deníky

První jarní den se nám blíží, jenže místo ptáků vám skřehotají do mikrofonů kantoři… My jsme tady s dalším vydáním Záznamů přeživších. Dnes se opět podíváme na bolístky a nadávky studentů zaznamenaných v jejich denících. Dnešními autory jsou druháci, kteří byli na naší škole dohromady asi půl roku. Šťastlivci. Tak se jdem podívat na co si stěžujou tentokrát. Přejeme vám příjemné čtení!

10.3.2021

Dnešní ráno mě nebudí budík, ale otravná kreatura bez kapky rozumu – sestra. Křičí přes celej barák, jak kdyby ji na nože brali. Zvednu se z postele a šourám se do kuchyně. Během toho, co si dělám kafe obdržím poznámku na můj zjev v podobě věty ,,Vypadáš, jak kdyžs prolítla křovím.“ Ignoruji to a otevřu svůj mobilní emitor. Zavalí mě vlna zpráv od myšlenkových omezenců, kteří chtějí poslat úkol. Pousměju se a řeknu: ,,Až opadá listí z dubu.“ Připojím se na hodinu, vezmu si sluchátka, abych se na nich mohla později oběsit a hned u první věty, co vypustí třídní mluvka obracím oči v sloup.

12.3.2021

Konečně pátek! Člověk by si řekl, že už bude mít svatej klid – leda tak, kdyby si zlomil vaz. Provedu svůj ranní rituál v podobě neustálého vrčení a nadávání na školu. Sednu si k počítači. Záda mě bolej jak strarou šedesátnici a vrže mi v nich jak ve starejch dveřích vod kostela. Připojím se na matematiku a počítám minuty do mého skonu. Když zazní moje jméno, tak ze sebe vykoktám cosi přípomínající větu obsahující pár čísel. Pak už jenom sedím a zírám na čísla, který se množí na monitoru. Pak vše utichne a na mě vejrá nápis ,,Snažíme se vás dostat zpět do schůzky.“ Znenadání se malým domem rozezní věta ,,Do prdele práce!“

11.3.2021

Tak si tak večer hezky sedím na posteli, zachumlaná v dece, v ruce čaj a chystám se si pustit nějakej fajn biják. V tom uslyším mým uším dobře známé cinknutí. Otráveně protočím očima, protože ty přiblblé Teamsy řvou už od božího rána. Stejně ten telefon do ruky vezmu a podívám se, kdo zas co chce. Píše mi spolužačka. 

,,tobe uz prislo hodnoceni ty seminarky????“ 

Zarazím se. Nepřišlo. To samé tedy i odpovím. Otázka mi ovšem uvízne v hlavě. Proč jí ta výsledná známka přišla… a mně ne? Chvíli přemýšlím a jen koukám do blba. Že by na mě učitel zapomněl? Možná se mu ten mail ztratil někde v poště. Možná tu práci otevřel a trefilo ho, tak nestihl odepsat. Variant bylo spoustu, ovšem ta poslední, která se mi vkradla na mysl, ta byla nejhorší. Najednou se mi stáhl žaludek a pohltil mě pocit úzkosti. Rychlostí blesku otevírám Outlook, kurzorem najedu na dvě prostá slova (ze kterých se mi momentálně dělá dost šoufl): odeslaná pošta a hledám. Hledám jako smyslů zbavená ten jeden jedinej debilní mail, který se měl odeslat. Po několika minutovém pátrání zjišťuji, že:

 ,,Doručení tomuto příjemci se nezdařilo.  Kontaktujte příjemce jiným způsobem.“ 

A kurva. 

Tak to je pro dnešek vše. Chtěli byste Deníky přeživších #3, nebo byste zase chtěli něco od našich (m)učitelů? Dejte nám vědět v komentářích. Těšíme se na vás příští týden s dalším vydáním Záznamů přeživších!

