Malý princ

11. října jsme se s domovem mládeže vydali na divadelní ztvárnění Malého prince do mosteckého divadla. Já jsem si celou dobu naivně myslela, že jedeme na představení bez hudby. Dokud nepřišla první písnička…

Můj pohled plný zděšení mluvil za vše. Hudebně mě písničky nezaujaly, do děje také moc nepřidaly, přišly mi zbytečné. Možná jsem divná, možná jsem jen moc náročný divák, ale ani srdceryvné texty mě nezaujaly ( „Stromy listy nemají, přesto se dotýkají. Lidi, co se hledají, se nemají“.) Wow, nemám slov!

Moje milá, elegantní, tak krásně naivní růže, v divadle v Mostě tě ztvárnili jako prvotřídní blbku. Omlouvám se za krutost, ale její ztvárnění mě opravdu zklamalo nepovedeným charakterem.

Ikonický moment si vybral král. Herec doslova přijel v zhruba 4 metrovém kostýmu. Bylo to úžasné, bylo to fancy. Jeho herecké výkony se mi moc líbily. Také malý princ byl skvěle zahraný, a to je důležité, obzvlášť, když je v hlavní roli.

Mrzelo mě, že pro pijáka nechali v představení asi dvě věty, zasloužil si víc prostoru. Zato lampář se mi hrozně líbil. Asi nejvíc ze všech postav. Herec, který ho ztvárnil, to udělal přesvědčivě, a kostým i kulisy byly krásné.

Škoda jen pozměněných textů, které měly působit vtipně (záměna slov bobky a sopky), nebo prostě jen jinak (Země má modré, hnědé, zelené oči a barevnou pokožku.)???? To ani nemluvím o tom, že Místopisec vypadal jako Brumbál a na konci tancoval a točil vousy. Kinda funny!

Představení není nejlepším ztvárněním Malého prince, ale pořád jsem našla věci, které se mi líbily. Znovu bych se na něj však nepodívala. Bylo to často absurdní, a právě proto jsem se tolik smála. Pro někoho hezky strávený večer, pro někoho blbost. To záleží na vás.