Obraz Doriana Graye je mysteriózní dílo pojednávající o lidských mravech, kráse a zkaženosti člověka, stojícícho v nejvyšší společnosti. Jak se z lidí stávají nestvůry? Jaký vliv mají slova? Stojí krása na vrcholu všeho? Abyste mohli získat odpovědi na tyto otázky, měli byste přečíst Obraz Doriana Graye.
Oscar Wilde
Oscar Wilde se narodil 16. října 1854 v Dublinu. Byl v Anglii působící dramatik, prozaik, básník a esejista irského původu. Dům Wildových byl lékařským a kulturním střediskem, který navštěvovalo mnoho známých osobností.
Studoval s výborným prospěchem klasickou filologii, kde se věnoval především starořecké literatuře. Poté přešel na školu v Oxfordu a tam upoutal pozornost nejen svým vynikajícím intelektem a řečnickými schopnostmi, ale také extravagantním vystupováním a oblékáním. Zásadní vliv na jeho životní postoj i pozdější tvorbu měla filozofie jeho profesora, který byl propagátor čisté krásy v umění a stoupence hnutí estetismu.
Oženil s Constance Lloydovou, jejíž finanční zabezpečení mu umožnilo žít v luxusu. Oscar Wilde byl citlivým a milujícím otcem dvou synů. Poté, co byl odsouzen na 2 roky těžkých nucených prací kvůli jeho intimnímu přátelství s lordem Alfredem Douglasem, manželka se od něj odvrátila a nechala sebe i syny přejmenovat. Homosexualita byla v Anglii ilegální.
Oscar Wilde po propuštění z vězení odjel do Francie, kde se stýkal jen se svými nejvěrnějšími přáteli. Změnil si jméno na Sebastian Melmoth a většinu času trávil na cestách. Jeho tvůrčí elán vyprchal. Zemřel v bídě s podlomeným zdravím 30. listopadu 1900 v Paříži. Výdaje na jeho pohřeb zaplatil lord Alfred, který se ho také zúčastnil.
Dílo Oscara Wilda
Básně: Balada o žaláři v Readingu, Básně v prose
Povídky: Cantervillské strašidlo a jiné prózy
Pohádky: Šťastný princ a jiné pohádky
Obraz Doriana Graye
Poprvé byl za zády Wilda cenzurován a publikován jako úvodní příběh v časopise Lippincott’s Monthly Magazine. Tehdejší verze měla 13 kapitol. Později jej Wilde přepsal, několikrát pozměnil a novou verzi poté vydalo nakladatelství o délce 20 kapitol.
Děj: Krásného Doriana Graye portrétuje malíř Basil Hallward, který je Dorianovým vzhledem uchvácen a naivně si myslí, že sličný mladík je a vždy bude ztělesněním dobra. Uzavřený malíř se přátelí s lordem Henrym, ten je povahově zcela jiný. V každé společnosti je Henry ozdobou, oslňuje hlubokomyslnými úvahami, nemá žádné morální zábrany. Na bohatého sirotka Doriana, původně stydlivého a nezkaženého mladíka, má Henry zničující vliv. Henry Dorianovy připomíná, že jeho krása je věčná pouze na Hallwardově obrazu. Doriana ta představa poleká natolik, že si přeje, aby místo něho zestárl jeho obraz.
Recenze
Obraz Doriana Graye je výjimečná kniha. Hned, jak jsem ji začala číst, zaujal mě neobyčejný styl, kterým je napsána. Jako by to bylo jedno dlouhé líčení. Obsahuje spousty hezkých kouzelných slov, metafor a hlavně krásných věcí. Zahrada plná šeříků, Basilovy obrazy, Dorianův dům, vyzdobený vším možným. Celá ta představa mi dávala obraz lesku.