Každý z vás si psal deník, nebo si alespoň postěžoval do poznámek v mobilu. Ať už to bylo kvůli tomu, že vás nechce Jenda z gymplu, nebo že navštěvování naší školy je mnohem bolestivější než pomalá a brutální seppuku. Zkrátka jste si zapisovali vaše bolístky. A přesně těm se v dnešním vydání Záznamů přeživších koukneme na zoubek. Projděte si deníky studentek, jež jsou plné kvílení, nadávek a řevu. Přejeme vám příjemné čtení!

3.2.2021 

Od Božího rána jsem vytočená. Ráno to bylo díky výrokům třídního omezence a nyní to je díky tomu, že máme k obědu nestravitelnej hnus – koprovku. Jídlo rozpitvám na talíři jako chirurg pacienta, pak se znechuceným výrazem odejdu a prásknu za sebou dveřma. Vezmu si šálu, boty, bundu a jdu pryč. Nevim kam, ale je mi to jedno. Chci prostě pryč. 

5. 2. 2021

Ze spánku mě budí ten otravnej zvuk, co poslouchám každý posraný ráno – budík. Třísknu s ním o noční stolek a v doprovodu mrzutého vrčení se odebírám do kuchyně. Mezitím, co se mi vaří voda na čaj se podívám na hodiny, za sedum osm. Cvak. Zaliju si čaj a odcourám se do pokoje. Otevřu počítač, kde na mě vyskočí upozornění, že zase nějakej imbecil od nás ze třídy začal hodinu o pět minut dřív. ,,Debil“ zavrčím. Připojím se, usrknu čaj z hrnku a čumim na obrazovku, kde se objevujou jména lidí, který jsem neviděla jak je rok dlouhej – sláva Bohu. Pak už jenom slyším: ,,Dobré ráno, třído”a modlim se, aby už byl konec. 

8.2.2021

Je pondělí – den plnej otravnejch online hodin. Klikám na ikonku ,,připojit se” a hned vypínám mikrofon. Učitelka má zase zpoždění..klasika. Najednou, ale slyším ten hroznej hlas se zasekaným připojením: ,,Gud mórnink lejdýs”. Dál už sama nevím, co říkala, protože její připojení je na bodu mrazu a její ,,bri-iš ingliš” tomu moc nepřidává. Zkouší maturitní otázky. Modlim se, aby se mě na nic nezeptala. Marně. Vyvolá moje jméno a zeptá se na otázku plnou cizích odborných slovíček. Něco ze sebe vykoktám a ukončím to ,,End dets  ól”. Ona mi na to odpoví: ,,Ok ok” a já se pomalu smiřuju s tím, že budu maturovat v září. Připojení moc nefunguje a tak se paní učitelka ztrácí se slovy: ,,Sí jů lejtr grlz!”

8.2.2021

Týrání stále pokračuje. Připojuju se na češtinu a opět čekám, než se paní učitelka uráčí přijít. Dává si na čas. Pak už jen slyším ,,Dobrý deen, vy jste se na mě těšili, že?“ Nikdo se netěšil. První půlhodinu učitelka tráví stěžováním si na těžkej kantorskej život a jak se neučíme. Tak už se jdem snad učit. Češtinářka to moc nezvládá, její dopování pěti kávami je již dávná minulost. Její hrůznej zjev je extrémně děsivej a má kruhy pod očima jak kdyby tejden nespala. Je toho hodně. Každopádně jednou by se mohla učesat. V učivu se začínáme všichni topit v prvních minutách výkladu. Po několika stránkách učiva a stovek rad, co si máme pamatovat mám hlavu jako nasáklou houbu. ,,Hlavně, že jsme napřed” ujišťuje nás paní učitelka. Jsem zvědavá, jestli na nás bude takhle sebejistě mluvit i u maturity. Po nekonečných minutách se s námi rozloučí s tím jejím podivnym úsměvem a já mám konečně svatej klid. 

Pro dnešní vydání vše. Pokud se vám líbilo, tak vám doporučujeme rubriku Barbořin sloupek, která by vás mohla oslovit. A příště? Co takhle deníky učitelů? Těšíme se za týden u dalších Záznamů přeživších!