původ slov

Aneb: Další text z dílny pošuka Klekra. Složen jest z Předzpěvu, Kázaní, Krásných slov
a… Závěru!

P.S.: Pokud někoho nezajímají předzpěvy a kázání, může rovnou přejít na „Krásná slova“…

Předzpěv:

Vězte, lidé doby plastové, doby odpadkové, doby digitálu, virtuálu a insta-sítě, vězte, vy zkažení lidé přicházejícího věku Rossum‘s Universal Robots, vězte: na počátku bylo SLOVO.

Kázání:

Slovo – obyčejné slovo – já vím, člověče dnešního věku, slova jsou pro tebe obyčejná. Obyčejná jako… jako vzduch a voda… jako sůl, že?
Jenomže s těmito obyčejnými věcmi se to má právě tak, že jak jsou obyčejné, tak jsou jedinečné!
Z vody jsi člověče živ, no né?!
A ze vzduchu! Hohó!
A takyže ze slov!
Člověk je utvořen ze slov, slovy se dívá na svět, slovy si svět tvaruje.
Tak, jak mluvíš, tak vidíš a chápeš svět. Jaká slova k tobě přicházejí, takovým jsi člověkem!
Člověk je slovotvor a tvaroslov!

Takže lidi, nebuďte roboti, probuďte v sobě slovocit a budete zírat, jaká krása vám prochází ústama (kušnou neboli pusním otvorem)!

Každé, opakuji každé(!), slovo je krásné! I ošklivé, ba hnusné slovo může z určitého úhlu zajiskřit krásou. Krása se vůbec ve světě lepí všude, kam jen může! Musíš se jen chtít nechat obdarovat…
Dost řečí, jdeme na slova!

Krásná slova:

Vybral jsem pár slov, která mě zrovna dneska „ohromila“ svou krásou a chci je s vámi sdílet:

Nebesa

• Přenádherné, velebné slovo, no ne? Jakože „ne-be-sa“. Tak harmonické slovo, abys pohledal. To „é“ v kořeni a to otevřené „a“ na konci… S pomocí etymologického slovníku zvíš, že kořen slova je dohledatelný ve staré indštině – lze jej nalézt v řečtině – a ve slovanských jazycích – jsme tedy na světě jeden lidorod! 🙂

Pupík

• to je jedno z prvních slov, kterým začneme rozumět. Rodiče nám naše pupíky ztrácejí a hledají, líbají je, prdí do nich pusou a taky nás tam šimrají… Rodiče jsou vůbec potvory!
• ale kdyby to někoho zajímalo, tak etymologicky je to slovo spřízněno se slovy jako pupen nebo poupě… – prostě něco, co se jako nadouvá… až to třeba pukne! Porodní báby prý staří Slované nazývali „pupkořeznými“…

Prdelačka

• jazyk ti při vyslovování toho slova bláznivě poskakuje v tvé rezonanční dutině… a to slovo je opravdu bláznivě pěkné!
• To, co označuje, to je ovšem něco úplně jiného! Jako dítě jsem se té temněhnědé polévky bál jako čerta! Fuj!
• A trocha etymologie: prdel je z prděti a to je opět slovo, jehož kořen se vyskytuje ve všech starých formách slovanských jazyků a nejen to! Také v řečtině nebo starohornoněmčině! Sranda!

Židle

• krásně prosté slovo! Etymologický slovník říká, že pochází ze středohornoněmčiny (sidele), a tam se to dostalo z latiny (sedile – a to od sedere – seděti)
• na Moravě tomu říkali i žigla…

Piha

• piha je divné slovo a někdy se mi zdá, že pochází z Marsu
• ale podle et. slovníku je to zcela naopak: jeho původ je starobylý (už praslovanština) a měl blízko k významům jako skvrna, strakatý nebo puchýřek
• v praslovanštině to tedy prý znělo spíš jako pěga (a to ukazuje na původ staroindický – pinga je červenohnědý…)
• tuhle mi syn tvrdil, že se mu pihy strašně líbí a pozoruje je „jako vesmír“, neb na každém z nás jsou taková souhvězdí pih… jsme vesmírné piho-bytosti!

Nos

• takové krátké slovo! Vlastně vůbec nechápu, jak to může něco znamenat: dvě souhlásky a uprostřed „o“
• opět velice starobylé slovo – z latinského nasus… a zase podobný kmen najdeš ve staré védštině (násá)

Páteř

• na závěr to nejlepší
• ano, když jsem se dozvěděl, z čeho je páteř, spadla mi brada. Fakt! Tobě asi nespadne, ale stejně ti to řeknu: když se ve středověku lidi modlili, často drželi v ruce růženec a při modlení se posouvali od korálku ke korálku, aby se v modlitbě lépe orientovali… – tomu růženci tehdy taky říkali „páteř“ (a to je z latinského „Pater noster“ – tak totiž začíná ta nejzákladnější křesťanská modlitba, česky je to „Otče náš, jenž jsi na nebesích, posvěť se jméno tvé atd.“ – té modlitbě se česky říká otčenáš) – a jelikož ty naše kuličky na zádech připomínají růženec, začalo se jim taky říkat páteř!
• takže tvé tělo je neseno modlitbou Páně! 🙂

Závěr

A abys mi tu nevynesl/a spaní, dnes končím! Prostě: slova stojí za to, abychom si jich všímali trochu víc… Proto tahle óda na ně!
Takže hrrr na ně – nastav uši, zkoncentruj mysl (mente) a prožij si svůj mateřský jazyk opravdově! Každé slovo, každé (!), je nesmírně zajímavé!