POSLEDNÍ LISTÍ

Konec školního roku je doba, na kterou se, jako každý rok, těší každý z nás… Já, vy, učitelé… A i když byl tento rok poměrně zvláštní, i tak rádi odhodíme závěrečná vysvědčení a vydáme se vstříc letním prázdninám, ve kterých budeme zase na chvíli řešit i jiné starosti než drby z dívčích toalet. Tak je to správně. S koncem školního roku přichází i poslední vydání vašeho (i našeho) oblíbeného Úměleckého listí, ve ktrém zveřejňujeme texty, které jste nám do redakce zaslali. A jsme rádi, že máme stále co publikovat! Pojďme se podívat na poslední spadané listí.

První přispěvatelkou je autorka s pseudonymem Pupendo, jejíž některé básně jsme již zveřejnili. Tentokrát jsme vybrali dva její texty, které jsou psané volným veršem. V prvním textu Pupendo pokračuje v poetice, kterou známe z jejích předešlých textů. Ovšem druhá báseň je syrová a nestylizovaná, očesaná o poetický patos. V tom vidíme posun od prvních básní, které nám autorka zasílala (naleznete je zde). Ty se nesly přece jenom v odlišné poetice, která byla sice lehká, ale básně působily nepřirozeně. Na druhou stranu se v textech dal vycítit určitý rytmus a spád. Nicméně energie a dravost z jejich textů nezmizela, a to je dobře. Druhou přispěvatelkou je autorka s pseudonymem naruby, jejíž křehké a emotivní verše, ve kterých se lecky objevuje humor a ironie, dokonce i černý a jízlivý, jste si v Listí již několikrát mohli přečíst. A nakonec to nejlepší – báseň Alexandra Pecha z 4.D, která je pravděpodobně jeho poslední publikovanou básní v Listu. Všem našim přispěvatelům mnohokrát děkujeme. Příjemné čtení!

večer koukáš na stejnej měsíc
chceš víc
víc, než ti ta trochu třpytu
může dát
chceš na loďce citů ztroskotat?
uprostřed toho moře hvězd?
vyplatí se sjezd, když nevíš
kde je pevnina?
je tam, kde se myšlenka s emocí prolíná
je tak snadný se ztratit.
já to vím, už jsem se v tobě ztratila.

Pupendo

Dobyvačné války o cizí postele
to tě trápí
jednou tě to sežere
nenajdeš klid
jen prázdný lůžko vedle sebe,
ticho v pokoji i v tobě
limity otestovány
teď už krutá realita
jaký budou tvoje plány
teď už nejsi sjetá, vidíš čistě
vidíš sebe
samotnou ve svým bytě

Pupendo

(ne)věrná 

Chtěla bych něco psát. 
mým tělem zmítá touha psát, místo 
spánku.
nemuselo se to stát, 
kdybych dokázala v půl šesté vstát
/a vypadnou z tý postele/
do čtyř do rána se s dámami u vína smát 
nebyl dobrý nápad.
Tak mi zkuste dát trochu pochopení, 
když říkám, že zbytečné je se s muži srát.
místo toho jsem si šla hrát s city.
to jsem já. 

naruby

WROCŁAV

             Tam kam se dívám vidím život malověrný
                                                                   R. Wojaczek

Jiskří se Odra zní nad ránem mazlavě
- ve vlnách kupí se chladná tma Básník lepí
z ohyzdných obrazů další den Po hlavě
neskákej kdo by ti z tuhých ran tahal střepy

když dívčí prsty jsou cizí a studené
a sestry krvácí jedenkrát do měsíce
a matkám pod tíhou něžného břemene
praskají ramena Na Rynku rudnou svíce

a sládne petrolej Skončily dziady
Kobieta v upnutých šatech jde od ostrova
a její ňadra jak bezbožné balady
vzdouvaj se do rytmu a v ústech dusí slova

Ráno se roztříští o černé zárodky
známých hrůz na střepy a někdo ze zvyku je
sesbírá a vloží do sklenky od vodky
Jiskří se Wojaczek výlohou proskakuje

Alexandr Pech

Na uplný závěr bychom chtěli poděkovat všem těm, kteří nám během roku posílali své texty, fotky a kresby a nebáli se našeho komentáře, který byl častokrát přísný. Váší tvořivosti a práce si mnohokrát vážíme. Jste skvělí! Bez vás by naše Úmělecké listí nikdy neexistovalo. Přes léto načerpejte novou inspiraci, odpočiňte si a v září se opět setkáme u dalšího vydání vašeho oblíbeného Úměleckého listí. Mějte se krásně!