Každý z vás si psal deník, nebo si alespoň postěžoval do poznámek v mobilu. Ať už to bylo kvůli tomu, že vás nechce Jenda z gymplu, nebo že navštěvování naší školy je mnohem bolestivější než pomalá a brutální seppuku. Zkrátka jste si zapisovali vaše bolístky. A přesně těm se v dnešním vydání Záznamů přeživších koukneme na zoubek. Projděte si deníky studentek, jež jsou plné kvílení, nadávek a řevu. Přejeme vám příjemné čtení!
3.2.2021
Od Božího rána jsem vytočená. Ráno to bylo díky výrokům třídního omezence a nyní to je díky tomu, že máme k obědu nestravitelnej hnus – koprovku. Jídlo rozpitvám na talíři jako chirurg pacienta, pak se znechuceným výrazem odejdu a prásknu za sebou dveřma. Vezmu si šálu, boty, bundu a jdu pryč. Nevim kam, ale je mi to jedno. Chci prostě pryč.
5. 2. 2021
Ze spánku mě budí ten otravnej zvuk, co poslouchám každý posraný ráno – budík. Třísknu s ním o noční stolek a v doprovodu mrzutého vrčení se odebírám do kuchyně. Mezitím, co se mi vaří voda na čaj se podívám na hodiny, za sedum osm. Cvak. Zaliju si čaj a odcourám se do pokoje. Otevřu počítač, kde na mě vyskočí upozornění, že zase nějakej imbecil od nás ze třídy začal hodinu o pět minut dřív. ,,Debil“ zavrčím. Připojím se, usrknu čaj z hrnku a čumim na obrazovku, kde se objevujou jména lidí, který jsem neviděla jak je rok dlouhej – sláva Bohu. Pak už jenom slyším: ,,Dobré ráno, třído”a modlim se, aby už byl konec.
8.2.2021
Je pondělí – den plnej otravnejch online hodin. Klikám na ikonku ,,připojit se” a hned vypínám mikrofon. Učitelka má zase zpoždění..klasika. Najednou, ale slyším ten hroznej hlas se zasekaným připojením: ,,Gud mórnink lejdýs”. Dál už sama nevím, co říkala, protože její připojení je na bodu mrazu a její ,,bri-iš ingliš” tomu moc nepřidává. Zkouší maturitní otázky. Modlim se, aby se mě na nic nezeptala. Marně. Vyvolá moje jméno a zeptá se na otázku plnou cizích odborných slovíček. Něco ze sebe vykoktám a ukončím to ,,End dets ól”. Ona mi na to odpoví: ,,Ok ok” a já se pomalu smiřuju s tím, že budu maturovat v září. Připojení moc nefunguje a tak se paní učitelka ztrácí se slovy: ,,Sí jů lejtr grlz!”
8.2.2021
Týrání stále pokračuje. Připojuju se na češtinu a opět čekám, než se paní učitelka uráčí přijít. Dává si na čas. Pak už jen slyším ,,Dobrý deen, vy jste se na mě těšili, že?“ Nikdo se netěšil. První půlhodinu učitelka tráví stěžováním si na těžkej kantorskej život a jak se neučíme. Tak už se jdem snad učit. Češtinářka to moc nezvládá, její dopování pěti kávami je již dávná minulost. Její hrůznej zjev je extrémně děsivej a má kruhy pod očima jak kdyby tejden nespala. Je toho hodně. Každopádně jednou by se mohla učesat. V učivu se začínáme všichni topit v prvních minutách výkladu. Po několika stránkách učiva a stovek rad, co si máme pamatovat mám hlavu jako nasáklou houbu. ,,Hlavně, že jsme napřed” ujišťuje nás paní učitelka. Jsem zvědavá, jestli na nás bude takhle sebejistě mluvit i u maturity. Po nekonečných minutách se s námi rozloučí s tím jejím podivnym úsměvem a já mám konečně svatej klid.
Pro dnešní vydání vše. Pokud se vám líbilo, tak vám doporučujeme rubriku Barbořin sloupek, která by vás mohla oslovit. A příště? Co takhle deníky učitelů? Těšíme se za týden u dalších Záznamů přeživších!
Napsat komentář