Koutek (č)umění

NOVOROČNÍ LISTÍ

14. 1. 2022 by Klára Fabianová Leave a Comment

Rok 2022 se nám rozběhl jako třídy v pátek na oběd, aby nemusely stát frontu dlouhou jak týden před výplatou, den se se dnem sešel a my tu pro vás máme další vydání vaší oblíbené rubriky – Umělecké listí, kde publikujeme a komentujeme vaši tvorbu. A protože je dnešní vydání první v Novém roce, tak bude i speciální. A v čem? Dneska se podíváme na něco jiného než na psané texty, neuvidíte tu dnes žádnou prózu ani poezii, ale pouze výtvory, co vznikly pod stětci našich studentů. Tak jaké (č)umění tu bude dnes?

Jako první nám do dnešního vydání přispěl autor s pseudonymem m1k1, a to svými ilustracemi, které jsme v naší rubrice ještě neměli. První nese název look at the mushroom a druhá finding love – inspirovaná populárními memes. Jako druhý autor je tu, již známý, Lucifer Morningstar. Ten nám zaslal své obrazy. Na prvním obrazu můžeme vidět (v urban slangu) ,,drippin shoes“. Druhý obraz nám ukazuje ležící kočku, musíme poznamenat, že autor se při tvorbě tohoto obrazu vyřádil na barvách a vytvořil opravdu zajímavou barevnou kombinaci, skoro tak dobrou jako máme na dívčích záchodech. Všem přispěvatelům moc děkujeme a vám přejeme příjemné (č)umění!

look at the mushroom

m1k1

finding love

m1k1

Lucifer Morning star

Lucifer Morningstar

Kdo je vaším favoritem v dnešním vydání? Dejte nám vědět do komentářů anebo nás zasdílejte na vašem Instagramu, ale nezapomeňte nás tam označit! My se na vás budeme těšit s dalším vydáním Uměleckého listí.

Barbořin sloupek vol. 2 #8

13. 1. 2022 by Bára Čapková Leave a Comment

Jsou rány, který se nikdy nezahojej

Každej z nás takový má. A mě ta jedna bolí dneska. Bolí to už po šestý a bolí to rok co rok stejně. Je to stejná bolest jako v den, kdy se to stalo. Zaplavuje celý tělo a pohltí. Mám ji v sobě pořád, ale jenom málokdy ji nechám vyjít na povrch. Dneska má ale volnej průběh – tak jako každej rok v tenhle den, dneska můžu.

Nikdy nepřestanu doufat, že když do toho bytu vejdu, budeš tam stát a pomáhat mi z bundy, nikdy nepřestanu doufat, že budeš sedět ve svym křesle a hrát s náma pexeso. Nepřestanu. Chybí mi to všechno. Vyprávění pohádek před spaním, vyřezávání do dřeva a hraní Člověče nezlob se. Chybíš mi a nikdy mi chybět nepřestaneš. Seš ve mně, se mnou… Už napořád.

Pusu tam nahoru

Baruška.

JEDNOTA PEĎÁCKÁ

7. 1. 2022 by Klára Fabianová Leave a Comment

Venku je taková zima, že by nám mohly viset rampouchy od nosu, kantoři uzavírají známky na pololetí, které nám klepe na dveře a někteří studenti začínají klepat bačkorama. Po vánočních prázdninách a Novém roce tu pro vás máme další vydání vaší oblíbené rubriky – Záznamy přeživších, kde sdílíme nářky našich studentů, tentokrát tedy jen od mužské menšiny z peďáku. A co nám napsalo našich sedm mušketýrů? Pojďme se na to podívat!

Na začátek trochu matematiky:

(počty žáků jsou ze září 2021)

Na obou střediscích naší školy je 880 žáků, z toho je 623 dívek (70, 80%) a 257 chlapců (29, 20%).

středisko Komenského: celkem žáků… 543 (489 dívek, 54 chlapců)

středisko Dlouhá: celkem žáků… 346 (134 dívek, 212 chlapců)

Jestli pociťuju nějaké utlačování nebo znevýhodnění kluků na naší škole? Vůbec ne! Ba naopak, dokonce si myslím, že máme v určitých věcech výhodu. Například, že máme pouze jedny záchody, v přístavbě školy, takže se můžeme déle ulejt z hodiny.

Věděl jsem, že na týhle škole budu přežívat v menšině, jakožto zástupce mužského pohlaví a jakožto heterosexuál, kterých by se na naší škole dalo spočítat na prstech jedné ruky, možná by se dali i nazvat ohroženým druhem vyskytujícím se na peďáku.

I přes nevýhody, které s sebou přímě bytí mužem na peďáku nese – úmorná cesta na záchody bez dveří, věčné poslouchání ženského kvílení a nosení pomůcek – se tu najdou i světlé stránky – perfektní znalost ženských tužeb, které slýchám o přestávku od klábosících spolužaček a hlavně velký výběr se skoro nulovou konkurencí.

Takže i přesto, že žiju v menšině a máme s mými druhy pouze malou alianci, která se schází každé pondělí na tělocviku, tak jsme přece jen i spokojení… Někdy.

Samá holka
žádnej kluk 
vono je to asi
fuk

Jim se líp
kouká pod sukni
jen se
jukni 

... A pak třeba závistí pukni
že má lepší zadek než tvoje ex

Tak to by bylo pro dnešek všechno. Líbilo se vám dnešní vydání? Napište nám do kometářů. My se na vás budeme těšit za týden s dalšími Záznamy přeživších!

