Ťuk ťuk
Kdo tam?
Maturita.
Tak jdi pryč.
Dneska jsem sentimentálně seděla na hudebce a došlo mi, že to za pár chvil skončí. Že ze mě, doufejme, bude vysokoškolačka, z peďáku se stane moje Alma Mater a já nebudu muset celý dny smrdět na intru. Nemůžu se dočkat, ale bude mi to chybět… A jak!
Vy, co jste v nižších ročnících, fakt se toho snažte využít. Buďte rádi, že do tý školy fyzicky chodíte a neztrácíte mládí na distančce, protože je to naprd. Utíkaj vzpomínky. Jak ty hezký, tak ty nehezký. Na obojí ale jednou budem vzpomínat. Snad v dobrým. Sobo je jenom jedna a už teď vím, že o ní budu vyprávět vnoučatům, se smíchem. A ať už jsou ty dny ve škole smutný a ošklivý, protože Sobo zkouší, vždycky jsou maličkosti, co to zachraňujou. Třeba kafe za 7,- a paní v kantýně, která než spočítá drobný, tak jsem třikrát v horním patře. Ty fajn věci na tý škole jsou. Jen musíte hledat.
Nikdo vás nenutí se bavit s lidma z vaší třídy, nikdo vás nenutí se bavit s holkama z pokoje na intru. Všechno na tý škole děláte pro sebe. Pro svoje vzpomínky, svoje dobrý známky, pro svoji budoucnost.
B.
Napsat komentář