Tak první pololetí je za náma… To druhý na nás vejrá jak péro z gauče, nebo jako vaši rodiče, když viděli ty známky na pololetním vysvědčení. Předminulé vydání jsme věnovali faux paus našich kantorů a ti nám v dnešním vydání vrací úder! Občanská válka z toho asi nebude, ale při nejmenším to s váma pohne, stejně jako se samotnými kantory, když jim napíšete ,,pančelko/pančeli, nejde mi mikrofon ani kamera”. Co nám vmetli (m)učitelé do obličeje tentokrát?
Volám, volám do éteru, škola online je tu znovu. Volám, volám další týden, zvu i ty, co nemaj příjem. Odpovídaj v chatu, že prej mám jít k čertu! Moje online spojení nechtěj slyšet, vážení. DolceVita
Čas letí jak pominutý, musím ještě vypravit své děti. DO ŠKOLY letím, ŠKOLU připojuji, svou ŠKOLU v osm nastartuji. Snaha o dobrou náladu mizí jak stopy ve sněhu. Otázka, odpověď visí jen na mně. Černá obrazovka je jako chůze ve tmě. Otázka – krok, odpověď – krok zpět. Sama se zeptáš? Sama si odpověz! Jsme tady, vidíš snad mikrofon! Snad nechceš ještě pohovor! DolceVita
Lamentace z distance Jen jedno oko, jedno, Kyklope máš! jím nemrkáš, ne, ne! Jím mě POLYKÁŠ! Každé ráno v osum polkneš mou znavenou tvář a vyvrhneš ji na plochý a hladký elektronický oltář... Ó Kyklope, komu, kam? Lítým studentům bezcitným aj, aj, aj! Aj, distanční student! Stvoření nestvůrné! Mlčí jen, mlčí, mikrofon nezapne! ... Ni kameru! Výhružně mlčí! Z jeho profilovky na mě hrozící ruka významně trčí! Nefunkčním se tváří být, mlží, mlží jen… Test psát nemoh prej, snad odpoledne a dobrej den! Aj, distanční studente, stvoření podivné! „Kde jsi byl,“ četuju divoce, on, že ve sprše zdržela ho hadice! (a k tomu mi pošle tohleto 🤮 – chápeš to?), jiný že nemocen, další sourozencem uškrcen, čtvrtý píše „sorry nó, ňák se mi to popletlo!“ pátému mobil zrovna umřel, šestý v exilu duše, prý už nestíhá, nemůže…?! (a co já? Šeptám si v svém zoufalství do dlaní tiše) a co já...? Kyklopa zaklapnu, z okna ven pohlédnu, vteřina ticha jak sen... Vtom: kříž na stěně se pohnul, hodiny ztichly, někdo klepe na dvéře… „Kdo je?“ Slyším se říkat nesměle, klika cvakla, dvéře letí... ach, oči mě šálí snad, stojí tam stojí ministr všech škol sám, Mr. Plagiát!!! „Jsi připraven?!“ Zaburácí jeho hlas Já (přiškrceně): „Už je čas?“ On však neptá se, jeho vousatá tvář jen divoce chechtá se! Vrhá se na mě jak šelma. svět se zatočí… Hluboká tma... a pak má tvář v bílé, papírové záři! Jsem zasypán lejstry, mrtvě ležím, jen oči bdí - ta papírová pustina, já vím: peklo! Peklo, slyšíš? „Slyšíš, studente?“ „Slyšíš?!“ „Slyšíš?!“ „Kdo je?“ Slyším se říkat nesměle... Klika cvakla, dvéře letí, má žena vchází do dvéří! A není sama! Kupa dětí letí vřeštíc ke mně, na mně každý chce mi něco říct. Vzkřísili mě ještě stěží Kyklop mě zas čeká nazítří... Létající Čestmír
Děkujeme našim učitelům za příspěvky! Poznali jste, kdo se schovává pod pseudonymy? Baví vás tvorba našich kantorů? Když už nám ten komentář nenapíšete, tak nás alespoň sdílejte na tom instagramu. Uvidíme se při dalším vydání Záznamů přeživších!
Napsat komentář