chmel

Tak trochu retro záležitost. Schválně, kolik z vás bylo na chmelu? Blíží se nám Vánoce, každý z nás má svých starostí nad hlavu. I my běháme po nákupácích a sháníme dárky. Vítr kvílí, je zima, celej den se vám chce spát. Máte raděj teplo a slunce? Přenesme se společně na chmelovou brigádu, kde jsem s pí uč. Janou Polákovou rozebíral (v té době) aktuální téma. Pamětníci si zavzpomínaj a ostatní zjistí, jaké učitelské postoje pančelka Poláková zastává

Slunce vysí vysoko na nebi. V hrdle vyschlo a hlava v ohni – naposled jsem pil někdy nadránem… rum. Záda mi, od věčnýho ohejbání se nad řádkem, vržou jak zrezlý panty. V orvaný flanelový košili je ukrutný vedro. V kapse děravejch kalhot zpocenou dlaní svírám poloprázdnou krabičku spartek ,,Kam si zalízt, aby mě nikdo neviděl?“ Tak asi takhle vypadalo moje působení na chmelový brigádě… nojo, pracant jsme nikdy nebyl. Jednou dopoledne, když jsem – jako obvykle – předstíral, že pracuju, mě napadlo, že bych mohl natočit rozhovor do právě vznikajícího školního časopisu, pro který jsme v té době neměli ještě ani jméno, měli jsme jen pár rozhovorů, článků a nadšení. Z té doby se dochovaly jenom tři rozhovory, které postupně zveřejníme. Pro první, který jsme natočili na konci května 2019, jsem si vybral stále se smějící a zářící paní učitelku Polákovou – právě jí maturovala třída, sociální činnost. Téma tak bylo jasný. O čem jsme si povídali?

Jak budete na ty čtyři roky vzpomínat?

Vzpomínat? No tak já už jsem jim to říkala, když jsme se spolu loučili. Ta třída vznikla v druhým ročníku spojením 1. B a 1. C, takže druhej ročník byl takovej těžší. Ale ve třeťáku už to klapalo, no a čtvrťáku se většina snažila, aby zdárně odmaturovala. Je to třída na kterou určitě nezapomenu, protože tam bylo dost starostí, který jsme nakonec společnými silami překonali, zkrátka mi přirostli k srdci.

Bude vám 4.B chybět?

Určitě. Zvykli jsme si na sebe. Všichni dobře věděli, co od nich očekávám, ale taky věděli, kde jsem schopna přivřít oči (směje se). Splnili si, co měli, takže to bylo v pohodě.

Je něco, co vám chybět nebude?

Asi nic, oni byli fakt v pohodě. Tak vždycky jsou momenty, který se musí řešit. Ale to je do jistý míry otázka praxe. Člověk si pak řekne: Jéé, to už jsem řešila v jiný třídě, tak vím jak na to! Když pracuješ s lidma, hodně se toho prolíná, vždycky se ti v hlavě vytvoří nějaký asociace.

V čem byla 4.B výjimečná?

Sociální praxe. Ve škole to hodněkrát dřelo, ale oni si to všechno vynahradili praxí. Hodně učitelů je chválilo, tam šlapali opravdu všichni. V tom nebyl žádný problém, a to jsou praxe u některých průserová záležitost. Ježiš, teď jsem řekla sprostý slovo (smějeme se).

Takže jste s nimi měla dobrý vztah?

Já si myslím, že ano. V druháku se to urovnalo, tam byl problém v tom, že jsem dostala cizí třídu, kterou zaváděl pan učitel Loskot – každý třídní má nastavená jiná pravidla, a já když v prvním ročníku dostanu třídu, popasuju se nimi během prvního měsíce, pak je to v pořádku. Když dostaneš třídu, která je zavedená trochu jinak, může to skřípat. Po studentech chci, aby byli samostatní, nehodlám za ně dělat jejich práci. Oni to pochopili, protože jsou chytrý.

Něměnila byste?

Neměnila. Dopadlo to líp, než jsem doufala.

Co byste jim popřála do budoucna?

Víc životní energie, aby nebyli takový chcíplotiny, to tam napiš přesně takhle (směje se). Hlavně hodně zdraví, taky aby v životě využili zkušenosti ze střední školy, budou se jim hodit.

Chybí vám teplo, slunce a chmelové brigády? Doufáme, že aspoň maličko jsme vám přiblížili vztah paní učitelky k její bývalé třídě. S kým byste chtěli, abychom natočili další rozhovor? Máte nějaké tipy? Napište nám do komentářů!