nezasvěcení

Ve škole se výjimečně mihne nějakej maturant, ale převážně je tam prázdno jako v našich hlavách při hodinách matematiky. Zatímco někteří z vás vzpomínají na automat s kafem a jiní zase na bufet a bagety, někteří šťastlivci u nás pobyli sotva měsíc. Na co mají vzpomínat oni? Co si o naší škole myslí? Jaké to pro ně je? Tohle všechno se dozvíte v dnešním vydání Záznamů přeživších. Tak jak to mají ti naši prváci?

Pryč je rok 
téměř tomu nevěřím 
malý čtrnáctidenní vládní krok
 teď už ten čas ani neměřím. 
Jak dlouho zažíváme tuhle bídu? 
už uplynula spousta týdnů 
zmizela moje víra
myslím, že za hranici učebnic a 
sešitů už se nepodívam. 
Vzpomínám na ty časy
kdy chodbami naší školy linuly se
moje kroky
jak ty kroky téměř připomínaly
radostné skoky
kdy stresem jsem si netrhal mé vlasy
ach ty dávné, krásné časy!

Už se to blíží, blíží a je to.
Jsem tu světe! Zářím, zdravím, bojím se,
ptám se a seznamuju.
Učím se vstávat na... říkají tomu nulté. A 
usínám na tzv. odpoledkách.
Stromy plakáty zdobím a po zemi čmáram
obrázky.

Najednou se zatáhnou šedivá mračna a
všichni máme nařízeno zůstat doma se 
zamčenými dveřmi.
Nemůžeme se venku ani pořádně
nadechnout.

V tom, co každý denně prožívá, já připadám
si černobílá a zase začínám usínat.
Něco mě štípne a já s radostí otevřu oči a 
běžím tomu naproti...

Pokud patříte mezi prváky, tak se nebojte, my nekoušem… Možná jenom paní na vrátnici. Jestli se vám dnešní vydání líbilo, tak ho sdílejte mezi spolužáky. My se budeme těšit napříště!