Maturanti tráví svůj volnej čas mezi řádky maturitních otázek nebo mezi myšlenkama na blížící se ,,zkoušku dospělosti” a ostatní – ti, co nemaj radost ze života – trávěj svůj čas mezi řádky na chmelnici. Zaváděj kytky, nadávaj, věčně couraj kouřit anebo přemýšlí, že se na těch drátech oběší. Servou se jak psi, aby si vidělali alespoň na cigarety… Nebo jsou tady poprvý a litujou, že se přihlásili. Tomuhle instantnímu peklu se v dnešním vydání Záznamů přeživších budem věnovat. Tak co nám napsali přeživší z chmelu?
POCHOD SMRTI
Brodim se bahnem, který se mi lepí na boty. Nohy mi těžknou a já jsem po kolena ve sračkách. Sem tam se v tom bahně mihne nějakej nedopalek nebo třeba žížala. Jsem otupělá věčnym trháním zeleně, která mě škrábe, tahá se se mnou a nechce se pustit. Ubíjí mě ten pohled na nekonečný moře drátů. Potřebu chodim konat za starej uschlej strom, v zádech mi po tom věčným ohejbání vrže a praská jak ve zrezlejch vratech. Počítám ty hady omotaný okolo železnejch nití a počítám hodiny, kdy tohle peklo skončí.
Ty sloupy mám před očima pokaždé když zavřu oči Nohy mě bolí ruce mě pálí jenom při té vzpomínce na tu prašivou chmelnici s těmi dřevěnými sloupy a bahnitými řádky
Už nikdy nebudu koukat na zeleň jako kdysi
Všechno vypadá jako chmel, já smrdim jako chmel, keře vypadají jako narostlý chmel, koleje zase jako řádky, za nehtama mám bláto z řádků a na botách mám víc hlíny než na poli samotném. Ruce mám sedřené od věčného trhání a nadávek mám plnou pusu. Nohy už třetí den necítím, sotva se plahočím domů s vidinou mé milé postele.
Na chmelu Zase jsem si vyrval rezervu a musím si přepíchnout drát, když mám pět korun za kytku! Kůži ze sebe na poli servu, když to nejde, řvu ,,Kurvadrát!” Hlavně, že mám pět korun za kytku.
Tak tohle je chmelová brigáda v kostce. Byli jste už někdy na chmelu, nebo máte ještě zdravý rozum? Napište nám to do kometářů. My se na vás budeme těšit příští týden s dalšími Záznamy přeživších!
Napsat komentář