Každý si představuje u čtení něco jiného. Pro někoho může být Obraz Doriana Graye temným zákoutím mysli, ale mně se příběh třpytil. To se mi děje, když čtu líčení napsané tak, jak to mám ráda. Občas jsou pro mě vzorová líčení nucená a nezajímavá. Pak si místo třpytu dokážu představit jen 50letého profesora s brejličkami, který si vezme brko, kalamář a píše hrozně suše, naučené fráze. Psát by se mělo od srdce. V tom by mohl Oscar Wilde inspirovat nás všechny.
Oscar Wilde také perfektně vystihl lidské vlastnosti. Díky němu jsem si uvědomila, jak naše vlastnosti ovlivňují okolní svět. To, jakou povahu máme, z části ovlivňuje i to, co říkáme. Právě slova jsou darem, který autor knize dal. V příběhu sledujeme Doriana Graye, který je velmi krásný šlechtic. Ostatní mu to nezapomínají připomínat, a tak po nějaké době začíná být povýšený a namyšlený. To ukazuje, jak moc velkou sílu slova mají. Tohle téma je dneska aktuální. Momentálně probíhají volby. Za svého prezidenta si vybíráme někoho, kdo svou řečí ovlivní řadu lidí.
Kromě toho jsem narazila i na vlastnosti, které jsem si nikdy na ostatních neuvědomovala. Třeba ješitnost. Ješita je člověk domýšlivý, samolibý, příliš se zakládající na svém egu a v případě kritiky přehnaně urážlivý. Kdy v dnešní době někdo o někom řekne: „Τy jsi ješita?“ Přitom bych spousty lidí takto nazvala.
Hlavní postava se v průběhu celé knihy vyvíjí. Ačkoli vidíme, jak přemýšlí stále hůř a hůř a postupně se stává být nesnesitelnou, byla to pro mě záhada. Já si vlastně ani nedokážu pořádně představit, jak se stane, že je člověk tak zkažený. Jak se z malého nevinného dítěte stane například sériový vrah? Lze toho dosáhnout jen pomocí slov a vlivu okolí? To je pro mě nepředstavitelné. Ovšem tahle kniha takový příběh vypráví. Dost postav je navíc z vyšší společenské vrstvy (Lord Henry – vzdělanec, filozof, psycholog, Basil – malíř).
Mám ráda filozofii. Postavy se jí ve svých promluvách často zabývaly. Pokud si chcete Obraz Doriana Graye přečíst musíte počítat s tím, že z dialogů se stává spíš střídání monologů. Týká se to hlavně Henryho Wottona. Proto musíte mít trochu rádi žvatlání, ale jako zajímavý žvatlání. Téměř všechny postavy ale byly někdy na zabití. Začala jsem si potom k tomu, co říkají, dělat vykřičníky. Říkala jsem tomu “idiotmetr“. Myslím si, že to, že mě to občas naštvalo, patří k dobré knize. Líbilo se mi, že kniha často nezobrazuje jen jeden názor na věc, ale názory postav se liší. Ty špatné, kterým Dorian podléhal často symbolizoval Lord Henry. Ten krom toho vyhrál mojí soutěž na idiotmetru.
Charaktery postav mají velkou psychologickou hloubku. Já to miluju. Navíc s nimi mám společnou jednu věc. Stejně jako já milují literaturu a umění. Uměním je kniha přímo protkaná. V dnešní době je málo knížek, které by se tomu mohly rovnat. Je těžké dát život postavám se silným charakterem, ale Oscar Wilde to dokázal perfektně.
Konec mě mrzel, protože byl rychlý. Knížka se četla pomalu a já si to užívala. Smrt ale není plánovaná. Někdo zemře ve spaní. Předtím jeho život plynul pomalu, užíval si to, a pak se to najednou stalo. Konec mě tedy zamrzel spíš proto, že mě kniha bavila a nechtěla jsem ji už opouštět.
Do knihy byl skvěle zařazen hororový, fantasy prvek. Bylo to naprosto nenucené, zajímavé a dodávalo to čtení atmosféru tajemna. Obrazu Doriana Graye nemám co vytknout, moc se mi kniha líbí. Hodnocení 5/5.
Napsat komentář