V indexu se začínají objevovat první známky, učitelé jsou na prášky, studenti hledají útěchu u automatu a s koncem týdne je tu i další vydání Záznamů přeživších. V dnešním vydání se podíváme, jak studenti přežívají prezenční školní výuku. Tak jaký byl návrat do školy?
Z toho věčnýho žvanění mě bolí hlava jak střep. Narážim do cizáků na chodbě, když proplouvám proudama ukřičenejch ksichtů. Náhubek mě škrtí, dezinfekce smrdí po celý škole a hodiny jsou dlouhý jak tejden před výplatou. Jediná pozitivní věc na tom celém je, že kakao z automatu je furt stejně dobrý.
Každej den Od rána čumím jak vrána umím Velký kulový výsledky mám stále nulový a sedím sám
Zas ráno je všude zasráno a v hlavách nasráno Chodíme po trati jak potrati ať nás přejede vlak! Abychom se nemuseli učit o Komenským - stvořiteli peďáckýho blivajzu
Odpočet do konce 32 dní 768 hodin 46 080 minut 2 764 800 sekund
A jak to zvládáte ve škole vy? Chybí vám distanční výuka? Napište nám do komentářů. My se na vás budeme těšit zase příští týden!
Napsat komentář