Barbořin sloupek vol. 2 #7

6. 1. 2022 by Bára Čapková Leave a Comment

Life sucks.

Tohle moje psaní je možná trochu unáhlený a neuspořádaný, jenže ono v poslední době nic nedává smysl. Všechno šlo do kopru, úplně všechno…

Je 5. 1. a já ještě ani neslavila Vánoce, protože covid. Budu chybět půlku praxí, protože covid. A chce se mi brečet. Ne jenom protože covid. Protože úplně všechno. Sype se to ze všech stran, dělá se z toho obří koule a já ji tlačím před sebou. Jenže ona je těžší a těžší. A já mám míň a míň sil. Už nevím, kudy kam. Kam na vejšku? Kdy se začít učit na maturu? Já. Nevím. Nic.

Každou noc a každý ráno se probouzím se sebou a jsem jediná, na koho se můžu spolehnout. Je to hrozně dospělácký, víte? Uvědomit si některý věci. Nebát se některých věcí a jít do nich po hlavě. Jenže já tohle prostě neumím. I když bych šíleně chtěla, nedokážu to. Chtěla bych umět opouštět lidi s lehkostí. Nechávat je na místech, kam patří, a ne si je silou cpát do života. Je to proti silám ves-míru. Chtěla bych se dostat na vysokou a žít studentskej život. Večírky, noční procházky, psaní bakalářek (pohlavek od mýho budoucího já), chození na kafíčka a tak. Nelitovat a žít. Neškatulkovat, sny snít. Být.

Barbořin sloupek vol. 2 #6

16. 12. 2021 by Bára Čapková Leave a Comment

5. 12.

mně to neva 

že si občas lezem na nervy,
a do zadku, se posíláme,
klidně i pozpátku, 

tam a zpět, 
připravte oprátku, 
pro nás, 
pro ty,
co nežijou pohádku,

protože jich jsou davy,
a mě ten pocit dáví,
zužuje mi křídla,
a pak se mi hůř lítá.


14. 12. 

křičí ve mně

moje vnitřní dítě,

převezme moc,
pokaždý,
když já,
neumím si říct o pomoc,

když brečím beze slov,
a nechápu,
co se kolem děje,
hledám beznadějně,
pocity naděje,

hledám vlaky, 
co vyřadili z trati,
hledám sebe,
protože se nechci ztratit,

protože píšu,
mlčím,
a hledám dál,
ty vyřazený vlaky,
cos ve mně zanechal.

B.

Červená, modrá a bílá

15. 12. 2021 by Klára Fabianová Leave a Comment

Tři lidé spojující stejná činnost,
rozhodli se sepsat verše.

Je v nich jeden den,
den, kdy možná splní se sen.
Sen sněný v zástupu lidí,
lidí spojující myšlení.

Psali, psali až dohromady
dali.
Zde čti, pomalu a s citem,
ať odejdeš s pocitem.

VZPLANUTÍ

Pro pocit svůj,
já šla jsem tam.
Tam mezi lid,
co bojoval.

Pro svobodu,
co jiný vzal,
ten lid, tu
hrdě bojoval.

My postali jsme
a přispěli jsme spolu.
Tomu velmi vítanému
bodu zlomu.

Trikolóra vlála větrem,
křik se linul náměstím.
Svoboda, čest, hrdost vládne,
mezi Čechy jako stín.

Pro pocit svůj,
já šla jsem tam.
Tam mezi lid,
co něco postrádal.

Teď všem je jasné,
zač to stálo.
Za svobodu,
kterou si zachovalo.

HLÁVKOVA KOLEJ

Volá, volá země má.
Odkud vzata svoboda?
Volá na lidi: ,,Pamatuj,
nezapomeň na pravdu!"

Pod nohama, slzami a krví
v naší zem je vryta.
Skrze útrapami, bolestí
v koutu duše skryta.

Slzy vlhké oči pozvolna rosí
a má krásná země snažně
prosí:
,,Vyvaruj se polavárů,
těch kdož opilí jsou mocí."

V ulicích velkého města,
zástupy Čechů plynou.
Ano, tudy vede jejich cesta
stověžatou Prahou.

Leč mraky jsou chmurné,
všichni jasně víme,
že dřímá tam i slunce
ač jej nevidíme.

Ruce třímají tříbarevný prapor,
prsty složeny jsou do vé.
Oheň pravdy vydává svůj plápol,
třepou se strachy soudruhové.

Národní barvy se k nebi tyčí,
kolem zpěv se line.
Dnes, tak jak kdysi,
Hlávkova zas žije.

MONSTRACE 17. 11. 2021

Vidím červenou, modrou a
bílou,
tyhle barvy mě vedou.

Po kamenných kočkách, mezi
lidmi,
kličkuju v ulicích.
Stojím pevně, slyším sílu
šeptat: ,,Svoboda!"
a támhle vedle, prosí mě
pobuda...
,,Nebijte mě, máte drobáka?"

Vidím červenou, modrou a
bílou,
tyhle barvy mě vedou.

Tenhle říká něco a támhle ten,
ten vpravo...
Ano, křičí ano! Máte pravdu!
Každý je jiný, myslí a je trochu
líný,
ale jisté je jedno - Jednota!
Je tu s námi a my s ní.

Vidím červenou, modrou a
bílou,
tyhle Barvy nás vedou.

Jak se vám líbil dnešní článek se vzpomínkou na 17.11? Dejte nám vědět do komentářů. Přispěvatelům moc děkujeme a na vás se budeme těšit po prázdninách s dalším listím!