Rozhovory

Každý z vás šel někdy do automatu v přízemí pro kafe nebo kakao. Jestli jste holky chytrý, tak tam taky chodíte na záchod o velkou přestávku, páč tam nejsou fronty a někdy – když se vám poštěstí – tam narazíte i na toaletní papír. Určitě jste zaregistrovali kabinet vedle vrátnice. Zdali jste si četli konzultační hodiny, co tam visí na dveřích, tak vás do očí praštily ty hrozný tituly a taky příjmení Illichmannová. Tak přesně té se dneska kouknem na zoubek. 

Jednou večer jsem přemýšlela, s kým udělat rozhovor do Listu. S někým, kdo je mezi studenty na tý naší škole známý. Napadla mne paní vrátná, ale té se bojím. Ale… kdo má kabinet vedle vrátnice? No jasně! Illichmannová! Tak jsem to navrhla Sašovi, ten souhlasil a ještě dodal, že ho to napadlo taky. Co já mu všechno nečmajznu. Takže jsem si domluvila konzultaci, nasedla na vlak a vyzpovídala jsem naše školní sluníčko. 

Jak byste se představila těm, kteří vás neznají?

Asi jsem ta, která svojí práci dělá hrozně ráda, protože pracuju s lidma, od kterých se mohu něco naučit, zároveň já učím je.

Doporučila byste absolventům naší školy profesi pedagoga?

Ano, ale měli by to být ti, kteří to budou brát jako poslání, protože pokud to člověk nemá jako poslání, tak tu práci nemůže vykonávat se vším úsilím, s jakým to jde. 

Nemáte pocit, že je vaše práce nedostatečně ohodnocená? Ať už od studentů, nebo mimo školství.

Dle mého názoru společnost neví, co ta práce obnáší. Nesouvisí to jen s učením někoho, ale souvisí to s ,,nacítěním se’’ na ty lidi. Nejsou to jen kusy, co sem chodí, ale jsou to lidské bytosti, kterým bych měla rozumět, abych s nimi dokázala správně fungovat. Ale ti, co to neví, nahlíží na učitelskou práci jinak, ale záleží jakou mají zkušenost.  

Takže nejste zastánce toho, že učitel by měl studenty primárně naučit k maturitě? Přičemž se pak lehce stane, že opakuje fráze a nemá se studenty prakticky žádný vztah. 

S tím vůbec nesouhlasím, protože každá třída je něčím specifická, i to učivo by mělo být přímo aplikováno na tu třídu. Pedagog by se měl soustředit na to, v čem jsou dobří a v čem mají nedostatky, podle toho se i připravit na hodinu. Snažím se vycházet vstříc požadavkům třídy, zaměřuju se na klima ve třídě. Když není dobré, tak se to snažím zlepšit nebo změnit, aby se nám lépe pracovalo. Každému teda nesednu, ale určitě je to fajn, když ve mě mají důvěru. Ale jako kantoři jsme také jenom lidé. 

Jak by měl podle vás vypadat ideální pedagog?

Ideální nemůže být nikdo. Věřím tomu, že spousta kantorů se snaží vycházet vstříc žákům. Každopádně podle mě by měl být ideální pedagog empatický, mít chuť se neustále vzdělávat, zjišťovat nové informace, být lidský a tvořivý.

Řekla byste o sobě, že jste tvořivá?

Jsem tvořivá (směje se). Baví mě ta práce, protože je různorodá a hlavně dramaťák, z kterého jsem to přenesla i do češtiny.

Dá se v dramaťáku nebo v češtině obejít bez tvořivosti?

Ne, nedá! Je důležitý představovat si a pak i tvořit.

Zůstanu u dramaťáku. Herci nosí masky, ztvárňují role, vlastně se svým způsobem ,,přetvařují’’. Musíte se ve vaší práci přetvařovat?

Ne, já to neumím (směje se). 

Takže jste ke svým studentům vždy upřímná?

Ano (směje se). Takhle… víme, že dokážeme uškodit, když neumíme krotit svoje city, a pokud je člověk naštvaný, tak nemusí být hned vulgární, ale je dobře někomu říct, že se mi něco nelíbí.

Víme, že píšete básně. Píšete z proto, abyste ze sebe dostala emoce? Nebo je to jenom trénink do hodin literatury? 

No… jelikož už píšu dlouho a vždycky to jenom hodím do šuplíku, tak je to spíš proto, abych věci, které v sobě cítím dokázala i napsat. Obdivuji básníky a spisovatele, kteří to dokáží dát světu a ukázat mu to. Pro mě je to taky způsob relaxace.

Takže to nemáte jako Jirásek? Aby vaši studenti mohli číst dobrou poezii?

Ne, ale oceňuju tu myšlenku. Já spíš píšu, protože mám pocit, že to musím dávat na papír.  

Víte, že většina studentů vás bere jako velkou optimistku? Jste opravdu taková? Čím to je?

To ani nevím (směje se). Jsem taková, já se snažím být pro lidi tím ,,sluníčkem’’, chci aby sem studenti chodili rádi, když už tady tráví většinu života. A čím to je? Já věřím v dobro. Jsem věřící a vím, že lidi jsou v podstatě hrozně fajn, jestli v sobě mají něco zlého, tak je to z nějakého pádného důvodu. Myslím si, že v každým člověku je dobro.

Jste ten typický středoškolský češtinář, co si myslí, že dnešní generace stojí za prd, protože nečte?

Nesouhlasím s tím, že stojí za prd, ale spíš mě mrzí, že nečtou. Není to tím, že by stáli za prd, kvůli tomu, že nečtou. Je to dáno jinýma věcma. Podle mě je to tím, že máte jiné možnosti, než jsme měli my. Určitě bych byla ráda, kdybyste víc četli. Já osobně se snažím studentům ukázat cestu, proč je dobré číst, jak už v dramaťáku, tak v češtině. 

Myslíte si, že mladí nečtou, nebo že čtou málo klasiků jako Němcová, Havlíček, Mácha etc. ?

Já jsem ráda, když čtou cokoliv (směje se).

Myslíte si, že se člověk žijící v 21. století neobejde bez těhlech autorů?

Jsou autoři, kteří jsou základ a měla bych si je přečíst, abych se rozvíjela. Ale jsem zastánce toho, že každý klasik je zástupce jiné věkové kategorie. V šestnácti nebo sedmnácti mi to dá něco jiného než ve třiceti, že jo. 

Čtete i nové autory nebo žánry?

Já čtu všecko, co mě osloví. Já si ráda přečtu recenze, ale jsem zvědavá a jsem ráda, když si tu knihu mohu ohodnotit sama. 

Kdybyste se mohla vrátit do svých mladých let, vybrala byste si stále dráhu pedagoga, nebo byste měnila?

Neměnila. Já nemám pedagogickou střední školu, chtěla jsem, ale nebylo mi to dovoleno. Poté, co jsem získala maturitu, tak jsem si stejně šla svojí cestou a rozhodně bych neměnila. 

Tak snad jsme vám přiblížili naše školní sluníčko. S kým by měl být příští rozhovor? Napište nám do komentářů!