Školní rada aneb Na chlapeckém WC dveře nebudou

Zavzpomínejme si společně na dobu, kdy jsme ještě chodili do školy. Do bufetu pro bagetu, ve skupince na záchod, do knihovny… ne, tam vlastně nechodíme…, ale především na školní rady, na kterých se vášnivě debatovalo o tom, co by se na naší škole mělo změnit.

Přišel jsem do školy jako každý jiný den. Ovšem dnes to bylo jiné, dnes byla první středa v měsíci a zanedlouho začínala školní rada, kam jsem jako zástupce své třídy chodil každý měsíc. Vešel sem do třídy číslo 12, vytáhl si na stůl své poznámky a čekal jsem na začátek rady… Čekali jsme, než přijde paní ředitelka, abychom mohli začít. Přišla paní ředitelka a začali jsme řešit obecné věci ohledně školy, pak přišli nápady studentů a já už jsem věděl, že zase přijde série nápadů od našich prvaček, které jsou mnohokrát absolutně nepolíbené světem a myslí si, že střední je jako základní škola. Přišli nápady jako pyžamový den, barevný týden a nebo den, kdy budou žáci učit kantory… To jsem se jen pousmál a v hlavě si řekl, že netuším, co bychom my studenti mohli kantory naučit. Paní ředitelka nepřistoupila na žádný nápad našich skvělých studentek a jelo se dál.

Děvčata si stěžovala i na své toalety, že tam věčně mají nějaký binec, že jim chybí toaletní papír, nebo že nemají zrcadla… V tu chvíli jsem se pozastavil a říkám si, když si můžou ony stěžovat na své WC, možná bych mohl požádat o dveře u nás na chlapeckém WC, tak jsem se přihlásil a ptám se ,,Můžu mít dotaz, prosím? Máme jedny záchody na škole, kde jsou tři kabinky a jen dvoje dveře, občas se nás tam sejde víc, no a dveře na víc se vždycky hodí,“ dostalo se mi nelichotivé odpovědi, že na na našem WC se dveře NEDAJÍ, že je kluci vždy rozbili a kdyby paní ředitelka někoho chytla, jak mlátí do dveří, cituji ,,tak mu narvu tu hlavu do hajzlu a spláchnu“.

A jaké z toho plyne ponaučení? Třetí dveře na hajzlech nemáme dodnes a od té doby si dávám bacha, když tam jsem, jestli náhodou kolem nejde paní ředitelka.