýmovanou strukturou a-a-b-b-a. Tvořili ho už v antice a vydržel i ve středověku. Později v polovině 19. století, kdy byl ozvláštněn i doprovázející kresbou. Tím byl inspirován anglický spisovatel Edward Lear, který svým dílem Velká kniha nesmyslů (A Book of nonsence) tuto formu proslavil. Z Anglie už pak limerik putoval do celého světa a u nás se zastavil například u Karla Kryla a Jiřího Žáčka. A jak jsme se s ním poprali my?

Jeden blonďák z Libě,
vyžívá se v pivě.
Zlaťák, Plzeň, Svijany,
má rád zadek Diany.
Mé oči jsou týrány. 

Jedno děvče z Blíževedel,
upadlo a křičelo, za co to zas zakoplo.
Na cestě stál ježek a vedle něho Pešek.
To popleto z Blíževedel radši rychle uteklo. 

Jeden študák z Liťáku,
vagant to byl z peďáku.
A v tom velkým baráku,
studoval rád dějáku, 
ale většinou to měl na háku. 

Jedna holka z Mělníka,
často na bus utíká.
Málem jí to ujelo,
skoro ji to přejelo.
To jsem já ta trubka veliká.

Adrianka z Krkonoš, 
má smíchu dost.
Lidi z ní už šílí, 
že z toho už mají na hlavě kvítí.
To jsem já, holka z Krkonoš. 

Vysoká Viktorie z Li ťáku,
zpívá po městě falešnou oktávu.
Děs a hrůza v jejích šlépějích.
Knihy, filmy hlavně a bez aktivit morálních.
Hudba doprovází ji, když jde z dramaťáku.

Jeden chlapec z Újezda,
bez telefonu nedá ani ránu.
Neumí s ním skoro nic,
ale bez něj nedojde ani do Lovosic. 
To jsem já, ten z Újezda.

Jedna blondýna z Mělníka,
ráda dělá řečníka.
Mluví, mluví, jako blesk,
vydržet s ní je velký děs.
To jsem já, ta blondýna.

Jedna holka ze Štětí,
pálí si to za štěstím.
No moc jí to nejde,
ale co na tom sejde.
Pořád bydlím ve Štětí. 

Jedna holka z Lukavce,
bez pandy se jí nespí sladce.
Cestuje s ní celým světem,
má ji od doby, kdy byla dítětem.
Holka z Lukavce.

Už jste tento poetický útvar znali? Dostali jste inspiraci? Podělte se s námi o váš vlastní limerik v komentářích!