POŘÁD DOKOLA

Pořád to stejné dokola. Vstanete, dáte si snídani v podání kafe či cigarety, jdete vejrat do počítače a pak se válíte doma, pokud vás nevykopou ven rodiče nebo vás touha po nikotinu nezažene do nejbližší večerky. Pořád to stejné dokola. Přesto se najdou světlé stránky tohohle života ve stereotypu – třeba čtení vaší oblíbené rubriky Umělecké listí, ve které naleznete tvorbu – nejen – studentů s odborným komentářem naší redakce. Po dočtení vejráte do počítače, dáte si kafe, pak cigaretu, venku se stmívá. Pořád to stejné dokola – jaké texty k nám s větrem přivály tento týden?

Dnešní autoři jsou našimi pravidelnými přispěvateli. První autorkou je Sarah Urbanová z 2.E, jenž nám přispěla fotografií Ústí zalitého podvečerním sluncem – fotografie nese název Slunce v temnu Ústí. Druhá přispěvatelka se ukrývá pod pseudonymem zorka. Na fotografii Když vyleješ barvu zachytila růžový baldachýn z mraků nad Litoměřicemi. Další autorkou je Lucie Jurášová z 4.A – její zkratkovité verše jsou o pomoci mezi lidmi. Autorka tak navazuje na svůj nedávno vydaný článek o darování krve (můžete si ho přečíst zde). Lucko, nepřemýšelela si o práci reklamní textařky? Jako poslední zde máme oblíbenou autorku, která se rovněž schovává ve stínu pseudonymu: K. Gideon. Její verše opět překypují existenciální úzkostí a motivy bezcennosti, strádání a duševního marasmu. Básně mají také silný sebeironický až cynický podtón. Autorka pravděpodobně vědomě rezignuje na vázaný verš a práci s rytmikou, což je škoda – z našeho pohledu by to básním dodalo chybějící údernost. Také bychom dbali na pečlivější výběr slov, který by podkresloval a vyzdvihoval celkovou atmosféru básně (mejdan namísto párty, regulace vulgarismů, resp. jejich trefnější použití). Některé verše by bylo vhodné rozvést, nebo u nich vybrousit význam slov – snadno by se mohly stát jakousi minimalistickou kostrou, která je poplatná dnešnímu mainstreamovému čtenáři. Děkujeme všem našim přispěvovatelům, vaše práce nám vždy dělá radost. Přejeme příjemné čtení!

Já jsem krev
ty tělo
spolu jsme jedno, v tom to tkvělo.

Já nosím vlasy,
ty chřadneš,
půjdem spolu, to zvládneš.

Já jsem dřeň,
ty tělo bez ní.
Není možné zaváhání.

Já jsem duše, tělo.
Ty jseš duše, tělo.
Lidi! Pomáhat by se mělo.

Lucie Jurášová 4.A 

Červi mají párty 
v mojí černý rakvi.
Na náhrobek mi
chodí chcát pes,
vysral se na mě
i pan otec.

K. Gideon 

Hubená jak
reklama na hlad,
plná afrodiziak.
Tak mě zchlaď
a vyžeň ze mě duši.
Takhle mi to stejně 
nejvíc sluší.

K. Gideon 

Zazvonil zvonec, článku byl konec. Jaká báseň nebo fotografie se vám líbila nejvíce? Podělte se s námi do komentářů, potěšíte nás i autory. Chtěli byste přispět do dalšího vydání Uměleckého listí? Pokud ano, můžete nám napsat na náš Instagram nebo se spojit s některým redaktorem.