půlednice

Kdysi dávno, když byly Šalamounovy ostrovy ještě blbý, když byla jedna nejmenovaná třída lycea v prváku a měla hodinu dramaťáku s pí. uč. Illichmannovou, dostala k zpracování asi nejznámější baladu našeho romantického spisovatele a národního obrozence – K. J. Erbena. Po hodinách nesmírné práce, kdy studenti potili krev a mlíko – bylo hotovo. A co že z toho vzešlo?

(Půl)lednice

U koupelny dítě stálo, 
na mámu tam křičelo.                           	
,,Kéž bys aspoň na chvíli,                      	
tu svou hubu drželo!   
	
V  poledne už přijde táta 
a musíme vyrazit. 
A byla bych už fakt moc ráda,  
kdybys nestih nic pokazit!   	

Koukej! Támhle máš mobil,  
vem si ho a běž si hrát!"               	
Dřív než máma otočí se,     	
mobil bum, bác! o zem dá.  

Dítě znovu začlo křičet,
 ,,Já si tu hrát nebudu!”  
,,Že na tebe, milý, zlatý, 
zavolám tu obludu!!   

Tak pojď ty klaune, 
pojď a vem si ho, hajzlíka!”  
Cvakly dveře, kdosi vchází, 
a usmívá se zvelika. 

Bledá pleť a žluté bělmo, 
šaty šaška ze zámku.  
Křivé zuby, vlasů plno 
a balónek u pásku.  

 ,,Kde máš dítě?”- ,,Támhle,  
támhle v  koutě trucuje!”  
Klaun otočí se náhle,  
a k  dítěti si štráduje. 

Klap — klap. – Už se k  němu táhne,
v tváři stále úsměv má. 
A máma si uvědomí náhle,
co vlastně tohle znamená.  

K dítěti rozběhne se rychle  
a před něj se postaví.  
V  očích strach a ústa ztichlé, 
slyší dech jeho hlasitý. 

Klaun za paži ji chytne,  
silou odstrčí ji pryč.
Její křehké tělo upadne 
a narazí na kovovou tyč.

Poprvé - podruhé - potřetí -
někdo dobývá se domů,
v tu chvíli dvanáctá udeří
a ve dveřích stojí pán domu.

Balónek prrásk! a klaun je pryč. 
Táta ve dveřích stojí,  
bojí se o ženu svoji. 

Dítě v  koutě stále sedí,  
táta běží k  mamince.  
Ta však jen bezbranně leží   
a srdce — netluče.

Tak co, lepší než originál? Napište do komentářů, anebo na náš Instagram a pokud máte taky nějakou perličku z hodiny, tak se nám ji tam nebojte poslat. Já se na vás budu těšit s dalším článkem!