Obyčejný únorový studený den. Myslela jsem si to, dokud mi kalendář neprozradil dnešní datum. 14 února – svátek svatého Valentýna. Pro zadaného člověk krásný den plný překvapení, dárků a vyznání lásky od partnera. No ale co ti nezadaní? Sedí celý den doma a nadávají na římského kněze Valentýna, co se rozhodl oddávat zamilované. A co se stane když se rozhodnou jít se osvěžit a socializovat za hranice svého útulného pokoje? Spatří stovky zamilovaných párů, co projevují svou lásku v některých případech až moc vášnivě.
No a co já se ptáte? Ráno jsem se vzbudila s nadšením do sobotního dne bez učení se na další neúspěšný test z matematiky. Aspoň nějaké potěšení mi tento den nabídnul. Šla jsem vyvenčit psa a co nevidím- bývalou spolužačku se svým klukem! “To i ta neinteligentní slečna s minimální mozkovou kapacitou má někoho a já ne” pomyslela jsem si.
Po vyčerpávající ranní procházce a s botami plnými sněhu se vracím domů. Po dlouhém uvažování se odhodlám jít se ponořit do velmi neromantické pevné vazby do kavárny. Po cestě potkám tolik mladých i nemladých párů, kolik se mi nepodařilo spatřit za celý rok.
Vstoupím do kávou nadýchaného prostředí a samozřejmě, jak jinak, plného milosti a lásky. Snažím se soustředit se na autobiografii německé narkomanky, ale brání mi v tom až příliš hlasité vyjádření citů. Tolik láskou poblázněných keců člověk jen tak neuslyší. Tázala jsem svou duši po dobu nacházení se v kávovém ráji :” A za jakého důvodu v tento den čtu řádky něčího osudu sama s kávou v ruce?”. Říkala jsem si, že ten svátek je docela diskriminující vůči těm lásky zbaveným. Ale zase my “méně šťastní” máme celý rok pro sebe. Tak co vy na to zavést speciální svátek pro partnery neobsazené? A všichni budeme šťastní s důvodem něco oslavovat.
Napsat komentář